Devorah
komentáře u knih
Brida
Paulo Coelho
Vybrala jsem si tuto knihu kvůli námětu a byla jsem dost zklamaná. Na druhou stranu musím ocenit některé pasáže, např. popis zasvěcovací slavnosti byl opravdu fascinující, některé myšlenky v této knize nám mají i dnes co říci, ale tím to asi tak končí. Suma sumárum, čekala jsem rozhodně něco víc, než co mi bylo nabídnuto.
Půlnoc je osamělé místo
Barbara Erskine
Čteno dávno v pubertě a právě teď po letech. Čte se stále stejně dobře, kniha má úžasný děj, spád, zápletku, všechno je v báječné symbióze. Je to klasická Erskine, nic nového pod sluncem, ale člověk při četbě této knihy zapomene na okolní svět, jak skvěle vtáhne do děje.
Jeden plus jedna
Jojo Moyes
Má čtvrtá kniha od této spisovatelky a dle mého názoru její naprosto nejslabší. Ano, je realistická, příběh uvěřitelný - až na některé pasáže, problémy naprosto skutečné, styl výborný, živé dialogy........ale, proboha, proč se skoro polovina knihy odehrává za jízdy v autě? Vše důležité se stane v autě, všechny problémy světa se vyřeší v autě za jízdy do Skotska s panem Božským, o kterém ještě dotyčná hlavní hrdinka netuší, že je vlastně pan Božský. Ano, přečetla jsem, vracet se nebudu. Na ukrácení času při léčbě chřipky ideální.
Stalker
Lars Kepler
Marně jsem přemýšlela, kolik této knize dát hvězdiček. Četla se vlastně dobře, děj měl spád, zaujala mne, tak proč váhat? Jenže.......z mého pohledu tomu něco chybí, něco přebývá - příběh je tak překalkulovaný, až je špatně uvěřitelný, obzvláště ke konci, kdy spisovatelskému duu nejspíš došla inspirace. Rozhodně mohu doporučit na ukrácení zimních večerů, za svitu lampy bude čtení ještě poutavější, jen dle mého názoru je to další "sériovka", kterou přečtete, odložíte a zapomenete.
Žítkovské bohyně
Kateřina Tučková
Oooooo jak já byla bláhová. Uvěřila jsem a naprosto podlehla tady uveřejněným a vesměs pochvalným recenzím. Těšila jsem se jak malé dítě na kornout zmrzliny. Místo toho jsem dostala rozbředlý polárkový dort nudné chuti, kterým jsem se musela prokousávat a který se táhnul místy jako turecký med. Škoda, protože po této zkušenosti, kdy jsem opravdu přeskakovala o několik stránek této autorce už nedám žádnou šanci. A jednu hvězdičku dávám alespoň za námět, i když i to je moc.
Poslední aristokratka
Evžen Boček
Sáhla jsem po knize na základě velmi kladných hodnocení zde. Zasmála jsem se, byly momenty, kdy jsem se smála často, ke konci knížky těchto momentů ubývalo. Celá knížka mi svým humorem a stylem silně připomínala Analfabetku, nebo Staříka, což není zrovna můj šálek. Shrnuto, podtrženo: na léto k vodě naprosto ideální, ale moc od ní nečekejte.
Květy z půdy
Virginia Cleo Andrews
Musím říct, že knihu jsem si půjčila na základě velmi kladných komentářů zde a neprouhloupila jsem. Je tak......tak všechno. Rozporuplná, zlomyslná, sadistická, milující, sentimentální - a tak smutná. Pohltila mě a myslím, že v hlavě zůstane ještě dlouho po přečtení.
Hrobka
Kate Mosse
Pro mě první kniha, co jsem od autorky četla a bezesporu její nejlepší. Díky téhle knížce jsem se i kdysi více začala zajímat o tarot. Dokáže čtenáře vtáhnout do děje, úžasně se tu prolíná současnost a minulost a vy netušíte, oč jde :-)
Žena ve mně
Britney Spears
Ačkoliv nejsem fanynka Britney Spears, její éra mne neminula.
Proto budu upřímná, když řeknu, že knihu jsem si koupila z čiré zvědavosti, nikoliv jako skalní fanoušek.
Sice je tu dost často v hodnoceních vytýkán jednoduchý styl, ale myslím, že se k tomu přesně hodí. Žádné filozofické úvahy, ale jen přímá zpověď. Otázkou je, nakolik je pravdivá. Je zcela přirozené, že je kniha velmi subjektivní, upřít jí ale nelze, že je napsaná skoro až dojemně a mezi čtenářem tak nastoluje přátelské pouto.
