ClariceL. komentáře u knih
Kyla prožije svůj nejšťastnější den života a zároveň se jí život zhroutí. Po nějakém čase jí vstoupí do cesty muž s tajemstvím a ona musí rozhodnout srdcem nebo rozumem?
Kniha je romantická, bez detektivní zápletky, kterou autorka píše v novějších knihách. Pokud čtete její knihy, tak už na třinácté straně víte jak to bude pokračovat a můžete odvyprávět celý příběh. A je to naivní a předvídatelné, trochu červená knihovna v autorčině stylu. A já jsem ji přečetla za odpoledne u mamky na zahradě a vzpomněla jsem si na dvacet dva knih Sandry Brown, které jsem zuřivě sesbírala před lety, už před mnoha. Bylo to milé čtení a dám v klidu čtyři hvězdy za ten návrat. Za všechny večeře v horách, Sage, Chase, šarády a skandály, kdy jste taky naivní a čekáte, jestli ji už konečně políbí.
Dostala jsem knihu jako dárek a docela jsem měla radost, protože jsem o autorce hodně slyšela a konečně měla možnost se s ní seznámit. Docela dobré. Napínavé je to v tom, že pořád hádáte, kdo to udělal. Opakují se tam teorie a motivy, ale je to tak prostě pořád dokola. Kdybych kreslila křivku, tak mi to přijde stále na stejné vlně a ani v závěru se nevyšvihne do výšin. Nepoužila bych přímo slovo nudné, ale nějak zvlášť mě to neoslovilo.
Příběh dětství a dospívání, kdy se Eliška mění v Elu a my sledujeme její strastiplnou cestu k poznání. Ela nás svým vyprávěním a vzpomínkami seznamuje se svou rodinou. Její vztahy s matkou a sestrou nejsou zrovna ideální. Pro mě byla matka negativní postavou, která se chová na facku a některé situace jsou až neuvěřitelné. Říkáte si proč? Co ji vede k tomu, aby si vybíjela vztek na své dceři. Také ve škole to Ela nemá lehké, ostatním se zdá odlišná a ze strany spolužáků a některých učitelů snáší ústrky a posměch. Jsou to situace ze života a mnozí z nás si vzpomenou, že něco podobného zažili. Není tu ale nouze o humorné situace spojené s dospíváním a i Ela má ventil, pár dobrých přátel a možná i ochránce. Ve vzpomínkách na své dětství doufá v něco konečně lepšího a odkrývá nejedno tajemství.
Epické vyprávění dotváří vložené kapitoly dvou dávných bytostí, Theodora a Estrelly, hledajících souznění s přírodou. Snaha o odlišení se od jedinců svého druhu jim přináší nečekané poznání.
Kniha se mi hodně líbila, Elišku jsem měla v hlavě a v některých situacích mi byla podobná. Zvažovala jsem čtyři nebo pět, ale protože mě opravdu nečekaně zaujala tak hodnotím plně.
Události v Životicích jsou jedny z mnoha tragédií malých vesnic, které se staly během války, někdy i k samotnému konci. Většinou si je každá ta vesnička připomíná, zdá se, že tady bylo asi trochu pozapomenuto. Nebo se chtělo, aby bylo zapomenuto. Je dobře, že autorka napsala tuto knihu, aby události přiblížila širší veřejnosti. A stejně jako u předešlých knih si dala práci s hledáním, rozhovory a já to oceňuji a chválím.
Knihu jsem četla dlouho a četla se mi špatně. Střídání faktů, osudy lidí v příběhu, k tomu pasáže pod čarou, spousta jmen. Nedokázala jsem se soustředit na jména, události a nakonec jsem si musela vyhledat co a jak se vlastně v těch Životicích stalo. Zajímavé je, jak se k událostem postavili po válce, to už je závěr knihy, to se mi četlo dobře. Ta forma mi tentokrát nesedla, ale knihu doporučuji.
Paní Selma vypráví o své rodině a dětství před válkou. Po okupaci Nizozemska pak o činnosti v odbojové organizaci, kde pod jménem Marga van der Kuit cestovala po celém Nizozemsku jako kurýr. Bylo to hodně nebezpečné a několikrát měla obrovské štěstí. Bohužel po prozrazení byla deportována přes sběrný tábor do Ravensbrücku. V knize popisuje práci a přežívání v táboře až do osvobození. Byla vedená jako politický vězeň a neprozradila svůj židovský původ. Po válce, kdy se snažila zjistit něco o své rodině, uvedla své pravé jméno. Statečné ženě by mělo být letos sto let.
