Dela111 komentáře u knih
Audiokniha
Nevím, zda se tady skloubilo vynikající načtení tohoto příběhu s autorčiným vypravěčským mistrovstvím, ale pro mne to bylo neobyčejně podmanivé vyprávění, příběh mě velmi rychle zaujal a vtáhl do děje. Temná dcera je o narušených rodinných vztazích, o pocitech dětí a rodičů, o nadějích a tužbách a především o komplikovaném vztahu matka - dcera.
Florentská profesorka literatury Leda tráví dovolenou na italské riviéře a tam se na pláži setká s neapolskou rodinou, která jí v něčem připomene vlastní dětství, mládí a mateřství a idyla jejího poklidného přemítání nad životem se postupně mění ve znepokojivou konfrontaci s temnými vzpomínkami. Zdánlivě bezvýznamné události vedou k finálnímu dramatu.
Celý román působí silně a věrohodně, závěr je výborně vypointovaný.
Hodnocení je mezi 4 a 5*.
Co se stalo je výborný psychologický román o tom, jak těžké může být držet se morálních zásad, pokud jde o vlastní rodinu...
Traumatizující událost, která se přihodí jedné z hlavních postav příběhu, postupně zasáhne celou rodinu. Příběh tak má po psychologické stránce široký záběr. Je nejen o tom, jak těžko se oběť vyrovnává s traumatem z napadení, ale i o tom, jak silná může být potřeba pomsty pro příbuzného oběti. Další příbuzná, bývalá advokátka věřící až doteď v dodržování pravidel a řádu, prožívá zásadní morální dilema - je možné si zachovat své neporušené morální zásady, když proti nim stojí záchrana celé rodiny?
Kniha s téměř thrillerovým a rozhodně nečekaným rozuzlením popisuje, jak se postoj jednotlivých členů rodiny vyvíjí a mění a přináší vynikající náhled do psychologie všech postav.
Jediné co bych knize vytkla, stejně jako ostatní komentující, je pomalejší tempo v některých částech. Zpracovat děj trochu svižněji, hodnotila bych knihu plným počtem hvězdiček. I tak ovšem doporučuji.
Našeptávač je thriller s prvky hororu, který však také výrazně pracuje s psychologií postav. Příběh se odehrává v menším městečku, kde se kdysi ztratilo několik malých chlapců. Do tohoto místa se přistěhuje Tom se synem Jakem a doufá v životní restart, který po ztrátě manželky/matky oba potřebují. Místo nového klidného začátku však zjistí, že dům, do kterého se nastěhovali, má pohnutou historii a skrývá nejedno tajemství. Zároveň zažívají spoustu podivných situací a navíc se jim nedaří spravit a upevnit jejich vztah, v což hlavně Tom doufal.
Příběh je vyprávěný nejen z pohledu této dvojice, ale i z pohledu dvou policistů, z nichž jeden má zásadní roli v životě Toma. Vztahově je tento thriller vůbec zajímavý propletenec.
Zápletka je velmi dobrá, ale je zde více důležitých postav a jejich složitá minulost i vzájemné vztahy příběh trochu tříští. Výsledek je ten, že do života žádné postavy čtenář nenahlédne hlouběji. O samotném "našeptávači" by také mohlo být prozrazeno více.
Celkově jde však bezesporu o maximálně čtivý thriller, který si po celou dobu udržuje lehce tajemnou atmosféru. Tohle bude většinu čtenářů napínavých příběhů bavit.
Kniha Sklouzni se v dešti vypráví o tom, jak těžký je život s depresí, jak těžko se léčí, jak často se stav nemocného mění. Dobře je popsaná tísnivá atmosféra v psychiatrickém zařízení, reálně jsou vykreslené i postavy, ať už jde o pacienty nebo sestry a lékaře. Tady není na růžovo nalakováno nic.
Příběh ukazuje jak dlouhá, náročná a vůbec ne přímočará je cesta od zhroucení člověka k jeho uzdravení a co všechno k takovému psychickému kolapsu vede, kolik jednotlivých příčin může mít.
Přestože je tu pár pasáži, kde se autorka snaží závažné téma odlehčit kapkou humoru, celkově jde pochopitelně spíše o tísnivou četbu. Tu světlejší stránku tady představuje naděje, která je mnohokrát zmiňovaná, stejně jako to, že vždy je důvod se nevzdávat...
Je tu pár věcí, kde bych něco vytkla, ale moc oceňuji námět, takže celkově hodnotím kladně. Kniha za přečtení určitě stojí.
Sladká pomsta je spíše psychologický román než thriller, tady nejde o nějaké vyšetřování zločinu a napětí. Od začátku víme, že hlavní hrdinka Ruby zabila tři lidi a v současnosti ji policie podezírá z vraždy, kterou ale naopak nespáchala.
