ddkk komentáře u knih
Celý dospělý život si tak nějak myslím, že leccos o vesmíru snad vím, ne moc, ne moc do hloubky, ale něco přece. A pak se mne mrně, co sotva začalo chodit do školy, zeptá, proč nejsou na Marsu Marťani. Na pohled jednoduchá otázka, jenže vysvětlete to tak, aby mrně pochopilo a vy se úplně neznemožnili...
Knížka Vesmírníček umí odpovědět jednoduše a srozumitelně na spoustu podobných otázek. Autoři jim říkají Příběhy ze života sluneční soustavy a jejího objevování, třeba: Jak se člověk dostal na Měsíc, Jak se bránit před dopadem planetky, Jak se dá podívat dovnitř planety, Jak dostat sondu na oběžnou dráhu planety, Proč má Venuše tak hustou atmosféru, Proč sopky prdí a smrdí a Jak si vyrobit sopku (obzvláště oblíbené příběhy!), Proč Mars přišel o své magnetické pole nebo Jak se pídit po Marťanech...Příběhů je celkem sedmdesát a to už se dá o vesmíru vážně leccos dovědět. Na konci je dokonce rozříznutá raketa...
Pro mne je nejzajímavější příběh Mezinárodní vesmírné stanice. Dodnes jsem netušila, že se dá v noci ze Země pozorovat pouhým okem, neboť září a nachází se ve výšce pouhých 400 km nad zemským povrchem. Navíc se pohybuje šílenou rychlostí 27 600 km/h (jasně, jinak by spadla). Užasla jsem i nad tím, jak komplikovaná byla její doprava na oběžnou dráhu. Jak by taky ne, je totiž obrovská...
Vesmírníček je výborná knížka pro malé i pro velké a já ji mohu vřele doporučit.
Docela jsem se bavila. Nezaměnitelný Škvoreckého smysl pro inteligentní humor se projevuje i v tomto jeho seriózním díle.
Mnohé v knize bylo pro mne novinkou. Poučila jsem se o anglosaských autorech detektivek, z nichž řadu jsem ani neznala, i o pravidlech psaní detektivních příběhů. I když jsem o žánru nikdy žádné pochybnosti neměla, i když jednoduše rozlišuju vlastně jen "dobrá detektivka - špatná detektivka", případně "bavilo - nebavilo", autoři těch dobrých detektivek v mých očích řádně stoupli...
Bylo to zábavné, zajímavé, poučné i inspirativní.
Kdo z naší generace by si nepamatoval na dokonalého pionýra Timura a jeho kamarády! Správňácká partička, která se vzorně chovala a odvážně konala. Naše povinná četba kdysi v pradávnu socialistického školství. Ale ani já ji nezavrhuji, jak už níže kdosi píše, tak to prostě bylo....
Jessie a Morgiana je jedním z nejlepších psychologických románů, které jsem kdy četla.
Obě titulní postavy, starší Morgianu a mladší Jessii, autor popsal do nejmenších podrobností, doslova tak vidíme do jejich duší. Jejich příběh je příběhem žen, z nichž jedné osud nadělil mládí a krásu a druhé stáří a ošklivost. Grin tak mistrně ukázal, jak může takový "dar" ovlivnit myšlení a konání člověka...
Skvělé, plný počet a doporučuji.
Neuvěřitelné eskapády podivína Maartena S. Sneijdera, případového analytika, pokračují a to, co se tentokrát odehrává, je propletenec, který asi nikdo nečeká. Společně s neohroženou parťačkou Sabinou Nemezovou čelí odpornému zločinci, který je schopen opravdu všeho. Ovšem - kdo je ve skutečnosti ten bezohledný vrahoun Piet van Loon?
Tentokrát autor opět přitvrdil a popustil uzdu fantazii ještě o něco více než minule. Až mě místy napadalo, jestli to opravdu už není trochu moc. Jsem zvědavá, kam až to zajde v dalším dílu...
Nicméně je to natolik napínavé, překvapivé a dobře napsané, že nezbývá než opět dát všech pět hvězdiček.
