cori
komentáře u knih

Když vynechám vylhanou anotaci "Srdce z ledu, vůle z oceli, nelítostný boj začíná", přijde mi naprosto tragické vylíčení hlavní hrdinky Caeliny, což má být údajně nejnebezpečnější vražedkyně v zemi, ale ve skutečnosti to je romantická puberťačka, která se rozplývá nad štěňátkem, láduje se cukrovím, po večerech si čte zamilované románky, když ji nejde kulečník, tak vzteky tágo drtí v zubech, miluje nádherné šaty, úpí při menstruaci a vtipně konverzuje se svými "nápadníky" Chaolem a Dorianem, s nímž se jeden večer dokonce několik hodin pouze líbá. Nikdo přece nemůže věřit, že takováto osoba při pokusu o útěk z dolů, kde byla vězněná jako otrokyně, zabila krumpáčem dozorce a 23 strážců (strana 18). Naprosto otřesný je i kapitán královské stráže ve věku 22 let, který dosud neviděl nikdy nikoho umírat (strana 256). Jak je to možné? Když na konci knihy zabije svého prvního člověka, zhroutí se a má výčitky svědomí a bojí se, že přišel o čest. Co to je za vojáka? Chápu, že se tato červená knihovna s "akční" hrdinkou čtrnáctiletým čtenářkám líbí, ale autorka by měla víc zapracovat na logice děje a věrohodnosti postav.


(SPOILER) Příběh Zuzany vypráví autorka v přítomném čase od roku 1924, kdy se zázračně narodila postarším rodičům, do února 1948, kdy zachrání své dítě. Čtenář spolu se Zuzanou objevuje svět, kamarádí se s bezelstným Janem a majetnickým Hanušem, prožívá bezstarostné dětství, které ukončí vosa a Hitler, a židovskou perzekuci, slizkého arizátora Nagyho, opovržení a hlad i první a čistou lásku, terezínské ghetto, osvětimské lékařské pokusy i poválečnou degradaci na uklízečku a velkou lež, noční můry a domácí násilí. Nezvyklá je absence uvozovek při přímé řeči. Strhující příběh, který sice čerpá z holocaustu, ale kam se na něj hrabou všechny ty zahraniční XYZ z Osvětimi.


Románová sága popisuje životní příběh polské rodiny Matuszkových Barbory a Pawla a jejich dětí Karla, Fanynky, Barky a Žofie, kterou navždy poznamená důlní neštěstí v roce 1894. Děj se později zaměřuje na Barku a jejího manžela Ludwika Pospíšila a jejich děti Leonka, Olinku, Ženku a Wojtka. Čtenář sleduje, jak se z Karviné stává hornické město a vše ustupuje těžbě, a pochopí, jak složité vztahy panovaly po vzniku ČSR v roce 1918, kdy se Těšínsko dělilo a probíhala sedmidenní česko-polská válka. První díl končí rokem 1921, kdy je Ludwik přinucen pod hrozbou výpovědi přehlásit děti do české školy. Autorka vytvořila pomník všem zapomenutým obyvatelům Karvinska, v nichž kolovala česká, polská i německá krev, a na okamžik oživila dávno ztracená místa.


(SPOILER) Příběh pokračuje tam, kde skončil v červnu 1945. Halka se vdává, Wojtek dělá politiku na národním výboru, Anuška hledá nezvěstného Tomáška, Ženka se chce rozvést a začíná pracovat pro Červený kříž. Rozvětvená rodina Pospíšilových se musí vyrovnat s komunistickým převratem, měnovou reformou, emigrací člena rodiny, zinscenovanými procesy s důlními odborníky, kteří byli předhozeni jako obětní beránci po sérii smrtelných nehod v dolech v důsledku honby za rekordy v těžbě a ignorování bezpečnostních pravidel, pronásledováním kněží a řízenou likvidací staré Karvinné. Ovdovělý Ludwik odchází do důchodu a těší ze svatby dcery Ženky i vnučky Julky. Kniha je doplněna medailonky skutečných postav např. prvního poválečného předsedy národního výboru Viktora Košťála, sociální pracovnice Anny Danielové, kněze Ludvíka Sobka či odsouzeného vedoucího odvětrávání na Dole Barbora Józefa Stoszeka. Dost výmluvné jsou i fotografie zničených a opuštěných domů. Tato románová freska patří k tomu nejlepšímu, co bylo napsáno o Karvinsku.


Příběh matky, kterou totalitní stát připraví o dceru, manžela a svobodu, se odehrává v miliónech osudů již od dob komunistického SSSR a nacistického Německa po současnou Severní Koreu. Autorka jej zasadila po kulis alternativního Československa, kde byla Sametová revoluce zinscenována Státní bezpečností a všichni účastníci zatčeni. Čekala jsem větší dějové zvraty nebo emocionálnější chování obou hrdinek, ale vše se tak táhlo - pobyt ve vězení i v ústavu. Nevím, jestli to byl autorčin záměr jako metaforické vyjádření stereotypního přežívání v totalitní šedi. Hana má u mě 100%, Listopád 60%.