Kniha se mi líbila hodně. Vyprávění je pomalejší, ale všechno má smysl a hezky do sebe zapadají situace všech zúčastněných. Roger mě několikrát pobavil. Ono ten horor... Co od toho žánru v tom příběhu očekáváme? Já jsem cítila napětí, neklid, očekávání v jaké formě se ukáže děs. A ono se to stupňuje až k závěru a ten je povedený. Příběh působí tajemně a je to dobře vymyšlené.
Pět krátkých novel pojednávajících především o manželství a přátelství.
Jak se lidé žení je takový sociologicko psychologický náhled do vztahů a společnosti před vstupem do manželství. Jednoduše nám ukazuje, na příkladech několika párů, jak dopadá manželství, když se oba znají jen chvíli, nechodí spolu, nebo jim sňatek zprostředkuje někdo jiný. Líbilo se mi to. I kratičká Okružní cesta a Angelina ta mě překvapila, bylo to docela tajemné a strašidelné na svou dobu.
Příběhy v knize:
Okružní cesta
Šprým aneb Bohémové na letním pobytu
Jak se lidé žení
Tři války
Angelina aneb Dům, kde straší
Líbilo se mi to tak napůl. Celínka mi přijde strašně rozmazlená, všechno musí být jak si řekne. Florla by pro ni udělala všechno, jen aby byla šťastná. Ale ta popisovaná obětavost je až příliš. Kniha je to pěkná, ale zase tak, jak jsem očekávala mě nezaujala.
Knihu jsem neplánovala číst, koupila jsem ji kamarádce, ale nedalo mi to. A jsem nadšená. Nečekala jsem, že se mi bude tak líbit. Eleanor je jiná a snaží se bojovat se svou minulostí a vypadá to, že má před sebou hezčí budoucnost. Starosti v jejím životě jsou popsány lehce, byť jsou vážné, trocha vtipu tomu dodává šmrnc. Ke konci by se dalo dojít v poklidu a pak vám autorka přidá tu třešničku na dortu.
Začátek je takový rozvláčnější, ale neměla jsem pocit nudy. Spíš zajímavý druh nejistoty, tušení. Já jsem teda dost brzy přišla na to, jak to celé je ( samochvála, která mě potěšila), ale vůbec mi to nevadilo. Četlo se to pohodově, celkem citlivě napsané. Mně to přišlo i smutné, ikdyž by to měl být thriller. Hodnotím vysoko, ale možná každému nesedne způsob vyprávění.
Myslím, že by měla autorka zůstat u těch strašidelných domů. Nevím, jestli bylo dobré pustit se do jiného podžánru, navíc v sérii. Mně se to nelíbilo. Do půlky se ty dny tak pořád opakují, pak zjistíte o co jde a to pro mě není moc vyvedené. Obracela jsem stránky a vyhledávala jen místa důležitá pro děj. Clare mi nebyla nijak zvlášť sympatická a od Darrena jsem čekala, že se z něj něco vyklube, ale zdá se, že je to jinak. TO, co je v lesích a kolem domu mi přišlo nudné. Takové hloupé.
Mám všechny knihy Darcy Coates, strašidelné domy jsou fajn, jsem zvědavá na Kořist. Na autorku nezanevřu samozřejmě, ale tohle mi hodně nesedlo. Z některých komentářů je cítit velké nadšení, takže si čtenáře najde. Čtenáře, kteří se v knihách zatím nesetkali s opravdovou hrůzou a s tím, jaké podoby může mít zlo.
Citlivě popsaný příběh jedné rodiny, kterou rozdělila válka. Na začátku jsem musela dávat pozor na jména, ale postupně jsem se orientovala docela dobře. Nejvíc mi k srdci přirostla Mila s dcerou Felicií. Opravdu jde o obrovské štěstí. Až na konci jsem zjistila, že se jedná o skutečnou rodinu a je štěstí, že se Georgia Hunter začala vyptávat.
Na knihu jsem narazila náhodou, neznám autora ani jeho styl. Je rozdělená do dvou částí. V té první se mi líbil kariérní postup Karla, jeho práce pro Heydricha včetně situací, dialogů a úvah. Celý vývoj situace v Německu se čte dobře. Bylo to zajímavé. Přiznám se, že působení Viktora u mafiánské organizace mě moc nebavilo a některé stránky jsem přeskočila.
