Dave_Jame komentáře u knih

Kniha má velmi zajímavé zasazení. Odehrává se v prostředí meziplanetární vesmírné nemocnice, která je provozována plejádou různorodých inteligentních druhů a přizpůsobena jejich rozmanitým potřebám. Bohužel jednotlivé příběhy, s výjimkou posledního, mají jeden spojující negativní rys. Valná většina jejich účastníků a celého prostředí postrádá funkční logiku. Proč při konstrukci stanice není přítomen zdravotník pro všechny účastnící se druhy? Jak to že stanice, obsahující desítky biotopů, občas navzájem toxických, nezná koncept zamykatelných dveří? Proč hyper-inteligentní telepatická rasa odmítá dialog s těmi, které žádá o asistenci? Téměř v každém příběhu naleznete jednu, či více, logických chyb. K tomu přičtěte pár překlepů a překladatelských chyb, a ani ono zajímavé prostředí knihu nevytáhne na vyšší hodnocení.

2 11.12.2019

"Zklamání" je asi nejlepší popis mých pocitů po dočtení.
Nemohu říct, že by to byla špatná kniha technicky. Je kvalitně napsaná a má pár zajímavých nápadů. A přesto, i když vezmu v potaz její věk, nemohu se ubránit dojmu, že nezestárla zrovna nejlépe.
Mohl bych psát o tom, jak jsou jednotlivé postavy až bolestivě nenápadité ztvárnění svých archetypů. Nebo o tom, jak mi do knihy zaměřující se na racionálně smýšlející vesmírné průzkumníky nesedí náhodné vsuvky o duši, bohu a osudu. Nejlépe však její stáří lze vidět na jejím využití žen a ženskosti, jejichž roli by bez větších úprav textu mohla zastat kus navoněného řízku. Objekty mužské pudové touhy bez vlastní agendy, kterým je dovoleno pouze vzdychat nad údělem hlavních hrdinů. Milenky, dekorace, povrchová motivace. Alespoň člověk lépe docení, kam jsme se za těch 50 let posunuly.
Ve výsledku kniha působí jako kapitola v jiném, mnohem větším díle, kterou však není.

2 15.05.2019

Jedenáctý díl série ve mě nechal po dohrání rozporuplný pocit. Nemalá část knihy je značně lineární, a tvoří ji buď jednolité kusy textu, přerušené pouze odkazy na další jednolitý kus, popřípadě odbočky, v podobě krátkého doplnění informací poskytnutého zvolenými schopnostmi. Dokonce jsem zde narazil i na úsek, který je jednolitý kus textu, a přitom vás odkazuje hned na další odkaz v knize. To už není gamebook, to je kniha rozdělená na zbytečně moc kapitol!

Na druhou stranu, nemůžu popřít, že závěrečné třetina, plná nelehkých nepřátel, dokázala vytvořit i atmosféru napětí, kterou jsem v této sérii už dlouho nezažil. Nedokážu si představit, jak se s onou plejádou protivníků vypořádá hráč, který za sebou nemá výhody schopností a vybavení získané z předchozích 10 knih, a rozhodne se Zajatce času vyzkoušet jako samostatné dobrodružství.

Herní zážitek tedy za 3. Moc expozice, značně lineární, závěrečná štvanice potěšila. Čtvrtou hvězdu dávám jen proto, že říše Daziarnu byla opravdu příjemné zpestření prostředí, a na rozdíl od předchozích knih dýchala svou vlastní atmosférou.

