Eicherik
komentáře u knih
Hitlerovo tajemství
Rory Clements
Hitlerovo tajemství je celkem povedený historický špionážní thriller. A právě proto, že se jedná o thriller a ne o historický román, tak zde nebudu vyjmenovávat drobné nedostatky. A pokud se objeví nějaký další díl se sympatickým profesůrkem Tomem Wildem, tak podle tématu o který půjde zvážím, jestli do něj půjdu. Na závěr jedna spíše technická poznámka. V citaci zmíněný vlak Führersonderzug, který se původně jmenoval Amerika a později v roce 1943 byl přejmenovaný na Brandenburg v této knize zásadně nevystupuje.
Citace: Středem areálu procházela železniční trať, která jej dělila na severní a jižní část. Během krátkého přejezdu z letiště v Rastenburgu zahlédl Jung na vlečce nedaleko nástupiště Hitlerův soukromý vlak, soupravu se dvěma lokomotivami a vagony osazenými protiletadlovými děly, nepřetržitě střežený oddílem SS.
Smrt v Breslau
Marek Krajewski
V celku povedená noirovka odehrávající se v Breslau, krátce po vzniku nacistického Německa. Knize dominují šílené vztahy, absence kladných hrdinů a hromady kompromitujícího materiálu. Rčení člověk člověku vlkem je pro tuto krimi příznačné. Vzájemné vydírání, vynucené službičky, soupeření různých služeben, účelová spojenectví, to vše je zde na denním pořádku. Motiv byl trochu fantastický, ale příběh je velmi čtivý a už se těším na druhý díl.
Citace: Veterána přestali zajímat dva muži, kteří si právě podávali ruce. Uviděl totiž blížící se skupinu podnapilých výrostků s gumovými obušky. Když ho míjeli, zahrál Horst-Wessel-Lied. Nic z toho nebylo. Do čapky proděravělé francouzskými kulkami nespadl jediný fenik.
Démon ze sídliště
Iva Hadj Moussa
Nečekejte Vládce chaosu, Národního satanistu nebo Krev černých vran, tady jde spíše o humorně dobrodružný příběh ala Žáci Kopyto a Mňouk hrají black metal. Tím nechci knihu shazovat. Byť je děj poměrně banální, tak příběh pěkně odsejpá, jen bych uvítal trochu větší exkurz do nadpřirozena. U čtení jsem se bavil a to je hlavní.
Citace: Mimino se mi líbilo, připomínalo scvrklou ještěrku nebo živočicha, kterej bude Zemi obývat po jaderný apokalypse.
Satanovo sousto
Mons Kallentoft
Švédská detektivka je stále pojem. V tomhle dílu je samotný případ trochu slabší a překombinovaný, ale ta omáčka kolem to vynahradí. A ikdyž to tentokrát nebylo stoprocentní, tak se určitě pustím do dalšího pokračování.
Citace: Ale tohle je Linköping, a za dveřmi na ně možná potom budou čekat farmáři z Motaly nebo z Mjölby, příznivci nacionalistické strany Švédští demokraté, kteří se nemůžou dočkat, až zmlátí nějakého teplouše, až všem ukážou, co si o těchhle deviantech myslí.
Alfred Hitchcock 2 – Strašidla na dobrou noc
Alfred Hitchcock
Strašidla na dobrou noc jsou antologií různorodých hororových povídek. Najdeme tady třeba velice realistickou s názvem Přepadení, téměř dojemnou, nazvanou Vysoká sázka, potom také nesmrtelnou klasiku jakou je Moucha, dále také Celé město spí od legendárního Raye Bradburyho a nemohu vynechat Jasan, od mého oblíbence M. R. Jamese.
Citace z povídky Neuvěřitelný příběh: Tak mi vyprávěl o mnoha divných případech, kdy si příroda krutě pohrávala s lidským tělem. Vyprávěl klidně. Připomínal mého starého profesora biologie, který se podobně choval nad studentským mikroskopem. "...Jsou to divné věci. Velmi podivné. Některé jsou tak zvláštní, že se o nich v knihách skoro nepíše. Myslel jsem si, že o tom lékaři musí vědět, ale zřejmě se v lidech vytváří druh studu. Ponechávají se v tajnosti... Majitelé pohřebních ústavů musí vidět neuvěřitelné bytosti... Víte, když člověk narazí na případ, který učebnice jen naznačují, je otřesen."
Dzwille
Jaroslav Velinský
Pozoruhodná fantasy, plná časových smyček a dějových přesunů, která pojednává především o neodbytné mužské touze po objevování. A i když nebyl Bert nikterak nesympatickým hrdinou, tak jsem byl spíše na straně těch Bettyn a Grét. Konec byl povedený.
