ddkk komentáře u knih

Další z knih, které otevírají dlouho utajované hnusné a odporné činy katolické církve. I z mnoha komentářů vidím, že to už vlastně není žádné zvláštní téma ani pro čtenáře. A přitom to není zdaleka vyřešený problém, stačí se podívat do sousedního Polska...Nicméně - je to zdařilý krimiromán, s další kontroverzní vyšetřovatelkou (a já ji často chápala, ten vnitřní boj matky a profesionálky), trochu osamělou, trochu nanicovatou, trochu závislou...ale skvělou ve své práci.

Docela se mi to líbilo, doporučuji.

50 26.12.2020

Kdo z naší generace by neznal Poštovní schránku, Pokoru nebo třeba Nemocnou milou. Dodnes si některé verše vybavuju neb Wolker byl povinná a přitom milá četba. V Hostu do domu ještě optimistická, nekomplikovaná, třeba i lehce naivní...

DNEŠEK

Dnešek je jistě nesmírný zázrak,
dotkl se vám mého srdce znenadání
jak veliká bolest, jak veliká láska —
a hned nastalo slavné zmrtvýchvstání,
mnoho věcí stoupalo na nebe,
kaŽdá čisťounká jako sedmikráska,
a moje oči ten zázrak viděly,
ale musely zůstati dole
zrovna jako ti apoštolé,
co potom se rozešli po světě do dálí
a každému radostně říkali,
Že Pán Bůh se jim zjevil jako člověk.

Byl to básník mého srdce. Pokaždé, když se zastavíme v Prostějově na hřbitově za tetičkou a stréčkem, postojíme i u prostého Wolkerova hrobu.

50 18.12.2020

Ta slečna Marplová je ale fikaná! Člověk by řekl zvědavá seniorka, která si při pletení ráda zdrbne, sem tam trochu intrikuje a občas fušuje do řemesla orgánům činným v trestním řízení...

Ale ona je to přitom neuvěřitelná osoba, která si v ničem nezadá se svým belgickým kolegou Herculem! Její logické myšlení a všímavost v případu, který se tentokrát výjimečně odehrává v Karibiku, jsou brilantní. Skvěle vypointovaný příběh, jeden z nejlepších geniální ACh, kterému uděluji pět hvězdiček. A doporučuji.

50 23.11.2020

Na první pohled skoro až banální příběh jedné devítileté holčičky, která se ztratila v lese. Až na to, že holčička oplývá mimořádnou fantazií, les je obrovský a pustý a nachází se na úplném severu Nové Anglie poblíž hranic s Kanadou, a hlavně - napsal to Stephen King. Na nemnoha stránkách se odehrává napínavý příběh plný imaginace a fantaskních představ malé Trishi, příběh, kdy jsem trnula nad tím, jak málo stačilo, aby byla zachráněna a zase se to nepovedlo, příběh, kdy jsem do samotného konce netušila, jak to s holčičkou, která měla ráda slavného Toma Gordona, vlastně dopadne. Podle mne mistrovský kousek mistra. Podobně jako u Misery doporučuji všem, kdo mají rádi občasné Kingovy úkroky mimo hrůzy fantastického světa do hrůz a strachů každodenního života.

50 18.06.2019

"...Vsunul chlapci do ruky revolver. Vem si to, špitl. Vem si to. Chlapec se třásl hrůzou. Ovinul ho paží a držel. Vyzáblé tělíčko. Neboj se, řekl mu. Jestli tě najdou, budeš to muset udělat. Rozumíš tomu? Psst. Nebreč. Slyšíš mě? Umíš to. Dáš si to do pusy a zamíříš nahoru. Uděláš to rychle a pořádně. Rozumíš? Nebreč. Rozumíš?
Snad jo.
Takhle ne. Rozumíš tomu?
Ano.
Řekni ano, táto, rozumím.
Ano, táto, rozumím.
Podíval se na něj, ale spatřil jen nevýslovný děs. Zase mu revolver vzal. Nerozumíš, řekl.
Já, táto, nevím co dělat. Prostě to nevím. Ty budeš kde?...."