Je v ní hodně bulvárních informací, ať už jde o opatrovnictví,nebo o nevěry její velké lásky Justina, o potrat, nebo o manipulace ze strany svého otce a celé rodiny.
Přesto odpovědi na řadu otázek v autobiografii prostě nejsou, ač se nabízí. Závěr ať si každý udělá sám.
Líbáš jako Bůh
Marie Poledňáková
K této knize jsem ze začátku přistupovala dost skepticky. Téma ok, ale tak nějak jsem si neuměla představit, jak se toho Poledňáková ujme. A po přečtení musím konstatovat, že to byly příjemně strávené chvilky.
Manželství, vyčpělý vztah, nevěra, rodinné problémy, a přesto jsou tyto negativní věci autorkou popisovány s humorem a jemnou ironií. Na druhou stranu mi pak s přibývajícím dějem vadila její, skoro až křečovitá snaha pobavit čtenáře samými hláškami, na které se smrskla celá kniha. Ano, pobavila jsem se například u této: Co miluju na týhle rodině, je ta rozmanitost. Každej den mě nasere někdo jinej. Nicméně ta neustále omílaná a až z paty tahaná další hláška: Na to ti sere bílej tesák!, tak ta mne už pekelně točila, jen se v knize zase objevila.
Podtrženo sečteno, na žádnou literární cenu dílo neaspirovalo, na splnění čtenářské výzvy příjemné počtení.
V melounovém cukru
Richard Brautigan
Když jsem tuto kniha četla, nejspíš byla špatná konstelace. Jinak si neumím vysvětlit, že jsme se - já a kniha - nepotkaly. Spíše jsme se míjely, už už to vypadalo nadějně, ale pak přišel konec.
Možná pokud bych byla pod vlivem alkoholu, či jiných látek, mělo by čtení grády. Líbilo se mi v tom spalujícím vedru číst o melounovém cukru, ačkoliv jsem nerozumněla v podstatě ničemu, co mi autor vyprávěl. Občas to mělo náboj, grády, ale pak příběh sklouzl zase zpátky k psychedelickému příběhu z říše snů a já byla opět polapena všudypřítomným melounovým cukrem, který už nebyl tak omamný jako na začátku.
Král Oidipús
Sofoklés
Příběh o krutém životním údělu krále Oidipa, jenž nevědomky zabije svého otce a ožení se se svou matkou.
Úžasná je hlavní myšlenka díla, a to, že člověk má osud vlastně předurčen a není možné proti němu bojovat. A to je to, co osloví i současného čtenáře. Co se týče děje, ten velmi poutavý, téma, které stále láká i přes svou dráždivost. Co ale rozhodně není pro každého je archaický jazyk spolu s veršovanou formou zabalenou do patetického stylu.
Nebudu nalhávat, bylo to těžké a myslím, že teď raději Řecko,než klasickou řeckou literaturu.
Anna Elliotová
Jane Austen
Olala, anotace byla více než slibná. Navíc mne navnadilo, že román vznikal na sklonku autorčina života, kdy se ohlížela za svým životem a bojovala s pocitem, že jí toho hodně proteklo skrz prsty - čili půjde tedy o vyzrálé dílo. Hmmm, víc už jsem se splést nemohla.
Ústřední hrdinka Anna se náhodou setkává s mužem, kterého si před osmi lety chtěla vzít. Vystupuje zde po celou dobu jako veskrze trpělivá, klidná a ctnostná žena, ačkoliv já v ní spatřuji spíše pasivní osobu plnou lítosti. Není to zkrátka žádná sebevědomá Emma, nebo dokonce emancipovaná Elizabeth Bennetová. Škoda, mohla z ní být klasická žena bořící zkostnatělé konvence.
Co se týče zápletky, ta mne zklamala. Je prvoplánová a v podstatě jí čtenář očekává od začátku knížky.
Škoda, Austenová umí rozhodně lépe a za mne jen promarněný čas.
Všichni mají pravdu
Paolo Sorrentino
Na začátku čtení této knihy to vypadalo, že se ze mne stává přední fanynka Sorrentina. Byla jsem nadšená hlavním hrdinou, Tonym Pagodou, zpěvákem, milovníkem drog, žen i slastí života. Provokuje a ironicky glosuje svět a život kolem sebe. Touží po lásce, citu a troše náklonosti.
