elexmil
komentáře u knih
Co život dal a vzal
Betty MacDonald
Stejně jako u "Vejce a já" kniha mého mládí, ale milovala jsem ji ještě více než Vejce a četla mnohokrát.
Kočka a Generál
Nino Haratischwili
Brilka mne asi uchvátila více, ale i tak plný počet hvězdiček. Oslovilo mne, jak autorka spřádá životy několika osob až do konečného a pro běžného čtenáře dosti hrozného vyústění.
Mexikopedie
Eva Kubátová
Pro toho, kdo jede do Mexika, určitě bezvadný zdroj informacích podaný příjemnou a zábavnou formou. Díky těm informacím jsem při své cestě Mexikem vnímala mnohé, čehož bych si bez přečtení obou Mexikopedií asi ani nevšimla.
Noc tisíce hvězd
Andrea Yaryura Clark
Další kniha, kterou jsem cíleně vybírala s ohledem na mou plánovanou cestu do Argentiny a Chile.
Komentáře přede mnou psaly o tom, co v knize vnímám i já - v knize jsou proměny lásky, přátelství, ideály i naivita, touha pomáhat i něco změnit, proti tomu stojí krutost a bezpráví, diktatura.
Strhující - mám přečteno za pouhé dva dny. Četla jsem s netem po ruce a stále hledala pro mne zatím cizí pojmy, historické a místopisné souvislosti - nesmírně obohacující, hodně témat k zamyšlení.
Doporučuji.
Poslední knihkupectví
Madeline Martin
Kladná hrdinka Grace, milá, pracovitá, obětavá, empatická s prostým myšlením. Kol ní spousta veskrze dalších kladných postav. Až mi to evokovalo dojem pohádky s nesložitým příběhem a dobrým koncem. Hodně jednoduché odpočinkové čtení. Na druhá straně autorka, přestože válku nezažila , docela slušně přibližuje průběh války v Londýně, což jsem asi vnímala více, to při současném řinčení zbraní nedaleko od naší země.
Přebal knihy moc hezký.
Loď plná nevěst
Jojo Moyes
Komentáře se hodně liší. Mne zaujalo. Jednak přínos stran dějin - o tak velkém stěhování válečných nevěst jsem nevěděla. Rozhodně by byla zajímavá studie, jak ta válečná manželství dopadla. Líbilo se mi, jak autorka umístila do jedné kajuty čtyři zcela odlišné ženské osobnosti, popsala něco z jejich předešlých životů, zabývala se vývojem jejich vztahů. Popis života na lodi sice místy trochu vleklý (minus 1*), ale zase dost výstižný - čtenář si tu plavbu může dost dobře představit, to včetně vylodění v Plymouthu (což mne tzv. dostalo, v Plymouthu jsme cca před měsícem byli, to jsem netušila, že tam nějaká taková loď přistála).
Hospodyně
Natalie Barelli
Líbilo se mi, přečetla jsem za dva dny. Bavila mne mne sebeironie Claire a její hodně věcný přístup k životu, bavily mne její propracované intriky. Neseděla mi osobnost Harveye, byla celkově nějak méně propracovaná.
Staré odrůdy
Ewald Arenz
Z minulých komentářů opakuji – krásná jazyková stránka, kniha plná poetiky, barev a vůní krajiny, čtení jako udělané k letnímu dni, krásně zachycené pozvolné plynutí venkovského života. Začetla jsem se celkem rychle, ale časem mi přišla ta dějová zápletka nějaká chudá, ten příběh dvou žen je vlastně hrozně jednoduchý. Za tu poetiku bych hodnotila výš, vzhledem k zápletce jen 3*.
Pobřežní cesta
Raynor Winn
Dva pokusy začíst se neúspěšné, knihu vracím nedočtenou do knihovny. Od začátku mne iritoval přístup autorky k její životní situaci. Říká se, že kriminály jsou plné nevinných - jaká tedy byla skutečná vina autorky a jejího manžela na jejich životním ekonomickém krachu? V jejich situaci bych čekala nějaká bazální racionální řešení a ne to, které zvolili, zvláště když manžel autorky je nemocen a perspektiva jeho dalšího života je velmi nejasná.
Našeptávač
Donato Carrisi
Zpočátku jsem si chválila - napínavé, dobré. Pak au au - čtení myšlenek senzibilkou, iracionálno nesedící do kontextu knihy, mé hodnocení kleslo. Pak se do sféry zla zamíchaly další osoby, kde to čtenář nečeká, to bylo zbytečné, přehnané, mé hodnocení opět klesalo. Váhání mezi 3* a 4* rozhoduje, že jsem se přece jen od knihy neodlepila, přečetla jsem rychle, takže mne to vlastně zajímalo, bavilo.
