Ctenar1202
komentáře u knih
Muž, který chtěl být šťastný
Laurent Gounelle
(SPOILER) Příběh je jednoduchý. Muž odjíždí na Bali, aby se zde setkal se starcem, kterého lidé uctívají, protože umí léčit. Léčit duše a ukazovat směr, kterým by se každý člověk měl vydat, aby byl ve svém životě šťastný. Aby našel tu svoji cestu po které se vydat vstříc šťastným myšlenkám a dokázání si, že mu nic nestojí v cestě, aby dosáhl toho čeho chce a co si přeje.
Příběh se mi líbil. Je plný myšlenek, a čtenář se v dosti pasážích najde. Řekla bych, že pochybnosti o sobě jako má hlavní postava, má asi každý z nás. Knížka nám neříká a neurčuje přesně co dělat, aby byl náš život lepší, ale prozrazuje, jak myšlení a postoj k životu mění naše chování.
Jediné s čím se opravdu nemohu ztotožnit a nesouhlasím je otázka myšlenek a zdraví. Nechci moc prozrazovat z děje, ale číst o tom, že pozitivním myšlením si vyléčíš rakovinu, to opravdu ne ... Stejně jako vysílání lasky k rakovinným buňkám, které díky tomu zanikaly, mě spíš naštvalo. Vyznělo to, jako kdyby každý nemocný s rakovinou vysílal negativa a chystal se umřít...naopak, přece každý si přeje být zdravý!!
Já sama jsem pesimista a knížku jsem začala číst s lehkým pocitem, tak co Laurente, co mi chceš dokázat. A jo, zaujal mě. Nenašla jsem v knize nějaké světoborné myšlenky, ale hlavní poselství je, že ke šťastnému životu bychom se prostě měli obklopovat šťastnými a spokojenými lidmi a to si myslím, že se snaží každý z nás.
O holčičce, co si ráda hrála se sirkami
Gaétan Soucy
Anotace mě velice zaujala, protože má jít o šokující příběh sourozenců, kteří přišli o otce a musí se se životem poprat sami. A to mě hodně zaujalo a říkala jsem si, že to bude super čtení. No a nebylo. První polovinu knihy jsem si říkala, proboha, co to vlastně čtu. Vyprávění dívky je takové chaotické, rádoby květnaté a hodně skáče z tématu na téma, z popisu na popis až mi přišlo, že autor vlastně neví o čem psát.
Druhá půlka knížky byla lepší, místy až šokující, ale přesto jsem ráda, že jsem ji dočetla. Anotace zněla opravdu lákavě, ale příběh samotný mě zklamal.
Opravdový život
Adeline Dieudonné
Příběh je napsaný velice poutavě z pohledu desetileté dívky. Doma peklo, ale snaží se si život zpestřit a utíká do svého světa. Jenže nefunkční rodina je prostě nefunkční rodina a ona jen dítě na ní zcela závislé.
Zachraň mě
Mona Kasten
Příběh Ruby a Jamese je klišoidní. Ona z chudých poměrů, premiantka třídy, která se šprtá, aby se dostala na Oxford. On se narodil do bohaté rodiny, která vlastní oděvní impérium. Ona je cílevědomá, poctivá a slušná dívka. On je frajírek se sebevědomím až na půdu. Jak příběh pokračuje si asi umíte domyslet. Od počáteční nenávisti k lásce.... Nevím, jestli je to překladem, ale oslovení maminka a tatínek v některých okamžicích znělo dost na sílu, ale to je jen můj pocit.
Jo, být mi náct, asi jsem spokojená, ale takhle to pro mě byla průměrná knížka, kdy jsem od prvních stránek věděla, jak vše skončí.
Cesta do neznáma
Theodora Stonewall
Zakhar, čaroděj, který touží po knize s názvem Necronomicon se vydá na daleké cesty, kdy musí překonat spousty úskalí. Chvílemi je čtení nechutné, jako například detailní popis zvracejícího Zakhara. Chvílemi děsivé, ale i smutné. A hlavně máte pocit, jako kdybyste se do příběhu zcela přenesli.
Jo, prostě opět skvělá fantasy. Děj propracovaný, postavy promyšlené, a celkově z děje dýchá tajemno, temnota, strach. Vpodstatě kdybych si odmyslela kouzla, která Zakhar používá, tak dostanu hodně slušný historický příběh. Takový temný středověk a to mě baví.
Ilustrace v knížce jsou krásné a ač se knížka v paperbacku tváří jako malá, tak zdání klame. Stránky jsou nahuštěné a písmo drobné.
Nevidím ani tmu: Rozhovory o naději
Aleš Palán
Já měla s touto knížkou fakt problém. Z šesti příběhů mě opravdu zasáhly dva. Matka, která musela nechat prohlásit syna za mrtvého a slečna, která žila v nefungující rodině a prošla si drogovým obdobím. Nebýt těchto dvou příběhů, tak bych byla z knihy opravdu zklamaná.
