dasa6360
komentáře u knih
Úzkosti a jejich lidé
Fredrik Backman
Fredrik Backman na mě působí tak trochu jako laskavý dědeček, který dokáže odhalit, kdy vám zrovna není hej, a aby vás rozptýlil, nabídne vám svou náruč a jednu ze svých pohádek pro dospělé, kde vždycky všechno dobře dopadne.
Úzkosti a jejich lidé vnímám jako velmi originální a příjemně čtivý příběh, prosycený jemným humorem, emocemi a notnou dávkou lidského tepla, který nám má připomenout, že ačkoliv každý z nás bojuje se svými vnitřními démony, nemusíme na to zůstávat sami.
Vítězný oblouk
Erich Maria Remarque (p)
Vítězný oblouk jsem kdysi četla jako čtvrtý v pořadí, co se Remarquových knih týká. Stejně jako v předchozích románech, i tady na vás čeká hluboká psychologie postav, realistické vylíčení meziválečné Evropy a silná protiválečná tematika.
Ravic je navíc typický Remarquův hrdina – muž, který byl hluboce poznamenán válkou a jejími následky, a který hledá smysl a útočiště ve světě plném zmatku a nespravedlnosti. Joan je oproti tomu fascinující a zároveň velmi komplikovaná, někdy dokonce až tak, že ji máte chuť vzít za ramena, pořádně s ní zatřást a zakřičet na ni, že lepšího chlapa než je Ravic nikdy nenajde! Stejně jako její reálná předloha – Marlene Dietrich – neustále hledá něco lepšího, bohužel však nenachází...
Tři kamarádi
Erich Maria Remarque (p)
Už to bude pěkných pár let, co jsem tuhle knihu četla. A do dnešní doby zůstala v mém srdci. Dnes už vím i přesně proč. Najdete v ní totiž úplně všechno – opravdové přátelství i lásku, které bychom všichni chtěli zažít, naděje, sny, snahu najít smysl života, ale také ztrátu a smrt. To vše navíc s všudypřítomnými ekonomickými problémy, sociálními nejistotami a politickým napětím, které v poválečném chaosu ovlivňují životy všech postav.
Celá kniha je navíc napsaná plynule, citlivě a poeticky. Veškeré postavy i situace jsou vykreslené tak živě, že máte pocit, že tam jste také. A pokud si přečtete víc Remarquových knih, určitě vám neunikne ani krásná symbolika jako auta představující svobodu, útěk a naději nebo cigarety znázorňující spojení mezi postavami.
Ještě teď si pamatuji, jak jsem celý příběh intenzivně prožívala a do poslední chvíle doufala, že to nedopadne tak, jak bylo od první chvíle jasné. I to, jak ve mně ještě dlouho po dočtení rezonoval smutek, což se mi u mnoha knížek zatím nestalo.
„Tu však jsem náhle viděl, že mohu pro druhého něco znamenat už jenom tím, že tu jsem, a že ten druhý je šťastný protože jsem u něho. Když se to takhle řekne, zní to velmi prostě, ale když pak o tom člověk přemýšlí, je to obrovská věc, která vůbec nemá konce. Je to něco, co člověka může úplně roztrhat a změnit. Je to láska, a přece něco jiného. Něco, pro co lze žít. Pro lásku člověk žít nemůže. Ale pro člověka jistě!“
Nevidím ani tmu: Rozhovory o naději
Aleš Palán
Když je mi mizerně, znovu ji otevřu nebo alespoň pohladím její hřbet a zavzpomínám na všechny zmíněné ženy, které to nikdy nevzdaly, přestože už dávno mohly. Na ženy, které se statečně perou se zdravotními problémy, osobními ztrátami, psychickými krizemi a dalšími životními výzvami.
Každý z příběhů je jedinečný a nabízí inspiraci i naději, jak se vyrovnat s životními peripetiemi a najít nový smysl života, i když právě máte pocit, že se vám hroutí svět. Alešův přístup k rozhovorům je navíc citlivý a empatický jako vždy.
