elenai komentáře u knih

AUTOPORTRÉT: (Žena má v srdci ukrytou dívku, z níž sálá barevna duha).
Asi tak, milí budoucí čtenáři. Děj je totálně předvídatelný, konec absolutní klišé. Ale ti dva - Noah a Jude - ti si vás získají a už nepustí. A obvzlášť jsem si oblíbila Noahovy představy a pojetí světa. Dušička se mi z nich tetelila.

11 27.03.2019

Jsem dítě předrevoluční, v roce 88 narozené. Ve škole jsme se v dějepisu nikdy nedostali přes 2. světovou válku. Byla jsem ignorant a nezajímalo mě, co se dělo dál. Ale mělo! 20. století bylo pro český národ, mimo pár světlých chvil, stoletím těžkých zkoušek. Tato kniha je toho důkazem a moc za ni děkuju. Budu ji však ještě hodně dlouho zpracovávat emočně.

5 19.03.2019

Nevím, co víc bych měla ještě napsat. Bílé Karpaty jsou od mého bydliště vzdálené asi 80 kilometrů a za jasných dnů jsou nádherně viditelné. Od této chvíle na ně nahlížím jinak. Jsou magické a tajuplné. Úplně mě hypnotizují. Že by za to mohly bohyně? Musím to místo co nejdřív navštívit. Příběh z knihy ve mně rezonuje a nemůžu na ty obdařené ženy přestat myslet. Byl to pro mě velmi silný čtenářský zážitek. Děkuji, paní Tučková.

25 14.03.2019

Uf, uf! Konečně doposloucháno. :-) Ano, i já jsem se rozhodla při svých toulkách s kočárem zvolit pana Pobudu za svého souputníka. Musela jsem si na něj zvyknout, ale teď vím, že mi jeho interpretace bude chybět. A teď ke knize. No co si budeme, je to opravdu jen velmi lehoulilinká detektivní sbírka povídek. Vlastně je to jen nástroj k představení úžasného středověkého Londýna a jeho zajímavých obyvatel. Opravdu jsem si oblíbila Thomase a Lyonetta, bylo to skvělé duo a chemie mezi nimi mě moc bavila. A stejně tak i další postavy objevivší se v povídkách jsou popsány velmi živě. Opravdu jsem měla pocit, jako bych tam byla s nimi. Byl to velmi milý a příjemný zážitek. Příště zkusím čtenou verzi, ačkoliv mi asi bude chybět harfa z audioknihy. :-) Za mě byla nejlepší první a čtvrtá povídka, druhá byla taková úsměvná a třetí docela tragická, takže bych upustila od charakteristiky humoristická středověká detektivka. Amen!

6 13.03.2019

Postapo tematiku já můžu, a proto bylo jasné, že se k této antologii dříve či později přichomýtnu. A nepřestávám zírat, co ti naši spisovatelé a spisovatelky dokáží z tohoto tématu vytěžit. Zázračné české tužtičky! Většina povídek byla velice dobrá, pár skvostných a několik (dle mého subjektivního názoru) méně zajímavých. Ale tak to u antologií bývá. Nemyslím si, že vždy všechny povídky danému čtenáři sednou. Takže za počin by to bylo za pět hvězd, z hlediska čtenářského dávám hvězdy čtyři.

3 08.03.2019

Jakožto knihovnice jsem posedlá knihami. A když jsou knihy o knihovnách a knihách, a ještě k tomu pro děti, no tak to nám doma tento kousek nemohl chybět! Při čtení dceři jsme se obě příjemně bavily, dcerka se zajímala a měla vždy spoustu otázek ke každé pohádce. A proto je to dle mého skromného názoru velmi dobrá kniha, která nejen pobaví, ale také nenásilně něčemu přiučí.

4 20.02.2019

Paní Anna si zaslouží velký obdiv! Je to takový ten prototyp silné ženy, která se nezalekne ničeho, žije pro svou rodinu, spokojí se s málem a z toho mála je šťastná. Její postava se mi tedy velmi líbila a upřímně, připadám si oproti ní jako úplna máčka!

Styl psaní byl pro mě takový jednodušší. Na jednu stranu se kniha dobře a rychle četla, na tu druhou byl děj na můj vkus místy pojat až příliš zkratkovitě. A taky mě docela mrzelo, že nebylo víc prostoru věnováno Otovi.

Jinak jsem si ale u knížky pěkně a příjemně odpočinula a rozhodně si nemyslím, že se jedná o červenou knihovnu, jak je zde párkrát zmíněno. :-)

7 18.02.2019

Ďuro, ach, Ďuro, jak jen jsem ráda, že jsi změnil žánr! Historická detektivka ti sedne jak pr*el na hrnec.