Příběh tvoří retrospektivní vyprávění z pohledu Ruby, která je hodně zvláštní hlavní postava. Při své práci psychoterapeutky chce pomáhat lidem, které život oslabil, chce jim ho usnadnit, pomoct jim zpracovat jejich traumata, zároveň však dokázala třikrát zabít, jak sama říká, z dobrého důvodu. Sledování jejich myšlenkových pochodů je tím hlavním a nejlepším na této knize, ale právě to není pro každého čtenáře.
Anotace je v tomto případě dobře napsaná, takže jsem věděla, že nepůjde o klasický thriller, ale mě takové psychologické lahůdky s originálním námětem baví.
Šepot z lesa obsahuje mysteriózní příběh, jehož zápletka se dotýká staroslovanské mytologie. Kniha má vynikající námět, dobře je vykresleno venkovské prostředí a zachycena stísněná atmosféra. Hlavní hrdina je sympaťák každým coulem a se svým novým psím kamarádem je to dvojka, kterou je lehké si oblíbit.
Zpočátku jsem četla s nadšením, ale už v polovině to bylo naopak. Bohužel ten příběh se neskutečně táhne, toto není dějově tak bohaté, aby kniha mohla mít téměř 500 stran, vlastně je tam minimum důležitých událostí nebo zvratů. Zato je tam spousta zbytečných popisů každodenních činností hlavního hrdiny a vůbec všeho možného.
V závěru je tempo knihy naopak příliš rychlé. Děj nabere vysoké obrátky, což se mi chvíli i líbilo, ale vzápětí přijde konec. Přestože je rozuzlení jasné, konec je hodně rychlý a působí jako useknutý.
Přečtení nelituji, námět je zajímavý a prostředí lesů a hor mám ráda, ale znovu bych to nečetla, já se místy i nudila. Scény, které by měly být hororové, se mě nijak nedotkly.
Hodnocení je někde mezi 3 a 4*, ale tady musím zaokrouhlit dolů.
Tuto detektivní sérii jsem si oblíbila a těším se na každý nový díl. Prostředí Aljašky s popisy její divoké a krásné přírody je pro mne silným magnetem.
V tomto díle tak trochu nahlédneme pod pokličku místní domorodé politiky, koná se totiž sjezd Aljašské federace domorodých kmenů a Kate je svojí babičkou donucena účastnit se ho mnohem aktivněji než dříve. Před událostí i v průběhu akce dojde k pár úmrtím za podivných okolností...
Pokud jde o samotnou detektivní zápletku i o jistou soukromou akci Kate, přišlo mi tentokrát řešení jako velmi snadné a rychlé. Tady bych vysoko nehodnotila, ale úžasná fenka Obluda a Aljaška samotná mé hodnocení zvedají na 4*.
Toto snad musí bavit každého, už jen proto, jak svižně a hlavně vtipně je příběh napsaný.
Přiznávám, že jsem původně sáhla po knize jen kvůli umístění do Brna. Baví mě totiž děj zasazený do známých míst. Zároveň musím ale říct, že i kdyby se další autorova kniha odehrávala na druhé polokouli, přečtu ji teď už taky. Vtipně napsané detektivky mám moc ráda a jsem nadšená, když nějakou objevím.
Podzimní boogie-woogie potvrzuje, že když je detektivka dobře napsaná, nemusí v ní být mrtvola ani téct krev, jako námět postačí i krádež obrazu. Jedna ze dvou dějových linek tady vede i mezi československé legionáře v Rusku za první světové války.
Možná je něco malinko přehnané, ale já jsem tady neřešila reálnost, sem sedlo všechno přesně tak, jak je to napsané. Četbu jsem si užila, pobavila se, za mě je to skvělé. Doporučuji a už se moc těším na další knihu Jana Švancary.
Není úniku je třetí díl zavedené série a začíná drsnou tragédií. Zpočátku to vypadá, že půjde o jasný případ a nebude co vyšetřovat, ale jak přibývá důkazů, tak se mění i hypotézy a rozlousknutí případu se komplikuje. Jedna z dějových linek se ve vyprávění vrací zpět a právě v té se postupně dozvídáme, co se v domě skutečně stalo.
Do příběhu jsou zařazeny novinové články, komentáře na internetu, e-maily, hlášení a zápisy z výslechů. Není to špatný nápad, autorka to tak dělá stále, ale tady už je toho tolik, že to snižuje poutavost a čtivost příběhu, bylo by lepší zařadit těchto příspěvků o něco méně.
Potěšilo mě, že si tentokrát autorka odpustila epilog, který by vše změnil a vyšetřování policie, potažmo hlavní postavu, vlastně zesměšnil.
Cara Hunter opět přišla se zajímavou zápletkou, děj je dostatečně pestrý, aby udržel pozornost čtenáře a několik překvapení v závěru také nechybí.