Probudím se na Šibuji
Anna Cima
Rozhodně zajímavá zápletka, která v sobě propojuje tajemství, vůni prvních lásek, kulturní střet i hledání sebe sama. Příběh to byl napínavý a vtáhl mě do děje, nebudu tvrdit, že ne, ale na pět hvězd by mi přišel spíš v pubertě, dnes už bohužel ne. Ze závěru bych si tipla, že se chystá druhý díl. A pokud ne, tak by možná měl. :)) Plusové body dávám za hezké ilustrace.
Filozofie básnické skladby
Edgar Allan Poe
Pokud se nepletu, Poe se živil také jako novinář, a navíc se velkou část života potýkal s dluhy, které potřeboval splácet. Když k tomu připočteme jeho obrovské znalosti literatury a historie a fakt, že se v době kolem Havrana začalo šířit viktoriánské spiritistické hnutí, při jehož seancích médium údajně komunikovalo s duchy, není tak složité si domyslet, že si určitě pečlivě promyslel, o čem v té době bude psát a jak to bude psát, aby to na lidi zapůsobilo. Každopádně je velmi zajímavé si takový rozbor přečíst přímo od autora. Otázkou však zůstává, na kolik je tento rozbor reálný a jestli se nás Poe pouze nesnažil svést z pravé cesty, která jej vedla k vytvoření Havrana.
Buchlovská knížka: pověsti
Bedřich Beneš Buchlovan
Na Buchlovskou knížku jsem narazila v rámci e-knih zdarma. Zaujalo mě, že by se mělo jednat o příběhy z oblasti Buchlova a širšího Slovácka. Pokud má tedy člověk z této oblasti předky, je to cenná studnice, ve které najde kousek historie, tradic i folklóru Moravy. Pověsti jsou navíc napsané krásným poetickým jazykem, který se místy prolíná s nářečím.
Kulička
Guy de Maupassant
Celkově velmi dobrá kniha s dobře vykreslenými a realistickými postavami, která nám poskytne pohled na francouzskou společnost v době francouzsko-pruské války. Maupassant si jako tradičně nebere servítky a nastavuje zrcadlo tehdejší společnosti i morálce.
Jen by mi to asi celé přišlo zajímavější, kdyby věnoval více prostoru rozvíjení jednotlivých konfliktů a budování napětí mezi postavami. Chyběly mi scény, které by podpořily rostoucí zoufalství a napětí uvnitř skupiny. Zkrátka větší důraz na gradaci.
Pohádky o Malé tlusté víle
Jiří Dědeček
Když máte malé děti a plně vnímáte jejich pestrý svět, samy vám ukážou cestu k rozmanitým příběhům. Stačí jim naslouchat a nechat se vést. Právě díky tomu vznikly také Pohádky o Malé tlusté víle – pohádky plné nonsensu i ponaučení, kde hračky parodují některé lidské vlastnosti. Obdivuji hru s jazykem i naladění se na dětskou duši.
P.S.: Největší miláček je stejně Šroubováček, kterého je třeba hodně hladit a říkat mu hezká slovíčka. Případně ho promazat šunkou od kosti a mlékem, aby dobře fungoval. :)
Medvěd
Anton Pavlovič Čechov
Taková ruská romantická limonáda. :) S přibývajícími stránkami se povídka mění z komedie o dluhu na romantickou frašku, kde se do sebe zamilují dva zjevně neslučitelní lidé. Čechov nám tu podsouvá, jak i v nejnepravděpodobnějších situacích může vzniknout láska.
Pět hvězdiček za vtipné a živé dialogy, realistické zobrazení lidských emocí, jednoduchou strukturu, rychlý spád a nakonec i za ten přeslazený závěr. :)) Jo, líbilo se mi to. :)
Havran a jiné básně (14 básní)
Edgar Allan Poe
Nejvýznamnější a nejoblíbenější báseň od Edgara Allana Poea je nezpochybnitelně Havran. A jistě právem, ale kdo někdy skutečně miloval, musí zahořet láskou k Annabel-Lee. Pro obě zmíněné básně mu možná byla inspirací jeho umírající manželka Virginia Clemm, nebo jeho adolescentní láska Sarah Elmira Shelton, do jejíhož života se Poe vrátil chvíli před svou smrtí. Těžko dnes říct, která z těchto postav hrála větší roli... Ať tak či onak, z básní je silně cítit osobní smutek i melancholická atmosféra.