Útěk
Tatjana Dönhoff
Tento román není jen o útěku uprchlíků před bolševickou Rudou armádou, ale také o posledních dnech jednoho, kdysi krásného, regionu Východního Pruska. Je poznat, že knihu psaly ženské ruce. Na začátku příběhu je cítit žár slunce, vůně sena a potom přijde z východu mráz a smrt...
P.S.: Před chvílí jsem se vrátil z nákupu. Cesta vede kolem azylového domu pro válečné uprchlíky. Před ním stály ukrajinské ženy. Některé kouřily cigarety.
Citace: Otočila se v sedle a naposledy se zadívala na zámek. Můj Mahlenbergu! Uvidím tě ještě někdy?
Prázdné ulice
Michal Ajvaz
Na obalu knihy je zobrazené bludiště a jako v bludišti jsem se při čtení cítil, protože čas od času nás hledání dovedlo do uličky, která byla slepá a jindy jsme zase dorazili na místo, kde jsme se už během putování ocitli, ale dorazili jsme tam jinou cestou a měli tak možnost tu samou událost vidět z jiného úhlu. Čtení je to takové snivé. Některé události mne bavily více a některé méně. Knihu nehodnotím plným počtem hvězd, ale zklamán nejsem, protože to svoje jsem si v tomto románu našel.
Citace: Některé z takových dětí dospějí a kajícně vstoupí do skutečného světa, jiné uvíznou v zázračné a neskutečné krajině navždycky; vyrostou z nich muži a ženy, kteří budou žít sami, budou celý život vykonávat nějaké nudné povolání a každý den se těšit, až skončí práce, až se budou moci zavřít s láhví vína v zešeřelém prázdném bytě a vrátit z cizího světa do rodné země.
Black Metal. I, Evoluce kultu
Dayal Patterson
Temný a extrémní hudební žánr bez příkras. Jsem rád, že kniha nevynechala žádného z mých největších oblíbenců. Přesto, že o této subkultuře vím velmi mnoho, tak jsem se dočetl i spoustu nového. Například o francouzských Černých legiích, jsem dosud nic nevěděl. Chválím i výtvarné zpracování knihy a velmi děkuji vydavateli Metalgate, že nám tenhle knižní klenot zprostředkoval.
Šťastné a veselé… 2
* antologie
Druhý díl antologie, obsahující "šťastné a veselé" povídky byl opět velmi povedený. Za nejlepší považuji tu s názvem Anděl na půdě, která je o jednom nečekaném setkání dvou žen a o jednom starém tajemství.
Mýtné
Cherie Priest
Titus a Melanie Bellovi dostali nápad strávit líbánky v parku Okefenokee, což je v podstatě jeden velikej močál a tohle teda rozhodně nebyl dobrej nápad. Už hodně dlouho jsem si nepřečetl žádnej novej horor a už mi to chybělo. Mýtné je sice béčko jako vyšité, ale nesmírně čtivé a díky za něj. Sestřenice Daisy a Claire Spratfordové byly pěkná čísla. Chválím povedený konec a jestli někdy zase potkám nějaký podezřelý mostek, nejdřív si pořádně rozmyslím, jestli po něm přejdu.
Citace: Tumáš. Vyndej z ní tomahavk. Někde tam je a je pěkně rezavý. Dej tomu hajzlovi ochutnat tetanus, jestli se k tobě zase přiblíží!
Temný proud
Lincoln Child
Řekl bych, že šlo o klasický díl Pendergasta. Mimo jiných postav se opět setkáme se znalcem kávy agentem Coldmoonem a poznáme sympatického náčelníka P. B. Perelmana. Hlavní případ je velmi tajemný a zajímavý, ale ten vedlejší mající kořeny v tajemně znějícím domě Mortlach House byl o dost slabší. Konec knihy naznačuje nové pokračování, tak uvidíme zda se dočkáme dalšího dílu.
Citace: To Gladstoneovou zaskočilo. Neměla ráda na palubě suchozemské krysy. Pořád překážely, nikdy nevěděly, co mají dělat, a obvykle kladly spoustu blbých otázek a nakonec všechno pozvracely.
Hvězdní pavouci
Otomar Dvořák
Otomara Dvořáka mám zaškatulkovaného jako záhadologa a jelikož se mi jeho psaný projev velmi líbil, byl jsem zvědavý, jak se vypořádal s románem. A vypořádal se s ním fantasticky. Kniha je převážně o klučičím světě, ale najde se v ní i dost místa na ten holčičí, ale i mužský a ženský. S hlavním hrdinou prožijeme dětství a dospívání v 50. až 60. letech 20. století. Kniha je o životě, starostech a touhách obyčejných lidí a také o fenoménech a problémech tohoto období. Na velmi zdařilém obalu je šest hvězd, já dávám knize pět, protože víc jich dát nemohu. Teď už vím, že Otomar Dvořák je autorem 111 knih, z nichž si určitě ještě nějaké přečtu.
