domiii97
komentáře u knih
Vřesová můrka
Oksana Bula
Kniha Vřesová můrka je prvním dílem nové série Pohádky pro Slunce a Měsíc.
Tato milá knížka pro děti pojednává o přátelství, touze objevovat neznámé a překonání svého vlastního strachu.
Za nádhernými ilustracemi stojí sama ukrajinská autorka. V příběhu se objevují Tukoni, Netopýr, Sýček a jiné můrky. Ty mají názvy podle toho, kde se narodili.
Text je zpracován do komiksu, takže je tam méně textu a tak je to i pro nečtenáře, či začínající malé knihomoly, ideální.
I když je Vřesová můrka knížka pro nejmenší děti (3+), potěší svým příběhem a grafickým zpracováním i dospělého.
Doufejme, že brzy vyjde i další díl. Kdo ví, jaké dobrodružství šedivou můrku vřesovou ještě čeká...
Tymiánové dopisy
Eve Makis
Tymiánové dopisy ukazují část historie arménského národa, genocidu ve 20.století. Zároveň je příběhem a důkazem toho, že lidé dokáží v sobě nalézt obrovskou vůli přežít, i když zrovna nejsou dobré časy.
Román je čtivý nejenom díky stylu autorky, ale také krátkým kapitolám. To má bohužel za následek pocit, že příběh utíká rychleji než byste chtěli.
Střídájí se zde pohledy mezi Mariam, Katerine a Gabrielem. Příběh začíná deníkovým záznamem roku 1915 a současností roku 1985.
Dozvídáme se o arménských tradicích, zvycích a hlavně o jejich tradiční kuchyni. Kniha je plná lákavých receptů a věřte, že se vám budou sbíhat sliny.
Tymiánové dopisy jsou silným příběhem s velkou emoční jízdou okořeněnou jemnou dávkou humoru. Moc se mi líbila scéna s Jennifer v arménském klubu, kde její účes Gabriel označí za artyčok v arménštině a ona mu rozumí.
Postava Katerine má jedinou a vlastně i nejdůležitější roli. Propojuje minulost, přítomnost a budoucnost. Bohužel si ale nezískala tolik mých sympatií, jak jsem si od prvních stránek myslela.
Román není pro slabé povahy. Jsou zde vykresleny detaily krveprolití i nejniternější pocity ztráty, smutku a hlavně bolesti hlavních postav.
Příběh se mi zaryl hluboko do kůže a jen tak na něj nezapomenu. Doporučuji i vám si knihu přečíst. Já se tak dozvěděla něco málo o dalším kousku historie a knihu zařazuji mezi jedny z nejlepších knih tohoto roku, co jsem měla možnost číst.
Chci poděkovat Nakladatelství Argo nejen za poskytnutí výtisku v rámci #spoluprace, ale taky za to, že takové knihy vydávají. Na historii, tu dobrou i tu špatnou, bychom neměli nikdy zapomenout.
Odsouzen k smrti
Veronika Martinková
Druhý díl detektivní série nás opět vtáhne do vyšetřování zapeklitého případu a osobního života kriminalistů.
Určitě je lepší číst sérii po pořadě. Důležité informace či takové, které jsou zmíněny v předešlém dílu jsou vám nastíněny, ale zároveň neprozrazují víc, než je třeba.
Mně osobně přišlo těžko uvěřitelné to, co se vše špatného dělo Davidovi. Bylo toho moc.
Místy mi přišlo, že se více řešil osobní život Hany a Davida než samotný případ. Což není úplně špatné, ale když už máte za sebou tři díly, tak je to čím dál víc zřetelné.
Je několikrát zmíněno, že se Hana znala s Alešem přes deset let. Tato informace by stačila zmínit jednou.
Co ale všem knihám od autorky nelze upřít je čtivost. Nejvíce se mi líbí, že i když čtenář začne číst další díl po nějaké době od toho předešlého...je to, jako by se vracel ke starým známým. Mě osobně zaplavil pocit štěstí, že jsem zpátky doma - u Hany a Davida.