Konečně jsem se dostala k Fabrice Kateřiny Tučkové. Útlá knížečka se mi líbila, nejen proto, že jsem se dověděla víc o počátcích textilní slávy Brna. Je to také příběh nesmírně podnikavého, schopného a vzdělaného rodu Offermanů, který slávu brněnských textilek založil.
V Brně jsem se sice nenarodila ani v něm právě nežiju, strávila jsem tu ale nejdelší část svého života a město miluju. A jsem na ně hrdá. Kateřina Tučková k té hrdosti právě přispěla...
Myslím, že Kateřina Tučková s kolegy odvedli dobrou práci a i když byla kniha původně myšlena jako literární doprovod k výstavě Brno - Moravský Manchester, nic jí to neubírá na zajímavosti a čtivosti.
Doporučuji.
Doufala jsem ve vtipnou oddechovku, u které se zasměju a třeba se i něco dovím. Dočkala jsem se pouhého sebestředného popisu vlastní, samozřejmě úžasné garderoby od opečovávaného dětství autorky až po její herecké role a divadelní kostýmy.
Je mi líto, ale tohle je bohužel knížka, která se hrubě nepovedla a byla zřejmě napsaná jen z potřeby "něco" dodat vydavatelství...
Byla jsem moc zvědavá, jak se Josef Klíma popral s největším politickým skandálem, který se v posledních letech u nás odehrál. Poměrně detailně známé okolnosti "převzetí moci" ve státě bývalou kantýnskou, která dokázala ženskými zbraněmi a intrikami doslova zmáknout nejvyššího představitele této země, byly určitě mimořádně lákavým tématem. A já si myslím, že se s ním autor popasoval docela dobře...
Aničce z Klímova příběhu to trvalo jen pár měsíců, než se dokonale zorientovala a pochopila, jak to v naší politice funguje. Byla to na začátku docela obyčejná a možná i sympatická mladá žena, která toho moc neměla. A když se objevila příležitost, využila ji na tisíc procent...Cesta na úplný vrchol nebyla ani příliš komplikovaná, ani dlouhá. Z Aničky se stala ziskuchtivá mrcha, z Vichra závislý a neschopný chudák...
Myslím si, že tato kauza je něco jako případová studie ubohosti tuzemské politické sféry včetně jejich aktérů, z nichž mnozí dosud na svých postech setrvávají. Koneckonců, Klíma, myslím záměrně, jejich skutečná jména upravil tak, aby bylo všem jasno, o koho jde nebo šlo. Jsou vesměs snadno identifikovatelní a ke cti jim to moc neslouží...
Docela jsem se bavila a jen nevěřícně zírala, jak jednoduché je zmanipulovat i poměrně inteligentního muže. Pravda, věřícího, který má zřejmě problém hlavně se sebevýčitkami.
No, a jakpak to dopadlo? Jak už to bývá, kdo chce všechno, nemá nakonec nic. Zbývá jen člověk, kterého by si vlastně ani jeden ani druhý nikdy dobrovolně nevybrali a ke kterému jsou připoutáni, protože se oba znemožnili, zřejmě navždy. Ani ty kabelky jim nezbyly...
Přehledná a stručná historie evropského kontinentu od uznávaného historika určitě stojí za přečtení. Jeremy Black vypráví dějiny Evropy v kontextu nejen geografickém, ale také náboženském a společenském, srozumitelně vysvětluje pohnutky a okolnosti dějin tohoto rozmanitého a komplikovaného území. V knize jsou chronologicky zachyceny veškeré důležité momenty, které měly dopad na rozvoj nebo úpadek Evropy a jejich regionů.
Samozřejmě že jsem hledala také zmínky o velikánech a událostech naší historie. Například v souvislosti se Svatou říší římskou se ani slůvkem nic nedovíte o našem milovaném Karlu IV., nicméně zmíněn je jeho syn Zikmund, liška ryšavá, jakožto vladař, který si neporadil s husity. Naopak to, že Zikmundovi se podařilo dosáhnout zrušení papežského schizmatu (samozřejmě, v Kostnici, kde z koncilu vyšla jediná hlava církve - papež Martin V), což byl heroický čin, se tu také nedočtete...Ale abych byla spravedlivá, další milníky českých dějin tu zmíněny jsou a je jim věnován příslušný prostor.
