elexmil
komentáře u knih
Les v domě
Alena Mornštajnová
Konečně přišla v pořadníku v mé knihovně řada i na mne. Pokud si člověk všímá různých studií o počtu týraných a sexuálně zneužívaných dětí ve vlastních rodinách, je to dost děsivé, nepochopitelné. Jedno zlo pak často podmiňuje zase další zlo. Paní Mornštajnová velmi srozumitelně a mistrně popisuje, co se může v duši takového týraného dítěte odehrávat, jak pocit nekonečné křivdy ovlivňuje chování dítěte, jeho sociální vazby, jeho celý život.
Děti z Bullerbynu
Astrid Lindgren
Nechápu jen 92 procent, jedna z mála knih, kdy bych předpokládala, že bude mít stoprocentní oblíbenost. Milovaná kniha mého dětství.
Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie
Karin Lednická
5* za dokumentární část. Přemýšlím nad tím, jak se žilo těm, kterým byl při té tragédii někdo zavražděn. Dnes je při různých tragédiích možnost různé psychoterapeutické pomoci, oni to v té hrozné době museli nějak zvládat sami. A jak se žilo těm a jak mysleli ti, kteří vraždili a nebyli chyceni.
Listopád
Alena Mornštajnová
Četla jsem tak před rokem. Představa, že by to tak klidně mohlo být byla děsivá. Retrospektivně si uvědomuji, jak jako malá jsem byla při nedostatku informací určitě hodně zmanipulovaná a idea socialistické společnosti, kde jsou všichni odměňováni rovnoměrně, mi připadala správná. Studia a další život mé nazírání na svět změnily. Při čtení této knihy jsem si na to vše více vzpomněla. Všechny knihy paní M. , které jsem četla, pro mne skvělé
Bílá Voda
Kateřina Tučková
Kniha s velkým K. Moc děkuji své kamarádce Dádě, že mi ji věnovala a tím mne donutila ji přečíst. Měla jsem totiž před tím od místních čtenářek ne zcela kladná hodnocení. O to víc mne kniha překvapila. Je řada knih a filmů, které kvalitně zpracovávají dobu totality, ty hrůzy, zvůli vládnoucích komunistů, ponižování i fyzické utrpení jejich odpůrců. Tato kniha k nim patří a navíc je zpracováno, jak v té době (ve které jsem prožila polovinu svého života) fungovala kladně i negativně církev. Zamyšlení o dogmatech, o úloze žen v církvi, to bylo pro mne hodně nové a přínosné, vedlo mne k hledání dalších a dalších informací na netu. Hodně zajímavé je i zamyšlení o odpuštění - komu a co lze ještě v rámci víry odpouštět.
Dostala jsem při tom jednu z knih z limitované edice 2500 ks. s ilustracemi Jaromíra 99 - skvělé.
Muži, kteří nenávidí ženy
Stieg Larsson
Přečetla jsem za 4 dny. Dobrá zápletka, po mne dost nepochopitelný svět ekonomiky a tisku. Dobrý kokteil různých osobností. Veskrze kladný hlavní hrdina Mikael se specificky volným přístupem k sexuálnímu životu. Sympaticky patologická osobnost hackerky Lisbeth s rysy Aspergerova syndromu (už teď mne zajímá, co se v dalším díle dozvím, co její osobnost formovalo).
Kde zpívají raci
Delia Owens
Četla jsem cca před 2 roky a utkvěla mi v paměti jako mimořádná - neobvyklé prostředí mokřadů krásně popsané, neobvyklý příběh dítěte, které v tomto prostředí samo přežije ( je to reálné?), dospívající dívka hledají cestu k lidem
Muž jménem Ove
Fredrik Backman
Krásné okouzlující čtení. Bavilo mne barvité společenství různých postav, smála jsem, byla jsem dojatá. Zbytečné se více rozepisovat - pro ty, kdo zatím nečetl: NEVÁHEJTE!
Vejce a já
Betty MacDonald
Knihy Betty MacDonald byly knihami mého mládí, četla jsme opakovaně, pomáhaly v době, kdy bylo nemocné tělo či bylo hůře na duši.
Egypťan Sinuhet
Mika Waltari
Není vůbec špatné vrátit se k titulu, který byl populární v mém dávném mládí, stále stojí za to. Po přečtení ve mně narostla chuť vidět památky Egypta konečně na vlastní oči.
Tady byla Britt-Marie
Fredrik Backman
Krásná kniha. Vzala jsem si ji na cesty, a tak byla na letišti k vidění čtoucí a nahlas se smějící "babizna". Krásně zpracované téma vývoje mladé sebepodceňující se dívky , která své psychotrauma překonávala uklízením, která se pak stala závislou na manželovi, kterou ten manžel zradil, což vedlo k jejímu úžasnému přerodu. Oceňuji osobitý humor, laskavost a lidskost knihy, mouder tam člověk najde hromadu. Jsem stejně nadšená jako z Oveho, Babička pozdravuje.. mne ale nenadchla, holt to máme každý jinak.
