ddkk komentáře u knih
E-book jsem získala zdarma, jinak bych se ke knize o sedmi manželích Evelyn Hugo asi vůbec nedostala. Zajímalo mě, proč je příběh tak vysoce hodnocen (většinou) a jestli je to opravdu taková bomba...
Přiznávám, že jsem knížku přečetla docela rychle, ovšem občas jsem leccos přeskočila. Nebylo to vždycky úplně zajímavé a myslím, že některé pasáže ani neměly valný význam pro příběh. Až do konce jsem čekala, co to vlastně Evelyn skrývá a proč si za svou životopiskyni (ech!) vybrala právě Monique, a jaké že příšerné tajemství to vypluje na povrch...no, bylo to docela překvapivé, ale tím, jak se v tom autorka do konce patlala, ten pravý efekt nečekaného se poněkud rozpliznul...
Když to shrnu, není to špatné čtení, ale moc bych od toho nečekala. U mne za tři.
Knihy Jane Harperové mám moc ráda. Její příběhy nikdy nejsou běžné prvoplánové detektivky nebo thrillery. Autorka v každém z nich dokáže pracovat s psychologií postav tak, že motivace jejich činů je srozumitelná a mnohdy i pochopitelná (i když nikoli vždy odpustitelná). A často jsou tu skryté souvislosti, které sahají do minulosti hrdinů...
Bezesporu zatím nejlepším z jejich románů, které u nás vyšly, bylo Sucho, ale ani ty další za ním moc nepokulhávaly. Navíc způsob, jakým JH dokáže popisovat vesměs úžasnou, často divokou a nebezpečnou australskou přírodu, je mimořádný.
Ani tasmánský příběh mne nezklamal. Policejní vyšetřování smrti mladé dívky je tu jakoby až v druhém plánu. Ve skutečnosti se tu pomalu rozplétá cosi, co se událo už dávno předtím...A tohle Jane umí výborně.
Doporučuji.
S Ronjou jsme trochu bojovali, ale nakonec se povedlo její příběh dočíst, napsat o něm do čtenářského deníku a ještě přidat povedenou ilustraci v podobě portrétu titulní hrdinky...hezký příběh plný dobrodružství, který se vnukům moc líbil.
Nesmrtelná pohádková knížka, která se u nás dědí už ve třetí generaci. A pořád si všichni pleteme Kubu s Kubulou a pořád se všichni bojíme Barbuchy. I když moje děti se strašidla asi bály doopravdy, zatímco jejich děti se mu spíše smějou (že vypadá jako štětka do komína!).
Prostě klasika z péra klasika.
Šokující a ve své podstatě moc smutný příběh. Otec, neschopný jakýchkoli citů ani vůči vlastnímu synovi, syn, bez matky,toužící po troše lásky, pochopení a uznání od svého extrémně zásadového a tvrdého otce...A důsledky...
Fuks nenapsal detektivku, ale psychologickou novelu, s postavami jako obvykle vybočujícími z běžného průměru. Jakoby čerpal z vlastního nitra, napsal to tak, že se mne příběh Vikiho a jeho otce velmi hluboce dotkl...
Kniha je skvělá, i když stejně jako jiná Fuksova díla, není úplně jednoduchým čtením. Před lety jsem viděla stejnojmenné televizní zpracování novely s vynikajícím Luďkem Munzarem v titulní roli. Rozuzlení bylo stejně šokující jako v předloze...
Doporučuji, knihu i Kleinův film.
Tuhle drobnou knížku jsem poprvé četla v 1.třídě a je moc zajímavé, že si příběhy dvou malých ruských klučíků pamatuju dodnes. A vůbec ji netřeba ani po letech zatracovat...
Kateřina Surmanová zaslouží velké uznání, protože nepochybně umí psát a píše dobře. Šepot z lesa je její prvotina a přitom je to kniha vyzrálá, která by se hodila i k mnohem zkušenějším autorům. Přidávám se k JerryDexter a stejně jako on, chválím skvělou slovní zásobu, neotřelé slovní a větné vazby, přirovnání a vůbec jazykovou fantazii. Líbilo se mi i prostředí, do něhož příběh zasadila, líbily se mi postavy, živé i mrtvé. Ačkoli nejsem zrovna fanynka mysteriózních a hororových děl, uznávám, že i příběh sám nebyl špatný...
Na druhou stranu byla pro mne kniha k neučtení. Děj se neskutečně vlekl, ztrácel drajv a vlastně i tu proklamovanou hrůzostrašnost. Docela mi vadilo, že jsem se musela pročíst každým krokem a každou váhavou myšlenkou hlavního hrdiny a místy jsem měla sto chutí přeskakovat odstavce, ba i stránky...