Občas mne sice mírně vytáčel Sorrentinův styl, zacházení do zbytečných podrobností, které čtenáře unudí, než pobaví. Přední fanynkou jsem se tedy nestala, ale i tak je to hodně povedená knížka, která si pozornost zaslouží.
Karibské tajemství
Agatha Christie
K této knize se slečnou Marplovou se ráda čas od času vracím. Je trochu jiná, než ostatní knihy, kde se Jane Marplová vyskytuje, a přesto je to stará dobrá a hlavně všetečná slečna Marplová.
Tentokrát změnila kulisy anglického venkova za Karibik. Moře, pláž, slunce, horko a vražda. A Jane Marplová má najednou plné ruce práce s rozplétáním tohoto zločinu. A my se spolu s ní snažíme zjistit, zda se opravdu zločin stal,nebo to byla jen náhoda. Atmosféra začne houstnout, další mrtvola se objeví na scéně, a nám je jasné, že se mezi hosty skrývá vrah.
Kdo je bez viny
Benjamin Black (p)
Kniha o neuvěřitelném pokrytectví katolických kruhů v Irsku. Příběh je rozehrán dobře, dává tušit, jaká špína se bude drát na povrch, a pak vše nějak vyšumí a čtenář se bezděky plácá sem a tam aniž by se cokoliv dozvěděl.
Hlavní motiv je rozkryt jakoby náhodou. Ten vedlejší, v podobě tajemství hlavní postavy, což je v tomto případě vnitřně rozervaný patolog, je nám naservírován značně melodramaticky, ačkoliv se žádné drama nekoná.
Celkově je to nudná kniha s pár zajímavými kapitolami, autor nemá dar vtáhnout do děje, jeho styl je unylý, což se k tomuto tématu absolutně nehodí.
30 minut v kuchyni
Jamie Oliver
Miluju knížky Jamieho Olivera a tato, si troufám tvrdit, patří k těm vymazlenějším. Od výběru receptů, dostupnosti potravin až po nenáročnou časovou dotaci na každý recept.
Velmi potitivně také hodnotím povedené fotografie, které zachycují jak pracovní proces, tak konečný produkt. Jedním slovem mňam.
Proč bychom se nepotili aneb Jak se chodí po horách
Zdeněk Šmíd
Ačkoliv mám ráda knihy s touto tématikou a i tento druh humoru, kniha mi celkově nesedla a humorné scénky mi občas přišly na sílu. Místy jsou sice zábavné, ale tak moc absurdní, že čtenáře unavují. Kdyby autor tak vehementně "netlačil na pilu", kniha by se četla o dost svižněji.
Je to prostě klasické prázdninové čtení, které po přečtení zcela vyšumí.
SIMPLE: Snadné vaření na šest písmen
Yotam Ottolenghi
Yotam Ottolenghi, londýnský šéfkuchař narozený v Izraeli, je jedním z nejslavnějších kuchařů poslední dekády.
Kniha Simple není tak přelomová jako Jeruzalém, nicméně i tak má stále co nabídnout, v tomto případě jednodušší jídla na přípravu z pár ingrediencí. Na své si přijdou vegetariáni, ale i masožravci. Samotné jádro knihy je opět tématicky rozděleno do několika kapitol, přičemž recepty doprovází povedené fotografie. A to vše v pěkné pevné vazbě, díky níž bude kniha dlouho vypadat jako nová.
Umění být zdráv
Věra Keilová
Lékař, kterému život ukázal jak psychika ovlivňuje naše zdraví, jak přemíra stresu dokáže zatočit i s fyzicky zdatným jedincem a dovést ho až na pokraj kolapsu.
Kniha je psána formou rozhovoru, což není špatné, nicméně ve čtenáři budí určitou neucelenost a roztěkanost.
Témat je zde několik, od stresu, přes hormonální systém až po mezilidské vztahy. Mottem celé knihy je chránit si své zdraví, jíst vyváženě, mít harmonický vztah, žít přítomností a radovat se ze života. Hmmm...upřímně říkám, že kniha mi průlomová ani nikterak objevná nepřišla a není to tím, že by mi celostní medicína přišla nezajímavá. Spíše jako celek nefunguje, forma rozhovoru také není příliš dobrým řešením. Myšlenky jsou občas roztěkané, opakující se a není zřejmé, co autor považuje za stěžejní.
Pro někoho, kdo si občas nepokládá hlubší existenciální otázky kniha nemá význam, ostatním může ovšem naznačit směr, kterým se vydat.