2 07.05.2019

Mé dva týdny upířích prázdnin. Dobrá, jednoznačně nepatřím do cílové skupiny pro tuto knihu, kterou odhaduji na opačný chromozóm a polovinu mých let, přesto si myslím, že má kniha nemálo kladů. Hlavní postava je vskutku sympatická, a nad humorem, prostupujícím napříč celým dílem, jsem se nejednou pousmál. Dokonce ani ono naivně romantické pojetí upírů jako tvorů "ve skutečnosti normálních, hodných ale nepochopených, trpících předsudky ostatních" nijak nenarušovalo můj požitek z knihy.
Přesto však nemůžu s klidným srdcem dát za 4/5 z jedno prostého důvodu. Základ příběhu je děj, a právě ten mi tu po dlouhé stránky chyběl. Sledovat koketování hlavních postav poskytujících autorce prostor pro vykreslení jejího ztvárnění upírů je sice fajn, ale když si uvědomíte, že kniha je skoro u konce, a děj se tak trošku zapomněl někde na začátku, dokáže to onen jinak příjemný zážitek trochu pokazit.
Knihu bych přesto doporučil těm, kterým byla určena a je dobré mít u sebe knihu, kterou se nemusíte bát doporučit i mladším čtenářům.

2 06.03.2019

Při čtení "Conan a svatyně démonů" dostanete přesně to, co očekáváte. Příběh o přímočarém silákovi, který přijme úkol zachránit krásnou dívku, a při jeho plnění se potýká s řadou nelehkých překážek a různorodých nepřátel, ať už v lidské či nelidské podobě. To vše v energickém podání, tak typickém pro pana Červenáka. Za mě zaslouženě 4 z 5, a osobní doporučení pro všechny, kteří si chtějí přečíst kvalitně napsaný, ale oddechový, dobrodružný příběh.

2 18.12.2017

Raketoplán Poutník je jedna z těch knih v sérii, u kterých hraje hlavní roli průzkum. Svou stavbou se mnohem více podobá knihám jako V bažinách Škorpiónů, Krvavá moře, nebo Fantomu Ulice. S Fantomem má navíc společný neobvykle nízký počet odkazů.
Je však jedna věc, ve které si myslím že kniha vyniká, a to je její přístupnost i mladším čtenářům. Má celkem jednoduše pochopitelnou premisu, a srozumitelné zadání úkolu. Je překvapivě nenásilná, a opravdu jde dokončit bez jediného hodu kostkou. Motivuje k průběžnému vedení poznámek a díky tomu jsou jednotlivé herní seance dost krátké, aby lépe udrželi pozornost. Pokud tedy hledáte klasickou FF knihu, která by byla vhodná pro nováčky, je Raketoplán poutník možná překvapivě jedna z těch lepších možností.

1 31.08.2024

Tato kniha je v mých očích jedním z nejlepších příkladů gamebooku zaměřeného na přežití. Hlavní hvězdou v něm není hráčova postava, ale jeho auto, a vše co je v něm naložené. Olej, rakety, ježci, náhradní pneu, každý poslední bod pancíře. To vše jsou zdroje, které má hráč hned od začátku k dispozici, a se kterými se musí naučit co nejlépe hospodařit.
V mládí byl Fantom ulice jednou z mých nejoblíbenějších knih série právě kvůli svému zasazení. Po letech dokážu ocenit i jeho jiné kvality, ale jako u většiny starších knih této série, si člověk musí uvědomit že je to v první řadě bludiště, v druhé řadě hra, a až v poslední řadě příběh. Přesto bych knihu doporučil těm, kdo ji ještě nečetl. Jen se do ní musíte pustit v patřičném rozpoložení.

1 20.12.2023

Moje první setkání s tvorbou pana Zelaznyho.
Krátce po otevření knihy na mě dýchla atmosféra 80. let, kdy se příběhy ubíraly nevyzpytatelnou cestou, od jedné fantastické scény ke druhé. Je jedno zda dané setkání zapadá, nebo nezapadá do celkového děje, hlavně že má jiskru. Co nevyřeší síla, vyřeší udělátko tajemného původu, kterých má hrdina zdánlivě nevyčerpatelné množství v rukávu, a kdy se kouzelný předmět nutný pro záchranu situace zázračně objeví přesně v tu správnou chvíli.
Kniha krásně zapadá do doby ve, které vznikla. Pokud vám na obrazovce běží Pán šelem, na stole leží rozehraná partie Talismanu, a na nočním stolku čeká značně ohmataná kopie Labyrintu smrti, najde si tato kniha u vás své místo.

