ddkk komentáře u knih
Četla jsem oba předchozí díly Černého ledu (a vlastně všechny Yrsiny knihy u nás vydané), a tak jsem tušila, do čeho jdu. Ale tentokrát jsem se dost dlouho buď nemohla na děj soustředit anebo to prostě nebylo dost napínavé, abych se rychle začetla, každopádně se něco skutečně zajímavého začalo dít až někde v druhé polovině knihy. A ani to mne bůhvíjak nenadchlo...
Je mi líto, ale tentokrát milé Yrse dávám jen za tři...
Když po letech otevírám další z knih dětství mých dětí, těším se hlavně na Kostěje Nesmrtelného. A taky na krásné ilustrace, velkolepé, barevné, místy trochu děsivé. Takové, jaké jsou ruské pohádky. A jsou vážně jiné, než ty západoevropské, vane z nich velká širá Rus a úplně jiná duše i myšlení...
Myslím, že pohádky toho o lidech, kterým byly původně určeny, dokážou říct spoustu...
Opět skvělý Cyrus a podivuhodná Evie, o které nikdo nic neví.
Tajemná Andělská tvář, kterou známe z předchozího dílu, už nějakou dobu žije pod svou novou identitou v utajení v jednom dětském domově, ale jak se ukazuje, ani tam není v bezpečí. Kolem jejího případu se začínají dít nepěkné věci, vraždy a sebevraždy, a kdosi pátrá po Evie. Hrozí jí nebezpečí a Cyrus ji potřebuje ochránit...
Opět napínavý příběh plný překvapení. Konečně se dovíme, kdo je Evie a odkud pochází. Kdo byli její rodiče a co se stalo s její sestrou. A taky kdo to všechno zavinil a proč a jestli je na světě aspoň nějaká spravedlnost.
Tentokrát dávám za čtyři, něco málo mi v příběhu chybělo, jakoby Robotham pár maličkostí nedotáhl. Ale i tak doporučuji, laťka je prostě nasazená hodně vysoko. A začínám se těšit na nové pokračování.
Bravo! Opět jeden z těch znamenitých románů, od kterých se nedá odejít...
Je to neuvěřitelný a přitom tak realistický příběh norského chlapce, sirotka, který se mne hluboce dotknul a nenechal mě vydechnout. Je to příběh jeho rodiny i jiných dvou rodin, francouzské a skotské, který je skryt za tajemství, začínající v roce 1916 krvavou a nelítostnou bitvou na Sommě. Prolíná se i druhou světovou válkou a jeho rozluštění končí až téměř v současnosti. Příběh pátrání po vlastní minulosti i po ukrytém pokladu. Je to o rodinných tajemstvích, o vztahu k přírodě, k půdě a především k lesům, stromům a ušlechtilému dřevu...
Napínavé, skvostné čtení. Pro mne mimořádné, které mohu jen doporučit.
P.S. Jen nevím, kde autor anotace přišel k britskému letci. Je to nesmysl.
Musím znovu poděkovat svým zde oblíbeným za tip na tuhle nenápadnou drobnou knížečku. Nemá ani dvě stě stránek, je napsaná tak prostě, že to už ani víc nejde a přesto mě úplně dostala.
Na první pohled nevzrušivý, docela krátký příběh jednoho negramotného patnáctiletého děvčete, Mary, které, jak se zdá, má v životě štěstí. Od nekonečné dřiny a bezcitného, obhroublého otce, který nikdy nejde pro ránu daleko, se náhle ocitne v úplně jiném prostředí. A čtenář věří, že se pro Mary všechno změní, vždyť je vlastně nadaná, naučí se rychle číst i psát, má kolem sebe lidi jiné vrstvy....
Konec příběhu přichází zčistajasna, nečekaně a neodvolatelně. Samozřejmě, dalo se to čekat, ale nic tomu, co se stane, nenasvědčovalo...
Příběh ve své prostotě je hluboký a nutí k zamyšlení o osudovosti toho, kam jsme se narodili a co nám bylo dáno do vínku. Doporučuji.
Další z překrásných vydání klasických knih od nakladatelství Rybka Publishers. Má nádhernou obálku, barevné i černobílé ilustrace proslulého irského výtvarníka Harryho Clarka, které, jak se stalo v poslední době obdivuhodnou zvyklostí, přecházejí i na ořízku knihy. Je to další z knih - uměleckých děl, které si v poličce zakládám opačně-hřbetem ke zdi...
Jedním slovem - krása.
Tuhle knížku jsem dostala. Trochu jako nevyžádanou radu - poděkovala jsem, prolistovala a v duchu zaúpěla...
