Disease komentáře u knih
Ale jo, bylo to slabší a s níže uvedenými názory lze souhlasit. Ale zábavné to bylo tak akorát.
Kdysi čtené HODINY se mi líbily více. V této knize mi postavy nijak nepřirostly k srdci. Naštěstí je Cunninghamův styl psaní parádní, takže jsem se nenudil a užíval si formu.
Nejslabší případ oddělení Q. Připadá mi, že pan Olsen chtěl napsat něco jako "velký román", ale nepovedlo se. Tohle mi připomínalo výpotky Larse Keplera.
Stylisticky i po stránce psychologie opět bezvadné, jen mi to tentokrát úplně nesedlo. Čili pro mě zatím nejslabší Giordano.
Ozymandias: Celkem v pohodě origin, který neurazí.
Karmínový korzár: Nuda s pěknou kresbou.
Dollarový Bill: Vyprávěcím stylem se blíží Moorovu pojetí, takže mainstreamová kresba ani tak moc nevadí.
Podtrženo sečteno: Stejně jako zbytek série někde mezi 3-4*. Pro maniaky nutno koupit, pro zbytek stačí výpůjčka v knihovně.
Není to špatné, jen ta kresba je občas dost nepřehledná. U některých kreslířů to chce dost pozornosti, když je třeba poznat, kdo je kdo.
V podstatě jsem rád, že jsem nad Palahniukem nezlomil hůl. Po slabším Snuffu a těch třech dalších shitech se konečně zdá, že tvůrčí krize je překonána. Na Program pro přeživší nebo Zalknutí to samozřejmě nemá ani náhodou, ale je tu naděje, že příště už to třeba bude dobré.
Mám pocit, že Murakami tentokrat chtěl napsat jen "echt murakamiovskou" knihu. Každopádně toho vykrádání sebe sama tam bylo trochu příliš. Pro prvočtenáře ale klidně jedna hvězda navíc, napsané je to stále dobře.
Tak nějak si zvykám na to, že Felix je zkrátka jen epigon. Tohle bylo ale celkem neslané nemastné...
Stejně jako většina zde komentujících si musím povzdechnout nad odfláknutým závěrem. Nicméně většina románu je výborná. Doplněno dvěma povídkami: Živá torpéda je taková celkem příjemná kosmická detektivka a Vyšší zájem tradiční absurdita, kterou mohl napsat právě jen autor z Východního bloku.
Pěkně zeširoka, ale ne nudně. Solidní psychologická detektivka. Akorát ke konci malinko dýchavičná.
Jonah Hex mě baví čím dál víc. Navíc krásně špinavá kresba. Poslední sešit s El Diablem a Barbary Ghost slabší, tak nějak příliš tradiční.
Ne tak komplexní jako Facka a ne tak přímočaré jako Ari, ale rozhodně to nejslabší, co jsem od Tsiolkase četl.
Teda, nečekal jsem až takovou Červenou knihovnu. Holt "klasika" asi v některých případech znamená, že je kniha dostatečně stará. Asi bych si neměl doplňovat vzdělání za každou cenu. Navíc jsou ve vydání od Našeho vojska 2011 podivné zásahy (auto)korektora.
Tohle je opravdu thriller, ne "skandinávská krimi". A to je dobře.
Na 89. revíru není to nejzajímavější, jak se řeší zločiny, ale to, že ten svět žije a knihu od knihy se vyvíjí i soukromý život detektivů. Někdy bych chtěl mít čas přečíst to všechno po sobě.
Celkem zajímavé a vtipné pojednání o vývoji literatury, kterému by ovšem spíš odpovídal titul "Jak psát romány...". Přidaná hodnota v relativně dlouhém seznamu "doporučené literatury".
Sice delší a poněkud nudnější rozjezd, ale v momentě, kdy se na scéně objeví dreamteam oddělení Q, je to nejlépe napsaná Olsenovka.
Kniha sice není pohlazením na duši, David Vann svůj svět obsadil víceméně samými zamindrákovaným ubožáky (i když možná se na Aljašku skutečně lidé stěhují, aby si něco dokázali), ale zas nějak zvláště depresivní mi nepřipadala. Rozhodně jeden ze současných "menších" autorů, kteří stojí za pozornost.
Když jde o takhle vysokou politiku, tak tedy diplomaticky: Každý nějak začínal. Vzhledem k přirovnání na obálce je mi jasné, že čtenář knih Toma Clancyho nebo Johna Grishama ze mně nebude. Na knize mě dost rušila nesympatická postava Doggie a taktéž samoúčelně posouvané časové roviny. Na druhou stranu mě uklidňuje, že na rozdíl od amerického prezidenta má ten náš pravomoci maximálně k dělání mezinárodní ostudy.