Trhlina se mi líbila mnohem víc než Strach. Autor dobře příběh prokládá skutečnými fakty a odkazy, takže si čtenář říká, co když na tom něco je.
SPOILER: Konec, kdy se nemohli dopočítat místností a členů výpravy, byl docela silné kafe.


Napsat román stylem Liona Feuchtwangera, který se věnuje detailům a dokáže bez nudných popisů vylíčit dobovou mentalitu, rozdílnost kultur i dobu 12.století, ze současných autorů dokáže možná jeden z tisíce. Dobová freska nám předkládá příběh kastilského krále Alfonse VIII. (1158-1214), který díky své lásce k Rachel, dceři židovského kancléře jeho dvora, změnil svůj život i způsob vlády. Nechybí intriky nepřátel Židů, královských rádců, církevních prelátů i samotné podváděné královny a její matky proslulé Eleonory Akvitánské. Strhující příběh z časů křížových výprav a problematického soužití tří náboženství na Pyrenejském poloostrově má co říci i 66 let po svém prvním vydání.

(SPOILER) Pro mne zatím nejlepší román autorky. Příběh knihovnic pojízdné koňské knihovny, které rozvážejí knihy do zapadlých horských samot v Appalačských horách roku 1937, líčí přátelství nesourodých žen, jejich odvahu, zápal pro věc i pokus o únik z rodin svázaných konvencemi. Všechny hledají štěstí a chtějí si splnit své touhy, což se jim i přes nešťastné manželství, fyzický hendykep, obvinění z vraždy a černou barvu kůže podaří.


Moje třetí hartlovka a zatím nejlepší. Fotbalista Honza s manželkou Martou a dcerami Adélou a Petrou a jejich sousedé plastický chirurg Zdeněk s manželkou Táňou, televizní hlasatelkou, s dvojčaty Tomášem a Cyrilem zažívají různé milostné eskapády, nevěry, radosti i zklamání a hledají svůj smysl života. Děj začíná v roce 1975 narozením dvojčat a končí současností. Některé situace byly fakt crazy (např. ruka v udírně).


Životní příběh sester Hany a Rosy přináší nečekané životní zvraty a boj o přežití během holocaustu. Kvůli zákuskové tragédii (na níž odkazuje i velice vydařená obálka, která doslova nutí čtenáře, aby se do knihy začetl a zjistil, jaké tajemství skrývá namalovaný žloutkový věneček) se Hana musí ujmout své neteře Miry. Autorka rozehrává osudové propojení tří rodin Helerových, Karáskových a Horáčkových a postupně odhaluje nečekané souvislosti. Těším se na další román, který paní Alena napíše.


(SPOILER) Druhý díl ságy se odehrává v letech 1921 až 1945, kdy se do popředí dostává Barčina dcera Ženka, která zažívá příkoří kvůli návštěvě české školy, kde se jí posmívají, že neumí dobře česky, a polské dětí ji šikanují, že je zrádkyně. Sledujeme její zmarněné sny o studiu, dvě nenaplněné lásky, nešťastné manželství z trucu i trochu válečné lásky. Životní zkoušky zažívá i Fanka a její rodina, kdy se Tomek stane členem polské nacionalistické skupiny, která bojuje za připojení Těšínska zpět k Polsku a po Mnichovu organizuje odsun Čechů, po připojení Slezska k Říši se přihlásí k polské národnosti, což vede k uvěznění celé rodiny v pracovním lágru, kde nejvíce trpí Fančina adoptovaná dcera Anuška a její čtyřletý synek Tomášek. Příběh končí v létě 1945, kdy se Barčina nejmladší dcera Halka vdává, syn Wojtek se stává komunistou a Ženka si plánuje začít nový život v Ostravě. Další strhují vyprávění o Karvinsku a jeho obyvatelích, kteří si museli zvolit národnost a snášet národnostní útisk, ať už ze strany Čechů, Poláků či Němců.


Kniha přináší zajímavý příběh Bohdany, která odhaluje tajemství své rodiny. Jen nechápu, proč ji nikdo (otec, nevlastní matka, teta, strýc) neřekl, že má starší sestru. Největší křivdy a zklamání vznikají z toho, že spolu lidé nemluví a nesdílí své pocity.


Cácora, která nemá ani své jméno, vzpomíná na své dětství, kdy byla odložená vlastní matkou a trpěna prarodiči, kteří ji strašili dětským domovem, když řekne cizím lidem, jak se k ní chovají, hlavně děda. Depresivní čtení o zneužívání a psychickém týrání malé holčičky, která páchá další křivdy, aby se ochránila. Závěrečné kapitoly, kdy se odstěhovala na intr, mi přišly takové stručné a odbyté, jako by autorka spěchala k finále.


(SPOILER) Pět sourozenců a jejich matka slaví pětadvacáté narozeniny nejmladší dcery. Při zahradní party je na zahradě objevena kostra. Začne pátrání po její totožnosti a odkrývání dávného tajemství spojeného s násilnickým otcem rodiny a terorem, který od něj museli všichni snášet. Během vyšetřování pevná rodinná pouta vlivem vzájemného podezírání praskají a rodina se rozpadá. Zajímalo by mě, jak dvojčata Tea a Lukáš mohli žít tak dlouho v klidu se svým tajemstvím. Nela po zjištění pravdy musela skončit na práškách nebo v blázinci. Drsné psychologické drama o domácím násilí a děsivém tajemství.