Jako tradičně mě tento slovenský borec nezklamal. Zpočátku jsem tomu příliš nedávala, ale hned po první kapitole jsem se s chutí začetla, a pak se nemohla odtrhnout. Nevím jak na ostatní, ale na mě působí příběhy s tematikou Satana jakýmsi svíravým dojmem. Že by za to mohla moje bohabojná dušička? Každopádně jsem byla opravdu napnutá jako kšandy na kalhotách pupkáče po celou dobu. Příběh byl tak zamotaný, že jsem se ani nesnažila hádat, kdo byl vinen. A jsem ráda, poněvadž takové vyústění jsem opravdu nečekala. Bylo vskutku šokující.

Tři hlavní postavy jsou vrcholem autorovy tvorby. Terminátor Jaroš se mi zatím zamlouvá nejvíc a beru ho navzdory všemu. Obdivuju lidi, pro které je jejich práce koníčkem. :-D A co se týče pánů Steina a Barbariče, jsou jako oheň a voda, ale moc se mi líbí, jakým způsobem na sebe reagují a komunikují spolu. Dodává to knize ten správný šmrnc!

Co dodat závěrem? Chci se vrhnout na další knihu, protože k jejímu přečtení mě autor nepřímo vyzval sám. Už se nemůžu dočkat!

14 15.02.2019

Jako bych se ocitla zpátky v dětství u babičky a dědy... Jak ráda na to vzpomínám. Samozřejmě jsem jako dítě nevnímala všechny ty drby, rozmíšky a závistivé pohledy, ale byly tam. Ty registruju až teď, takže můžu s klidem zkonstatovat, že vlastnosti uvedené v knize se v dané dědině dědí z generace na generaci.

Takže co dodat ke knize? Jednoznačně je to pro mě TOP kniha tohoto roku, ne-li vůbec jedna z nejlepších. Připomněla mi totiž ty hezké věci, které jsem jako děcko u svých prarodičů tak milovala. Zabijačka, na kterou se slezla celá famílie. Chození s konvou pro vodu. Slepice, králíci a morky na dvoře. Pesánek Lesan. Babiččiny herteple se sádlem, buchty a višňová ščáva. Každý večer pohádky. Ach jo...

12 08.02.2019

Já se omlouvám, ale to se prostě nedalo. Hlavní protagonisté se hádali hůř jak puberťačky o kluka, byli lehkomyslní a o jejich neúctě k živým tvorům ani nemluvím. Autor nemá podle mě příliš spisovatelské vlohy, jeho "styl" byl takový suchý, respektive popsal, co zažil, velmi prostě a jednoduše. Nic moc jsem si z této knihy neodnesla, což mě mrzí, protože jsem se na ni těšila.

6 06.02.2019

Na knihu jsem se po přečtení prvního dílu vyloženě třásla, ale... wow efekt se nekonal. Nížiny, byť byly novinkou, mě zase až tak nezaujaly, ale to je můj problém, mám raději přírodu a staré vykopávky než moderní technologie. Poté se jelo ve stejném schématu jako v knize první - putování po Duvalském pohoří - řešení osobních vztahů, zde tím nejdebilnějším způsobem (ale co bych chtěla od puberťačky, že) - další pytel záhad a tajemství - konec. K tomu poslednímu ani nevím, zda má smysl se vyjadřovat. Stehlíková si s námi pěkně zahrává, což mě jako čtenárku docela sejří. A proto doufám, že brzy vyjde třetí díl, protože i když jsem zde popsala spíš zápory, je kniha bezesporu skvělá. Bavila jsem se neskutečně a místy jsem měla srdce až v krku. Takže by mě docela zajímalo, jestli Host autorce kývl na trilogii nebo pentalogii, kterou původně zamýšlela. :-) Nejsem si totiž jistá, zda bude jeden díl dostačující.

10 30.01.2019

Když jsem knihu četla, tak jsem měla občas oči na vrchu hlavy. Boha jeho, oni existují takoví rodiče?! Nejsem dokonalá máma, po pravdě mám v některých ohledech značné mezery, ale to je tou mojí horkou hlavou. Nicméně, koncept "líné mámy" se mi moc zamlouvá a do značné míry se s ním dokážu ztotožnit a jen ho doporučit. Je ale těžké v dnešní době být právě takovým rodičem, protože velká většina ostatních se na vás bude dívat skrz prsty a je jim úplně jedno, že by byli spokojenější a méně vystresovaní oni i jejich děti.:-)

Zaujalo mě, že autorkou je Ruska. Mám o této zemi asi dost zkreslené představy. Paní vypadá i celkem sympaticky a jsem ráda, že jsem od ní mohla načerpat inspiraci.