Citace: "Nojo, v novinách," ušklíbl se Mariin otec, "tam se psává ledacos. Ještě nedávno noviny psaly, že Hitler vítězí na všech frontách!"
Sršeň
Vita Jamborová
Nevím, jestli byl samozvaný detektiv Peter až tak nedůvtipný, ale rozhodně vyslepičil snad každému všechno co věděl. Já bych si před ním určitě dával pozor, na to co řeknu. Jako krimi tenhle příběh lehce pokulhával, ale jako román z vesnice byl velmi příjemný a čtivý. Obal knihy není nikterak nápaditý, ale fotografie sršně, pokud to tedy není jen obyčejná vosa, je nádherná.
Citace: Jejich vina, jejich vášeň a jejich láska. Kdy a jak to celé skončí?
Případy c.k. policejního komisaře Pobudy
Jiří Slavíček
Tři případy komisaře Pobudy. Chválím tu ospalou atmosféru knihy. Jako čtenář si opravdu připadám, že jsem v Holešovicích - Bubnech v době starého mocnářství. Líbí se mi také popis tehdejší policejní práce, té úředničiny a, jak píše uživatel tenax, habsburské byrokratické mašinerie, celé to vypadá věrohodně. Nikam se nespěchá a pan komisař si dá po obědě šlofíčka. To všechno je parádní, ale co je hodně slaboučké, jsou ty samotné policejní případy, a to by se u detektivky stát nemělo.
Město nekonečné noci
Lincoln Child
Sedmnáctý díl Pendergasta je krimi, v které záhadný zločinec vraždí bohaté občany New Yorku. A nebo je to jinak? I přes absenci nadpřirozena jsem spokojený.
Citát: V tom okamžiku ho popadla za druhou ruku a ucítil, jak mu kolem zápěstí zacvakává chladná ocel.
"Kapitánka Haywardová, newyorská policie. Jsi zatčený, hajzle."
Modrý labyrint
Lincoln Child
První dvě třetiny tohoto čtrnáctého dílu byli o něco slabší, než na co jsem u téhle série zvyklý. Poslední třetina to ale zvrátila a opět jsem dostal to, co od téhle šňůry příběhů očekávám a co mě baví.
A pozor, dokud cítíte příjemnou vůni lilií, je to dobré, ale až ji nahradí odporně nasládlý zápach hniloby, tak máte velký problém.
Citát: Constance se poťouchle usmála. "Odmítl jsi majetek jednoho sériového vraha - Hezekiaha - a současně si necháváš majetek jiného: Enocha Lenga. Ne?"
Následovala pauza, v níž o tom Pendergast uvažoval. "Dávám přednost pokrytectví před chudobou."
Krev černých vran
Václav Votruba
Blackmetalový thriller. Pro čtenáře, kteří neznají reálie tohoto subžánru bude kniha asi nezáživná. Postavy příběhu jsou satanžel velmi ploché. Kladně hodnotím pěkný obal a černobílé ilustrace. Black metal nejsou omalovánky. Vzkaz pro ty, kteří knihu přeci jen přečetli až do konce a tohle prostředí neznají. V blackmetalové subkultuře se opravdu pohybují také podivíni, excentristé a úplní magoři, ale na druhou stranu tu vznikla spousta vynikajících uměleckých alb.
Citát: "Noty jsou pro buzny."
Kniha mrtvých
Lincoln Child
Kniha mrtvých je poslední, kulminující román Pendergastovské trilogie. Pro maximální požitek je dobré přečíst si nejprve román Tanec smrti. Prvním románem zmíněné trilogie je Pekelná síra. A Pekelná síra částečně navazuje na Kabinet kuriozit. Tolik k návaznosti dílů říká dvojice autorů. Já ještě dodám. Je skutečně tenhle román v jistém ohledu kulminující? Není vyloučeno, že si autorská dvojice nechala otevřená zadní vrátka.
Knihu hodnotím čtyřmi hvězdami. Vězeňská linka mi přišla už malinko přemrštěná a v této sérii jsem už četl o něco lepší kousky.
Na kopci
Jiří Březina
Na kopci je Březinova prvotina, to píšu hned na úvod, protože tady to ještě rozhodně není úplně ono. Další dvě autorovy knihy Promlčení a Polednice totiž hodnotím jako velmi povedené. Mám rád dlouhé knihy, ale tahle krimi by mohla být klidně o sto stránek kratší. Úvodní část vypadá velmi nadějně, ale po tom se děj hodně zpomalí a trochu zešedne. Zejména části o ochotnickém spolku jsou až únavné. Jak píši na začátku, tady to ještě nebylo úplně ono, ale už teď se těším na autorovu nejnovější knihu Vzplanutí, která se dostala dokonce do červených čísel.