elenai komentáře u knih

Ještě po dvou letech od vydání prvního dílu to zde rezonuje mnoha příspěvky, takže se domnívám, že i to něco vypovídá o kvalitě knihy. Bože, kéž bych já uměla takhle napsat svou prvotinu! Klaním se autorce za pečlivé nastudování historických pramenů, díky nimž jsem zase o něco chytřejší a dejme tomu i moudřejší a vděčnější, že nemusím žít v té době. Protože co si budeme namlouvat, byla to zatraceně těžká doba a my jsme rozmazlení. Přesto se i zde našly špetky radosti (Barka, Julka) a drobty lásky (Fany, Žofka). A proč jsem vlastně knihu začala číst až teď? Tak za prvé, nikdy nečtu knihu hned, když je kolem ní velký humbuk, ale dám si čas. Za druhé, měla jsem možnost navštívit kostel sv. Petra z Alkantary osobně a to místo na mě zapůsobilo takovou silou, že jsem hned po příjezdu z dovolené musela knihu otevřít. Zážitek ze čtení byl totiž díky této návštěvě ještě umocněn. 100%

40 03.08.2022

Příběh, co mě strašně rozesmutnil. Bylo mi líto Svatopluka, Evy, ale hlavně Bohdany. Je to jako v životě, člověk vnímá určitou situaci odlišným způsobem, vyloží si ji po svém a už je všechno špatně. Moc se mi líbilo, jak se linie Svatopluka a Bohdany ke konci začaly prolínat a zapadat do sebe. Naopak konec se mi zdál maličko uspěchaný. Vůbec bych se nezlobila, kdyby autorka pár stránek přidala. Jinak mi přijde, že je její styl psaní na svém vrcholu, vybroušený jako diamant. Už se těším na další knihy!

34 06.11.2019

Pana Marka Ebena jsem měla odjakživa ráda - milovala jsem každý týden čučet na O poklad Anežky české, Já na tom dělám od Bratří Ebenů si broukám doteď, Plovárna byla taky super. Je to distingovaný pán s pokorou a s úžasným smyslem pro humor, což přetavil do Myšlenek za volantem. Moc pěkné myšlenky to byly, jen co je pravda, vyloudily mi velmi často úsměv na rtech a blahý pocit, že to s námi Čechy ještě nejde tak k šípku. Škoda, že toho nebylo víc. Zezačátku jde opravdu o ten volant, ale překvapivě jsme se dostali až ke covidu. Ale klidně bych četla dál. 90%

30 19.10.2022

Kniha tak notoricky známá, a přesto jsem ji přečetla až teď. Vzpomínám si, že mi mohlo být tak deset, když jsem viděla animovaný film. Matně si pamatuju, jak můj mozek nedokázal zpracovat, že ta animovaná "pohádka" je tak neskutečně hnusná a na ta prasata nezapomenu nikdy.

Podobný pocit mám po dočtení knihy. Takhle nějak se museli lidé cítit, když tady bylo rudo. Myslím, že autor velice správně vybral do role hlavních pohlavárů prasata, úplně mi to sedí. A ano, i ostatní zvířecí chrakteristiky se povedly. Bludné ovce, hloupé husy, krávy a slepice, naivní, ale poctiví koně a jeden nihilistický osel. Je mi opravdu úzko z toho, jakým temným prorokem Orwel byl. A že se obdobná situace v jistém smyslu děje i teď.

30 17.03.2021

Ani nevím, z koho mi bylo víc zle - z neurotické matky, která zcela očividně upřednostnila jednu dceru před druhou, z lhostejného otce s krizí středního věku, kterou si vybíjí na své mladší dceři, anebo ze starší sebestředné sestry neschopné jakékoli empatie. Zkrátka a dobře, Lundákovi jsou rodina k pohledání. Tenhle dramatický příběh jsem zhltla během dnešního rána a všechno se ve mně svíralo. Kdybych mohla, sáhla bych do knihy, podala Báře ruku a řekla jí: "Pojď se mnou." Dvořáková mě opět dostala tím, jak dokáže nahlédnout do lidské duše a lehce psát o její spletitosti tak, abyste se nedokázali od čtení odtrhnout. Motiv vran mi zpočátku unikal, ale nakonec do sebe všechno hezky zapadlo. Vlastně, ne tak hezky. Rodičové, kteří o sobě někdy pochybujete, že jste špatní rodiče, přečtěte si tuhle knihu.