Zaujmou ale i další básně jako Ulalume, Lenora, Zvony, Matce nebo Heleně a Pro Annie (věnované jeho dalším láskám).
Měsíc nad sídlištěm
Jiří Dědeček
Geniálně geniální směsice z každodenního života plná melancholie, nostalgie, ironie a sarkasmu. Často protknutá láskou i pocity osamělosti.
ŽIVOTNÍ REŽIM
Tuhle mě znudil můj životní režim,
přišlo mi, že pořád běžím a běžím.
Žádal jsem zřízence v krematoriu,
ať mi dá písemně, že vůbec žiju.
On to byl flegmatik, tupec a lempl,
napsal mi stvrzenku, nedal tam štempl.
Hnedka se rozneslo po celým domě,
že jsem se unudil, že už je po mně.
Některý plakali, jiný se smáli,
některý opravdu, jiný to hráli.
Já nemoh najednou vystačit s dechem,
tak jsem vlez do truhly pobitý plechem.
Leh jsem si na dno a zaklap jsem víko,
vzal jsem si sebou kus chleba a mlíko.
Tady mám tutovej životní režim,
furt jenom ležím a ležím a ležím.
Stejně tak zaujme Den, kdy nejsem s tebou, Tvé oči, Návštěvní den, Umlkly stroje, 99 holek ze 100, Noční můra nebo Stárnutí.
Proč bychom se netopili aneb Vodácký průvodce pro Ofélii
Zdeněk Šmíd
Tuhle knížku jsem měla v hledáčku už docela dlouho. Konečně na ni s létem přišla řada. Říkala jsem si, že mi to krásně vyšlo na prázdniny, kdy si vychutnám odpočinkovou knihu z krásného prostředí řeky Lužnice, která mě určitě i pobaví a pohladí po duši svou nostalgickou náladou. No, možná je někdy lepší nic neočekávat. :) Mám ráda knížky, které vás vtáhnou do děje tak, že se zítra sbalíte, naložíte náklad a vyrazíte sjíždět nejbližší řeku. To se tady bohužel nestalo. Ačkoliv je knížka krátká, celá se táhla jak týden před výplatou. Chyběl mi barvitý popis krajiny, niternější pocity vodáků, o něco hlubší dialogy a možná trocha sentimentu, ale to by to asi byla úplně jiná kniha. :) Tak alespoň trochu víc humoru. Pokud bych totiž měla spočítat, kdy jsem se pousmála, stačily by mi na to prsty jedné ruky. Ale jak říkám, pravděpodobně mě zklamalo moje vlastní očekávání, což není chyba knihy. Za mě tři hvězdičky.
Pád domu Usherů
Edgar Allan Poe
Jsem nadšená a upřímně se těším, až se k povídce vrátím během podzimních dní, kdy je venku mlha, hustě prší, fouká vítr a ve vzduchu je cítit pach rozkládajícího se listí, hlíny a dřeva.
K tomu si navíc z povídky odnáším nové povědomí o katalepsii, která kdysi byla příčinou toho, že lidé zůstávali ve stavu ztuhlosti tak dlouho, až byli omylem prohlášeni za mrtvé.
Český ráj
Jaroslav Pacovský
Nemohu si pomoct, ale Český ráj je pro mě nejkrásnější oblastí České republiky. Proto tento skvost hodnotím pěti hvězdičkami, přestože byl dávno překonán publikacemi s barevnými fotografiemi a barvitými popisy. Tady na vás však dýchne krásná nostalgická atmosféra, neboť mnohá místa z fotografií dnes již vypadají úplně jinak.