SPOILER: Konec mě tak úplně nezklamal, hlavně jsem byla ráda, že se našel skutečný vrah z masa a kostí. Trochu jsem se bála, že viníka najdeme někde v duchovnu, jak k tomu všechno spělo. Bohužel, žádné výrazné překvapení se ovšem nekonalo...
Dávám něco mezi třemi a čtyřmi a věřím, že o Kateřině ještě uslyšíme:-)
Á propos: Korektor by měl dostat za uši, leccos se dá prominout, ale usilovné opakování slov "vymýtání" a "hodina odbyla" je k uzoufání...
Černobílý svět je jedna z nejlepších knih o americkém jižanském rasismu, který se týkal žen. Vykresluje dnes už těžko uvěřitelné poměry, které vládly v této části Spojených států ještě v polovině minulého století, a které se jen těžko měnily...Příběhy bílých i černých hrdinek jsou tak živoucí, že je při čtení opravdu prožíváte. A nejsou jen smutné a tragické, naopak, v některých momentech se neubráníte smíchu nebo alespoň úsměvu...Ach, ty bílé jižanské paničky, na copak si to hrály? Naštěstí nebyly všechny tak omezené a hloupé...
Doporučuji, stejně tak jako film.
Komisař Peter Vinston se tentokrát připlete k rafinované loupeži velmi cenné starožitné misky, která skončí vraždami. Tedy ta loupež...Chvilku to trvá, než případ - opět jako hostující vyšetřovatel, rozlouskne. Stejně jako minule i nyní svou váhavostí čtenáře dosti napíná, ale jeho závěrečné vystoupení je triumfální...
Je to opět příjemné čtení ve stylu klasické detektivky, s dostatečnou dávkou napětí a spletitosti, i když řešení případu je tak nějak logicky tušené už pár stránek před koncem. Ale moc to nevadí. Navíc - Peter Vinston už tentokrát neomdlévá. Asi se to autorům přece jen zdálo nedůstojné...
Doporučuji.
Ach, všemi milována a geniální Agatha ani tentokrát nezklamala. Tahle skvěle napsaná a vypointovaná detektivka patří mezi ty nejlepší z jejího pera.
V Modrém expresu je zavražděná mladá a bohatá žena. Měla však být tou skutečnou vrahovou obětí? A proč? Vyšetřování zločinu není vůbec jednoduché, ale nakonec opět všechno do sebe hezky zapadne a pachatel je po zásluze odhalen nedostižným Herculem Poirotem...
Doporučuji.
P.S. A moc děkuji marlowovi za detaily týkající se ACh a okolností vzniku této detektivky.
Proslulý pozoruhodný román, plný psychologických úvah, který se zabývá především soucitem. Pro mne výtečný román o tom, kam až může zajít citové vydírání, moralistní manipulace a společenská pravidla, která dokáží dohnat čestného člověka až téměř k sebedestrukci.
Zweig se hodně zajímal o to, co je to vlastně soucit, kdy je správný a na místě a kdy vede doslova do pekel. Člověk je jedinou bytostí na tomto světe, která je soucitu schopná (vynechám-li sociopaty a psychopaty). Jsme vychováváni tak, že považujeme za správné a etické mít soucit se slabými, postiženými a nemocnými. Pokud se ovšem začne soucitu zneužívat, a víme, že to není zas tak výjimečné, pak je třeba se mít na pozoru. A myslím tím obě strany...Stefan Zweig to všechno moc dobře věděl.
Doporučuji.
Nádherný počin Odeonu k významnému výročí K.J.Erbena. Neodolala jsem a zakoupila si luxusní vydání Kytice v předstihu jako dárek sama sobě k letošním Vánocům.
Kniha je opravdu luxusní ve všech směrech, nejvíce však k její kráse přispívají bezkonkurenční ilustrace Míly Fürstové. Doslova se jimi kochám...a k tomu přiložený grafický list - v mém případě hlavní ilustrace k Vodníkovi (ach jo, kdo mi ho však v dohledné době zarámuje?).
Překrásná kniha. Doporučuji, byť je, pravda, trochu nákladnější...
Výborné, možná dokonce lepší než Hluboký sníh. Rebecca Colder vypráví o událostech, které předcházely narození dcery Shelby. A snaží se jí vysvětlit, proč se věci udály tak, jak se udály...
Nesmírně napínavé a promyšlené. Všudypřítomná Ursulina a několik brutálních vražd. Kdo za nimi ve skutečnosti stojí? A co se stalo Rebecce?
Tohle se vážně povedlo! Včetně úplného konce, ten se mi moc líbil...
Plný počet a doporučuji.