29 08.06.2022

Já nemám slov... Kniha se mi totálně vryla pod kůži a musela jsem se brzdit a šetřit si stránky, aby mi četba vydržela co nejdéle. Ale stejně jsem ji zhltla během pár dnů a bylo mi strašně líto, že se musím s Hanou rozloučit.

Obdivuju styl psaní paní Mornštajnové. Je úsporný a zároveň pár slovy dokáže popsat všechny pocity, děj i prostředí. Co nejdříve si musím pořídit další její knihy. Je neuvěřitelné, co dokázala.

28 04.07.2017

Příběh zpočátku líbezný a sladký jako Liebeskindův cukr. Ústřední trojice má překrásné dětství. Všechno se ale změní, když jim do života vstoupí láska. A ta se snadno přetaví v nenávist. Protože ve vztahu můžou být jen dva, že ano. Holokaust byl v tomto případě jen nižší formou pekla, věřte tomu nebo ne. Z poslední části mě opravdu mrazilo. Celkově je kniha docela naturalisticky pojatá, autorka se vůbec s postavami nemazlí. Ty se přesto dokážou i v těch nejtěžších chvílích radovat. A styl vyprávění Jakuby Katalpy se mi moc líbí, hodně mi sedl, takže další knihy jsou pro mě povinností.

26 05.06.2022

Knížka, kterou jsem měla číst před dvaceti lety. Teď ve mně její četba vyvolává nostalgii a touhu být zase jedenáctiletou dívkou.

Anna pro mě byla jemným pohlazením, moc hezky se mi četla. Popisné pasáže nebyly nijak nudné, ba naopak, díky nim jsem si mohla vybavit překrásnou přírodu, která byla v knize zmiňovaná velmi často.

Na konci jsem měla pak co dělat, abych nebrečela. Dopadla na mě i tak trochu lítost nad tím, že dnešní doba je tak moc jiná než ta před sto lety a že by bylo hezké si některé zvyky zase přisvojit. No, a já se snad vrhnu hned na další díl.

25 14.12.2020

Postava Anny, která vám neřekne nic a mnoho. Psaní v náznacích tady dostává nový rozměr. I kdybych nakrásně chtěla prozradit děj, což neudělám, nešlo by to. Je to tak zvláštní kniha a já jsem po jejím dočtení plná pocitů. Dnes jsem se procházela po zahradě a vidím, že máta už potřebuje ostříhat, stejně jako meduňka a tymián. A z toho jitrocele bych mohla konečně zkusit sirup pro děvčata a hluchavka je plná mravenců... Zkrátka jsem se nechávala, stejně jako Anna, unášet vůní bylin. Škoda, že jsem se z její minulosti dozvěděla tak maličko. Ano, leccos se dá domyslet, ale když nemáte všechny kostičky, hrad nepostavíte. Přesto to pro mě byl velice silný zážitek a jedna z nejlepších knih, co jsem letos četla.

25 08.06.2020

Nevím, co víc bych měla ještě napsat. Bílé Karpaty jsou od mého bydliště vzdálené asi 80 kilometrů a za jasných dnů jsou nádherně viditelné. Od této chvíle na ně nahlížím jinak. Jsou magické a tajuplné. Úplně mě hypnotizují. Že by za to mohly bohyně? Musím to místo co nejdřív navštívit. Příběh z knihy ve mně rezonuje a nemůžu na ty obdařené ženy přestat myslet. Byl to pro mě velmi silný čtenářský zážitek. Děkuji, paní Tučková.

25 14.03.2019

Milovaná knížka z dětství. Jak strašně jsem chtěla být v Bullerbynu a být součástí dobrodružství se všemi šesti dětmi. A i teď, ve svém věku, s nimi zase a znovu prožívám ty jejich prosté, ale intenzivní radosti. Ale vždycky mi bylo trochu líto Britty, přišla mi taková trošku odstrčenější od děvčat, přitom byla rozumově úplně někde jinde. Prokazovala i jistou moudrost na rozdíl od ostatních. To kluci spolu tvoří bezva trio. 95%,

Náročná četba do rozsahu i obsahu a vyžadující od čtenáře veškerou pozornost. Příběh zpočátku plyne pomaleji, místy je téměř zastaven, aby byly dostatečně popsány děje minulosti řeholnic a zároveň i přítomnosti, do něhož se vplétá také příběh Leny Lagnerové. A tak jako zatím u všeho, co jsem od Kateřiny Tukové četla, ani tato kniha mě nenechala klidnou. Měla jsem nutkání hodně si dohledávat, sama si doplňovat obrázek skutečnosti oproti fikci, protože jsem do této doby byla žalostně nevědomá. A proto si dle mého kniha zaslouží 90%, vzbudila ve mně totiž zájem a vyžadovala činnost a v neposlední řadě samozřejmě velmi oceňuji mravenčí práci autorky. Jsem velmi zvědavá, zda někdy toto své literární dítě něčím překoná.