Sultánův kuchař
Saygin Ersin
Zatím jen 5 komentářů - mnoho čtená kniha není. Já hledala kvůli plánované cestě do Kappadokie tureckého autora, výběr rozhodla anotace zmiňující život v paláci Topkapi . Zpočátku jsem byla přímo nadšená popisem života personálu v sultánském paláci, propojila jsem si se čtením své okouzlení z návštěvy Istanbulu a tohoto paláce před dvěma lety. Od druhé poloviny mi připadal text už spíše se pomalu vlekoucí, mé nadšení z knihy, která je takovou pohádkou pro dospělé, pomalu pokleslo.
Určitě stojí za to si přečíst recenzi "Kdo by se odvážil zabít malého pána chutí?"
Dáma a tučňáci
Hazel Prior
Mám pocit +-. Jsem dost aktivní seniorka, ale pobyt 86leté lehce dementní paní na Antarktidě mi přijde hodně nereálný (ale na Everest za peníze dostanou i nehorolezce). Málo reálné je i to, že by člověk v tomto věku byl schopen pozitivních duševních a osobnostních změn. Veroničin deník posloužil k vysvětlení psychotraumat z dětství, k 15ti leté mi neseděl. Patrick mi přišel už více reálnější, líbila se mi cesta, kterou k sobě našli Veronika a Patrick. Líbily se mi popisy prostředí a tučňáků.
Vincentův poslední obraz
Marianne Jaeglé
Kniha má hodně pozitivních komentářů, já nedočetla. V první třetině vlastně ne složitý příběh - selhávající soužití dvou malířů, u Gogha manifestace psychické poruchy až s psychotickými příznaky... to není čtení pro můj volný čas
Prohřešek
Brandi Reeds
Přečetla jsem rychle, byla jsem zvědavá na rozluštění. Není na to ale na plný počet hvězd - na tu jednu zápletku příliš mnoho slov.
Někdy to opravdu je tak, jak říká citát v úvodu: Ten, kdo nic neví, je pravdě blíž než ten, jehož mysl je naplněna lží a omyly. (Thomas Jefferson).
Mami, miluju
Aleš Palán
Život nám všem přináší starosti, problémy. Hrdinky rozhovorů jich měly nadprůměrně. Četla jsem jedním dechem.
Sépiový portrét
Isabel Allende
Další kamínek do mé mozaiky čtení o Chile, nové informace tentokrát o Pacifické válce a pak o občanské válce v Chile r. 1891, zase jsem si hledala spousty doplňujících informací na netu. Na konci 19tého století přichází do Chile pokrok vědy a techniky, na venkově se žije ale vcelku tak, jak žily předešlé generace, ve městech je život o něco volnější, ženy mají více možností, jak uspořádat svůj život.
Každý, kdo četl Dceru štěstěny, by měl přečíst i tento díl. Bouřlivé životy postav z prvního dílu se v tomto díle uklidňují a završují, přesto jde opět o čtení barvité, které jsem opět zhltla během tří dnů.
Inés, má drahá
Isabel Allende
Četla jsem (jako již druhou knihu od Isabel A.), abych se zase něco víc dozvěděla o zemi, kam již brzo pojedu. Nijak mne netěší číst o tisících zabitých, o mučení a uplování a bičování, o znásilňování žen, o dětech roztrhaných na kusy, o indiánech, kteří pochodovali spoutaní v okovech - o děsivých dějinách konkvisty v Jižní Americe. Přes ty hrůzy pro mne jistě stran poučení o dějinách Chile přínosné. Seznání se se životem reálné postavy Inéz Suárezové bylo pro mne překvapivé. To, co ta žena prožila, je neobvyklé až fascinující - cesta lodí do Ameriky, "trek" přes poušť Atakama, práce při založení Santiaga. Neměla jsem pocit, že je to dílo současné autory, ale že je to skutečné vyprávění Inéz. Není to čtení odpočinkové, ale stálo to za to.
Kocour Bob: Příběh o přátelství a naději
James Bowen
Styl psaní je poměrně jednoduchý, popisný, nicméně ten příběh muže a kocoura je úžasný, výjimečný. Moc by mne zajímalo, jak autor žije v současnosti, moc jsem toho na netu nenašla.
Zátiší
Louise Penny
Poklidný příběh, snad až příliš se vlekoucí, zamotané vztahy celé řady obyvatelů malé vesnice. Bavilo mne +-, nicméně zkusím další příběh ze série.
Království z kostí
J. D. Kirk (p)
Můj dojem jedním slovem : ploché. Jinak Trudošův komentář řekl vše, není co dodat.