czerwa komentáře u knih
Taková pohádka pro dospělé (holky)...
Četlo se to hezky a i mě zajímalo, jak to s hlavními hrdinkami dopadne, Patrikova perspektiva mi nicméně připadala zbytečná a i v ní jsem pozorovala spíš ženské uvažování.
Na léto celkem milá oddechovka.
Není to úplně špatná kniha, ale zároveň jsem na ní neshledala nic zvlášť výjimečného. Líbilo se mi, jak se minulost vypravěče postupně odhaluje a s ní i jeho traumata, ale tempo vypravování mohlo být svižnější.
První část knihy s mikropříběhy lidí, kteří se rozhodli zkusit štěstí v cizině, mě zaujala. Autorka dobře vystihla, co může takový život obnášet a že velmi často zdaleka nepřináší to, co člověk očekával.
Druhá část knihy o milostném vztahu mě naopak vůbec neoslovila. Vlastně mi vyprávění ani nedávalo příliš smysl, připadalo mi plytké, snažící se o zajímavou formu, nepřinášející žádnou myšlenku.
Mrzelo mě, že nezůstalo u původních mikropříběhů.
Nedočetla jsem. Nedalo se.
Jiné knihy od Palahniuka jsou též bizarní, ale čtivé, zajímavé, mají hloubku…
Střídání perspektiv matoucí, námět samozřejmě šílený a chyběla mi tady ta hloubka, myšlenka. Možná tam někde je. Třeba na konci, ale tak daleko jsem se nedostala…
Nejvíc mě na této knize překvapil můj vlastní nedostatek představivosti. Nedokázala jsem si dobře představit hlavní hrdinku, její život v Americe a tím spíš ne ten v její rodné Nigérii. O to víc mě příběh zaujal. Líbil se mi ten pohled zvenčí na oba světy, obě kultury, který má právě ten, kdo už ani do jednoho nedokáže pořádně patřit.
Nicméně ač jsem se většinu knihy těšila na prolnutí osudů dvou hlavních postav, právě tato závěrečná část nebyla příliš zdařilá a trochu mě zklamala.
Mně to připadalo rozhodně méně povedené než díl první. Chybí tomu originalita a zajímavý děj. V knize se opakuje stále stejná zápletka, kterou bylo možné tušit už v předchozím díle a se kterou se hrdinka vyrovnává pokaždé stejně.
Tohle už mě spíš nudilo.
Měla jsem problém se do knihy začíst, ale když jsem se prokousala první třetinou, začala jsem být fascinována tímto příběhem o rodičích, kterým více záleží na sobě samých než na vlastních dětech, což se však nevylučuje s tím, že je milují.
Láska, sobectví. Svoboda, nebezpečí. Nezávislost, vyloučení. Je to silný příběh rozpolcenosti a můžeme skrze něj nahlédnout i vše, co považujeme za tak přirozené a normální.
(Vydání Mladé fronty z 2017 nicméně působí, že ani neprošlo jazykovou korekturou, a obsahuje nepochopitelné množství zcela zbytečných poznámek překladatele.)
První dvě části knihy byly velmi dynamické a dějové, v třetí části vyprávění výrazně zpomalí a stane se spíše úvahovým, možná proto jsem knihu dočítala poměrně dlouho.
Myšlenka, kterou v příběhu spatřuje autorka doslovu, je pro neznalé kulturních souvislostí, jako jsem já, možná hůře pochopitelná, avšak i přes to mne kniha zaujala, a to především svým stylem, střídáním perspektiv a místy až naturalistickým vyobrazením.
Kniha mě nijak nenadchla. Po přečtení si ani nepamatuji, o čem jednotlivé příběhy byly. Snad jen ten o vězeňském pěveckém sboru zaujal.
Jinak ve mě povídky nezanechaly hlubší dojem ani nevyvolaly žádné emoce.
Kniha o tom, jak jsme ovlivněni tím, odkud pocházíme, a jakými směry nás to může v životě vést, o tom, že co je pro jednoho samozřejmost, je pro jiného takřka nedosažitelný cíl, i o tom, že domov lze najít tam, kde bychom to nečekali.
(SPOILER) O knize jsem nic nevěděla.
A tak mě při jejím čtení rozčilovalo vyprávění 14leté dívky, ovšem s tónem člověka mnohem staršího, reflektujícího události zcela jiným způsobem, než jaký by náležel dítěti. Přinášelo do knihy odosobnění, které jako by výpovědi odebíralo naléhavosti.
Na konci jsem pak pochopila, proč právě tento styl a že naléhavosti je v tom příběhu až až....
Výborný dokument, který podává dosti komplexní obraz evropských revolucí konce 80. let 20. století. Nenudilo mě to, možná i proto, že autor sám byl účastníkem dění.
Tato kniha stojí za přečtení.
Naprostá oddechovka. Až se člověk trochu stydí, jak dobře se to četlo.
Příběh se zdá být vcelku neotřelý, chybí mu ale zásadnější zvrat, zápletka. Konec vyslověně zklamal, myslím, že i ve snaze donutit čtenáře k přečtení dalšího dílu, mohla autorka dospět k alespoň nějakému závěru.
Takže: čte se to dobře, námět zajímavý, hlavní postava příjemná a nikoli iritující, jak se dalo očekávat. Nicméně chybí tomu nějaká přidaná hodnota.
Kniha, kterou jsem četla s velkým zaujetím. Všechno, co se odehrávalo, na mě působilo výhružně a depresivně či plytce, uboze, pateticky.
Pro mě je to kniha o ztrátě citu pro druhé, sobectví, absenci smyslu. O rozdílnosti kultur, z nichž ani jednu nevidíme v lepším světle.