1 03.03.2023

Říct o téhle knize něco jiného než že je jednoduchá ve všech ohledech bude těžké. Jednoduchý příběh, jednoduchý systém, jednoduchá struktura. Nic zde není tak zajímavé aby to vyniklo.
Přesto bych tu jedno doporučení měl. Často se setkávám s lidmi, kteří hledají Gamebook pro mladší čtenáře. Přesto že, Oddané srdce nedělá nic nad rámec průměru, krom dvou překlepů jsem se ani nesetkal s velkým množstvím chyb. Jeho jednoduchost, srozumitelnost a relativně krátká délka by mohly být schůdnou vstupní branou pro další generaci mladých čtenářů. (3z5 jen z důvodu že jsem byl druhý hodnotící a myslím že oněch 50% je tak ideálních)

1 09.05.2021

Dobrá, mám otázku. Proč tahle kniha existuje?
Když vynechám zhruba třetinu světo-tvorné výplně, u které mám pocit, že ji někdo jednoduše překopíroval z manuálu ke stolnímu RPG, zůstane my i tak hromada nepotřebných informací a postav, které spíš podkopávají své gamebookové iterace, než aby je vylepšily. Přiznám se, že "jsem poslední žijící člen svého řádu" pro mě byla dostatečně tragická motivace hlavní postavy, nepotřeboval jsem dalších 5 absolutně zbytečných. A další pojmenovaná postava, kterou by mohli čtenáři původní série znát, je na tom snad ještě hůř, vyobrazená jako neschopný a lelkující trdlo.
Jednu hvězdu dávám za části se "záporáke", proto že byly ty jediné, které mě alespoň trochu motivovalo to dočíst.

Z díla jsem poněkud zklamaný. V první řadě je to přehršel bordelu v batohu doplněný dlouhými pasážemi textu. Co mě však nejvíc vytočilo je struktura obtížnosti. Příliš mnoho nevyhnutelných konců, u kterých mám pocit, že si jimi kniha kompenzuje své nezdařené zacházení s některými z jiných mechanizmů.
Jinak je celkem škoda že hra nevyšla spolu s jednou další knížkou, na kterou nepřímo navazuje, novým čtenářům tak ujde mnoho detailů a odkazů na minulost. (Syndrom: Nostalgie prodá vše)
Jednu věc co hodně ocením je Vazba.
Kombinace pevné vazby a tlustšího "nekvalitnějšího papíru" byla při čtení příjemná, a nebál jsem se poškození, způsobeného častým listováním.

1 14.03.2021

Nomové podruhé.
Po dočtení celé série považuji druhý díl osobně za nejslabší. Není to tak ani charakterem postav a stylem psaní, spíše jak působí některé náměty. Trochu mi v něm schází více kontrastu mezi velkým a malým světem.

V bažinách škorpiónů patří k těm více "Herním" než "knižním" zážitkům, a přiznám se, mám tento typ o trošku víc rád než roztahané šňůry událostí, ve které se mohou jiné příklady tohoto žánru proměnit. Skutečnost že si čtenář může sám zvolit svůj cíl, a po světě se více méně svobodně pohybovat, je ojedinělým prvkem, který poskytuje větší znovu-hratelnost.
Nelineárnost knihy, a větší svoboda, má však svou cenu, a tou se v tomto případě stala obtížnost. Tu si sice čtenář do jisté míry může stanovit sám, tím jaký bude cíl jeho cesty (od nejlehčí cesty Dobra, přes prostřední Neutrální cestu, po nejtěžší cestu Zla), avšak ani nejtěžší z cest se svou obtížností nepřibližuje jiným, více lineárním dílům série.