Jestliže jste fanoušky českých detektivek a krimi, tak by vás neměla tato série minout.
Děkuji autorce za poskytnutí e-knihy v rámci spolupráce.
Kostischrány
Emily Lloyd-Jones
Tak tato kniha mě chytla a nepustila, dokud jsem ji nepřečetla!
Fantasy s prvky hororu od americké spisovatelky naláká čtenáře na svou krásně temnou obálku, ale i na příběh opředený nitky tajemství s životním poselstvím.
Jestliže nejste fanoušky velkého strašení, nemusíte se bát po Kostischránách sáhnout. Samotné vzkříšené mrtvoly jsou zde vyobrazeny tak, jak jejich název napovídá - kostry svou chůzí podobající se zombie. Opravdu tedy nic strašidelného.
V příběhu se objevuje spousta postav. Já jsem si oblíbila hlavní protagonisty Ryn a Ellise. Za zmínku ale i stojí Ceridwen a Kostikoza (to byla láska na první přečtení). V románu se objeví i milostná linka, která ale nenarušuje samotné putování a hlavní linii příběhu. Naopak je vítaným osvěžením.
Knize nelze upřít temnou atmosféru. Ta je umocněna prostředím, v němž se příběh odehrává. Můžete se těšit na hřbitov, tajuplný les i legendou opředený hrad.
Temná stránka příběhu je vyvážena humornými scénami, ale i vážností a uvědomění si. Nerada bych prozradila poslání, které kniha nabízí, ale věřte, že na konci příběhu nezůstane jedno oko suché.
Již výše jsem zmínila krásnou obálku, která má ale jednu chybu - jdou na ní vidět otisky a po delší době čtení, či jiné manipulace s knihou, působí umaštěným dojmem.
Pro černé duše, jako jsem já, byla tohle balada a čtení jsem si moc užila. Pokud vás láká milé, místy pohádkové vyprávění, určitě by vás Kostischrány neměly minout.
Děkuji Nakladatelství Host za poskytnutí výtisku v rámci spolupráce.
Dítě prachu
Nguyễn Phan Quế Mai
Moje první seznámení s autorkou. Očekávání velmi emotivního příběhu bylo naplněno. Nečekala jsem ale, že se ve mně bude mísit tolik emocí. Sledovat více jak 40 let života je zajímavé, ale zároveň velice bolestné.
Autorčin styl psaní si mě hned získal. Neočekávejte znázornění války přes růžové brýle. V knize Dítě prachu lze pocítit popisy hrůz na vlastní kůži. To je umocněno právě vyprávěním životních osudů hlavních protagonistů. Troufám si tvrdit, že ať už se jedná o sestry Trang a Quynh, manželé Dana a Lindu či o Phonga a jeho rodinu, jejich strasti a bolesti nenechají jedno oko suché a srdce rozervané na milion kousků. I když si postavy prochází těžkými obdobími, ne všechny si získali mé sympatie. V průběhu čtení jsem měnila názor na Lindu a občasné chování Phonga mi přišlo nemístné.
Kniha nepojednává jen o válce, ale taky o rodinných tajemství skrytých za rouškou minulosti. Je zde zmíněn život lidí ve Vietnamu, který není jednoduchý nejen pro míšence. Dozvídáme se spoustu informací o životě v této zemi. Např. jak probíhá takový pohovor, aby mohl člověk vyjet ze země. Jak zde funguje hospodářství a hlavně...jak se žije míšencům - Dětem prachu, a jak původ ovlivňuje kvalitu jejich života.
Líbí se mi, že i když příběh pojednává o hrůzách i utrpení, dává naději na lepší zítřky. Víra, že válka jednou skončí a konečně nastane mír, je tím největším pohonem k tomu zabojovat a žít život podle svých vlastních představ.
Rozhodně si chci přečíst i autorčinu již vydanou knihu Hory zpívají. Dítě prachu je krásná, dojemná a já ji doporučuji k přečtení.
