elfos komentáře u knih

Četla jsem vydání z roku 1965. Skvělá detektivka, vynikající Škvoreckého překlad, požitek Dámu v jezeře číst.
Central Detective Bureau je FBI? Podivné, to by mě nenapadlo..

28 30.09.2013

Jsem sotva ve čtvrtině knihy, ale neodolala jsem..:

Je pravda, že nikdo nedokáže udělat nepořádek rychleji než skupinka Fíglů, ale i když je to divné, stejně rychle dokážou nepořádek uklidit a nepotřebují k tomu ani pomoc ptáčků zpěváčků, veverek a řady dalších náhodně vybraných lesních zvířátek.

(Terry Pratchett - Obléknu si půlnoc)


*

A po dočtení: Báječné, tak jako všechny díly Úžasné Zeměplochy. Velmi doporučuji. Knihy s Toničkou a čarodějkami vůbec mám obzvlášť ráda. I když jde o fantasy, je v knihách Terryho Pratchetta - a v této nejinak - život, se vším, co přináší....

24 03.06.2013

Během prohlížení této knížky zjistíte, že se vám ve tváři usalašil úsměv.

23 13.04.2013

Na čtení téhle série jsem se těšila hodně a dlouho. Dnes konečně dozrál čas, i rozečetla jsem knihu první........

G. R. R. Martin - Hra o trůny 1:
Dechy mužů a koní se mísily, měnily se v chladném ranním vzduchu v obláčky páry. Jeho otec nechal muže odvázat od zdi a přivést před ně. Robb a Jon seděli vzpřímení a tiší na svých koních. Bran mezi nimi na svém poníkovi se snažil vypadat starší než na svých sedm let a pokoušel se předstírat, že tohle všechno už viděl. Branou tvrze profukoval mírný větřík a nad jejich hlavami se ve vzduchu třepetal praporec Starků ze Zimohradu: šedivý zlovlk běžící po sněhobílém poli.

*

A po dočtení: Nádherně propracovaný svět, do kterého jsem zavítala ráda, a těším se na to, až se tam budu vracet s dalšími a dalšími díly série.

40 20.02.2013

Moc pěkná, nezklamala mě. Minulou noc jsem se do ní začetla, a dočetla jsem ji včera ve 4.54 hod. ráno. Pak jsem šla spát, z jedné strany mlžný Měsíc, z druhé obdélník světla. Divná mi nepřišla vůbec, všechno bylo kouzelně popsáno, byla jsem tam na ostrově taky :-) .. A konec není ani tak k domýšlení, myslím si, nýbrž přijde určitě další díl s pokračováním příběhu, na který se už teď moc těším a který si nenechám ujít.

50 28.01.2013

Dobrá tedy, zalovíme v Nůši jak v kouzelníkově klobouku, a něco - kouzelného - vytáhneme. Potěšení neméně veliké, jako je to z objeveného bílého králíka.
(Co asi vytahují ze svých klobouků králíci?)

*

Skoro každý všední den za mnou do redakce přicházejí lidé, starší i mladší, ale víc ti starší, a přinášejí k posudku své básně. A žádají, abych byl upřímný, nemilosrdně upřímný - ale běda, kdyby se mi jen veršík nelíbil, kdyby mi jen jeden jediný veršík nepřipadal nejlepší, běda, kdybych při čtení mlčel a neobdivoval talent a dílo. Běda mi, jestliže nevolám šťastně: "Toto je, vážený příteli, překvapivě nejpozoruhodnější ze všeho, co jsem kdy četl, a nejenom od vás!" - A tak skoro každý všední den je se mnou běda.


(Ivan Wernisch: Pekařova noční nůše)

*

Přesně tak. Velmi doporučuji.

