denib
komentáře u knih
Poslední zelené údolí
Mark Sullivan (p)
Knih z druhé světové války je hodně. A hodně jich je dojemných a dobrých. Přesto mě tahle kniha zaujala něčím víc a asi úplně neumím říct čím. Možná tou nezměrnou vůlí hlavních hrdinů nenechat se semlít mezi Hitlerem a Stalinem, věřit jeden druhému, dojít do svého zeleného údolí a hlavně se jako rodina zase setkat. Líbilo se mi, že tam nebylo takové to násilné ždímání citů ze čtenáře, které se u některých knih o válce objevuje. Je to prostě "jen" dobrý příběh.
Galapágy – Noemova archa v Tichém oceáně
Irenäus Eibl-Eibesfeldt
Kniha plná zajímavých informací, zajímavého povídání. Vzhledem k roku vydání samozřejmě neobsahuje žádné novinky a i fotografie nejsou zrovna nejkvalitnější. I tak jsem se na ně ráda podívala a hlavně s knihou strávila pěkné čtecí chvíle. Zarmoutilo mě, jak lidé faunu na Galapágách decimují. Potěšilo mě, na jaké tvory autor narazil a jak svá setkání popsal.
Cesta slávy
Jeffrey Archer
(SPOILER) Archer umí vyprávět a tak mě i tato kniha nadchla. A to přitom o horolezectví nic nevím a nijak zvlášť ho v knihách nevyhledávám. Přesto jsem knihu četla s velkým zaujetím. Kniha je podle skutečně existujícího člověka a jsem ráda, že tam, kde historie tápe, mu Archer dopřál vystoupit až na vrchol. Jen to člověk nesmí brát úplně vážně, protože ne vše, co v knize je, se úplně shoduje s fakty. Ale jinak je kniha opravdu dobrá. Archerův styl psaní mi prostě sedí.
Zloděj duší
Clive Barker
Nevěděla jsem co čekat a dostala jsem naprosto úžasný dětský horůrek. Jsem nadšená. Ta fantazie a představivost, skvělý styl vyprávění, to napětí, ve kterém je čtenář udržován. Prostě super kniha. Často jsem přemýšlela, jak bych se na místě hlavní postavy zachovala já. Škoda, že je tak krátká, i když možná i v tom je ta krása.
Zajatci z pravěkého moře
Steve Alten
Přiznávám, že třetí díl o megalodonovi už mě moc nebavil a tak jsem se do čtvrtého musela trochu přinutit. Ale ejhle. Kniha nabrala grády a já se opět vezla na vlně příjemného strachu a napětí. Možná díky tomu, že nejde jen o megalodona. Nebo byl autor prostě v lepší formě. Těžko říct. Ale na knížce jsem si vážně "pochutnala" :-)
Ledový drak
George R. R. Martin
Pro mě moc hezká a dojemná pohádková jednohubka, krásná i graficky (vydání z roku 2015). Je pravda, že se tam umírá, pro úplně malé děti to asi není, konec také trochu smutný. Ale já dospělá byla nadšená příběhem o holčičce, která v sobě měla chlad.
Koruna stínů
Joe Hill (p)
Trochu jsem se bála, aby postupně neupadala kvalita série. Ale vážně ne. Kniha byla opět skvělá a napínavá. Opět překvapila novými nápady. Opět jsem se místy trochu bála. Někdy tajemných stínů, někdy jen toho, co se stane se vztahy v rodině... A opět se těším na další díl.
Irská kráska
Ann Moore
Zajímavá kniha o velkém hladomoru v Irsku. Popisuje, jak žili a hospodařili chudí lidé. Jak se k tomu stavěla Británie a jak se Irové stavěli k ní. Jakou povahu a zvyky měli samotní Irové. A také jak Irové hromadně umírali. Není to nějaká hloupá romantika, jak by se mohlo zdát podle toho opravdu příšerného českého názvu knihy. Romantika a vztahy tam sice taky nechybí, ale místy je to opravdu drsné čtení. Určitě si půjčím i další díl.
V šedých tónech
Ruta Sepetys
Mám pocit, že vše podstatné už tu bylo v komentářích napsáno. Výborná, skvěle čtivá kniha o hrozných věcech, které se na světě dějí. Tady konkrétně o deportaci lidí z Pobaltí do pracovních táborů na Sibiř během druhé světové války. O tom, jak někteří přežijí (a za jakou cenu), někteří ne. O tom, jak to lidi mění. O zvůli, násilí, ale i dobrotě některých lidí. Ruta Sepetys si vždy vybírá těžká historická témata a zatím mě nikdy nezklamala.
Florentyna
Jeffrey Archer
Nadchly mě předchozí kniha Kane a Abel. A mile mě překvapilo, že i když je Florentyna pokračováním, nezačíná na konci předchozí knihy, ale vrací se opět k jejímu narození a vypráví i její dětství a dospívání. Tomu totiž v předchozích knihách nebyl dán takový prostor. Byla jsem z toho nadšená, protože Archer je opravdu skvělý vypravěč. Jakmile se ale Florentyna dostala do politiky, nadšení trochu opadlo. Děj už neměl takový spád a některé části byly trochu nudnější. I tak to je ale dobrá kniha, kterou jsem si vychutnala a těším se i na poslední díl.
Skleněný oceán
Lauren Willig
Tak tahle kniha nebyla nic pro mě a vysoké hodnocení zde mě upřímně překvapuje. Kniha obsahuje dvě linky - jednu současnou, což není nic jiného než červená knihovna. A linku v minulosti na Lusitanii, což není nic jiného než červená knihovna se snahou o trochu historie a špionáže. Obecně proti červené knihovně nic nemám, protože i ta jde napsat zajímavě. Ale tohle bylo prostě hloupé. Hlavně v té současné lince byly tak nezajímavé a plytké rozhovory. A ta minulá linka byla velmi naivní. Ne, prostě nemůžu dát víc jak dvě hvězdičky.