Vrchol zoufalství, bezbřehé hrůzy a strachu, neustálý pocit ohrožení, vědění toho, co může a téměř s jistotou musí přijít a přitom hluboká a bezhraniční láska. Jen toto vše může zapříčinit, aby otec vlastního velmi malého syna důtklivě učil, jak zabít sám sebe...Pro mne osobně nejhrůznější okamžik celé knihy. Kolik protichůdných emocí a přitom racionálna a jak hluboká láska by musela v otci nebo matce být, aby své vlastní a jediné dítě nabádali k sebevraždě...

Cormac McCarthy používá jen úsečná slova a věty. Často je opakuje. Syrovost a depresívnost vlastně jen krátkého a v čase neukotveného příběhu tím tak jen prohlubuje. Hrůznost reality v člověku nevyvolává touhu po květnatých rozhovorech, když jeho jedinou myšlenkou je potřeba přežít za každou cenu. Najít alespoň nějakou potravu a ochránit své dítě a sebe sama...

Přiznávám, že depresívnější a hrůznější knihu, která by se mne tak hluboce dotkla, jsem snad dosud nečetla. Dívám-li se na některé komentáře níže, uvědomuji si, že její hloubku, poselství a význam je asi možné mnohem líp pochopit, jste-li rodič. A jsem Mccarthymu moc vděčná, že při vším tom marasmu, mně ponechal alespoň tu závěrečnou naději. A jsem si jista, že jen díky ní je člověk snad schopen přežít.

50 05.02.2019

Fantastická kniha, neuvěřitelný historický záběr, skvělý příběh. Díky Sinuhetovi jsem se začala zajímat o historii období panování Achnatona, vydala se do Luxoru (Théb) a přečetla vše, co se této doby týká. Fakt je to něco! Doporučuji a to velmi!

Moje nejoblíbenější a opakovaně čtená scifi kniha. Neotřelý příběh, výborný konec...doporučuji.

50 24.10.2017

Děkuji své oblíbené Alizon a také čtenářům encyklopedie a Kilingjoke za tip na tuto knihu. Až dosud jsem nikdy o Hedvice Navrátilové, resp. Gabriele Deslys neslyšela. A ať už to bylo ve skutečnosti jakkoli, je to moc zajímavý příběh, který mohu doporučit.

49 01.05.2022

Příběhy Roalda Dahla nejsou tak úplně pohádky. Alespoň ne ty klasické. Často jsou absurdní, občas trochu nekorektní a jindy zase korektní až moc. Vesměs jsou ale vtipné a hlavně neopakovatelné.

A jiný nebyl ani Lišák. V jeho příběhu se střílí, hrabe, zesměšňuje se dělný zemědělský lid a hlavně se v něm strašně krade. Ve velkém a s pochopením, tedy s pochopením autora. Kdyby se něco takového dělo u nás doma, nevím, nevím...Nicméně, se zvířátky (a to i takovými, která by zasloužila spíše pořádně proplesknout!) to dopadne nadmíru skvěle, tedy až na opilou krysu, ta se asi upila k smrti - nesnáze překonají, nakradou si a ještě pohostí sousedy :-)))))

Chlapečky to bavilo, líbily se jim srandovní ilustrace Quentina Blaka a jen trochu znejistěli, když zjistili, že jejich děda má brambory uskladněné ve sklepě...

Doporučuji.

49 21.12.2021

Takové příjemné počtení s šálkem horké čokolády nebo krabicí skvělých čokoládových bonbónů...Dva příběhy, které se navzájem prolínají, aby se v závěru konečně prolnuly definitivně. Je to o lásce, o životě, o vaření čokolády a o pochopení. Je to o dvou ženách, Angličankách - Claire a Anne, jejichž osudem je Paříž a které se potkaly na začátku a na konci příběhu.

Bylo to lidské, s trochou romantiky (tak akorát) a nostalgie...

49 20.11.2021

O pomluvách a fámách vím své. I když většinou nemají s pravdou moc společného a často jsou výplodem choré a ponejvíce závistivé mysli, těžko se s nimi dá něco dělat... O to hůř, když jde o život a ještě jsou do toho zatahovány malé děti...

Příběh Joanny začíná nenápadně, má malého chlapce a jen chce, aby líp zapadl mezi děti v novém bydlišti. A tak jen aby řeč nestála, plácne jakousi domněnku, o jejíž pravdivosti ani ona sama není přesvědčená. A věci se dají do pohybu...

Fáma je zajímavé (a poučné) čtení, navíc s koncem, který přijde až s posledními větami.

Dobře, takže za tři a doporučuji.

