czerwa komentáře u knih
Kniha mě nijak nenadchla. Po přečtení si ani nepamatuji, o čem jednotlivé příběhy byly. Snad jen ten o vězeňském pěveckém sboru zaujal.
Jinak ve mě povídky nezanechaly hlubší dojem ani nevyvolaly žádné emoce.
První část knihy s mikropříběhy lidí, kteří se rozhodli zkusit štěstí v cizině, mě zaujala. Autorka dobře vystihla, co může takový život obnášet a že velmi často zdaleka nepřináší to, co člověk očekával.
Druhá část knihy o milostném vztahu mě naopak vůbec neoslovila. Vlastně mi vyprávění ani nedávalo příliš smysl, připadalo mi plytké, snažící se o zajímavou formu, nepřinášející žádnou myšlenku.
Mrzelo mě, že nezůstalo u původních mikropříběhů.
(SPOILER) Sonda do duše stárnoucí ženy, jež s úmrtím manžela a soběstačností dcery přišla o smysl života, a tak si pořídí do sklepa pošťáka, o nějž může pečovat a kterému může vyprávět báchorky ze svého života. Mně by se vlastně líbilo, kdyby se kniha věnovala jen této dějové lince, která měla ještě větší potenciál. Ty další mikropříběhy působily rušivě, jejich vzájemné “prolnutí násilně.
Nedočetla jsem. Nedalo se.
Jiné knihy od Palahniuka jsou též bizarní, ale čtivé, zajímavé, mají hloubku…
Střídání perspektiv matoucí, námět samozřejmě šílený a chyběla mi tady ta hloubka, myšlenka. Možná tam někde je. Třeba na konci, ale tak daleko jsem se nedostala…
Ani mi tolik nevadilo množství vulgarit a syrových popisů, jako mi vadilo, že mi unikal jejich smysl ve vypravování. Příběh je dobře vystavěn, líbí se mi postupné odkrývání vzájemného propojení postav. Bohužel posedlost hlavní hrdinky působila jaksi úchylně, nebo nevěrohodně.
Četla jsem knihu ráda a byla zvědavá, ale celkový dojem je hodně rozporuplný.
Byť se kniha věnuje důležitému tématu, příliš mě nezaujala. Nečetla se mi dobře, s postavami jsem nesplynula, některé sekvence mi připadaly až neskutečné (rozhovor s Momosem, poslední akt šikany v parku).
Moje první kniha od autorky. Velmi zvláštní vypravování. Místy však až rušivě nelogické (práce u boháče, lovecký výlet na ostrov).
Přesto mě velmi zajímalo, co bude dál a jak se příběh bude vyvíjet. Jen nevím, zda mi nakonec neunikla pointa
Moc se mi líbí obálka knihy!
Ani mi zásadně nevadilo to přehnané erotično a naturálno jako spíš plytkost vypravování, opakování podobných motivů a nesrozumitelnost příběhu
(SPOILER) Výborná kniha, která dle mého názoru věrohodně zpracovává téma zneužívání v rodině. Jeho genezi, postoje a proměny jednotlivých členů rodiny, pocity, strachy, zmatenost, rozpolcenost, osamělost a touhu být normální toho, komu bylo ublíženo, i jeho neschopnost žít běžný život.
Příběh nedospívá k velkému rozuzlení, nepřináší snad ani velkou naději, o to uvěřitelnější mi připadal a tím víc se mě dotknul.
Po zkušenostech s předchozími knihami Aleny Mornštajnové jsem čekala mnohem víc. Nechybí tomu čtivost a hluboké téma, ale to je tak vše. Přišlo mi to nakonec vlastně hodně povrchní, takové jakoby.
A vadil mi narativ, že zlo plodí zlo. Nemyslím, že zneužívaní lidé jsou zlí, jsou v určitém smyslu postižení a jejich životy jsou pak mnohem složitější, dělají chyby, ale nejsou přece automaticky zlí.
Po této knize jsem přečetla ještě knihu Houbařka, která je dle mého názoru o mnoho lepším zpracováním tématu.
(SPOILER) Zoufalá kniha.
