EL.ZA komentáře u knih
Tak trápila jsem se do stránky 40! Odkládám, nedočteno...
Literárně velmi slabé, snad to dočtu, zajímá mě ta doba. Deníky byly lepší, to se četlo jedním dechem, byly to autentické zážitky, šokující, neuvěřitelné.
Výjimečná kniha. Po delší době jsem narazila na román, který mě absolutně dostal.
Krásná kniha, perfektně napsaná. Život v katolickém Irsku popsán očima dítěte. Kniha šokuje neuvěřitelnou bídou, ale je zároveň dojemná i vtipná. Čtu asi potřetí. Druhý díl už se mi tak nelíbil, ale je taky zajímavý.
Dokonalé. Kombinace naprosto realistické cesty ruského intelektuála a mužika vánicí, s fantastickými prvky a sny. Vize budoucnosti Ruska, v současné době zajímavá. Kniha čtivá, výborný styl psaní a překlad. Určitě se k ní budu vracet.
Fakt jsem se snažila začíst, ale nedaří se mi to a v půlce knihu odkládám. Nechci raději hodnotit dílo úspěšného novináře.
Mám ráda knihu "Pýcha a předsudek " a Jo Baker měla podle mě výborný nápad, popsat události na Longbournu z pohledu služebnictva. Dle doslovu se děj odvíjí v souladu s románem J. Austenové, jen pochopitelně něco sloužící členové domu slyší, něco si domýšlí a přitom žijí své vlastní životy, většinou plné těžké práce.
Je zřejmé, že Jo Baker musela prostudovat toto období Anglie, hlavně způsob života prostých lidí. Dobře se to četlo a obohatilo mě to. Zajímavá je otázka bohatství rodiny nápadníka Jane, získaného díky otrocké práci černošského obyvatelstva na plantážích.
Mám teď ruské období, snažím se pochopit, co se to v Rusku děje. Tahle knížka je další střípek k poznání ruské nátury a je to děsivé, protože uvěřitelné. Vypadá to, že na jednoho Borise Němcova tam žije milion mužiků.
Oceňuji skvělý překlad.
Plně se ztotožňuji s komentářem thorira.
Velmi zajímavé názory Maxima Gorkého, Puškina a dalších. Je to s tou ruskou náturou horší a složitější než jsem si myslela.
PS Není dobré číst před spaním...
Skvělé, moc mě to baví, ale druhý den se v prolínajícím se ději ztrácím a musím se vracet. Jak už tady pár lidí napsalo, člověk musí číst soustředěně. Pokud si přečtete před spaním pár stránek jako já, druhý den se nechytnete. No nic, je to dobrá kniha, dám to od začátku.
Str.18 "Co se to stalo? Ještě nikdy nebyla na světě bez mámy. Co si má počít?"
Za tyhle tři věty a za obálku čtyři hvězdy.
Krásná kniha, co napsat, jsou tu skvělé komentáře, ty pětihvězdičkové. Mám chuť snížit hodnocení u některých knih, protože toto je o třídu výš.
Četla jsem a vracela se na začátek. Popisované osudy nutí hledat a přemýšlet coby kdyby....
Souhlasím s Jizy, že obálka je naprosto neodpovídající....
Krásná, zajímavá kniha. Opravdový a uvěřitelný životní příběh odloženého děvčátka v Teheránu. Čtivě napsáno, zajímavé popisy pro nás tak odlišného kulturního prostředí. Skvělé vykreslení různých charakterů postav, knížka drsná, ale i dojemná a poetická.
Čekala jsem krásný román o roce 68, navíc mě zajímal pohled cizince. Já rok 68 prožívala na chmelu jako šestnáctiletá. Byla to síla. Kniha mě zklamala, velmi povrchní vyprávění, škoda....
Kniha divná? Originální? Bizarní? V každém případě skvěle napsaná a čtivá. Ale, přemýšlela jsem, jestli ji budu mít chuť ještě jednou číst. A to ne. Nic zvláštního mi mimo zajímavé popisy z francouzské revoluce nepřinesla. Není tam žádná normální postava, ovšem, kdo je vlastně normální, že?
Ovlivněna kritikou jsem dlouho otálela s přečtením této knihy. Teď jsem v polovině a vůbec nechápu humbuk kolem tohoto díla. Jan Novák odvedl poctivou, neskutečnou práci. Zajímaly mě popisy sjezdu spisovatelů, kapitoly o osudech osobností té doby. Nikde jsem se nesetkala s nějakou záští Jana Nováka vůči Milanu Kunderovi. Vše je podáno věcně a uvěřitelně. Kniha je velice čtivá, nesoudí, nemoralizuje, předkládá fakta a vyjádření Kunderových současníků. Byla to těžká doba, zamýšlím se nad osudy Zahradníčka, Kohouta, Fučíka, Kundery. Co já vím, čemu bych v té době věřila a jak bych se zachovala.
Dočteno a je pravda, že druhá půlka knihy, to je jiné kafe. Zveřejňování velmi osobních informací. Tady váhám, zda je to OK. Na druhé straně bez popisu práce StB by nebylo možné si uvědomit hrůznost té doby. Kolik lidí doplatilo na známost s Milanem Kunderou. Věděl, že je odposloucháván a přesto si zval do bytu v Praze přítelkyně. Vypadá to, že si s tím hlavu nelámal. Život paní Vadlejchové a doktora Pondělíčka, to je na román.
Je hodně zajímavé si přečíst současně "Smolnou knihu" od Lenky Procházková a knihy Madly Vaculíkové "Ano, pane Kolář".
Mi byla nejbližší paní Madla. Vzácný člověk.
Krásný jazyk, opravdové, chytré, milé....Někdy jsem se rozesmála nahlas. Taky mám dva psy, naštěstí maličké.
Tak předně, mám ráda Martinu Formanovou pro její opravdovost, lehkost psaní a sedí mi i její humor. Toto je místy smutné povídání o době, kdy zemřel Miloš Forman. Ale jsou zde i milé a vtipné vzpomínky na tohoto skvělého člověka a jejich společné přátele. Úžasné, jak se všem Formanovým podařilo dát dohromady pražskou a americkou rodinu. Hodně síly paní Martino!