49 13.12.2020

Neuvěřitelně napínavý příběh, plný překvapení a tajemství. Vysoce organizovaná společenství mravenců a naopak lidská společnost. Jak a kde se jejich cesty protnou? A protnou se vůbec?

Knihu jsem četla jako detektivku (co je, sakra, v tom sklepě?!?), jako dobrodružný příběh i jako filosofickou úvahu a samozřejmě (a možná bohužel) především jako sci-fi. Držela jsem palce všem těm mrňavým hrdinům, hlavně 327, 801, 103 683 a nejvíce ze všech 56. A bylo mi moc smutno ze všech těch tragédií, které je potkávaly...

Vyústění knihy je překvapivé a ohromující. Děsivé. A nutí k zamyšlení.

"Zmýlil jsem se. Nejsme si rovní, nesoutěžíme. Přítomnost člověka je jen krátkou epizodou v jejich výlučné nadvládě nad Zemí. Je jich víc, nekonečně víc něž nás...
Jsme jen tři miliony let trvající příhoda v jejich dějinách. Ostatně, kdyby se jednoho dne na naší planetě objevili mimozemšťané, určitě by se nespletli. Chtěli by bezpochyby mluvit s nimi. S nimi: se skutečnými pány Země."

Plný počet a doporučuji.

49 14.11.2020

Jeden z nejlepších příběhů, které jsem v poslední době četla. Časově se prolínající vyprávění o osudech rodiny Tomáše Kepplera mne nenechalo knihu odložit. Hana Androniková mne dokázala beze zbytku vtáhnout do děje, prožívat všechny emoce s protagonisty její knihy a s napětím a nedočkavostí dočítat do poslední řádky, abych se konečně dověděla, co se stalo s Ráchel...V nevyhnutelném osudu rodiny se objevují náhody, či spíše osudové rozcestníky, které neúprosně jednotlivé životy posouvají k tušenému a mnohdy tragickému konci.
Perfektně dávkované napětí, emoce a především obdivuhodně fundovaná znalost všech prostředí a historických okolností, včetně těch, které sama autorka nemohla zažít, činí z knihy skvělé dílo, které stojí zato si přečíst a vlastně se všemi zúčastněnými osobně prožít. Nevšední jazyk, promyšlenost každé věty, vysoká literární úroveň a přitom tak čtivá kniha!
Doporučuji a žehrám na osud, který autorce nedopřál více času.

49 14.08.2019

Další z knížek dětství mých dětí...hezký, nekomplikovaný příběh malého chlapce...Moc se nám ty příběhy líbí ještě dneska a knížka se dědí dál...Doporučuji.

48 04.05.2022

Po prvním nadějném dílu série s vyšetřovatelkou Beatrice Kaspary docela zklamání. Souhlasím s jprst, že to tentokrát bylo dosti nudné, vleklo se to, místy byl děj zmatený a konec byl prapodivně překombinovaný...

48 07.02.2022

Hlavní dojem, který z knihy mám, je, že je pěkně roztahaná. Než se opravdu začne něco dít, musíte přečkat spoustu myšlenkových pochodů Astrid. Její alkoholismus jí v minulosti způsobil pořádné problémy a v současnosti se jimi neustále probírá. Dá se to pochopit, ale neustálé máchání se ve vlastním svědomí, sebeobviňování a řešení toho, jestli má okolí vyjevit své tajemství nebo nemá a co se stane, když...mě dost iritovalo.

Přesto to není špatná kniha, hlavně ke konci se přece jen děj rozjede. Na podstatu řešení určitě přijdete už někdy v polovině a konec je trochu jak z červené knihovny.

Tentokrát za tři.

48 01.01.2022

Jeden z nejlepších románů, které jsem v poslední době četla (ve skutečnosti poslouchala ve výborné interpretaci Jana Šťastného). Příběh dvou úplně odlišných mužů, pocházejících z různých prostředí, jejichž životy se střetly a až do jejich smrti navzájem ovlivnily. Každému osud namíchal jinou kartu, jednomu dal do ruky zdánlivě jen samá esa, druhého nechal na holičkách. A přesto v dravém světě amerického byznysu první poloviny minulého století oba uspěli. Jak moc to ale ovlivnilo jejich soukromé životy a jejich nejbližší...

Výborná rodinná sága, doporučuji.

