hanka_reading komentáře u knih
Musím říct, že Sandrine mě většinu času čtení vyloženě iritovala - tím, jak se neměla ráda, neměla žádnou sebeúctu a nadávala si. Její chování ale vycházelo a odráželo její dětství, které je lehce nastíněno. Taky mi trochu vadilo, že muž neměl křestní jméno, takže o něm bylo psáno jako o něm nebo o muži, občas byl pojmenován příjmením.
V knize není použita přímá řeč - je jen vsunuta do věty a odlišena pouze velkým písmenem. Takže mi chvíli trvalo, než jsem si na to zvykla.
I tak jsem ale chtěla knihu přečíst do konce, protože jsem byla zvědavá, jak to dopadne. A stálo to za to - obzvlášť cca poslední třetina byla pro mě dost zajímavá, čtivá, napínavá a nebylo to vůbec lehké čtení. Každopádně jsem ráda, že se ke mě kniha dostala a mohla jsem si ji přečíst.
“Ale však ono je lepší, když si v hlavě necháš jen hezké dny. A ten zbytek? Na ten stejně jednou zapomeneš.
Marek je nepochopený, žije v chudých poměrech. Od mala je jiný, děti ho ve škole šikanují. Je gay a tím je to pro něj horší. V knize opravdu rozkládá paměť a svoje vzpomínky na malé kousky a do detailů. Prolínají se vzpomínky z dětství se současností.
Taky je to dost o vzpomínkách matky, o jejím smutném životě a jejím trápení. Musí se ohánět, aby všechno finančně utáhla.
Je to těžké, ponuré až depresivní čtení a určitě je potřeba mít na něj tu správnou náladu. Rozhodně to není kniha pro každého. Nemohla jsem si zvyknout na styl psaní, je velmi osobitý, ale pak to šlo samo.
Pokud chcete nějakou změnu, sáhněte po této knize. Myslím, že na české poměry je to něco neobvyklého, co si zaslouží pozornost.
Za mě skvělý příběh, který je napínavý a zajímavě propletený od začátku do konce.
Skvělá čtivá kniha o třech rozdílných lidech, mezi kterými přeci jen existuje pojítko.
Musím říct, že z knihy jsem taková rozčarovaná. Obě dějové linky byly zajímavé, ale na mě nepropracované. Chybělo mi v nich dost informací. Byla jsem zvědavá na propojení příběhu, ale nedočkala jsem se nebo jsem to nepochopila.
Taky škoda těch chyb, překlepů a ke konci i popletených jmen.
Na druhou stranu je to ale taková knižní jednohubka, která se rychle čte. Nenáročného čtenáře by asi mohla uspokojit.
“Člověk raději zapomíná na to zlé, co prožil, jenže odepsat se to nedá, jde to s námi i nadále
Při čtení s vámi budou cloumat různé emoce, tedy spíš ty nepříjemné jako je bezmoc, soucit, nenávist, zloba, lítost, nepochopení, co se vlastně děje. Čtení bylo o to horší, že hned na začátku si přečtěte, že se jedná opravdu o skutečný příběh. Kniha rozhodně není pro každého a ke čtení to chce pořádnou dávku odvahy a odhodlání.
Autorce patří obdiv, že se při psaní byla ochotna vrátit do dětství a prožít ty hrůzy znovu. Bylo mi špatně jen při čtení, natož to prožít a psát o tom.
Kniha byla vydána před více než 20 lety, ale to ji na čtivosti neubírá. Na konci knihy je několik dalších skutečných příběhů týrání děti, ze kterých mi šel mráz po zádech a které se zrovna tak četli těžce a s nepochopením, čeho jsou rodiče schopni.
V první půlce knihy jsem se nemohla nějak začíst, ale nevzdala jsem to. A udělala jsem dobře. Děj pak začal do sebe víc zapadat a začala jsem víc chápat spojitosti. Příběh začal byt víc akčnější a čtivý. A rozhodně to nebylo místy snadné čtení.
Jedná se o thriller, který stojí za přečtení. Čekejte několik zápletek, které se postupně odkrývají, stejně tak i chování Paris bude víc odůvodněné a pochopitelné.
Po delší době jsem četla erotický román a musím říct, že chvílemi jsem valila oči, co že se to děje. Místy to na mě bylo až perverzní a zvrácený, ale proti gustu žádný dišputát. Žádnou hlubokou myšlenku v knize nečekejte, jde opravdu jen o chtíč a touhu, které spisovatelka popisovala dost věrohodně. Na druhou stranu se ale kniha četla sama.
Líbil se mi námět a vše kolem vraždy. Ale vyšetřovatel David mi nějak vadil svým chováním - možná je to tím, že autorka je žena a vypravěč muž. A taky jsem nerozuměla jeho chování - miluje Emu, ale rozdá si to s několika dalšími ženami. Dějová linka týkající se Davida a Emy (myšleno jejich vztah v soukromí) mi celý dojem z knihy spíš kazila.
Je to taková zvláštní kniha, ve které se seznamujeme s životem v Přístavu a taky s Klárou, která se tak nějak plácá v životě. Kromě Kláry moc lidí nemá konkrétní jméno, ale jen takové neutrální (Pan, Spolubydlící, Ledničkář). Mě postava Kláry moc nesedla a celkově mě příliš kniha neoslovila. Možná jen ale nedokážu pochopit život v Přístavu.