Přečetla jsem ji brzy, tak nějak to ubíhá, protože se tam prostě pořád něco děje. Ani tak nechcete vědět, jak to skončí, ale co dalšího se zase stane. Ono totiž ten závěr se dá vydedukovat z vložených kapitol na začátku. Děj se dá předvídat. Té brutality je tu hodně. Nejen co do detailů, ale i četnosti. Mně ty scény, které se pořád opakují v různých proměnách, zastiňovaly to ostatní. Buď to byla otupělost, nebo snížené vnímání emocí. Nevím. Já chápu, že je důležité o těch hrůzách, co si nedovedeme představit, psát, ale tady to bylo tak rozpitvané, že mi to nedalo tu hloubku. K žádné postavě nemám vztah. Nebyl ani čas se zamyslet nad charakterem, emocí. Viktor má plus, za dobrotu...a drží se dobře. Karel mi přišel jako slaboch a nasáknout či propadnout manipulaci a ideologii, to pro něj nebyl problém.
Kniha je to obsáhlá, čtivá, hodně brutální a smutná. Ale líbila se mi a k přečtení bych ji doporučila.
Tak jo, to se mi líbilo hodně. Psychiatr Parker s námi komunikuje, pomocí zápisků nám vypráví o svém setkání s podivným pacientem. Je to hodně čtivé a zajímavé, ono i to prostředí tomu přidá. Vůbec jsem nečekala takový vývoj událostí, až ke konci, když jsem kulila oči, mi došlo aha takhle teda.
Toho, s nímž se kniha srovnává moc nečtu. Z těch pěti knih, které mám přečtené mi nepřijde podobnost. Spíš mi to rozuzlení připomíná někoho úplně jiného. Ale to už by byla pranice kdo je král.
Ale nejlíp nesrovnávat, autor psal za sebe a na první knihu...i lepší čtyři.
Jsou to první povídky, které mají velmi daleko k budoucím naturalistickým dílům. Velmi romantické, ale pěkné. Nejvíc se mi líbila povídka Simplicius a ještě Sestra chudých.
Simplicius
Král s královnou mají syna. Simplicius se zamiluje do lesa, kde tráví všechen svůj čas a prakticky splývá s přírodou. Okouzlí ho dcera paprsku a rosné krůpěje nazvaná Vodní květ.
Sestra chudých
Osiřelá dívka, která žije u strýce Viléma a tety Vilemíny, potká ženu, která jí daruje jeden škaredý sou. Stane se zázrak a dívka má v rukou velký dar pro ostatní. Pro svou dobrotu je nazývána sestrou chudých.
Ten styl, kterým Dan vypráví o zážitku se svojí partičkou, ten se mi prostě líbí. Je to napínavé, protože víte, že něco hrozného musí přijít. A je to neklidné. Celou dobu, tři čtvrtiny knihy je to zvláštní neklid. Nenudila jsem se do doby než došlo na ten zatracený barák, naopak dialogy a vykreslení postav prostě zase dělají neklid. Oproti ostatním knihám, které jsem od něj četla je tam méně tělesné omáčky, ale těch několik stránek zápasu, to je zase Ketchum.
Zajímavé, čtivé a dobře napsané. Od autorky jsem četla Houbařku a určitě si přečtu i další knihy. Myslím, že jsem tuhle rekonstrukci pochopila, a proto si myslím, že je skvělá.
Pořád ta stará parta. Chaos, nápady, zvraty a někdy naprosto neuvěřitelné situace. Typické Welshovské znaky ani nebudu připomínat. Chvilkama jsem si říkala jo ten už dospěl a najednou, ty jo zase udělá takovou blbinu. Ale celou dobu jsem myslela na to, že se mi po nich docela zastesklo. Byl to fajn návrat, ale žádné pokračování už nechci. Teď už ne. Teď už vím, kdo nosí kalhoty po mrtvém a Irvine teda néééééé.
Pěkná knížka a docela mě překvapila. Neznám autorku, ale čekala jsem něco úplně jiného. Trošku mi trvalo, než jsem se zorientovala ve střídání kapitol, ale jen na začátku. Líbí se mi umístění děje na Krétu. Pro mě je to tak půl na půl. Je tam sice jednoduchá šablona vztahů a předvídatelné konce, ale má to něco navíc do hloubky, ikdyž to není super speciál. Dobře se to čte, děj ubíhá a není moc čas se zastavit na to přemýšlení. Ale je tam více pasáží, které mě i dojímaly a hvězdičku navíc za Kluka, který tomu dodává to něco navíc.
Pocity marnosti a samé tragédie. Štěpa Havlenová lásku hledající, ale zbloudilá. Vilík Gabriel sám sebe a smysl života nenalézá. I ostatní postavy jsou osudem zkoušeny. Vnitřní pocity a úvahy hlavního hrdiny - krása. Jazyk - nádherný. Při čtení jsem cítila to, co chtěl básník říct, ale bylo to docela těžké a složitější.