Stručně, dávám za pravdu většině předchozích čtenářů, není to nic, k čemu bych se chtěla vracet. Asi tak nějak...
Na pohled moc hezká knížka s velmi stručnými dějinami Číny, s úsporným textem, mnoha ilustracemi, fotografiemi (občas lehce nejasnými, občas se zavádějícími popisky, občas s překlepy) a časovými osami. Pro mne trošku zklamání, protože obsah není úplně přehledný a zcela chybí novější a moderní dějiny, jak píše drakamena níže. Pro povšechnou orientaci v čínské historii a zvláště umění kniha není špatná, pro toho, kdo chce vědět víc, však určitě nestačí.
Amišská série pokračuje a já mám pocit, že se začíná vyčerpávat. Což o to, příběh podivného únosu postižené sedmileté holčičky je docela napínavý a okolnosti zajímavé, ale nebýt amišských souvislostí, určitě by nebyl ničím světoborným. A těch zbytečných stránek navíc!
U mne tentokrát za tři.
Za první vysvědčení první atlas světa, zatím obrázkový. Pro prvňáčka velmi objevný. Je v něm spousta zajímavostí, a to nejen geografických. V atlasu je plno informací i o zvláštních zvířatech, včetně ohrožených, která žijí na různých kontinentech nebo třeba o zajímavých stavbách...
U nás se vysvědčení zatím nekonalo, ale protože už víme, jak náš miláček-prvňáček dopadne, dárek už je předán. Trochu jsme si zavařili, protože atlas v něm probudil neskutečnou spoustu dotazů typu: kterým směrem od Vídně je Chorvatsko? Je západní Evropa vpravo nebo vlevo? Ten dodo, to je ta slepice nejapná? Jak to, že tu není vaše vesnice? A tahle divná židle, to má být pagoda? A ono se fakt dá cestovat v čase, když je tu ta datová hranice?
No, užíváme si, občas sami oprašujeme a občas se i trochu divíme. Ale je to moc hezká knížka, kterou ráda doporučím.
Komisař Dupin se tentokrát neustále potýká s proměnlivým počasím i bouřlivým mořem mezi ostrovy a ostrůvky souostroví Glenan. Jen hodně nerad se plaví na lodi nebo dokonce člunu a nyní na jejich palubách stráví k vlastní nelibosti spoustu času. To už je lepší i ten vrtulník...
Příběh tří mrtvých podnikatelů je pořádně zamotaný a sahá do minulosti, jejíž tajemství Dupin samozřejmě s intuicí sobě vlastní hbitě odhalí.
Je to další pohodová detektivka odehrávající se v úžasném prostředí bretaňských ostrovů, která odhaluje další zdejší přírodní i historické krásy. Třeba endemitické narcisy, které rostou jen na jediném z glenanských ostrovů...
Moc příjemné čtení, které doporučuji.
Výborné pokračování krimi příběhů sympatické dvojice Poea a Tilly. Bylo to opět napínavé, pořádně zapeklité a mělo to překvapivé řešení, i když, pravda, malinko krkolomné. To ovšem nic nemění na tom, že pro mne byl případ mrtvé-nemrtvé dcery michelinského šéfkuchaře poutavý do poslední stránky. Možná i o něco víc, než Loutkové divadlo...
Atraktivní prostředí, sympatičtí hrdinové včetně geniální a trochu neohrabané Tilly, znalost místní historie i místopisu i práce zdejší policie, to vše řadí sérii k tomu nejlepšímu, co jsem v poslední době v žánru krimi četla. A už se chystám na další pokračování...
Plný počet a doporučuji.
Vážně jsem se pobavila. Příběh paní Linney Ravaskové, plukovníkové, vylíčený jako pouhopouhé vyprávění bez špetky emocí, s obří dávkou suchého, černočerného humoru, je opravdu vtipný. Linnee jsem po celou dobu držela palce a jen čekala, jak se jí zase rafinovaně podaří uniknout z nevděčných spárů vlastního synovce. Při veškeré přímočarosti vyprávění jsem celý příběh viděla přímo před očima - starou dámu, přisypávající do smrtící směsi další ingredience, partičku věčně opilých zoufalců, zvracející po dalším mejdánku i překvapení majitele dřevěné lodi, probudivšího se díky policii kdesi kde nikdy nebyl...
Doporučuji.
Ani čtvrté pokračování série s Freyou a Huldarem měl nezklamalo. Případ, který řeší kriminální oddělení v Reykjavíku a přitom se musí potýkat s nedostatkem vyšetřovatelů i času, je spletitý a nejasný až do samotného konce. A i pak na čtenáře čeká překvapení ...