48 27.12.2021

Další z krátkých příběhů nepřekonatelného fantasty Roalda Dahla. Tentokrát jde o záchranu divoké zvěře, jmenovitě divokých kachen, před zlými lovci. Řešení je neobyčejné - stačí, když jedna malá kamarádka namíří na inkriminované osoby svůj kouzelný prstík. A hle, lovecká rodina, které místo rukou narostla křídla, ihned nechtěně přesídlí ze svého útulné domečku na strom a tatík musí postavit hnízdo, aby bylo kam hlavu složit. Zato kachny si klíďo píďo hospodaří v domečku a navíc se chystají taťku s mamkou i dětmi sestřelit jejich vlastními brokovnicemi!

Bylo to drsné a bylo co vnoučkům vysvětlovat. Přiznávám, že nejvíc je zaujalo to, jak taťka vybaven jen křídly stavěl to hnízdo a jak nosil větve v puse... Problém vznikl spíše při následné diskusi s dědou, který je myslivec. Musel hošíky vzít sebou do honitby a ukázat jim, jak se o zvěř pečuje, jak se musí krmit, jak se musí do napaječek vozit voda a jak ji dobří myslivci spíše pozorují než střílejí...takže tak. Každá mince má dvě strany, i příběhy Roalda Dahla.

48 21.12.2021

Roman Cílek má opravdu nastudováno. Knížka o Eichmannovi (četla jsem druhé doplněné vydání) se četla jako detektivka. Cílek v ní popisuje vlastně kompletní Eichmannův životopis včetně soudobých výsledků zkoumání jeho psychiatrického profilu: průměrně inteligentní člověk, takový úřednický typ, kterému byla svěřena neuvěřitelná moc nad miliony. Člověk, který odeslal do vyhlazovacích táborů smrti statisíce židovských mužů, žen i dětí včetně kojenců. Člověk, který - podle vlastního mínění - jen vykonával rozkazy podle svého nejlepšího vědomí a zřejmě i pochybného svědomí. Nic s ním nehnulo, nacistické řešení tzv. židovské otázky bylo nezbytné a on se toho jen ujal...

I když je celá řada skutečností, které Cílek popisuje, obecně víceméně známých, v knížce je spousta informací, které jsem nevěděla. Netušila jsem nic o jednání s představiteli židovských organizací v Maďarsku, jimž Eichmann a spol. nabízeli výměnu milionů Židů za deset tisíc náklaďáků, které Němci chtěli použít na východní frontě. Dověděla jsem se také, že Eichmannova rodina prakticky až do konce války bydlela v luxusní vile v Praze na Ořechovce (protože se tam paní Eichmannové prostě líbilo - bodejť by ne!). A také o celé řadě nechutných detailů z fungování vyhlazovací mašinérie i o poválečném zákulisí.

SPOILER ( i když jde o obecně známá fakta).
Konec byl vlastně vůbec nejnapínavější - útěk do Argentiny a patnáct let života celé rodiny v poměrně skromných podmínkách. Konečně v roce 1960 Eichmannův únos za bílého dne a poté složitý soud v Jeruzalémě.

Místy se člověku obrací žaludek nad bezcitností a cynismem nacistických zrůd i nad jejich pocitem nadřazenosti. Nad genocidou, která nemá obdoby. I nad poválečnou politikou některých vlád, které umožnily útěk a život stovek nacistů hlavně v jižní Americe, USA i jinde.

Četla jsem jako e-book. Bohužel, Epocha si nedala žádnou práci s korekturami. Text se hemží spoustou chyb, překlepů i vynechaných slov. A to si Roman Cílek nezaslouží. Dávám za čtyři a doporučuji.

48 09.10.2021

Peter May v poslední době už podruhé lovil v šuplíku. Po Karanténě ani Muž bez tváře však bohužel nedosahuje kvalit předchozích knih, třeba série Enzo a už vůbec ne Ostrova Entry nebo skvělé trilogie z ostrova Lewis...

Muž bez tváře je zdlouhavý, místy nudný a z mého pohledu docela slabý příběh. Klouže po povrchu a ani slibná linie s autistickou dívenkou se vlastně nijak nevyvíjí. Pro mne opět nepřesvědčivé a i když mám v knihovně všechny zatím u nás vydané knihy PM, příště si určitě počkám, než si další koupím.

48 25.09.2021