17 17.09.2012

Celý život mám ve svém seznamu Chci číst už roky. Na předních místech. Dnešek je dnem, kdy - lépe řečeno od kdy - mám konečně možnost si tyto deníkové záznamy úžasného Jana Zábrany přečíst. Na ukázku, a na oslavu:

*

1. listopadu 1948

Stál jsem dnes na hřbitově polorozsvíceném světýlky vzpomínání blízkých a snažil se promyslet se hlínou ke zbytkům mrtvých tam dole. Nemohl odejít všechen život z toho, co kdysi žilo. A tak věky odcházeli lidé, odcházejí, mění se v hlínu jejich těla; každého to čeká, a přece se nikdo nedovede oprostit strachu a hrůzy ze smrti. Je to ta nenávratnost a věčnost smrti, zmlknutí nekonečné – co děsí. Už před dávnými věky, za Ciceronových dob, říkali lidé, že není třeba se smrti bát; ale šel čas, zemřeli a nikdo nepoví naší bezradnosti, zda se skutečně nebáli. Nikdo nepoví.


(Jan Zábrana: Celý život)


*

Po dočtení: Bylo to místy hodně těžké čtení. Není to kniha, kterou přečtete šup šup, jedním dechem. Myslím si ale, že i to pomalé čtení a opakované návraty k řádkům deníku měly něco do sebe a ještě zvýraznily zážitek z téhle knihy....

35 17.09.2012

Skvělá kniha, chytla mě od prvních stránek a už mě nepustila. Autorka vytvořila fantastický svět se svými zákonitostmi, zvláštnostmi a lidmi, kterými je obydlen. A vztah draků a jejich jezdců je prostě kouzelný. Doporučuji, stejně jako další díly série Drakeni z Pernu.

23 16.08.2012

Od samého začátku urputný pohyb vpřed, a bezmoc. Úplná a definitivní beznaděj snad - zatím - ještě ne, ale bezmoc ano. Prostupuje celou knihou - ale je v ní i nezlomná vůle nevzdat to a zůstat lidský.

Jsem na straně 38:

Šli dál. Chlapec plakal a pořád se ohlížel. Když přišli ke kopci, muž zastavil, podíval se na něj a pak na silnici, odkud přišli. Spálený muž se převalil a na dálku se ani nedalo poznat, co to tam leží. Moc mě to mrzí, řekl. Ale nemáme mu co dát. Nemůžeme mu nijak pomoct. Je mi hrozně líto, co se mu stalo, ale nic s tím nenaděláme. Je ti to jasný, viď? Chlapec tam stál a hleděl do země. Přikývl. Pak šli dál a chlapec už se neohlédl.

51 05.08.2012

Jedním slovem: lahůdka. K neuvěření, že se jedná o prvotinu. A navíc má tato kniha (a hlavně její autor - na rozdíl od např. norského detektivkáře Torkila Damhauga) to štěstí, že se jí dostalo skvostného překladu vynikajícího překladatele Viktora Janiše.
Neodolám, a přidám pár vět z knihy - kterou srdečně doporučuji a těším se na její pokračování.

Vrána příšerně zfušovala přistání a teď ke Cabalovi plna naděje hopsala přes trávu. Pohlédl na ni bez sebemenší náklonnosti.
„Proč jsi nemohla být něco stylovějšího?“ zeptal se jí. „Třeba krkavec. Nebo havran.“
„Kronk!“
„Nebo tučňák. Vážně bych si nevybíral.“ Zadíval se na vránu a vrána se s očekáváním zadívala na něj. „No tak dobře,“ řekl nakonec a poklepal si na rameno.

21 24.06.2012

Ne moc často doporučuji knihu (navíc čerstvě narozenou knihu), kterou jsem ještě nečetla.... Nu, teď právě zase jednou nastala ta výjimečná chvíle. Sbírku nonsensových básní Špásmo autora (a úžasného, skvělého překladatele) Richarda Podaného mohu doporučit z plna srdce od prvního okamžiku, kdy jsem se o ní dozvěděla. Radostně ji vítám na světě, a směle a s radostí ji doporučuji - jsem si naprosto neochvějně jistá, že v téhle knize skrývá se čtení neobyčejně lahodné, hravě moudré, bláznivě poetické.... nespoutané, rozpustilé a pestrobarevné jako roztančení nudibranchové v modrých hlubinách mysli.