Zdánlivě nesouvisející případy - zmizelí rodiče malého chlapce, který netuší, kde bydlí ani jak se vlastně jmenuje, vyděračské porno nahrávky i mrtví muži, to všechno tvoří pořádnou skrumáž ve vyšetřování, které vede neurotická šéfka Erla. Freya stojí tentokrát trochu stanou, zato Huldar je opět v centru dění. A jejich vzájemný vztah? No, to je lepší si osobně přečíst...
Yrsa je moje oblíbená spisovatelka a tato série se mi moc líbí. Popravě dávám plný počet a doporučuji.
Napohled jen nedlouhá epizoda ze života hocha, trpícího Aspergerovým syndromem, a jeho rodičů, ale kolik toho sděluje! Jak dokáže Christopher, který nerozumí emocím, dotekům a nejednoznačným větám ostatních lidí, ve svém "deníku" otevřít svůj vlastní podivuhodný svět! Jak odvážně se pustí sám a vlastně úplně bezbranný do splnění svého cíle ...
Velmi jsem ho obdivovala, jak si nakonec se vším poradil, jak pokaždé našel řešení na pohled bezvýchodné situace ... A díky jeho příběhu jsem se leccos dověděla o tajemství aspergerem porušené mysli, o tom, jak se pokusit ji pochopit a jak s ní navázat kontakt...
Výborná kniha Marka Haddona, který nikdy neměl v úmyslu ji psát pro děti. Doporučuji.
Hanu jsem dlouho odkládala s pocitem, že se na její čtení musím nejprve připravit...a teď jsem ji přečetla během jediného dopoledne. A musím před Alenou Mornštajnovou hluboce smeknout. Už dlouho se mne žádná kniha tolik nedotkla, jako její Hana. A přitom ten na první pohled nevzrušivý způsob vyprávění jakoby ani nešlo o hluboký, zasvěcený a nesmírně citově vypjatý příběh, vás donutí číst stránku za stránkou a jen žasnout, co ještě přijde...Alena Mornštajnová v jednom z rozhovoru řekla, že je zaskočená tím, jak rychle lidé zapomínají na nedávnou historii. O to víc je její Hana důležitá. Kdyby bylo k dispozici deset hvězdiček, ode mne by je dostala.
Přiznávám, že se mi kniha z edice První čtení šikovně hodila do letošní výzvy. A vnukovi se hodila do čtenářského deníku. Takže společnými silami jsme si přečetli hezký a nenáročný příběh Alenky a jejich kamarádů, od kterého jsme neočekávali nic víc než splnění úkolů.
I já jsem poslouchala četbu knihy v ČRo. Možná proto, že jsem se přitom jako obvykle věnovala i jiné dosti bezduché činnosti (upřesním, žehlení), osudy žen z Valašska jsem si úplně nepustila k tělu.
Příběh Marýny se mi zdál nejautentičtější. Nářečí, které docela dobře znám stejně jako kraj pod Beskydami, tvrdý a pro ženy obzvlášť těžký život uprostřed přírody (ach, jak romanticky to musí asi znít dnešní mladé generaci!) se všemi jejími rozmary a krutostmi i krásou na pohled, a do toho obě válečná období se všemi strázněmi a utrpením. Za její příběh jsem autorce nejvděčnější, je dobré občas si i dnes připomenout, jak těžké to měly naše babičky a dědové, kolik toho na ně neblahý osud naložil...
Ostatní příběhy mě vlastně moc nezajímaly, zdály se mi plošší, jakoby jen tak pluly po povrchu...
Hezky vypravená, stručná publikace, kterou jsem objevila v maminčině knihovně, rodačce z Bruzovic. Autoři, historici zabývající se především Těšínskem, knihu vydali k otevření místního muzea. Doplnili ji celou řadou dobových fotografií, faximilemi historických dokumentů, pozvánek na společenské akce i údaji o současné obci.
Se zvědavostí i nadšením jsem si publikaci podrobně pročetla, našla v ní fotky známých míst i lidí, také svou "školkovskou" fotografii a lehce podlehla nostalgii ze starých dobrých časů...
Každopádně je muzeum i publikace moc hezký počin obecního zastupitelstva. Určitě následováníhodný!
Krásná a velmi výpravná a přehledná publikace, v které je spousta zajímavých notoricky známých i méně známých architektonických děl celého světa. Kromě stručných odborných informací je u staveb i plno zajímavostí a hlavně krásných fotografií, někdy i nákresů a plánů a detailů. I když jsem leckteré ze staveb viděla na vlastní oči nebo alespoń v TV, našla jsem v knize i pro mne úplně neznámá díla. A stejně jako Makec, byla jsem překvapená hlavně Afrikou...
Doporučuji.