70%
Andílek je o tom, co se stane, když si natěšení rodiče přivedou domů místo vytouženého dítěte malého ďábla... Nic podobného jsem dosud nečetla a trochu jsem se obávala, že to bude blbost, ale byla to neskutečná jízda!
Je to pořádné psycho napsané maximálně chytlavě a kdybych mohla, četla bych na jeden zátah. Napětí tu rozhodně nechybí a ke konci se ještě stupňuje. Tohle téměř hororové zpracování si zaslouží vysoké hodnocení.
90%
Série s Terencem mně udělala radost. Při vydání prvního dílu ještě nebylo jasné, že půjde o novou sérii.
Muž z chatrče je typický příběh jaké píše pan Goffa. Je to vynikající vylíčení českých reálií. Zápletka má kořeny v devadesátých létech minulého století a připomíná díry v zákonech.
Výborný námět + poutavý styl = 5* :-).
Audio
Viděla jsem film Zátopek, který se mi líbil, ale tohle je mnohem lepší biografie. Životní příběh našeho nejlepšího běžce je tu rozebrán podrobněji. Toto není jen výčet Zátopkových úspěchů, je to průřez celým jeho životem včetně vysvětlení jeho politických postojů. Některá jeho prohlášení jsou mu vyčítána, ale je třeba si uvědomit, jaká byla doba a že kdyby se choval jinak, žádný vynikající Zátopek by nás na mezinárodní úrovni nereprezentoval.
Životopis odhaluje příčiny úspěchů Emila Zátopka. Ve své době byl nejlepší běžec, protože měl charakter, jehož součástí byly důslednost a vůle k dřině větší než měli soupeři. Jeho vysoké tréninkové dávky jsou jen těžko představitelné. Tohle dokáže málokdo. Zátopek se navždy stal sportovní legendou.
Tady jsem zvolila audio, které je výborně doplněno o záznamy rozhovorů a úryvky z rozhlasových reportáží z průběhu závodů.
Doporučuji
Ztotožňuji se s komentářem Mandlevest, chtěla jsem napsat něco hodně podobného.
Tato autobiografie představuje upřímnou zpověď, která po vydání u některých lidí vzbudila podivné až drsné negativní reakce.
Gábina se nesnaží vykreslit líbivě, spíše naopak, prozradí na sebe kdejakou lumpárnu ze školních let i chování, které má k dokonalosti daleko. Popisuje své dětství, dospívání, kariéru i problémy, se kterými se prala a těch nebylo málo. Odhaluje i odvrácenou stranu úspěchu - tvrdou tréninkovou dřinu a psychické vypětí, které k závodům patří. Vrcholový sport ji dovedl k nebezpečným návykům i k vážným zdravotním problémům, které vedly až k předčasnému ukončení výborně rozjeté kariéry. Samozřejmě že tohle se nepřihodí všem sportovcům, ale nikdy bych si netroufla zpochybňovat něčí výpověď. Stejně tak není třeba se pohoršovat nad tím, že si s někým rozuměla víc, s někým míň. Tak to chodí a nejen ve sportu, podobné vztahy (někdy fakt pokřivené) najdeme na mnoha pracovištích, bohužel.
Nejen za své skvělé sportovní výkony, ale i za otevření určitých témat, které se týkají vrcholového sportu, si Gábina zaslouží palec nahoru.
Velmi podnětné, spousta důležitých informací a námětů k zamyšlení. Doporučila bych všem, speciálně však mladší generaci, bohužel to nebudou mít jednoduché.
Pan Cílek je člověk s úžasným rozhledem, dokáže hledat souvislosti napříč obory. Měli bychom mu více naslouchat.
Další díl z oblíbené série jsem si užila, i když, jak se dalo čekat, tu převládá smutná nálada. Kate se snaží zapomenout a klid hledá daleko od domova v malém rybářském městečku.
Tentokrát je tu méně popisů Aljašky, což mi trochu chybělo. Bohužel i zápletka je pro mne ta nejméně zajímavá, čtení o organizovaném zločinu nevyhledávám.
I tak je to však poutavě napsané a nechybí něco z moudrosti lidí z rezervace. Snad právě ta pomůže Kate vrátit se zpět a najít ztracenou chuť do života.
Přestože je tento díl nejdelší, lehce jej přečtete na jeden zátah.
Na knihu Liz Nugent jsem se moc těšila, protože mívá originální zápletky a překvapivý děj. Ani nová kniha autorky mě nezklamala, jde o neotřelý příběh.
Na Sally je hned vidět, že její chování je hodně podivné, nejvíce připomíná autistu. Proč je však taková ve skutečnosti, co všechno zažila v dětství a jaká byla její rodina, nám autorka postupně odkrývá. Je to sonda do více duší, jedné pořádně zvrhlé a několika méně či více poškozených.