Skrz první polovinu jsem se skoro neprokousala popisy prdů a naprosto nepravděpodobnými událostmi a postavami. Nechápu, proč autorka zasadila děj do doby, kterou si zjevně nedokáže představit. Byť rozumím, že nešlo primárně o obraz doby, nevím, proč právě tuto se rozhodla znásilnit současnou mluvou a smýšlením. Těch pár reálií socialismu, které náhodně vygenerovala, bylo spíš úsměvných.
Podobně jako nářečí, reprezentované pár slovy, která se zcela náhodně objevují v promluvách postav.
Plytkost a povrchnost knihy dokresluje i fakt, že z poruchy příjmu potravy se postava naprosto zázračně vyléčí asi za rok a o nemoci, s níž se i vyléčení perou kolikrát celý život, už ve zbytku knihy není ani slovo. Příběh se jen kostrbatě přelije do story o trablech dospívání.
Výborná čtivá kniha. Každá povídka specifická, zajímavá jak postavami, tak námětem.
Povídka kuna mě až pobavila, naopak zbraň byla až nepříjemně představitelná.
(SPOILER) Po přečtení prvních pár kapitol jsem začala očekávat dramaticky se odvíjející děj plný zvratů a překvapivou pointu, jako tomu bylo u Praku. Nic z toho se však nekonalo. Děj, byť zajímavý, se pomalu vleče a odbočuje k nepodstatným detailům.
Žádné rozuzlení se nekoná. Závěr se rozplizne do pro mě nepochopitelného fantaskna.
Potěšilo Ústí jako dějiště událostí a rozporuplnost hlavní postavy.
Kniha o tom, jak jsme ovlivněni tím, odkud pocházíme, a jakými směry nás to může v životě vést, o tom, že co je pro jednoho samozřejmost, je pro jiného takřka nedosažitelný cíl, i o tom, že domov lze najít tam, kde bychom to nečekali.
(SPOILER) Po chvíli čtení se z toho stal jen nekonečný příval slov, který přestával dávat jakýkoli smysl. Vypravovaný příběh byl ze říše ujetých fantazií nudící se třicítky. Ten „vztah“, který od přečtení přebalu člověk očekává, nemá absolutně žádnou hloubku, nedává smysl, ani to vlastně vztah není, žádné pouto, natož láska, ale ani dominance nebo mateřská potřeba ochraňovat. Pro ženu jen potřebné vytržení z banality běžného života realizované sexem, pro dítě hluboká potřeba někomu se svěřit s každodenními hrůzami, které by mělo svěřovat někomu, kdo ví, jak s tím pracovat.
Nepřišlo mi to kontroverzní, spíš prostě nesmyslný.
Nechtěla bych vidět issues tý ženský, který jednou docvakne, že má dítě s někým, komu v době početí bylo třináct. JAKOŽE COŽE?!?!
Kniha, ve které zpočátku není jednoduché se zorientovat, začne skládat příběh plný traumat a hrůz, protkaný nadpřirozenem, rituály, zcela odlišným vnímáním světa v indiánské rezervaci. Psáno krásným jazykem, působící chvílemi až pohádkově, chvílemi až hororově. Zase jedno setkání se zcela odlišnou kulturou.
Čtivé. Plné překvapení a nečekaných zvratů. Místy až poněkud přitažené za vlasy.
(SPOILER) Zajímavý, jak to na čtenáře působí jako opravdovej život, přitom kdyby byl pořád tak na hovno, jak je popisováno, zbláznili by se aktéři už mnohem dřív. Tímhle způsobem mi akorát všichni začali lézt na nervy už po pár stránkách - on je sobec, ona umanutá, kluk rozmazlenej, holka vyčuraná. Nic moc kloudného na nich nenajdete.
Je to ale dobrý příběh. Do určité míry popisuje krize, kterými lidé a rodiny procházejí. Ale chybělo mi tam to pozitivní, hezké, co ke všem těm krizím také patří, i přes to, že to nakonec blbě dopadne...
Oceňuji, že se autorka vyhnula patosu i nějakému úplně banálnímu vyústění.
(SPOILER) O knize jsem nic nevěděla.
A tak mě při jejím čtení rozčilovalo vyprávění 14leté dívky, ovšem s tónem člověka mnohem staršího, reflektujícího události zcela jiným způsobem, než jaký by náležel dítěti. Přinášelo do knihy odosobnění, které jako by výpovědi odebíralo naléhavosti.
Na konci jsem pak pochopila, proč právě tento styl a že naléhavosti je v tom příběhu až až....