Volyňská rapsodie
Anna Strnadová
Volyňská rapsodie je plná bolesti, strachu, dřiny a ztrát, ale zároveň i naděje a odhodlání přežít. Anna Strnadová v ní skvěle propojila historická fakta s osobními příběhy a podařilo se jí to tak autenticky a věrohodně, že jsem se od knihy nemohla několik večerů odtrhnout. Styl psaní mi navíc hodně připomínal Šikmý kostel, a to v tom nejlepším slova smyslu.
Drobnou výtku mám k velkému množství postav, které i pro mě bylo trochu matoucí. Na druhou stranu nemám po dočtení pocit, že by to mělo zásadní vliv na to, co nám kniha měla sdělit. Tedy, že bychom nikdy neměli zapomenout na naši minulost. A hlavně, že pokud někdy sami v životě už nemáme sílu, můžeme ji znovu načerpat z našich kořenů.
P.S.: Pokud jste neviděli film Volyň, rozhodně doporučuji. Nutno však dodat, že minimálně pro mě je to jeden z nejbrutálnějších filmů, co jsem kdy viděla.
Černý kocour
Edgar Allan Poe
Edgar Allan Poe je pro mě jeden z mála autorů, který ve svých knihách dokázal brilantně vylíčit znepokojivou atmosféru plnou tajemna a napětí, jež vás vtáhne přímo do děje a nepustí až do samého konce. Nechybí stísněné prostory, záhadné události a často i psychologický rozklad hlavního hrdiny. Ba co víc, Poe s vámi rozehraje komplikovanou hru, která vám nedá spát. Není totiž nad vlastní představivost!
Zlatý brouk / The Gold-Bug
Edgar Allan Poe
Od začátku do konce báječné a velmi sugestivní! Naprosto mě to vtáhlo do děje a vystřelilo zpátky do dětství, kdy jsem hltala podobně napínavé a dobrodružné příběhy. Prakticky to byl pro mě převlečený Verne, který se, jak jsem později zjistila, v knihách E. A. Poea inspiroval. Trochu mě teď mrzí, že jsem prakticky celý život měla Poea hlavně za pisálka hororových příběhů, jak nám ho ve škole předhazovali, a on to byl zatím i autor působivé vědeckofantastické literatury.
Úplně mám teď chuť udělat synovi podobnou bojovku s příběhem – pohrát si s mapkou, šiframi a při táboření venku mu ji podstrčit.
Drak Mrak
Markéta Zinnerová
Moc hezká dětská knížka s krásnými ilustracemi Radka Pilaře, který se zasloužil o podobu třeba i takového Rumcajse, Manky nebo Cipíska. Pokud jste nečetli, určitě budete znát minimálně filmovou podobu Za humny je drak s Ivanou Andrlovou v hlavní roli. Jsem ráda, že jsem se prostřednictvím synova čtenářského deníku ke knize opět vrátila, protože drak Mrak je zkrátka velký sympaťák. :)
Alchymista
Paulo Coelho
Zaujalo mě rozporuplné hodnocení knihy. Mně osobně se Alchymista moc líbil, a to zejména díky samotné pouti, kterou bych sama ráda absolvovala. A nemuselo by to být ani k pyramidám v Egyptě. Jen prostě vystoupit ze své komfortní zóny, nechat za sebou vše nepodstatné a jít. Jít a poznávat nové lidi, jejich příběhy, něco se od nich naučit, něco třeba naučit je. Při tom všem si tak filozofovat, poznávat sebe sama do hloubky, poznávat svět.
(Samozřejmě vím, že onou poutí je život sám o sobě a vše zmíněné lze uplatnit bez toho, aby člověk vůbec někam chodil.)
V knize je možné najít spoustu krásných myšlenek, a je jedno, jestli už je člověk zná. Myslím, že není na škodu si některé věci znovu a znovu opakovat.
Jednu hvězdu ubírám za trochu moc tlačení na pilu, zejména ve druhé polovině, kdy mi přišlo, že by tomu volný průběh bez tak velkého důrazu na nějaké uvědomění slušel o trochu víc.