23 17.06.2023

Nedalo se očekávat, že to bude kniha o hezkých věcech. Přesto mi nepřišla tak plná zmaru jako díl první. Mohla za to především Julka, to je vlastně má úplně nejoblíbenější postava vůbec, takže děkuji autorce, že jí věnovala tolik prostoru. Další taková byla Barka, prostá žena, která se spokojila s málem, v čemž tkvěla síla její osobnosti. Jen tak něco ji nezlomilo. Bylo jasné, že velká část knihy bude věnována druhé světové válce. Tato pasáž mě ovšem zaujala o něco méně než česko-polský spor, který vyústil v otevřenou nenávist a násilný odsun. Odplata stíhá odplatu a jak už je známo, nikdy z toho nevzejde nic dobrého. Tak jako tak, myslím, že by kniha mohla být o něco kratší, autorka se občas opakovala, převyprávěla nám určitou situaci z pohledu několika postav a proč vlastně? Co potěšilo, byla zmínka o Hustopečích, pocházím z toho kraje. A jsem nesmírně zvědavá na další díl. Snad asi nejvíc ze všech. 85% - ale slabších

23 11.10.2022

Na třetí a závěrečný díl jsem se velmi těšila. Období po roce 1945, nástup komunismu k moci a vše s tím spojené mě zajímá čím dál víc. A u této paní autorky jsem věděla, že mě čeká zevrubný, podrobný a přitom velmi čtivý popis této doby v Karviné, a to pod zemí i nad zemí. Jelikož se jedná o kroniku, opět se vracíme k rodině Pospíšilových - Barce, Ludwikovi a jejich dětem, přičemž hlavní prim hrají Ženka s Wojtkem, Halka má svou kapitolu pouze na začátku knihy, ostatním dvou dětem - Leonovi a Olze - jsou věnovány pouhé stránky, případně jen pár vět. Na Žence a Wojtkovi můžeme pozorovat vývoj jejich vztahu ke komunismu - zatímco Žence jsou zpočátku házeny klacky pod nohy, Wojtek se s chutí a ideály vrhá do práce pro stranu. O tom, že bude nejspíš všechno trochu jinak, nelze pochybovat. Velmi oceňuji umné napasování reálných osob do tohoto už tak dost složitého příběhu. Kniha tím u mě stoupla opět o další stupeň nahoru. Když jsem ji totiž poprvé spatřila, říkala jsem si, že je to už pěkný špalek a o čem se tam proboha píše. Ale všechno mělo svůj smysl, všechno do sebe krásně zapadlo. Opět se objevuje retrospektivní vyprávění, ale ačkoliv jsem vůči tomu měla v druhém dílu výtky, tady to bylo naprosto v pořádku. Příběh stále putoval kupředu. Při dočítání na mě padla jakási chmurná deka. Nejsem člověk, který by se nutně upínal na nějaké místo nebo město, ale v tomto případě jsem fyzicky cítila ten neskutečný smutek nad zkázou jednoho města, města hornického, z něhož zbyl jen ten šikmý kostel. 100%

22 22.07.2024

Půvabný román plný lásky ke knihám, životu, přírodě, lidem. Musím říct, že jsem nečekala, že bude skoro celý text psaný formou dopisů, bylo to pro mě něco nového. Každopádně do sebe všechno celkem hezky zapadlo, byť mám pocit, že romantická linka nakonec hrála prim nad tou "románovou" a všechno se nakonec událo až příliš rychle. Co ale nemůžu knize upřít, je podání důkazu o tom, že i v časech hrůzy si lidé musí najít něco smysluplného, co jim dovolí důstojně žít. Je to téma aktuální i teď, není-liž pravda, a vlastně každodenní. Vždyť každý den nás opoušťí někdo z našich blízkých. Každopádně se mi moc líbí myšlenla literárního klubu, jak byl popisován v knize. Mám silnou touhu něco takového rozjet i v reálu.:-) 90%