Dívka jménem Sus
Jonas T. Bengtsson
Skvělá knížka. Sice útloučká, ale na 140 stranách dokázal autor vylíčit tolik pocitů. Sus je taková neřízená střela a pere se se svým osudem. Doporučuji všem.
Manžela jsem nezabila
Liou Čen-jün
Námět knihy zní perfektně. Opravdu jsem se těšila, že poznám dalšího skvělého autora z Odeonu. Jenže....od samého začátku je kniha plná politických keců, propletenců, korupce a prostě všeho, co souvisí s ne moc hezkou politikou. Každý z funkcionářů, kterého se Lotosina žaloba dotýkala, se bojí o své místo a tak se snaží dělat vše pro to, aby byla Lotos umlčena.
V knize sledujeme dvacet let života a dvacet let bojů o důkaz, že byl rozvod neplatný. Jenže je to spíš taková smutná komedie. Lotos stále mění názory, jestli jet k soudu a prokázat neplatnost nebo nejet k soudu a nechat to být, přitom ve skrytu duše chce být rozvedena, ale je to pořád dokolečka dokola....Už mi i přišlo, že si ze soudců dělá šprťouchlata a vyloženě ji to baví....
Myslím si, že my nedokážeme ocenit nebo zcela pochopit o co čínskému autorovi přesně šlo. Přeci jen čínská mentalita a život je prostě jiný, než náš evropský. A v knize je rozhodně hodně skryto. Třeba jména postav jsou v konečném znění celkem ironická. Ono už jen jméno Lotos, které odkazuje na něco čistého a nevinného. Což hlavní postava fakt není.
Knížka je chvílemi velice čtivá, ale pak jak když autorovi dojde dech a je to nuda a šeď. Dočetla jsem ji jen proto, že mi bylo líto nezjistit, jak Lotos dopadne.
K moři
Petra Soukupová
(SPOILER) Postavy v knize mi lezly neskutečně na nervy. Všechny. Bez výjimky :D Opět jsem si musela zvyknout na osobitý styl psaní, který jsem u nikoho jiného než u Petry neviděla a jo, líbí se mi. Ač je knížka docela útlá, tak prožijeme s postavami v podstatě celý jejich život.
Život několika lidí vzájemně propletených rodinnými vztahy. Ty se protnou při dovolené u moře, kam vyrazí otec se svými dětmi. Dvě z toho již dospělé. No, nebudu vám nic nalhávat, ale takhle zpruzelou rodinu bych u moře potkat opravdu nechtěla. Otec, který si myslí, že je všechno super a nevidí, jak se jeho dcery trápí nejen pubertálními náladami. Ta rodina, ač jede společně, je neskutečně rozklížená. Vždyť oni spolu sice tráví čas, ale jen fyzicky, jinak ne. Jsou si tak vzdálení!
Na konci knihy se dozvídáme co se s postavami dělo dál. A prožijeme s nimi tak jejich celý život. Je to hezké, ale proč musí všechny zažívat tak těžké osudy? A nebo, že by život opravdu takový byl? Asi ano...
Rodina odvedle
Sally Hepworth
Příběh v knížce nebyl špatný, ale...moc postav. Opravdu první půlku knížky se čtenář orientuje kdo s kým a proč a kdo je tenhle a tamta. Navíc je kniha rozdělená do částí, kdy je věnována jednotlivým postavám a když už jsem si říkala ok, chápu ty rodinné vazby, tak přišla další rodina. V druhé polovině se začalo konečně něco odehrávat, ale pořád jsem čekala na to velké waauuu. A to se nekonalo. Navíc na to, jak se začátek táhnul mi přišel konec zrychlený.
Drakula
Bram Stoker
(SPOILER) Od první stránky si mě příběh získal. I jsem měla při čtení mrazení v zátylku a o Drákulovi lezoucím z okna po zdi hlavou dolů se mi bude zdát
Příběh je vyprávěn několika lidmi formou deníkových záznamů či dopisů.
V 19. století, kdy byla kniha poprvé vydána, musela způsobit poprask už jen v těch strašidelných popisech.
Pochovejte mě pod podlahu
Pavel Vladimirovič Sanajev
Čekala jsem vtipné čtení, ale nic takového jsem nedostala. Ba naopak mi při čtení bylo spíš úzko a říkala jsem si, že ruští občané jsou opravdu zvláštní povahy. Knížka je v ruské literatuře hodnocená jako nejvtipnější dílo moderní ruské literatury. Já se obávám, že my Češi nedokážeme asi jejich humor pochopit. Nebo já určitě ne.
Byly tady, a už nejsou
Haylen Beck (p)
Tuhle knížku určitě doporučuji. Do děje mě vtáhla ihned a jen jsem četla s otevřenou pusou co vše je možné. Konec byl maličko jak já říkám, americký.
Osudný slib
Angela Marsons
Naprosto průměrná kriminálka. Ničím mě nepřekvapila, nenadchla, za dva dny nebudu vědět o čem byla...
Bylo mi dvanáct, sedla jsem na kolo a jela do školy...