Zapsáno na hladinu
Jiří Svoboda
Kniha především o vodním ptactvu. Obsahuje krásné fotky, i když jejich černobílá kvalita samozřejmě odpovídá roku vydání knihy. Přesto jsem se na ně dívala s radostí. Maličko bych vytkla, že ve vyprávění si častěji přečteme o číhání na stromě nebo brodění se vodou, než o zvířatech samotných. Ale i tak to je milá hezká knížka.
Půlnoční knihovna
Matt Haig
(SPOILER) Kniha mě zaujala nápadem. POZOR, teď budu spoilerovat. Každé, i to sebemenší rozhodnutí může náš život posunout úplně jiným směrem a ovlivnit tak nejen nás ale i lidi kolem. A možnost si tyto různé životy vyzkoušet v půlnoční knihovně mezi životem a smrtí je prostě zajímavá. Ještě víc mě nadchla myšlenka, že i když náš život vypadá bezútěšně, něco dobrého se na něm najde, jen si to třeba zrovna neuvědomujeme. Obzvlášť v depresi. A úplně nejvíc mě nadchnul konec, který sice končí předvídatelným happy endem, ale zase ne až tak přeslazeným, jak by mohl být. Vlastně to je velmi jednoduchá a dobře čtivá kniha. Ale mě nadchla.
Poslední dny Rabbit Hayesové
Anna McPartlin
Milá kniha na citlivé téma. Vzpomínky hlavní hrdinky i její rodiny obohacují děj, který jinak trvá jen několik dní. Oceňuji, že různé postavy se s faktem, že jim umírá blízká osoba, vypořádávají různým způsobem. Nicméně jsem v knize nenašla nic výjimečného, čím by mi utkvěla v paměti. Mám obavy, že jen těží ze smutného tématu. Za mě kniha nenadchne a neurazí.
Vítejte v Lovecraftu
Joe Hill (p)
Jsem nadšená. Knihu jsem otevřela a okamžitě se do ní tak ponořila, že jsem se vzpamatovala až na konci. Líbila se mi kresba i děj, líbila se mi hrůzostrašnost a napětí, živost postav, atmosféra... A ta fantazie, ten nápad s klíči... Prostě paráda.
Děti Volhy
Guzel Jachina
Tahle kniha je krásná a pro mě překvapivá. Není psaná stejně realisticky jako Zulejka. Je psaná velmi poeticky a s fantazií. A i když ta poetika je krásná, někdy mi čtení dalo trochu víc zabrat. Příběh Bacha mě do sebe vtáhnul. Vyloženě jsem potřebovala číst dál, vědět, co se dál stane. Také prostředí povolžských Němců pro mě bylo úplně neznámé a tudíž zajímavé. Akorát Bach žil tak moc odtržený od ostatních lidí, že některé historické událostí jsem si musela spíše domýšlet nebo dohledávat. Doporučuji k přečtení, i když ten popis reality pomocí fantazie nebude pro každého.
Plástev jedu
Josef Pecinovský
U této knihy moje zaujetí hodně kolísalo. Hned na začátku jsem se začetla a moc mě to bavilo. Připadalo mi to jako skvělý nápad a úplně jsem to viděla před očima. Ale někde před půlkou už mě to bavit přestalo a měla jsem pocit, že děj neutíká a že to vlastně nikam nesměřuje. Až úplný konec se mi zase líbil. Vyhovuje mi, jak to skončilo a do dalších dílů už se pouštět nebudu. Ale přesto nemůžu říct, že by to byla špatná kniha. Pořád ve mně převládá pocit, že nápad to byl opravdu dobrý.
Mzuri africa
Josef Vágner
Je to opravdu především fotografická kniha. Textu v ní není moc, ale i tak je to zajímavé povídání a občas se člověk i něco nového dozví. Fotografie jsou nádherné, rozhodně stojí za prohlédnutí.
Oltář ztraceného ráje
James Rollins (p)
Asi by to nebyl Rollins, kdyby nepřeháněl. Vše je neuvěřitelné a nepravděpodobné, ale taky dobrodružně a neskutečně akční. A všechno dohromady to dokonale klape. Ani chvilka nudy, jedno nebezpečí střídá druhé. Prostě super čtivá jízda :-)
Genialita ptáků
Jennifer Ackerman
Mám ke knize určité výhrady. Například chybí obrázky a tak jsem většinou při čtení byla i na internetu, abych si hledala, jak který opeřenec vypadá. Taky mi přišlo, že autorka poměrně často odbíhá od tématu. Nemile mě překvapilo, že z 350 stran je samotný text jen na asi 270 stranách, zbytek tvoří seznam citací a rejstřík. A největší výtku mám k tomu, že jako inteligence se ve většině knihy bere chování, které je podobné lidem, jako např. používání nástrojů. Myslím, že ptáci mají spoustu dovedností, které mi připadají geniální, a lidem se podobat nepotřebují. A nejsem vůbec přesvědčená o tom, že lidé jsou nějak výjimečně inteligentní proti jiným tvorům. Proč tedy přes tolik výtek dávám čtyři hvězdičky? Protože se mi kniha dobře četla, byla srozumitelná, dozvěděla jsem se hodně pro mě nového a zajímavého a čtení mě prostě bavilo. Každou chvíli jsem měla potřebu se s někým podělit o to, co jsem se zase dozvěděla :-) Popisuje se v ní nejen chování ptáků, ale i jejich smysly, anatomie mozku, vývoj... A u některých ptačích kousků jsem se fakt zasmála. Ráda si přečtu i další knihu od autorky, ale už jen z knihovny.