Endy17 komentáře u knih
Nejprve mě oslovil autor, hned na to jeho kniha. Mám pocit, a to nejen z Hlavní role, že jsme s panem Jarešem naladění na stejnou vlnu, a snad proto mě jeho díla opravdu zaujala.
Ačkoliv jde o humoristický román ( a vlastně na hraně sci-fi), místy je až děsivě realistický. Při čtení se nevyhnete úsměvu na rtech ani mrazení v zádech. A každá další stránka to jen umocní.
V rámci Čtenářské výzvy 2016 (oblíbená kniha mého dětství) jsem se po mnoha letech vrátil k "Novým pověstem českým". A kniha opět nezklamala. Plná absurdit, laskavého humoru a milého prostředí prvorepublikového mě dokázala pobavit stejně, jako při prvním čtení před.... prostě před lety.
Na přelomu osumdesátých a devadesátých let jsme Haileyho knihy hltali a ty šly z ruky do ruky. Po přečtení Přetížení si říkám - proč vlastně? Možná je to dobou, možná mi jen tak úplně nesedla tahle kniha, kterou bych rozhodně neřadil mezi bestsellery. Ani mezi mé nejlepší nákupy v tomhle roce.
Nebyl bych až tak tvrdý, jako někteří autoři předchozích komentářů, ale i pro mě byla knížka v podstatě zklamáním. Jak už bylo řečeno, děj se rozeběhne celkem hezky, ale druhá polovina, možná závěrečná třetina, je poplatná paperbackovému vydání a hodnotit dílo jako béčkové je vcelku lichotivým hodnocením.
Trochu netradiční detektivka. Mé první, ale určitě ne poslední setkání s detektivem doktorem Alexem Crossem.
Úplně jiná kniha, než kterou jsem hledal. Čekal jsem severskou detektivku, našel jsem psychothiller. První polovinou knihy jsem se prokousával dost těžko a byl jsem jen krůček od toho, abych ji odložil. Nakonec mě příběh dokázal vtáhnout a přišel jsem na chuť i dvojí formě kapitol, kdy autor předkládá vzpomínky Fina na dětství a mládí psané v první osobě (ich formě) a děj ze současnosti v osobě třetí.
V závěru knihy jsem dospěl k rozhodnutí, že si přečtu i další dvě pokračování téhle trilogie, ale Ostrov Lewis ani tak mezi mé bestselery patřit nebude.
To, že je Michal Veiwegh živý a zdravý, nepřímo dokazuje, že kniha není dokumentem. Spíše snad (slovy autora) jízlivou satirou. Na druhou stranu, pokud autor není politiky vláčen po soudech, o úplnou fabulaci nejspíš také nejde. Většina postav, byť zdánlivě skrytá za upravenými jmény nebo popisovaná funkcemi a hodnostmi, má svůj reálný a velmi snadno odhalitelný předobraz. Co, bohužel, odhalitelné není, je hranice, kdy fabulace přechází v realitu a naopak.
Nesbo je vždycky sázka na jistotu, i když Červenka je trošku netradiční. Retrospektivní pohledy do druhé světové války a návraty zpět na přelom druhého a třetího tisíciletí provádí čtenáře celým dějem a zpestřují tak příběh. Pokud by se někomu zdálo, že v závěru zlo zůstalo nepotrestáno a konec je tak malinko otevřený, doporučuji přečíst si další knihy s případy Harryho Holea...
Knížka plná překvapivých zjištění, že ono to všechno bylo tak trochu jinak...
Překlad Jiřího Joska je velmi moderní, místy se mi zdál moderní až příliš. Pokud je to ale cesta, jak přivést k Shakespearovi víc současných čtenářů, je cestou správnou. Navíc je dvousvazkové souborné vydání ozdobou knihovny.
Nejsem si úplně jistý srozumitelností pro dětského čtenáře, ale na základní seznámení s biblickými příběhy je kniha vhodná i pro dospělé. Zjednodušené a tak trochu pohádkové převyprávění v tomhle případě není na závadu.
Moje možná přehnané očekávání nebylo naplněno - od autora jsem zvyklý na hodně vysoko posazenou laťku a tentokrát mě kniha trochu zklamala. Konec, několikrát zmiňovaný v předchozích komentářích, je opravdu překvapivý, ale na mě působil trochu násilně, možná až na hranici absurdity.
Hodnotit Shakespeara snad ani nejde.
Neustále mě překvapují textové rozdíly různých překladatelů. Tohle vydání (překlad E.A.Saudek) bych označil za zlatou střední cestu - pro dnešního čtenáře je mnohem čtivější než starší vydání (například ve Fischerově překladu), přitom zůstává poetický a není přehnaně moderní, jak na mě místy působí překlad Jiřího Joska.
Nadšení ostatních čtenářů nesdílím, mě tenhle příběh nijak zvlášť nepohltil.
Hodně přeslazená telenovela.
Autor je výborný vypravěč a příběh se tak čte skoro sám, ale červená knihovna nikdy nebyla můj šálek kávy.
Nabízí se srovnání s Mužem, který chtěl být šťastný. Zajímavé jako cestopis či jako sonda do odlišné kultury, ovšem s většinou názorů a závěrů autorky se ztotožnit nedokážu.
Petr s Rozárkou odjeli z Prahy a tak je urozený pan Jiří Adam z Dobronína na vyšetřování sám - ale překvapivým vývojem dlouho sám nezůstane...
Po přečtení rukopisů jsem natolik rozpačitý, že si netroufám hodnotit. Bez ohledu na jejich (ne)pravost uznávám jejich přínos a ve své době velký význam, jejich čtení pro mě ale velkou radostí nebylo.