Tento příběh mě fascinoval od první stránky, tetelila jsem se nad ním blahem. Podobné psychologické sondy s prvky thrilleru si vždy vychutnám. Tohle je brilantně napsáno a Liz Nugent už patří mezi mé oblíbené autory.
Kniha Zapomeňte na neděli je prvotina vynikající vypravěčky Valerie Perrin.
Hlavní postava Justine je zvláštní, nevede život jako většina mladých lidí. Pracuje jako ošetřovatelka v domově důchodců, je to těžká práce, ale odměnou je pro ni poslouchání životních příběhů starých lidí. Obzvlášť si oblíbila Hélène, jejíž život byl naplněný velkou láskou.
Justine vypráví i vlastní příběh, v němž postupně odhaluje vrstvy rodinného tajemství, které je překvapivé, ačkoli něco z toho jsem vytušila už během četby.
Zapomeňte na neděli je originální vyprávění o životních radostech i starostech, krásné a dojemné okamžiky se tu střídají se smutnými a tragickými.
Z knih Valerie Perrin mne tato upoutala a zasáhla sice nejméně, ale i tak je to úchvatná četba, která zaslouží 5* a doporučení.
Kniha obsahuje rámcově zpracované osudy Lídy a Zorky, není to vyčerpávající biografie, zachycuje jen nejdůležitější životní zvraty obou sester. Důraz je kladen na vylíčení jejich vzájemných vztahů a na to, jaký zásadní a nakonec tragický vliv mělo chování Lídy na Zorčin život. Ačkoli byly sestry, povahou byly rozdílné jako den a noc.
O Lídě Baarové jsem se tady nic nového nedozvěděla, což je ale celkem pochopitelné, o životě této prvorepublikové hvězdy stříbrného plátna snad každý ví hodně. O Zorce Janů jsem se však dozvěděla spoustu nových věcí, o ní jsem vlastně četla (v tomto případě poslouchala), poprvé.
Adaptace knihy pro rozhlasovou četbu je velmi zdařilá, tohle se příjemně poslouchalo.
Výborně napsaný příběh o touze po základních jistotách a pocitu bezpečí v nelítostném světe. Vždycky přijde noc je strhující četba o sociálních problémech, o životě na hranici bídy a snaze odrazit se ode dna.
Hlavní postava je třicetiletá Lynette, která se snaží získat pro sebe, matku a staršího retardovaného bratra jistotu v podobě vlastního bydlení. Děj, který působí živě, se odehrává ve dvou dnech, kdy veškeré snahy hlavní hrdinky gradují. Prostřednictvím flashbacků se postupně odhaluje celý její životní příběh. Tahle holka to měla těžké vždy, přesto se nevzdává. Jejím opakem je matka, dávno zcela rezignovaná, nešťastná a sobecká, neustále s flaškou po ruce.
Tady jsem čekala, že by to mohlo být dobré, ale bylo to mnohem víc, tohle je napsané naprosto skvěle, je to tak autentické, že vás osud Lynette pohltí, soucítíte s ní a přejete jí ať dosáhne svých cílů.
Moc doporučuji.
Audiokniha
Tíživá láska je prvotina Eleny Ferrante a už v této knize použila svůj oblíbený koktejl námětů - Neapol, napjaté partnerské a rodinné vztahy a především ženské osudy.
Hlavní hrdinka Delia se vrací do Neapole na pohřeb své matky, která utonula za dosud nevyjasněných okolností. Delia prochází městem a snaží se pochopit minulost, hovoří s příbuznými i se známými rodičů. Vybavují se jí vzpomínky na nešťastné dětství plné násilí a strachu že ji matka opustí. Střídají se v ní pocity lásky i nenávisti vůči matce, snaží se pochopit jaká vlastně byla a konečně najít samu sebe, přiznat si, co ji v dětství nenávratně změnilo.
Velký prostor v příběhu dostávají popisy fyzického násilí, kterým nejchudší vrstvy neapolské společnosti běžně řeší rodinné problémy, sousedské hádky i milenecké spory. Přímo odporně působily popisy sexuálního obtěžování v hromadné dopravě.
Ze střípků vzpomínek se postupně skládá celá složitá mozaika života jedné podivné nešťastné neapolské rodiny až k silné pointě.
Tahle kniha se vůbec nečte snadno, je to temné syrové vyprávění, místy působící až surreálně. Na mě bylo té deprese a jakési stále přítomné beznaděje docela dost.
Nejsem si jistá, zda bych tohle chtěla číst, ale já jsem poslouchala mimořádně krásně načtenou audioknihu. Je to už druhá kniha této autorky, kterou jsem poslouchala v podání Heleny Dvořákové a jsem nadšená jejím příjemným hlasem a profesionálním přednesem, to je prostě radost poslouchat.