*

A po dočtení mohu dodat jen to, že je to skvělá kniha, bylo potěšením ji číst a doporučuji ji všem - věřím, že podobný zážitek přinese naprosté většině svých čtenářů.

15 02.05.2012

V téhle knize najdete velice různorodou, pestrobarevnou směs skvělých povídek. Od Michela Fabera jsem toho četla už hodně, a pokaždé znovu žasnu nad jeho fantazií a nad tím, jak bravurně ji dokáže přenést do slov a přes své knihy i na čtenáře. A velmi oceňuji i autorova dvorního překladatele Viktora Janiše, který tu fantazii a atmosféru dokáže zachovat i ve svých překladech a přiblížit českým čtenářům Faberova díla. U mne nadšení. :-)

Docela malý kousíček z úžasné povídky "Někdy prostě prší":

První úvaha odshora byla od Fiony Perryové, té blondýnky s drobnýma ouškama, co nosila trička o několik čísel větší.

Naše škola se jmenuje Rothereyská základní škola. Má tři třídy, nejstarší děti jsou šesťáci a sedmáci a s těmi já jsem ve třídě. My už děláme ty těžký věci. Příští rok jdu na akademiji v Moss Banku. Naše paní učitelka říká, že teprv tam začne opravdická zábava. Naše paní učitelka už ve škole není. Když jsem jí viděla naposled, musela odejít domů, poněvadž brečela. Další den jsem zůstala doma, protože mně bolelo bříško (snědla jsem nějakou špatnou rybu). Ale moje nejlepší kamarádka Rachel tvrdí, že naše třídní tenkrát prostě ztratila hlavu a už se nevrátí. Máme novou učitelku a to jste vy, paní Strathiarnová, která teď čtete tuhle úvahu!

29 13.02.2012

Báseň v obrazech a obrazy v básních.... to je Česká Třebová očima fotografa a básníka. Prohlédla jsem a přečetla s potěšením - jak bych byla hrdá, kdyby podobná kniha vyšla o Lese! Česká Třebová může mít z téhle knihy radost.. a velmi tuším, že radost budou mít i její čtenáři procházející tím městem, ať už na stránkách knížky, nebo ve skutečnosti. Je to krásné město. A krásná kniha.

20 07.11.2011

Příčí se mi dávat knihám odpad, tak se pokusím neudělat to ani této, i přes velmi silné nutkání. Vždycky si říkám, že kniha přece jen dala autorovi i dalším lidem okolo nějakou práci.... Paulo Coelho se však snaží v téhle knize manipulovat svými čtenáři, zneužít jejich hlad po lepším životě a vlídném slově.. zblbnout je. Děsivé. A smutné.
Nejsem na psaní komentářů a mnozí tady už to řekli výstižněji. Tak jen dodám, že je třeba bojovat.. sám nebo s pomocí svých nejbližších, rvát se s nepřízní osudu jak jen (a pokud) vlastní (!) síly dovolí, a nedovolí-li, nějak to vydržet, než to zas půjde.. ale nespoléhat na Všehomír, a už vůbec ne na autora téhle knihy.

DŽBÁN ŽÍZNĚ


Ne, moji hlavu
neodbarvila dlouhá léta!
Jen hejno lítých dnů,
co na ni pořád slétá.


Urwa ibn al-Ward al-Absí


*

Prastaré básně, které vznikly v mysli, srdci člověka před více než tisíci lety, a přesto mají stále co říct. A taky děkuji nakladatelství Mladá fronta za edici Květy poezie.

20 21.08.2011

Jan Skácel patří k mým nejoblíbenějším básníkům. Proč, to vysvětlovat nebudu, ať si každý posoudí sám, jestli se ho básníkova slova dotkla, nebo ne. Ale mám ho moc ráda od první chvíle, kdy jsem se s ním setkala, a trvá to dodnes. Myslím, že se to už nezmění :-) . A tak i četba Jedenáctého bílého koně pro mne byla svátkem a báječným zážitkem. Čirá krása.