5 22.01.2019

Tedy... zpočátku se mi do čtení nechtělo. Všichni nad knihou óchali a áchali a ani tomu hodnocení na DK se mi nechtělo věřit. Proto jsem čekala, až humbuk utichne. Ale já byla tak pitomá! Naslouchač mě naprosto pohltil. Má totiž všechno, co od skvělé knihy očekávám. Zajímavé postavy, prostředí, tajemství a je setsakra napínavá! Na příběhu samotném nic moc originalního není - vyvolená osoba s nadpřirozeným nadáním si hledá své místo ve světě, ovšem v podání Stehlíkové to má Ilan fakt obtížné. No zkrátka a dobře jsem se nemohla dočkat, až knihu zase otevřu a budu moct číst a číst. Je to pecka!

17 20.01.2019

Jako moc dobře se to četlo. Barbora byla chvílemi velmi nesnesitelná, pro mě až za hranicí únosnosti. Milada se pak ke konci taky začala projevovat, ale obě se mi líbily. A stejně tak i vedlejší ženské postavy, Petra a Šárka, měly něco do sebe. Trošku mě zklamal konec, byl takový hrc frc, ale dojal mě. A představa prostředí, v němž se Milada ocitla, no ty brďo! Kéž by to tak opravdu bylo. :-)

6 16.01.2019

Statistika nuda je, má však cenné údaje... V podání Hanse Roslinga, dej mu Pánbůh věčnou slávu, se statistika změnila v cosi neuvěřitelně zajímavého, nad čím čtenář jen nevěřícně kroutí hlavou. Je to opravdu možné, že svět vnímám tak negativně? Po přečtení této knihy jsem se rozhodla za 1) nebýt tak omezená a vystrašená, za 2) vážit si všeho, co mám, protože se mám sakra skvěle, no a za 3) šířit osvětu. Takže všichni, co budou mít narozeniny, tuto knihu dostanou. :-D Ještě bych doporučila zkouknout projekt Gapminder a Dollarstreet, o nichž se autor zmiňuje. Ve statistikách najdete i ČR.

11 14.01.2019

Začátek knihy byl pomalejší, měla jsem problém se začíst a sžít se s postavami (Alfred si moje sympatie nezískal vůbec), byť byly jejich osudy tak kruté a nemilosrdné. Ale teď tady ležím a civím a bolí mě srdce z toho, co bylo. Jak válka nespravedlivě bere vše, a obvzlášť těm nevinným. Závěr knihy pro mě byl silný a autentický, nezapomenu na něj. Mimo jiné chci ocenit, jakou práci si autorka dala s hledáním zdrojů. Umožnila mi doplnit další střípek do dějin 2. světové války viděný ovšem z úplně jiného pohledu, než na jaký jsem jako čtenářka zvyklá.

15 06.01.2019

Vážně jsem váhala nad hodnocením, ale ten konec byl, jak bych to napsala... naprosto odfláknutý! Autor si se závěry nemusel v předchozích dílech lámat hlavu a tady v tomto ukončil příběh jak nějaký začátečnický pisálek. Obměna postav mi nevadila, Marie jsem totiž začala mít plné zuby. Ale opravdu mi chybělo trio paní Tichá-Spock-Josef. Za mě tedy celkem slušné a vtipné, ovšem už bylo aristokratky až příliš. Pan Boček by měl zkusit změnit téma, ačkoliv by se mi líbil román o Josefovi, když ještě nebyl tak úplně sešlý. :-)

4 02.01.2019

Aristokratka se čte sama a je to opravdu sranda. Ale Maruš čím dál víc vlčí (a je pěkně sprostá) a z knížete udělal autor šíleného moulu. To kouzlo prvního dílu je pryč. Kdyby autor knihu vydal jako jeden celek, asi bych to ocenila víc. Možná by byl příběh aristokratky konzistentnější. A taky mě mrzí, že Nora nezasáhla do děje nějak výrazněji.

7 01.01.2019

Bez rozdílu stejná jako díl první. Vůbec nechápu, proč nebyly knihy spojeny v jednu. Taky dávam hvězdu dolů za šíleně přisprostlého knížete Schwarzenberga.

7 31.12.2018

Ach ano, bylo velmi příjemné si přečíst takovou jednohubku, která je jednou velkou nadsázkou. Některé gagy už byly hooodně ujeté i na mě, a to mám bizár ráda. Nejvíc jsem se pobavila u zabíjačky, smála jsem se tak nahlas, až si chudák manžel myslel, že mám záchvat. :-D Ale co mě vážně točí, je konec. Takhle pitomě knihu neukončit, za to si pan autor zaslouží střihnout za uši.

9 29.12.2018