Děkuji Nakladatelství Jota za poskytnutí výtisku v rámci spolupráce.
Kdo mě vzal prvně za ruku
Maggie O'Farrell
Kdo mě vzal prvně za ruku má nádherný, dojemný příběh. Pojednává o lásce bezmezné, nehynoucí i o nově vytvořených poutech. Je to příběh plný života v celé jeho kráse, o jeho nástrahách, krutosti a žalu s ním spojeným.
V ději se mísí tragédie s krásou. Postavy jsou vystavené osudu, o kterém ví jen čtenář, jaký bude. Lexie i Elina si získaly moje srdce od prvních stránek. Sledujeme životní pouť Lexie v rámci několika let. Elina nás seznamuje se všemi stránkami mateřství. Porod, kojení, každodenní činnosti spojené s dítětem. Vše je surově, reálně, nepřikrášleně popsáno. Díky Tedovi se zase dozvíme, jak vypadá práce střihače u filmu. Do toho musí řešit "záblesky" z dětství, které nejsou takové, jak mu bylo řečeno.
Neskutečný čtenářský zážitek. Připravte se na šokující zvraty. Popravdě jsem moc od příběhu neočekávala a jak moc jsem překvapena! On to není obyčejný román, ale nabízí pohled do vícero odvětví. A autorčin styl psaní je skvělý.
Ještě teď mám slzy na krajíčku a rozhodně sáhnu i po dalších autorčiných knihách
Děkuji Nakladatelství Argo za poskytnutí recenzního výtisku
Volání o pomoc
Wendy Dranfield
Opět se setkáváme se starými známými. Jestliže se vám líbil první díl, tak z druhého budete na větvi a naprosto konsternovaní.
Příběh čtenáře seznamuje se životem Madison před zatčením. Postupnými kroky se odkrývají informace, jenž měly zůstat utajeny, nejlépe dávno promlčeny. Taktéž se sleduje její návrat do rodného městečka, kde je její nechvalná pověst více než známá i po tolika letech. Nespravedlnost, jenž je na detektivce páchána, zabolí u srdce. Zároveň se čtenář dozvídá o případu mrtvé dívky. Tím, jak se střídají pohledy při vyšetřování případu a na život v Lost Creeku, se rozhodně nebude nudit.
V knize se objevuje mnohem více postav nesympatických od prvních zmínek. Ale není třeba se bát, objeví se i ty, co padnou hned do oka. Za zmínku stojí pes Brody, známý již z Pádu do tmy.
V příběhu se opět mísí dávka napětí, akce vyrážející dech i šokujících zvratů. Velkým plusem je, že jsou zde také krátké a úderné kapitoly končící tím nejnapínavějším momentem. Autorka čtenáře prostě nenechá vydechnout, dokud se nedostane na poslední stránku.
Nečekala jsem, že mě Volání o pomoc tak moc vtáhne a že víc jak polovinu knihy přečtu za jeden den. Tomu se říká detektivka s velkým D. Těším se na další díly a setkání s mou "druhou rodinou" Natem a Madison.
Děkuji Nakladatelství Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku
Dokonalé propojení
Jana Jánská (p)
Dokonalé propojení je první knihou z pera české autorky, v němž není nouze o drama a napětí. Čtenář bude duševně prožívat jednotlivé osudy postav, z nichž některé se mu zavrtají hlouběji do kůže a psychické vydeptání je více než pravděpodobné.
Děj je vyprávěn z pohledu sedmi postav. Čtenář se tak nenudí a neusne na vavřínech. Jediné, co mi chybělo, byl hlubší pohled vyšetřovatelů na samotné pátrání. Neměli možnost se tolik dostat do kladného (nebo i záporného) vztahu se čtenářem.
Díky vyprávění z různých pohledů jsou kapitoly krátké, úderné a zakončené tak, aby čtenář měl chuť číst pořád dál.
Autorka v knize otevřela témata jako sektářství, nenávist na pracovišti nebo týrání.