Je zajímavé, jak skepticky autor hned v úvodu naznačuje pochybnosti o projektu jednotné Evropy s tím, že zde "neexistuje společná identita nebo historie" a v závěru znovu zapochybuje i o aktuálním a oblíbeném přístupu definovat Evropu jako "hodnotový systém". A opět mne napadá - ten, kdo dobře zná historii ve všech jejich souvislostech a provázanosti, ví moc dobře, o čem píše. Jen, bohužel, politici se dějepis ve škole asi moc neučí...
Kniha, vydaná na křídovém papíře, je doplněna spoustou barevných obrázků, reprodukcí, mapek a časových os. Text určený spíše laické veřejnosti je přehledně rozčleněn na nedlouhé kapitoly a je doplněn o další doplňující informace "v rámečku".
Je jen škoda, že v tak reprezentativní publikaci se najde poměrně dost chyb - překlepů, špatně označených popisků a dokonce i opakování odstavců...
Přesto určitě doporučuji, přinejmenším k oprášení zasutých znalostí o dějinách našeho kontinentu.
Krátký a vydatný zážitek, podobný, jako při čtení Šachové novely. Zweig je skvělý vypravěč, i na hodně malém prostoru dokázal předestřít pochmurný lidský osud jednoho zdánlivě bezvýznamného člověka...
Jakou vnitřní paniku, pocit bezvýchodnosti, zmatku a nemožnosti postarat se sám o sebe asi musel zažívat nebohý Jakob Mohl, definitivně vyhoštěný z jediného místa na světě, kde mohl přežívat. Přes veškerou svou genialitu to byl vlastně člověk neschopný žít v normálním světě, odkázaný na lidský soucit, který nakonec ztratil...
Mimochodem, soucitu se Zweig věnuje ve svých dílech opakovaně...
Skvělé! Dávám plný počet a doporučuji.
Skvělé! Jedna z nejlepších detektivek ACh. Je napsaná úplně jinak než všechny ostatní. Děj se nenápadně posunuje až k tragickému vyvrcholení a i když si pak říkáte, že přesně to se dalo čekat, tak to stejně nečekáte.
Doporučuji a dávám plný počet.
Nad lotosovým květem
na vteřinu zastavil se čas,
na břehu cop si plete
dívka jež má velmi tichý hlas,
je slyšet klapot větru
o koruny sekvojových dřev,
na tisíc kilometrů
slyším její velmi něžný zpěv.
Mládenec útloboký
odvazuje od břehu člun
v rákosí u zátoky.
Měsíc se vynořil z vln,
z nebe se na zem sypou
stříbrňáky dynastie Čchen
a starý básník Li-Po
báseň píše na pergamen...
Mám ráda Jaromíra Nohavicu, za jeho úžasný básnický talent, za jeho poetiku a něhu, za jeho vtip a humor, za jeho lidskost a moudrost i za jeho všechny chyby. Je jen málo takových...
(SPOILER) Po celou dobu jsem čekala na překvapivé odhalení. Měla jsem i dva zaručené tipy, kdo za celým tím komplotem vlastně stojí. A pak to přišlo - neuvěřitelné, jakoby autorka nevěděla, jak vlastně celý případ ukončit.
V celé knize je řada nevěrohodných kroků hlavní hrdinky (především nepochopitelný "strach" obrátit se na policii, když ji někdo pronásleduje, když najde ve vlastním sklepě krev a v autě uříznutou ruku /no, fuj!/, pod dveřmi leží divné dopisy...). A ten konec!
Tentokrát jen za dvě.
Mám doma pradávnou desku Vodňanského a Skoumala se záznamem představení "S úsměvem idiota". Dodnes bych asi dokázala leccos z absurdních dada textíků skvělé dvojice odcitovat...
Pobavily mě i některé Vodňanského hříčky v této knize, i když občas jsem měla pocit chybějící pointy a samoúčelnosti.