22 21.07.2022

Čtu Krev elfů už poněkolikáté, a i když mi na páně Sapkowském leccos nesedí lidsky, tohle hromsky skvěle vymyslel. Každým čtením si knihu užívám víc a víc a zjišťuju, že jsem třeba i některé pasáže pozapomněla. Na co se vždycky těším v tomto dílu, jsou trpaslíci. Brilantně přeložené trpasličí nářečí mi totiž pokaždé nadzvedne koutky úst. A čím dál víc si oblibuji Yennefer. Ale na co jsem se tentokrát zaměřila především, byly ty věčně troušené dialogy o válce, násilí, rasové nesnášenlivosti. Ona to není jen nějaká dobrodružná fantasy brakovka, jak si někteří z mého okolí myslí, nene. Je to něco víc, a proto si si ji budu číst pořád znovu a znovu. 98%

Můj běžný den: Ráno mi zazvoní budík na mobilu, típnu ho, vstanu, je hezky teploučko, jdu do koupelny, rožnu světlo, pustím vodu a provedu ranní hygienu. Z ledničky vezmu svačinu, nasednu do auta, přijedu do práce. Uvařím si kafe, zapínám počítač a pracuju. Během obědové pauzy přečtu pár článků o vládě a komentářů pod nimi, které nejsou zrovna lichotivé. Tady se zastavím - ani jedna z výše uvedených věcí není pro Severokorejce věcí běžnou. Z rozhovorů vedených paní Ninou s lidmi různého věku a postavení mi běhal mráz po zádech. Toto by si měl přečíst každý, kdo je stále s něčím u nás v Česku, ve své rodině nebo se svým životem nespokojený. Lidi, může být milionkrát hůř. Ani nevím, co mě nejvíc šokovalo. Bylo to jedno velké pekelné představení, ze kterého si odnáším vděk za to, že žiju, kde žiju. A píšu to tak u každé knihy o KLDR, kterou jsem četla.

21 30.12.2021

Jako vždy jsem nadšena. Podívali jsme se na zoubek dalšímu městu se zajímavou historií - Vídni. Příběh byl opět velmi pečlivě promyšlen a hlavně skvěle napsán. A co mě těší nejvíc, je fakt, že Stein byl v tomto díle dost zesympatičtěn (existuje to slovo vůbec?), no zkrátka nebyl jako osina v zadku tak jako v dílu předchozím. A to šlo panečku velkou věc - střet katolíků a luteránů! To nemohlo mezi Steinem a Barbaričem dopadnout dobře. No, a do toho začal do děje víc a víc fušovat Bohdan Jaroš... Zkrátka a dobře, tohle je série, kterou nelze nemilovat.

21 08.09.2021

Poslední ze čtyř, která mi chyběla. Hotýlek a jeho historie mi učarovaly a přišlo mi, že tato kniha byla nejspletitější a nejkomplikovanější. Celý ten chumel postav a jejich osudů by mohl být pro někoho hutným soustem, ale Mornštajnová si poradila a předestřela čtenáři několikagenerační rodinnou ságu, jejíž členové měli ve skříni poschovávaných mnoho kostlivců. Nevím proč, ale v podání Mornštajnové mi ty způsoby odchodu ze života připadají takové mírné, poklidné a snesitelné. Anebo to taky bylo proto, že jsem se nedokázala pořádně přimknout k žádné z postav. Každopádně, byla jsem jako vždy velmi spokojená, a i když mám pocit, že si jsou některé knihy podobné jako vejce vejci, pořád je to skvělé čtení. Jsem zvědavá, s čím přijde paní Mornštajnová příště.

21 11.08.2020

Krátká kniha o snu, který se zhroutí jako domeček z karet mrknutím oka. Mám pocit, že autor vtěsnal do tak krátkého příběhu příliš mnoho a že by mi vůbec nevadilo dozvědět se více o tom, jak si osud pohrál s muži, kteří se zde objevili. A přesto byly jejich povahové rysy skvěle vykresleny. Slova z posledních tří stran byla jako trny zarývající se člověku pod kůži. Fyzicky to bolelo a musela jsem na George a Lennieho myslet ještě dlouho do noci.

21 29.01.2018