Sabine Dardenne
Knížka se mi líbila. I ta Sabinina zahořklost a odtažitost je pochopitelná. Přesto mi dalo docela problém se do příběhu zcela ponořit.
Kořist
Darcy Coates
Darcy vykreslila opravdu dechberoucí příběh party mladých lidí, kteří se vydali do lesů, aby pátrali na vlastní pěst po ztracené kamarádce, která se nevrátila domů a nikomu o sobě nedala vědět. Jenže v lese číhá cosi či kdosi a jde jim po krku...
U čtení nebudete napětím ani dýchat. Budete si hryzat prsty napětím a otáčet nedočkavě stránku za stránkou.
Asi od půlky jsem si říkala, že možná mám tip, kdo či co se v lese skrývá a nakonec jsem to i uhodla, ale zážitek ze čtení mi to ani maličko nesnížilo.
Musíme si promluvit o Kevinovi
Lionel Shriver
Eva Khatchadourianová vypráví formou dopisů svému manželovi o dětství syna Kevina a svých pocitech, vzpomínkách a celkově životě před čtvrtkem...A proč? Kevin totož jednoho dne, ve čtvrtek, zcela promyšleně a chladnokrevně zavraždil devět lidí. Jakým způsobem prozrazovat nebudu, protože jsem s takovým způsobem vůbec nepočítala a šokovalo mě to. Ta chladnokrevnost, bezcitnost, surovost.
Kniha je od začátku velice čtivá. Pravda, prvních asi 50 stran jsem měla lehce problém, protože Eva se vypisuje hodně obsáhle ze svých pocitů a vzpomínek na minulost, která ještě nesouvisí s Kevinem. Ale pak mě příběh drapnul a nepustil a já zažívala smršť emocí od slz po znechucení, soucit, vztek a naprostý šok na konci po dočtení.
5⭐/5
Rybí krev
Jiří Hájíček
(SPOILER) Když se stavěl Temelín, tak to nechávalo mě, severočecha, tak nějak v klidu. Navíc jsem byla dítě. Nikdy mi nedošlo, že výstavbě takového gigantu muselo ustoupit x vesnic....až díky této knize a brouzdání po internetu mi byly odkryty osudy lidí z jedné vesnice.
Vesnice, kam se v roce 2008 po patnácti letech strávených v zahraničí, vrací Hanka. Kdysi dávno chtěla být učitelkou a ve vesnici učit. Osud tomu chtěl jinak. A tak se v poutavém líčení dozvídáme o tom, jak se museli šťastní a spokojení lidé postupně stěhovat, vyklízet své domy, kde žili generace lidí a se smutným pohledem se dívat na to, jak se do jejich obydlí zahryzávají bagry.
Hanka ne, Hanka byla rozhodnutá udělat vše pro to, aby vesnice nezanikla. Psala společně s několika lidmi petice a bydlela v domě do poslední možné chvíle....stále věřila...
Příběh služebnice
Margaret Atwood
(SPOILER) Příběh je o ženě Fredově, která je umístěna v domě mocipánů, nosí červené roucho a před očima chlopně, aby se nerozptylovala okolím...její úkol a všech takto oděných je jasný. Jsou určeny k převýchově a rození dětí. Populační křivka totiž drasticky klesá a tak mají tyto ženy a matky rodit děti, které ale pak již nevidí.
V knize je vylíčeno spousty pocitů, frustrací, vzpomínek této ženy. Vzpomíná na svého muže, dceru s kterými tvořila šťastnou rodinu, než se svět dočista zbláznil....
Na konci knihy je věta Máte nějaké dotazy?
Ano!! Mám. Mám jich spousty. Já totiž nevím, jestli jsem knihu zcela pochopila...poslední třetina pro mě byla tak zmatená, zrychlená, chaotická v dějové lince, že jsem se zcela ztratila a najednou konec....a já zůstala očima na poslední větě a řekla si, dělá si ze mě autorka srandu?
Nedozvěděla jsem se, jestli se ještě někdy Fredova setkala s manželem, dcerou...jen, že to takový nějaký šťastný konec má a to takový, že posledních pár stran je zápis z konference v roce 2195, kde zasedají jak muži, tak ženy. Takže celá vize, která byla v knize, kdy ženy nesměly nic, se nenaplnila....
Upřímně, tahle kniha mi v paměti zůstane, navždy. Ale budu si ji pamatovat jako příběh, který mi nebyl dostatečne vysvětlen a kdy i po dočtení jsem měla v hlavě spousty otázek.
Jak přežít svého muže
Jana Bernášková
Knížka mě fakt dostala. Jo, byla skvělá. Sice jsem u ní chvílemi nadávala jak špaček, že ty ženský myslí jen rodidly a říkala si, že v herecké branži je asi normální, že kámen souloží s cihlou, ale jinak celkově je to skvěle vykreslený příběh mámy malé holčičky, která hledá v životě své štěstí. A do toho má několik praštěných kamarádek a své našeptávající já.
Knížka je neuvěřitelně čtivá, vtáhne vás do děje a nepustí.