Je to zvláštní dvojka, ta Mina a Vincent. Samozřejmě, že s realitou moc společného asi nemají a tak trochu se vezou na vlně divných a lehce nekorektních policistů a vyšetřovatelů a jejich pomocníků jak je známe i od jiných autorů. Ani přesložitý příběh sekty, vražd a šachových partií se s téměř stoprocentní určitostí vlastně nemůže v běžném životě odehrát, což může leckdy leckoho iritovat.
Jenže o to v detektivkách ani thrillerech přece vůbec nejde.
Vůbec mi nevadila neustále zpocená parta stockholmských kriminalistů, logické hádanky, s nimiž zápolil Vincent jsem si ani náhodou nehodlala ověřovat (proč taky!) a ani jsem se moc nepozastavovala nad těžko pochopitelným způsobem vyšetřování (snad s jednou výjimkou - to když se schůzky policejního týmu, kde se mluvilo o vraždách dětí, klidně mohla zúčastnit desetiletá Astrid)...Kult mě bavil, i když má 560 stránek (a jedna z nich se dokonce omylem tiskaře? opakuje).
Ani chvíli jsem se nenudila a i když se dalo leccos z řešení zápletky vytušit, stejně to bylo napínavé a překvapivé až do konce. Už 1. díl série se mi líbil a jak jsem napsala už tehdy, Camille Läckbergové spolupráce s Henrikem Fexeusem jen prospívá. Kdo čeká hlubokomyslný román neb dokonce literaturu faktu, bude zklamán. Kult je čistokrevná severská detektivka, která má ambice pobavit. A to činí velmi profesionálně.
Doporučuji.
Další znamenitý příběh Poea a Tilly. Bavila jsem se skvěle od začátku do konce. Craven výborně dávkuje napětí, humor, logiku, je v tom zločin i osobní vztahy a trable, prostě třaskavá směs, která si zaslouží plný počet a vřelé doporučení.
Nemám více slov, tleskám a těším se na pokračování!
P.S. Je neuvěřitelné, jakými cestami se skvělé knihy dostávají ke svým čtenářům. Nepříliš prodávané první dva díly jsem náhodou koupila za směšných 89 Kč ve výprodeji. A ejhle, co se z Loutkového divadla a Černého léta vyklubalo! Tohle se Vendetě vážně povedlo...
Docela hezké vyprávění o jedné cestě vnučky-novinářky s dědou a jeho kamarády na Kubu. Je to trochu jiný pohled na "ostrov svobody" než nabízejí běžné turistické bedekry, což považuju za hlavní přínos útlého příběhu. Trochu mi vadilo neustálé připomínání dědečkových potíží i jeho nadšení pro Fidelův ostrov, což mělo být oním hlavním zdrojem zábavy. Nu což, i to může být poučné, ten jiný názor na předchozí generaci...
Já nevím, už podruhé jsem si vybrala knížku JF a zase jsem trochu v rozpacích. Což o to, téma uvěznění v kómatu je hodně zajímavé, zvlášť, když takový člověk všechno kolem sebe slyší a dovídá se strašné věci. Jenže celý příběh Casey byl celkem předvídatelný, docela rozvleklý a nepříliš napínavý...
U mně za tři.
Neodolala jsem a mám doma pro vnuky krásné velkoformátové veršované vydání nejznámějších francouzských bajek s úžasnými ilustracemi Alexandra Honoré.
A ano, jsou nadčasové a tudíž aktuální:
Pták zasažený šípem
Krásného ptáka trefil šíp.
Šíp, který dobře držel směr,
neboť měl patku z ptačích per.
"Ach, lidé, jaký krutý vtip,
ničí mne moje vlastní dílo!
Jen se směj, lidstvo na zemi,
však i ty zmíráš zbraněmi,
které jsi samo vytvořilo!"
Doporučuji.
Joe Hill dokládá staré dobré přísloví o jablku, které nepadlo daleko...Jsem ráda, že jsem se nakonec odhodlala k přečtení téhle knížky, i když se mi do ní opravdu moc nechtělo. Nemám moc ráda iracionální příběhy plné nadpřirozených jevů...Ale Rohy byly skvělé. Viděla jsem i film a ani ten nebyl špatný.