Než jsem tě poznala
Jojo Moyes
Krásné čtení, přečetla jsem za víkend. Můj celý profesní život je spojen s lidmi s nemocemi, s handicapy - jsem díky tomu docela otrlá, přesto mi konec této knihy vehnal slzy do očí, to se mi již velice velice dlouho nestalo. Někde jsem četla, že skutečně svobodný je člověk, jen když je sám. Když má člověk blízké, kteří ho milují a potřebují, sám není. Do jaké míry má pak člověk právo na takové rozhodnutí, jaké udělal Will, rozhodnutí, které život jeho blízkých zatraceně negativně ovlivní.
Tři jablka spadlá z nebe
Narine Abgarjan
Odkládám knihu s pocitem krasosmutnění. Než knihu vrátím do knihovny ještě si budu pročítat znova některé pasáže. Třeba : " Zpravidla nelítostný kousavý únor ukázal letos vlídnou tvář plnou sněhu. Mlčenlivá a ospalá rána , po uši zakutaná do šátků z rampouchů, nadcházela pozdě a neochotně rozháněla slabým dechem poslední noční mlhu. Kohouti křičeli málo a s nechutí...."
1.3.2024 podle knihy Přípitek předkům: Většina arménských pohádek končí. Z nebe spadla tři jablka. První pro toho kdo vyprávěl. Druhé pro toho kdo poslouchal. Třetí pro toho kdo pochopil.
Heřmánkové údolí
Hana Marie Körnerová (p)
Většina komentářů je hodně pozitivních až nadšených, měla jsem větší očekávání. V knihách vítám napětí, záhady, emoce, složité zápletky nebo také poetiku či humor - tato kniha se s uvedenými kategoriemi míjí, nijak moc mi toho nepřinesla. Ve svém profesním životě se setkávám jen s klienty se složitými životními osudy, život hlavní hrdinky mi asi i díky tomu nepřišel nijak mimořádně složitý .
Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů
Mary Ann Shaffer
Milý příběh, je vlastně jednoduchý - tedy to co se stane od 8.1. do 17.9.1949, vzpomínky na události během války rovněž nejsou nijak mimořádné, to vše by vysoké hodnocení nedalo. Přesto hodnotím celkově dosti vysoce, to kvůli tomu, jak je to napsáno, tedy forma dopisů, stejně tak se mi moc líbil styl psaní - laskavé, citlivé, místy příjemně anglicky humorné. A pro mne přínosné i stran zeměpisu, protože o Normanských ostrovech jsem nevěděla zatím nic - googlila jsem, našla jsem, jela bych tam hned.
Kurátor
M. W. Craven
Bavilo mne. Líbí se mi styl psaní, líbí se mi i popisy krajiny (knihu jsem si vzala s sebou na cestování po jihu Anglie a dojmy se mi tak akcentovaly), líbí se mi popis vztahu Poea a Tilly. Jen mi přijde, že vrah se k naplnění svého cíle mohl dostat jinou jednodušší cestou.
Vyměnit vodu květinám
Valérie Perrin
Motivací k přečtení byla úžasná kniha Tři. A opět jsem maximálně spokojená. Uchvátil mne barvitě popsaný vývoj života Violette, chvíle štěstí i situace, která je pro každou matku tou největší možnou hrůzou. A pak hledání další cesty. Odlehčení přináší popis všedních dní. Do toho se motají další lidské příběhy - příběh Irene a Gabriela mi přišel už dost nadsazený. To ale neubralo čtivosti, zhltla jsem za dva dny.
Všechno modré z nebe
Mélissa da Costa
Vážné téma zpracované jemně, laskavě. Krásný příběh dvou citlivých lidí, kteří se jeden druhému postupně otvírají a vyrovnávají se se svými traumaty i s nevyhnutelností konce života. Snad chvílemi trochu rozvláčné. I tak patří do kategorie "doporučuji"
Zapomeňte na neděli
Valérie Perrin
Začala jsem číst a bylo mi téměř svátečně a těšila jsem na stejně krásný zážitek, jaký jsem měla u předešlých dvou knih autorky. A bylo to tak, opět jsem četla jedním dechem. Dva proplétající se silné silné, hluboké, smutné i krásné příběhy. Představuji si autorku jak píše, slušelo by jí do ruky pero, vidím, jak na papíře lehce přibývá text, v tom textu je láska, lidskost, empatie ke stáří, nevyrovnanost mládí, je tam i zloba, závist a nenávist...