Kniha taky pojednává o lásce, která je tu zmíněna ve všech formách. A právě láska zde odkrývá nejhlubší tajemství, která měla zůstat skryta.
Jednotlivé postavy nabízí širokou škálu povah. Některé si čtenář oblíbí, jiné ne - pravdou je však to, že na konci knihy na některé z nich změní názor.
Velkým plusem je i to, že se čtenář dozví, jak to nakonec se všemi dopadlo. Co víc si přát.
Kniha je skvělá svou propracovaností a věřím, že se fanoušci napětí budou po dočtení tetelit blahem.
Děkuji Marii Hamákové a Janě Janské za poskytnutí recenzního výtisku
Pokoj pro hosty
Andrea Bartz
Kniha od americké spisovatelky láká svou anotací na neobvyklý milostný trojúhelník a strach nahánějící tajemství, jak manželů, tak samotného nedobytného domu. To vše má být zesíleno o pocit bezmoci v době pandemie.
V příběhu jsou prvky napětí, které bohužel zaniknou v záplavě nicnedělání, poflakování se a neustále se opakujícího paranoidního smýšlení hlavní postavy.
Knize nelze odepřít čtivost, ale i rychle ubíhání stránek nedokáže čtenáře odprosit od nelogického chování postav.
Ty jsou velkým průšvihem knihy. Sabrina a Nathan se chovají tak, jak se očekává od lidí, co něco tají. Jejich smysl pro bezpečnost je trochu přes čáru, ale ještě by se to dalo přejít. Všechno špatně je, co se týče hlavní hrdinky Kelly. Ta je nejenom naivně hloupá, ale co dokáže vypustit z úst či nad čím uvažuje. Na třech stranách po sobě se čtenář dozví informaci, která je následně (na těch pár stránkách) zmíněna ještě 3x. U přirovnání a výroků Kelly čtenář zjistí, že neví, jestli se má smát, plakat či bouchat hlavou do zdi. Např. že hladila zárubně a zábradlí domu, jako by to byl starý revmatický pes.
Aby se knize neprotiřečilo, v posledních 100 stranách se udějí zajímavé věci, které vyvolají vlnu otázek a dojde i na moment, který čtenáře překvapí.
Co se ale nepovedlo, byl konec. Zbytečný a vlastně do celého konceptu příběhu vůbec nezapadl.
Pokoj pro hosty je divnou napodobeninou thrilleru. Pokud čtenáře neodradí výše zmíněné důvody a nebude od příběhu moc očekávat, jistě se kniha bude líbit a své čtenáře si najde.
Děkuji @knihybeta za poslání recenzního výtisku.
Zasněžené příběhy
Michal Unar
Sborník Zasněžené příběhy je již druhým vydaným v rámci projektu Kde autoři pomáhají. Pomoc ze Zasněženek se zaměřila na zvířata a to na mělnický útulek Dog Planet, z.s. a podobné instituce. Autoři, jenž do sborníku přispěly svými literárními díly, se vzdali nároku na honorář. Jejich rozhodnutí je umocněno solidaritou, která v předvánočním/zimním čase dává naději na lepší život všem tvorům.
Každý z autorů dal do svých novel naději na lepší zítřky a možnost, že se vše jednou v dobré obrátí.
Každý příběh je jiný. Čtenář se nebude nudit díky střídání žánrů. Přečte si příběhy z přítomnosti, středověku, s dávkou akčního napětí, nadpřirozena i v období po konci Velké francouzské revoluce. Zabývají se závažnými tématy, z nichž některé jsou ve společnosti tabu a jsou tam i takové, kterým by se dalo těžko uvěřit.
Příběhy pohladí po duši. Čtenář si popláče, zasměje se a pozastaví se nad svým vlastním životem a vykonanými skutky. Zasněženky se nemusí číst pouze ve vánočním období, ale kdykoliv, kdy na člověka přijdou chmury.
Děkuji tímto @maryshine_svetknizek a @kdeautoripomahaji za poslání recenzního výtisku a možnost spolupráce.