Jsou knihy, které se mi dokázaly vrýt hluboko do mysli. Jsou i knihy, které mě vyvedly z představy, že všichni lidé jsou ve své podstatě dobří...Tokio mezi takové knihy určitě patří, hlavně proto, že se opírá o skutečné události. Dnes už Nankingský masakr nikdo nepopírá, ale ještě nedávno o něm většina Japonců (a nejen jich) neměla ani zdání...
Příběh Grey je skvělý, napětí se stupňuje až do konečného otřesného odhalení. Je to jedna z knih, od které jsem neměla sílu odejít.
Další podivuhodná kniha Marka Haddona, která mi učarovala. Současný příběh dominantního a bezohledného otce, který se se smrtí své ženy vyrovnává otřesným způsobem až ke konečné a úplné tragédii, je nepokrytě inspirovaný antickou bájí o Apolóniovi a Shakerpearovou hrou Perikles. Prolínání současnosti se starověkým příběhem a občas i s příběhem Williama Shakespeara, je napsaný tak umně, že mi vůbec nevadilo přecházení z jednoho děje do jiného. Dramata, popisována s epickou šíří, jsou strhující, napětí je perfektně dávkováno a završení obou příběhů překvapivě obrácené než jsem očekávala... Je to úžasná antická tragédie v současném hávu.
Haddon je skvělý spisovatel a jeho vytříbený jazyk je radost číst. Sviňuchu mohu jen doporučit.
Carrisi mě zase dostal. I když maličko v koutku duše si říkám, jestli tak trochu nedostal i sám sebe...Když čtu zdejší komentáře, zdá se mi, že asi nejsem sama, koho tu ponechal s otevřenými ústy a zmatkem v mysli: tak co se, sakra, vlastně stalo? Ono to vlastně ještě vůbec neskončilo! A mimochodem, tak kde je vlastně Mila Vasquez?!?
Velmi doporučuji všechny díly.
Jak píše níže Leona333, Exner je takové naše rodinné české detektivní stříbro. Exnera prostě není možné nemít rád. V době, kdy knížky vycházely, musel být tento nezávislý záletný elegán britského střihu úplným zjevením, mám dokonce podezření, že tady pan Erben maličko pošilhával po jistém agentovi Jejího Veličenstva...A samozřejmě, navíc Exnerovo dokonalé filmové zosobnění Jiřím Kodetem. Tyhle detektivky jsou nesmrtelné, výborně napsané a navíc velmi zábavné.
Nejinak je to se Smrtí talentovaného ševce. Skvěle vypointovaný příběh se zločinem, v jehož pozadí je - jak jinak - závist, vlastní frustrace a touha po slávě.
Doporučuji a dávám plný počet.
Staříka jsem si nedávno zopakovala, tentokrát ve filmu. A i když na knihu vůbec nemá, zase jsem se smála, protože jsem už věděla... Je to místy tak absurdní a nepředvídatelné a je tam tolik moudrého humoru! Možná právě proto, že oproti knize ve filmu není prostor na popisy aktuální světové politické situace, byl mi i filmový Alan velmi blízký...
Staříka nelze než doporučit.
P.S. Maličko mi to připomíná knihu Stará dáma vaří jed od Paasilinny.
Nepřidám se k oslavným komentářům. Autorka napsala příběh, který by vydal tak na povídku, ovšem s těžko uvěřitelnou zápletkou. Přemíra zbytečných slov, nekonečné dialogy o ničem, popisy osob, které nemají valný význam.Navíc se rozluštění dá vytušit už při začátku vyšetřování případu. Dočetla jsem, ale nadšení se nekonalo.
Často platí, že skutečné příběhy jsou neuvěřitelnější než ty vymyšlené. Příběh Belly, který posloužil jako námět románu, je přesně takový.
Četla jsem a žasla. Jaký člověk, dokonce žena, dokáže chladnokrevně, bez špetky citu, dělat tak strašné věci? Dokonce dětem, které ji považovaly za matku?! Osoba evidentně sociopatická, ne-li psychopatická, která, pokud má v mozku vůbec nějaké emoce, pak jen a jen vůči sobě samé. Odpudivé, těžko pochopitelné, leč poučné. Je dobré si občas připomenout, že zdaleka ne všichni lidé jsou dobří a myslí stejně jako my...
Chce to hodně silný žaludek, ale kniha je napsaná výborně. Autorka skvěle vykreslila charaktery všech důležitých postav, i těch, které ve prospěch příběhu do knihy přidala. Kromě Belly to je zcela jistě osobnost její sestry. Už jen samotná představa, že někdo z blízkých je možná naprostá bezcitná bestie, je děsivá. Jak se s rostoucí jistotou, že vlastní sestra je zabiják, který se před nikým a ničím nezastaví, smířit?
Strhující příběh, který určitě stojí za přečtení. Doporučuji a dávám plný počet.