1 13.01.2021

Tak tato kniha se mi bude velice těžce hodnotit.
Osobně jsem se těšil na to, až si po dlouhé době najdu čas ponořit se do tvorby pana Miévilla, a nebyl jsem zklamán. První čtvrtinu knihy jsem si jen užíval jedinečnost a neotřelost prostředí, nápaditost světa a autorovu obrazotvornost.
Kolem 120 strany však toto prvotní omámení opadlo, a v mém podvědomí začal znít malinký hlas kritiky. Naštěstí pro knihu se přibližně ve stejnou chvíli její zaměření přesunulo na Jazyk, jeho neobvyklá struktura a děj točící se kolem jeho užívání. Pro člověka, který se o cizí jazyky zajímá to byly fascinující, a do značné míry myšlenky probouzející stránky. Ale i toto kouzlo časem odeznělo.
Přibližně ve třetí čtvrtině se začal projevovat skutečný děj knihy. Mezi všemi tématy a inspiracemi jsem se nejvíc nedokázal zbavit myšlenky Britské kolonizace a vykořisťování. Bohužel pro knihu se právě v tuto chvíli její struktura pro mě začala rozpadat. Nově nastavený středobod děje nedokázal udržet mou pozornost. Pomalu ale jistě ji začal okupovat onen kritický hlas, který předchozí části dokázali přehlušit.
Závěrečných pár desítek stran je chvíle, kdy mě kniha zcela ztratila. Jednání postav mi přišlo až příliš neorganické a místy nelogicky prkenné. Postavy s přestali přizpůsobovat ději, naopak děj se začal přizpůsobovat postavám.

Ambasadov je fascinující kniha, která jde jen velice těžce charakterizovat. Nedokážu si představit jak bych ji popsal někomu, kdo by o ni měl zájem. Přesto má své jednoznačné literární kvality, tak jako mnoho jiných autorových knih.
Pokud se odvážíte toto dílo otevřít, bude pro vás jeho čtení hlubokým zážitkem. Může se ale stát, že podobně jako u mně, vás jeho konec nenaplní tak, jak by jste čekali.

1 21.11.2019

Tahle série jede od desíti k pěti. Teď už jsme na úrovni, kdy na předposlední odkaz dáme 40% šanci na automatickou smrt pokud si čtenář nevezme konkrétní schopnost.

1 10.11.2019

Tak, konečně dočteno. A nyní mohu knihu s klidným srdcem ohodnotit. A výsledkem je, že bych dokázal napsat esej o všem, co toto dílo dělá špatně. Od příšerných postav, přes zbytečný děj bez konce, po trapný pubertální humor, který se až moc snaží. Je to literární vtělení dvou náctiletých, které jste přeslechli v MHD, nebo hry na hrdiny hrané v zaplivané putyce. Když jediná pozitivní věc, kterou o knize dokážete říct, je skutečnost, že ilustrace a zpracování obálky jsou celkem hezké a kvalitní, tak je něco opravdu špatné. S hrou to má pramálo společného, zejména atmosférou, a jestli si autor takto představoval úvod do své několikadílné série, dovoluji si tvrdit že fatálně selhal.
Nečekal jsem že kdy takové hodnocení nějaké knize dám, a o to víc mě mrzí že je to kniha od českého autora, ale Legenda o Rovanu je první kniha, u které si upřímně myslím, že nikdy neměla být napsána.