Zaklínač: Zrnko pravdy / Menší zlo (modrá obálka)
Jacek Rembiś
Komiksový Zaklínač jistě potěší nejednoho fanouška nájemného lovce příšer.
V obou komiksech je hlavní postavou Geralt z Rivie. Oba příběhy čtenářovi ukazují, kterými schopnostmi Geralt disponuje. Vyprávění příběhu je stěžejním bodem obou komiksů.
I když čtenář nezná celý koncept Zaklínačova světa (stejně jako já), komiks si užije právě díky zajímavému ději.
Je velká pravděpodobnost, že i když někdo není fanoušek tohoto fantasy, komiks ho uchvátí a bude si chtít přečíst i další literární počiny ze Zaklínačova světa. Osobně bych se ráda pustila do jakékoliv komiksu o Geraltovi a možná jednou zkusím knižní sérii od samotného Andrzeje Sapkowského.
Děkuji @crew_komiks za poskytnutí recenzního výtisku a možnost spolupráce
Prokletí rodu
Ilona Dobrovolná
Toto byl neskutečný nářez. Po dlouhé době jsem četla skvělou detektivku, která mě bavila od začátku až do konce. Moc mě bavila kombinace historie, rodového prokletí, vyšetřovatelky - novinářky. V průběhu knihy jsem byla několikrát napjatá a popravdě jsem po nocích, kdy jsem nemohla usnout, přemýšlela, kdo by nejspíš mohl být vrahem. Má dedukce byla správná, jelikož mám přečteno již více detektivních knih.
Edice Původní česká detektivka je úžasná a mám z této edice již přečtených pár knih a mohu vřele doporučit. Doufám, že paní spisovatelka Dobrovolná napíše více detektivních knih a kdyby byla hlavní aktérkou zase Alice, okamžitě bych si příběh chtěla přečíst.
Dodám, že tato edice mi hodně připomíná seriály jako Policie Modrava nebo Temný kraj. Pokud tedy máte rádi tento typ seriálů, neváhala bych a pustila bych se do čtení těchto detektivek.
Ohnivá jeseň
František Neužil
Kdo má rád historické romány a Přemyslovce, tak si přijde na své. Postavy jsou vykresleny věrohodně a mezi mé oblíbence patří (a vždy patřila) Kunhuta Uherská. Líbily se mi retrospektivní části, kde se vracíme např. do života Kunhuty před sňatkem s králem železným a zlatým. U Záviše sama nevím, jestli je to pro mne postava kladná, záporná či neutrální. Na to, že kniha má necelých 400 stran, se četla velmi rychle. Trochu jsem ale byla ze začátku zmatená ohledně částí, kdy se postavy vrací do minulosti. Rychle jsem se ale vrátila do děje a s napětím očekávala, jak to dopadne (i když mi jsou známy historická fakta).
Než napadne první sníh
Mary Lawson
Kniha klame obálkou. Ta je sice nenápadná, ale krásná, jemná a po přečtení si čtenář uvědomí, jak moc k příběhu pasuje.
Příběh se odehrává v Solace v Kanadě. Autorka dokáže skvěle popsat tamější přírodu a její krásy.
V knize se střídají pohledy Clary, Elizabeth a Liama. Osobně mám střídání pohledů ráda, protože čtenář tak neusne na vavřínech a díky tomu i děj rychleji plyne.
Clara je školačka. Má ráda pravidla a je systematická. Holčička je miloučká a líbí se mi, jak se nebojí optat dospělých na vše, čemu nerozumí. Elizabeth Orchardovou jsem si od začátku představovala jako hodnou, přívětivou babičku milující děti. Dozvíme se, proč se chová tak, jak se chová, i o jejím životě před Solace. Liam je mladý, ale již zkoušený životem. Jeho dějová linka se mi moc líbila.
Odkrývají se zde rodinná tajemství a dokonce jsme i účastníky pátrání. Se zatajeným dechem bude čtenář "pozorovat" vyvíjející se situaci u Clary doma.