Ze začátku se mi zdál děj takový utáhlý a pomalý. Konec to ale vyvážil - byl sice smutný, ale i krásný. Je to příběh plný emocí, především ten konec, ale také tajemství a zakázané lásky, která nikdy neskončila. Konec není veselý, ale o to silnější zážitek to je.
“Nenaučíme dítě chovat se lépe tím, že ho donutím cítit se hůř .
“Každé dítě chce, potřebuje a žádá si cítit lásku.
“Děti se nerodí zlé, ale mohou být zle a špatně vychované - a v tom nezáleží na barvě pleti.
Autor nás seznamuje s tím, jak funguje ústavní péče pro děti, jaká je skutečnost, ale také s teoretickými znalostmi a zákony, které se touto záležitostí zabývají. Přečteme si spoustu skutečných příběhů, které jsou plné zloby, zlosti, mnohdy agresivity a slz.
Klobouk dolů, jak autor s dětmi “pracuje, jak se o ně stará a jakou má s nimi trpělivost. Můj obdiv patří autorovi taky za to, že dokáže služebně starší kolegyni upozornit na některé situace, které mohou dětem naopak ublížit - ale proč by se namáhala, když to je v její neprospěch? Bylo dost hrozné číst, že některé tety zakazují dětem chodit v noci má záchod, protože by je to budilo - jako fakt se tohle pořád děje?
Není to knížka pro každého, ale já jsem ráda, že se ke mě dostala. Takových by mělo být napsáno víc, abychom seznámili s realitou. Věřím, že je víc takových lidí jako je Tomáš, kterým záleží víc na dětech než na svém pohodlí.
Na mě bylo v knize až moc politiky. Na druhou stranu je ale pěkně vykreslená tamější nálada mezi lidmi. A je vidět, že autorka si dala velkou práci s rešerší.
Myslím, že na české poměry je to pěkný erotický román. Jen mi přišlo divné, že Hana nebyla nikdy v Praze. A pak ten konec byl na mě trochu hrr a některé situace přitažené za vlasy.
Zajímavý příběh, ale nějak mi nesedlo zpracování, nebo spis styl psaní. Konec a rozuzlení byly ale zajímavé.
Četla jsem díky tomu, že měla dceru tuto knihu ve školní četbě. A musím říct, že mě bavila. V knize je pěkně ukázáno, co s člověkem můžou udělat peníze.
První půlka kniha plynule tak trochu předvídatelně. Nicméně pak začíná děj nabírat na obrátkách a je mnohem zajímavější a napínavější. Autorka odkrývá různé skutečnosti a tak postupně chápeme skutečnou povahu jednotlivých postav. Část knihy je vyprávěna z pohledu Millie, další půlku sledujeme děj z pohledu Niny. V této knize mi vyhovovaly krátké kapitoly, které drží čtenáře v nápětí.
Zpočátku jsem si říkala, že zase tak skvělá ta kniha není, nicméně druhá půlka za mě byla super. Takže pokud vám nevadí nějaké to násilí, stojí za přečtení.
Chvílemi bylo čtění děsivé, chvílemi až moc romantické. Za mě spíš průměr. Chybělo mi tam něco, kvůli čemu bych řekla "wau, to byla fakt dobrá knížka".
Hlavní postavou je Brazilec Marco, který studuje momentálně v Paříži. Smutná událost ho přivede zpátky domů, kde se rozhodne pátrat po svých předcích. Především po svém pradědovi, který pocházel z tehdejšího Československa. Má ovšem jen pár indicií a tak je pátrání složité. Z Marca čiší odhodlanost zjistit víc o svých předcích a doufá, že se mu to podaří. Během svého návratu do Brazílie se dostává do čtvrti Santa Teresa, která je součástí Rio de Janeira. Marco studuje architekturu, takže nám popisuje stavby a domy dané oblasti. Potkává Francisca, kterého znal jako malý chlapec a se kterým se přesouváme do 30. let 20. století, takže poznáváme život tehdejší doby.
Když putujete s Marcelem ulicemi, bude se vám zdát, že mluví vedle vás. Jeho líčení je tak reálné, barvité a opravdové, že budete mít pocit, jako byste byli v Brazílii. Z knihy čiší léto, teplo a prostě Brazílie taková, jakou si ji představuju. Marco mě bavil - jeho odhodlanost, cílevedomost, byl mi moc sympatický. A líbila se mi i milostná linka - ta se k tomu krásně hodila.
Děkuji autorce za recenzní výtisk, díky kterému jsem zažila kousek této zajímavé země a za originální dárek, který mi ji přiblížil ještě více.
Musím říct, že kniha mě mile překvapila. Poslouchala jsem ji jako audioknihu - pro mě první audiokniha, takže jsem nejdřív musela přijít na to, za jakých podmínek ji mám poslouchat. Hlas a změna intonace Kateřiny Lojdové mě zaujal hned od začátku a dobře se mi poslouchal. Bavil mě i děj, jak se vyvíjel a zamotával. No a ten konec? Samozřejmě byla fain i milostná linka mezi Laurent a Nickem. U Laurent mě bavilo, že uměla nazvat věci pravým jménem - třeba že Nick je idiot Nejedná se o knižní novinku, ale jako audiokniha stojí za poslechnutí.