Tak toto bylo... zajímavé čtení.
Svět plný různorodých humanoidních ras ohrožovaný tajemně děsivou cizí silou a držený pohromadě politikou a symboly moci, kde jedinec pozbývá jakékoliv ceny, a vidina nesmrtelnosti vede to málo vyvolených až k bezohlednému šílenství. To vše z pohledu nestabilního, na drogách závislého, vypravěče, který není ani tak hlavní postavou, jako pouhým oknem do tohoto světa. Dalo by se říct, že je jen takovým poslem.
A je to právě pohled našeho průvodce, díky kterému, je skutečný příběh po značnou dobu nejistý. Zda je to válka s hmyzem, spory Kruhu, Přesun nebo on sám. Nakonec se však vyjasní co je pouhým šumem který nám přináší postava, skrz kterou knihu vnímáme, a co je ve výsledku samotné jádro příběhu.
Četba knihy je zajímavý zážitek, a osobně bych ji nezařadil k těm jednodušším. Jestli je však něco co mě mrzelo, tak je to skutečnost že Přesunu, té sféře, která působila opravdu zajímavě a nově podivně, bylo dáno tak málo prostoru, protože je to právě tento jiný svět, který požene mou motivaci někdy otevřít další díly.

1 29.08.2018

Negart Group je série pro kterou mám upřímnou slabost. Jsou to originální české gamebooky, které se v každém díle snaží, i když ne vždy úspěšně, pojmout v Čechách zdomácnělou formuli žánru a přidat k ní něco nového.
V Ochránci se hráč/čtenář stává Tuakem, výše zmíněným ochráncem, který má za úkol bezpečně doprovodit významného diplomata do jeho rodné země. Příběh je tedy jako u řady těchto knih celkem jednoduchý, a samotný děj se skládá z řady jednotlivých střetnutí. Kvalitou se značně liší, od prostých přepadení po zajímavější setkání s postavami a místy, které vytrvalému hráči knihu propojí s předchozími i pozdějšími díly. Je to právě tento živoucí přístup ke svému světu, který ve mně slabost pro tuto sérii probudil.
Po mechanické stránce zde máme soubojový systém založený na 1k6, okořeněný hlubšími pravidly, a nějakou tou schopností, potřebu chránit svého společníka, a příležitostně v příběhu roztroušenou hádanku, zamčenou bránu, nebo tajnou chodbu. Nápovědy na řešení problémů často působí až příliš benevolentně a i většina soubojů by se dala označit za ty jednoduší. Výjimkou je pak samozřejmě závěrečný, nepovinný souboj, který bude pro ty zarputilejší z čtenářů tou skutečnou motivací proč knihu opakovaně hrát.
Ve výsledku má tento díl dost co nabídnou. Ano, jsou zde i nemalé nedostatky, ale i tak bych ji zájemcům bez váhání doporučil.

1 05.07.2018

Tento díl série na mě působil značně planým dojmem. Náboženská tématika, ve spojení s velkým důrazem na dialogy, jednoduše neměla ten uspokojivý účinek. Navíc mě mrzí jak se ze knih postupně vytrácí pro mě tak kouzelná atmosféra prvního dílu.

1 23.04.2018

Ohnivá poušť je kuriozitou ve svém žánru, jelikož jsem od žádné z těchto knih nikdy nečekal, že ve mně vzbudí pocit že mám špatného průvodce hrou. Stylistika je příšerná. OHNIVÁ POUŠŤ má neustále potřebu zdůrazňovat veškeré VĚCI, které si myslí že jsou pro VÁS jako hráče důležité. Například JMÉNA POSTAV a MÍST NA MAPĚ. Dobrá, už s tím přestanu, ale doufám že jde pochopit kde vidím hlavní problém podání. Samotná hra funguje na jednoduchém náhodném systému, bez větší hloubky, s jednorázově použitelnými předměty, které si hráč volí na začátku hry.
Všeho všudy by kniha nebyla tak špatná, kdyby vás tak moc nedržela za ruku. Všechny důležité informace vám jsou sdělovány opakovaně, a to ve výsledku kazí dojem z celého díla. V současnosti tyto knihy dokážu ocenit pro jejich vlastnost být zábavně obtížné, vzbuzující pocit někde na hranici frustrace a hráčského uspokojení. Ohnivá poušť mi ani jeden z těchto pocitů nedala. Pokud vás tento žánr knih zajímá, doporučil bych sáhnout po kterékoliv jiné.

1 08.02.2018