V knize se hodně mluví o smrti a sledovat uvědomování si dítěte smrtelnost bylo bolestivé.
Příběh je o naději i víře. Mít víru, že naše minulost nám nezkazí naši budoucnost. Doufat v lepší zítřky i nové začátky. Věřit, že se vše vrátí zpátky do svých kolejí.
I když se v ději objevuje tolik těžkých témat, tak je odlehčen humorem. Nejvíce se mi líbila scéna v nemocnici s Marthou a paní Orchardovou ohledně injekcí a $xu.
Osobně mě zaujal popis přípravy javorového sirupu.
Než napadne první sníh je smutná, vtipná kniha, ale především je o životě bez příkras. Vřele doporučuji. Věřím, že vás čtení této knihy zahřeje u srdce.
Děkuji Nakladatelství Jota za poskytnutí výtisku v rámci spolupráce.
Tropické noci
Jakub Fránek
Na první pohled kniha zaujme nádhernou, skoro až snovou obálkou.
Začátek je pomalý a méně záživný. Hodně to připomíná skoro až nudné dění na vesnici. Pak ale přijde zvrat v podobě nálezu dívky a děj se začíná rozjíždět. Bohužel si příběh neudržel tísnivost dlouho.
Autor dokáže skvěle popsat znepokojivou atmosféru, právě díky psychologii postav, jejich myšlení a zvláštního chování. Do toho popisy přírody, prostředí a tropických veder. To vše je super.
Eduard je zajímavá postavička. I když je to svým způsobem ještě mladý muž kolem padesátky, tak jsem místy měla pocit, že je mu nejmíň sedmdesát. Jeho chování bylo místy mimo. Ví, že by jisté věci neměl dělat, ale stejně je udělá.
Na mě nejvíc nezapůsobila ta část s dívkou, jak by se dalo očekávat, ale Eduardové pátrání v minulosti a objasňování si jistých událostí. Ocenila bych, kdyby byl v tomto ohledu příběh víc rozepsán.
Na Tropických nocí je zvláštní to, že nepůsobí strašidelně, ani nevyvolá pověstnou husí kůži, ale takový zvláštní pocit temna. Stejný pocit jsem měla i u filmu Polednice. Podobnost s tímto filmem je i právě kvůli tropickým vedrům.
Co se ale nedá příběhu upřít je to, že jsem hodně přemýšlela nad tím, kdo, co a jak. Fantazie mi jela na plné obrátky.
První polovina příběhu měla skvělý vibe, ale druhá půlka se už táhla. Eduardovo pátrání po minulosti druhou půlku zachránilo, ale je zde pořád hodně neznámých, které příběhu ubírají na opravdovosti.
Konec příběhu mi přišel zmatený a neukončený. Po dočtení jsem měla více otázek než jsem dostala odpovědí. Celkově jsem čekala od knihy více, ale za přečtení určitě stojí.
Děkuji autorovi a Nakladatelství Host za poskytnutí výtisku v rámci spolupráce.
Pusťte světlo do tmavého večera
Jan Kholl
Román mě zaujal anotací slibující nejniternější nahlédnutí do myslí hlavních postav a rozboru jejich života, který není zalitý sluncem.
Měla jsem velký problém se začíst. Autorův styl mi na první dobrou nesedl a nedokázala jsem si najít cestu k hlavním protagonistům. První polovina se mi tak táhla, ale v druhé půlce jsem se už začetla.
Postavy jsou kapitola sama o sobě. Jediný, který si trochu mých sympatií získal byl Jaromír. Za mě mohl dostat mnohem více prostoru. Jejich chování bylo v určitých chvílích nelogické. Třeba si zde domýšlejí nějaké věci a rozhodnou se podle toho, i když to tak doopravdy není.