Román určený především mládeži popisuje poslední měsíce komunistické diktatury v Rumunsku na životě sedmnáctiletého Cristiana, který je vydírán tajnou službou, aby donášel na britského diplomata, u kterého jeho matka uklízí. Autorka se zaměřuje na vykreslení každodenního beznadějného života v Bukurešti plné udavačů, štěnic, front na cokoli a hladových psů i lidí. Román vrcholí prosincovými událostmi, kdy Rumuni vyšli do ulic a došlo ke střelbě do demonstrantů a jejich zatýkání a týrání. Krátké kapitoly stupňují napětí s otázkou, kdo je udavač a zda Cristian přežije.


Partička šesti přátel (2 partnerské páry a 2 single), bývalí spolužáci z gymplu, se vydávají na dovču na statek v beskydských lesích. Bohužel se chovají jak kreténi a to se jim vymstí. Les je potrestá. Příběh by se mohl odehrát v kterémkoliv lese, pokud by se jeden z účastníků rozhodl upéct vylepšené koláčky a podarovat jimi ostatní. Četla jsem až do konce, abych zjistila odhalení příčiny jejich potíží. Nijak zvlášť jsem se při čtení nebála.


Příběh dvacetileté Izabely z českoněmecké rodiny na moravskoslezském pomezí, která se v létě 1944 zamiluje do britského zajatce Billa Kinga a jako jeho manželka opouští rodinu a po nezdařeném útěku k partyzánům s ním sdílí peklo zajateckých táborů (Lamsdorf- Stalag), těžkou práci v lomu v Supíkovicích i pochod smrti do německého tábora Hartmannsdorf, není žádná červená knihovna a vše, co autorka píše, se zdá uvěřitelné. Škoda, že se nepodařilo zjistit jméno skutečné Izzy a její další osudy, jestli se setkala s rodinou a jak to bylo dál, když kolem Československa padla železná opona.
Autorka vycházela i ze vzpomínek Horace Greasleya a v románu vystupuje jeho milenka Rosa Rauchbachová, dcera majitele kamenolomu.


Opravdu zajímavý a smutný příběh ženy, pro níž byla mateřská láska nade vše, by si zasloužil lepší zpracování. Už samotný prolog, kdy si Mengele letící přes Atlantik v roce 1956 krátí let četbou deníku osvětimské vězenkyně, mi přijde dost nevěrohodný. Vadily mi i používané obraty (chyba autora či překladatele?) - např. pochybuji, že by v Osvětimi měli koupelny. Byly to umývárny. Nebo že by se vězni mezi sebou bavili, že se nechtějí nechat vyeliminovat. Autor si toho také dost vybájil (např. scéna s narozeninovou oslavou hrdinčiných dvojčat - upečou čokoládový dort a každý, kdo přijde, dostane kousek (cca sto lidí). Také se jí v táboře podaří nalézt balónky na výzdobu. Další těžko uvěřitelný moment je, když hrdinka vyhledá Mengeleho na fotbalovém zápasu a sprdne ho za to, co udělal dětem ze školy.
Vadily mi i patetické fráze, kterými se text jen hemží.
Už nikdy nebude ze všech pórů jejich těl prýštit radost.
Jaro snad vyrve strádající obyvatele Osvětimi z temného chřtánu smrti.
Jak jsem si přečetla v medailonku autora, věnuje se jako historik hlavně církevním dějinám a inkvizici. Jako romanopisec u mě pohořel.


Neuvěřitelná dobrodružství českého poutníka, který si s ničím neláme hlavu, nasadí americký úsměv, prohrábne si blonďaté háro a kráčí rovnou za nosem za svým cílem. Některé situace jsou vypointované až absurdum. Myslím si, že autor v zájmu čtivosti ze sebe dělá většího "prosťáčka", než ve skutečnosti je. Viz vecpání se do ženského sektoru u Zdi nářků nebo koupel s krvavými puchýři a oděrkami v Mrtvém moři, nejslanějším jezeře na světě. Jinak před ním smekám klobouk. Je borec.
Ráno jsem si balil věci za velké pozornosti místních. Dost možná jsem první Evropan, kterého ve své zapadlé asijské vesničce viděli. Protože pohled na týden neumytého Ladislava je zejména po ránu vpravdě žalostný, myslím, že v téhle vesnici vstup do Evropské unie nikdy nepodpoří. Budou se bát, že k nim z EU přijdou tihle špinaví somráci a seberou jim práci.


Příběh sběratele vltavínů Pavla se odehrává na přelomu 80. a 90.let.Čtenář sleduje jeho milostné peripetie od zamilovanosti, manželství po rozvod a hlavně život lovců vltavínů, který se změnil ve tvrdý kšeft s příchodem kapitalismu do Čech. Zajímavý uvěřitelný příběh ze života českých zlatokopů.
