czerwa
komentáře u knih
Rakvičky
Irena Dousková
Děj se vleče. Róza je otravná. Události banální. Tomášovy dopisy a úryvky z příběhu nezáživné.
Jako příběh putování to v sobě mělo příliš odboček. Jako příběh dospívání to nebylo dost silné. Jako obraz doby moc zjednodušené.
Takové rozvleklé nic.
Linie krásy
Alan Hollinghurst
(SPOILER) Román o pokrytectví, snobismu, politikaření, netolerantnosti, podvádění. Hlavní hrdina, byť není součástí světa, v němž se pohybuje, není jen pozorovatelem a hodnotitelem, ale právě naopak je součástí toho všeho, a čtenář tak může sledovat jeho vzestup a pád.
Kniha je protkána nezáživnými popisy, ač chápu jejich funkci, je chvílemi náročné se jimi prokousat.
Kosí hnízdo
Zdeněk Drozda
Krásná, dojemná i humorná kniha, připomínající, že život byl ještě celkem nedávno úplně jiný (až nepředstavitelně).
Prvok, Šampón, Tečka a Karel
Patrik Hartl
Čtivé. Ale to je tak asi všechno. Příběh mi připadal zbytečně vykonstruovaný, ke konci až neúnosně, tak, aby do sebe pěkně všechno zapadlo.
Celkově to postrádalo hlubší myšlenku. A ani jako oddechovka mě to zvlášť nenadchlo. Námětem mi to připomnělo Šabachovu knihu Čtyři muži na vodě, která je o dost zajímavější i zábavnější.
Porodní bába
Katja Kettu
Ani mi tolik nevadilo množství vulgarit a syrových popisů, jako mi vadilo, že mi unikal jejich smysl ve vypravování. Příběh je dobře vystavěn, líbí se mi postupné odkrývání vzájemného propojení postav. Bohužel posedlost hlavní hrdinky působila jaksi úchylně, nebo nevěrohodně.
Četla jsem knihu ráda a byla zvědavá, ale celkový dojem je hodně rozporuplný.
Je hlína k snědku?
Jakuba Katalpa (p)
Ani mi zásadně nevadilo to přehnané erotično a naturálno jako spíš plytkost vypravování, opakování podobných motivů a nesrozumitelnost příběhu
Procitnutí slečny Primové
Natalia Sanmartin Fenollera
Přečetla jsem do konce s velkým sebezapřením.
Příběh je od začátku jasný a překvapivé je na něm snad jen to, jak špatně je napsaný.
Postavy (převážně ženy) jsou slepice z Stepfordu, které mají kdykoli čas popíjet čaj, cpát se dortem a vybírat vhodného ženicha. Jediná důležitá mužská postava je navždyvkřesleusazený rádoby filantrop, který se chová celkem nepřijatelně a vyznačuje se zdlouhavými pseudointelektuálními promluvami, což z něj očividně dělá pana Božského.
Nepochopila jsem, co měla kniha sdělit. Leč myšlenka společnosti žijící „postaru“ mi připadá zajímavá a hvězda za to.
Kosmonaut z Čech
Jaroslav Kalfař
První polovina knihy velmi čtivá, zajímavá, fantaskní. Druhá polovina ale zabředla do nudy, rádoby filozofie a zvláštně iritující nepravděpodobnosti. Kdyby to skončilo v kosmu, byla by kniha skvělá.
Český ráj
Jaroslav Rudiš
Asi jsem nepochopila myšlenku. Styl vyprávění ani indiánské přezdívky mě zvlášť neuchvátily. Celkově ve mně tato kniha nezanechala žádný výrazný dojem. Škoda, Rudišovy knihy mám ráda.
Stručné dějiny Hnutí
Petra Hůlová
Zdařilá dystopie. Pěkně vykreslená, do důsledku promyšlená a v dnešním světě ne až tak nepředstavitelná.
Pro mě první četba od Hůlové, takže nemám srovnání. Místy se to špatně čte a vytkla bych příliš dlouhá souvětí, ale dá se tím prokousat.
Až zhasneme
Jakub Dotlačil
Zaujala mě snaha o vykreslení 90. let z perspektivy života na menším městě, s níž se polínají praktiky a kauzy „velkých dějin“. Na druhou stranu jsem očekávala trochu víc.
Nebo mi snad jen není jasné, co jsem si z četby měla odnést... Takže to ve mně nezanechalo výraznější dojem.
Němci
Jakuba Katalpa (p)
Nevím přesně proč, ale ten rámující příběh a jednání postav v něm mě poněkud rozčilovaly. Samo vypravování o německé učitelce v protektorátní škole mě však natolik vtáhlo, že jsem na úvod zcela zapomněla. Mikropříběhy německých obyvatel mísící se s hlavním vypravováním se mi chvílemi pletly, ale dohromady tvořily zajímavý obraz života těch, o nichž se v souvislosti s daným období tak často nedozvídáme.
Důležitým sdělením knihy dle mého názoru je, že to, co můžeme vidět ze své perspektivy, je vždy jen malou částí celého příběhu.
Dům s vypůjčeným výhledem
Martina Leierová
Vcelku nenásilné skloubení detektivního žánru s romantickým ke konci ústí v meditativní pasáž. První dynamičtější část se čte lépe, druhou se čtenář možná spíš prokousává.
Ač mě příběh úplně nepohltil, byla jsem zvědavá, jak dopadne. I reflexivní pasáž mi připadala zajímavá.
Nicméně bych řekla, že jde o mix žánrů, který není úplně pro každého.
Hana
Alena Mornštajnová
Námětem podobný Slepé mapě, i přesto originální poutavě vyprávěný příběh. Velmi dojemný již od samého začátku, oproti autorčině prvotině působí Hana výrazně tragičtěji a i přes pozitivně laděný konec bezvýchodně.
Vertigo
Patrik Girgle
Nic zvlášť strhujícího, ale relativně čtivé.
Pro mě tomu chyběla hlubší myšlenka.
Prak
Michal Vrba
Jedním dechem. Napínavý dramatický příběh. Jistě by se na něm našly i nedostatky, ale dle mého rozhodně stojí za přečtení.
Doupě
Jakuba Katalpa (p)
(SPOILER) Sonda do duše stárnoucí ženy, jež s úmrtím manžela a soběstačností dcery přišla o smysl života, a tak si pořídí do sklepa pošťáka, o nějž může pečovat a kterému může vyprávět báchorky ze svého života. Mně by se vlastně líbilo, kdyby se kniha věnovala jen této dějové lince, která měla ještě větší potenciál. Ty další mikropříběhy působily rušivě, jejich vzájemné “prolnutí násilně.
Samotář
Teddy Wayne
Pro mě docela nářez, vůbec jsem netušila, co se z toho vyklube, a tak byl pro mě vývoj událostí celkem šokující. Hlavní postava je jak zoufalá, tak děsivá. Těžko si vybrat. Mile mě překvapil doslov, který mi na příběh přinesl trochu jiný pohled.
Místa ve tmě
Lidmila Kábrtová
Z mého pohledu extrémně nepovedená kniha. Naprosto banální příběhy buď s očekávatelným vývojem, nebo naprosto nepravděpodobnou zápletkou, které se autorka snažila ozvláštnit zcela nesmyslným vzájemným prolínáním. Věty si chvílemi půjčovala z červené knihovny a náměty vlastně asi také. Připadalo mi, že si to hraje na nějaké životní drama, ale žádné tam není.
Vyzdvihla bych snad jen povídku pod vodou, naopak naprosto stupidní mi připadala povídka v souhvězdí labutě.