Byla jsem překvapena, kolik a jaké barvité popisy $xu byly v příběhu zmíněny. Mě osobně se surovost až bizarnost aktu, zde použitá, nelíbila. Právě díky tomu jsem byla do sté strany otrávena, jak se příběh vyvíjí. Jakmile jsem se ale začetla a začala chápat pohnutky hlavních hrdinů, vlastně jsem je začala vidět v jiném světle.
Rádoby vtipné scény mi nepřišly vtipné, ale spíše nucené.
Jedno se ale nedá knize upřít. Chcete zjistit, co stojí za chováním hlavních postav a je možné, že během pár stránek změníte názor. Nejen na děj či knihu samotnou, ale hlavně na samotné postavy.
Celkově hodnotím knihu průměrem. Nezaujala mě tak, jak jsem doufala. Věřím ale, že si kniha najde své čtenáře, které její zvláštnost a originalita zaujme.
Děkuji autorovi a Nakladatelství Host za poskytnutí výtisku v rámci spolupráce.
Deus ex machina
Ferdia Lennon
U této knihy 100% platí rčení: ,,Nesuď knihu podle obalu." Ona totiž vypadá na bláznivou komedii, anotace tomu i lehce napovídá, ale příběh má v sobě mnohem víc.
Příběh z doby antiky o touze, síle přátelství, neutuchajícímu humoru, chuti do života a o lásce.
Ještě se mi nestalo, aby se mi v průběhu čtení tak měnily emoce. Ze začátku byl příběh komický, skoro až tragikomedie. Po půlce to začalo být vážnější a konec?! Tam už byly potoky slz.
Příběh je psaný naší mluvou, takže očekávejte občas peprnější výrazy typu vole. Můžete oponovat, že tohle tam prostě nepatří. Sama bych s vámi souhlasila, ale uvidíte, že patří. Autor to pojal moderněji, s čímž se, v tomto případě, dokážu smířit.
Máme tu dva hlavní hrdiny, režiséry, milovníky Eurípida, dlouholeté přátele. Každý je jiný. K Lampónovi jsem si našla cestu až po 200 stránce. Neseděl mi svou povahou, rozhodnutími, jež vykonal. Typický Pat a Mat. Ale v průběhu příběhu se nám Lampón otevírá, zjišťujeme, že vůbec není takový trouba. Gelón byl od začátku kápo. Jeho sebejistota, láska k poezii, nebojácnost. Gelóna jsem si zamilovala hned. Důležité je ale uvědomění, že bez jednoho či druhého by to nebylo ono.
Pokud jste nevěděli, o čem Médea a Trójanky jsou, tak v Deus se to dozvíte. Nečekejte nic podrobného, ale povědomost o těchto hrách dostanete.
Za mě vřele doporučuji k přečtení. Je to jedna z nejzajímavějších knih a zároveň nejpřekvapivějších. Nečekala jsem tak duševně silný příběh, který nenechá vydechnout, dokud jej nepřečtete celý. I když vás nemusí lákat vypouklé oči na obálce, tak vězte, že budete mile překvapeni. Po nějaké době si knihu znovu přečtu, protože tohle stálo za to.
Děkuji Nakladatelství Beta za poskytnutí výtisku v rámci spolupráce.
Zámek z pavučiny kouzel
Sophie Anderson
Dojemný milý příběh plný dobrodružství ve spojení s magickými nitkami, které může vidět i čtenář. Samozřejmě pokud má víru a síla víry je v ději velmi důležitá.
U příběhu je klíčová pospolitost rodiny, přátel a nahlédnutí na problémy a výzvy z různých úhlů pohledu.
Jako každá autorčina kniha, i tato má v sobě poslání, které chce předat čtenáři - ať už mladšímu či dospělému.
Čtenář se seznamuje s postavami ze slovanské mytologie jako jsou lešijové, rusalky, větrnice a tabunniky. Dějem provází spousta postav a mimo hlavní hrdinky Olji to jsou třeba domovoj Feliks, Kotenka, Kaskádie, obr Golov, čaroděj Černomor, kikimora Mora nebo Dubok.