*

Jan Skácel
JEDENÁCTÝ BÍLÝ KŮŇ

Jednou doopravdy mrzlo a přes naši ulici přecházela tříbarevná
kočička. Zvedala tlapky jako baletka.
Byl jsem za městem a díval jsem se, jak země odpočívá. Hlína
voněla ze sna a všichni ptáci byli černí.


(Nostalgická kurzivka na nový rok)

30 16.05.2011

Michal Ajvaz
DRUHÉ MĚSTO


U okraje stolu ležela rozevřená silná kniha; na toto místo obrazu dopadal pruh světla z vedlejší místnosti, a tak jsem mohl přečíst text na jejích stránkách: byla to Odysseia a byl v ní tužkou podtržený verš "ó moi egó, teón aute brotón es gaian hikanó?" - v zemi jakých lidí jsem se to, proboha, zase octl? -, vedle na prázdném okraji stránky bylo tužkou drobným písmem připsáno: "Po dlouhá léta napjatá tětiva úzkosti se zadrnčením praskla, když se ve své zlaté masce, zářící jedovatými odlesky nočních světel, nečekaně zjevil Ten, který k ránu zpívá ve skříni."

*

Miluji jiné a snové světy, věci pod povrchem, nový pohled na staré věci.... Není tedy asi divu, že mě Druhé město M. Ajvaze okouzlilo. Drobná ukázka, kterou jsem z knihy vybrala, možná napoví, čím.

18 29.03.2011

Co dodat k poesii mého oblíbeného básníka Ivana Wernische. Snad jen dvě slova: Velmi doporučuji. A ještě dvě: Zážitek číst.
A přidávám drobnou ukázku, která vydá za stovky slov.


*

Ivan Wernisch
TO KDY KDO


Čeho se naděju... nepotěším se asi.
Nejsem ze smutných a k veselosti
mám jako k smrti - daleko, blízko -
nevím, kde je.


.

14 06.03.2011

Dvanáct básní, každá věnovaná jednomu měsíci. Postupně, spolu s básníkem, projdeme celým rokem. Líbí se mi ten nápad, a říkám si, jak by asi uchopili tohle téma jiní básníci a autoři, nejen různí lidé, ale taky žijící v různém období, s různými zkušenostmi a pohledem na svět. Myslím si, že by to bylo zajímavé.

*

Karel Toman
BŘEZEN


Na naší studni ráno hvízdal kos:
Jde jaro, jde jaro.
A když jsem okno na sad otvíral,
šeptaly pukající pupeny:
Jde jaro, jde jaro.

Bože můj,
obnoviteli, obroditeli,
na srdce v sněhu pamatuj.

Jan Skácel
ROSA COELI

Na celém světě není tolik ticha
jako když sněží v Dolních Kounicích
a pobořenou střechou katedrály
snáší se k zemi bílý sníh

Slavík tam zpívá v létě celou noc
a němá luna na cimbálek hrá
stříbrný nástroj který nemá strun
pod volným nebem v troskách kláštera

Ty holé zdi tu stojí po staletí
kde byla dlažba dávno roste pýr
z přadena touhy panna odmotává
a nad hlavou jí létá netopýr

Když odmotala všechnu hebkou přízi
složila ruce v klín a zatajila dech
na nebi zvolna zhasínají hvězdy
a netopýr jí usnul ve vlasech

A co jsou staletí a co je vlastně věčnost
než ve vesmíru opuštěný kout
Ve studni času utopil se okov
na dno té studny nelze dohlédnout

*

Tato báseň, jakož i další básně úžasného Jana Skácela, patří k mým nejoblíbenějším.
Z plna srdce tvorbu Jana Skácela doporučuji všem.

30 26.01.2011