V Zámku, stejně jako v dalších knihách od autorky, jsou krásné ilustrace. Těch ale zde mohlo být daleko víc. V knize nechybí mapa magické říše a dómů.
Knížky od Anderson mají krásnou obálkou a Zámek není výjimkou. Na konci knihy čtenáře čeká Oljin slovníček, kde se dozví, co některá slova znamenají.
Zámek z pavučiny kouzel doporučuji k přečtení. Kouzelně pohádkový příběh si získá své čtenáře. Dojme i rozesměje. Oproti Chaloupce na muřích nožkách a Dívce v medvědí kůži je v Zámku méně ilustrací, ale příběh má pořád co předat. Sophie Anderson je pro mě zárukou pohodového a u srdce hřejivého čtení.
Děkuji Nakladatelství Host za poskytnutí recenzního výtisku
Magořina
Carlton Mellick III
Máte rádi béčkové horory jako jsou třeba Pach krve, Hory mají oči nebo Lesní duch? Chce se vám při těchto filmech bouchat hlavou do zdi, protože hlavní protagonisté dělají přesný opak toho než by měli?
Jestliže jste odpověděli ano, tahle kniha je pro vás jako stvořená!
Jedná se o horůrek, u kterého víte, jak to nakonec dopadne, ale! Mellick dal do Magořiny sám sebe a to je teprve jízda. Takže jestli si čtenář myslí, že už všechno viděl, slyšel a nic ho nerozhází - omyl.
Magořina je ulítlá, zvrácená, úplně mimo, ale hlavně setsakra vtipná.
Tohle dílko je absurditka nejvyššího kalibru a pokud máte smysl pro humor, trochu zvrácenou mysl - oceníte Mellicka na plné čáře.
Vyvražďovačka mladé party přátel je okořeněná o rozplétání skrytých tajemství (spíš jobovek) jednotlivých členů party. Čtenář se dozví šokující pravdy a i když jej některé pasáže znechutí, chuť číst dál se tím nezmenší.
Pokud čtenář reaguje špatně na krev a vnitřnosti, raději bych se čtení této knihy vyhnula. Je jí tam opravdu dost a ještě i něco navíc.
Mě osobně bizzaro fiction zaujalo a zalíbilo se. Je to divoké čtení, u kterého jsem se zasmála, musela vydýchat pár extremností, ale jednoduše řečeno...bomba! A tleskám i za formát knihy s velkými písmeny. Pro nás starší je tohle ideálka.
Tichá pošta
Tereza Herzogová
Autorčiny knihy jsou skvělé v tom, že dokáží v čtenáři vyvolat všechny možné emoce od smíchu přes pláč až po vztek.
Myslím, že se najde nejeden čtenář, který se rád dozví, jak jeho oblíbené postavy žijí po x letech. V Tiché poště se to dozví a možná se i stane to, že změní své sympatie k některým protagonistům.
Osobně mě velmi zklamalo jednání Šárky a její matky Heleny. Za některá jejich rozhodnutí bych jim nejraději vrazila políček a ne jeden. Ale i když jsou některé postavy na zabití, stejně si bez nich příběh neumím představit. Opět ale nezklamal Ivan a milovaný Chroust. Sympatizanti této postavy se mohou zase těšit na jeho vtipně trefné výroky.
Není nouze o zvraty, životní milníky i nahlédnutí do normálně nenormální rodiny a jejich každodenního života.
Oddechové čtení s břitkým humorem, jenž dojme, pobaví a tak nějak ukáže, že osud je sice krutý, ale zároveň se tak trochu chová jako malé dítě hrající dětskou hru. Třeba schovávanou nebo tichou poštu.
Doufám, že jsem se s příběhem Šárky a Ivana neloučila na dlouho, protože už teď se mi po nich stýská. A hodnotit, jestli byla lepší Schovaná nebo Tichá pošta? To je nemyslitelné, protože obě knihy jsou boží a já si je ráda znovu přečtu.
Děkuji autorce a Nakladatelství Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku
