engelbert komentáře u knih
Při četbě jsem měl stálý pocit jakoby mě zmáhala kocovina. Přesto jsem rád četl neotřelé postřehy odhalující všudypřítomné pokrytectví.
Důležité věci se odehrávají v skrytu. Konec série a abych ji přečetl znovu, protože mi toho nepochybně spousta unikla.
Divní lidé, divné pohnutky, přesto vše dává jakýsi smysl. Líbila se mi úvaha, zda hlavní hrdina spisovatel, není též vraždící monstrum, obdařené však dokonalým sebeovládáním.
Skvělé! Vše na počátku je divné. Nikdo se nechová normálně. Přesto každý sleduje svůj cíl, který je velmi pozvolna odhalován.
Za knížkou vidím obrovské množství piplavé práce, kterou bohužel málokdo dokáže ocenit. Nic lepšího k objasnění feudálních vztahů mezi panstvem a poddanými jsem nečetl. Mám však dojem, že dnes to málokoho zajímá.
Předně jsem rád, že jsem si knihu přečetl, o Štefánikovi toho totiž velmi málo víme. Cením si autorovy práce, i toho, že nesklouzl k podpoře různých konspiračních teorií. Generál Štefánik byl nepochybně zajímavá osobnost, bohužel v této knize jsem si často připadal jak v harlekýnce, všudypřítomné duševní krize, horoucí vyznání přátelům a podobné situace zaplňují tuto knihu měrou vrchovatou. Generál je tu zpodobněn spíše jako přecitlivělý zasněný básník, než jako vědec, voják a diplomat. A chci dodat, že mě v knize rušily hojné pravopisné chyby, obvykle nezvládnuté příčestí minulé a opakovaně špatné skloňování zájmena být (např mohl si napsat ). Za to však nemůže autor, spíše překladatel.
Jedinou chybou této knížky (pokud je to vůbec chyba), je nutnost pokračovat i dalším dílem. Skončilo to v nejnapínavějším.
Dopis vládě SSSR je naprosto mrazivě drsná autentická ukázka jak může režim zničit takového umělce.
Překvapilo mě, když jsem zjistil, že se vlastně jedná jen o rozpracovaný motiv z Foucaltova kyvadla. Přesto se mi to velmi líbilo. Stokrát opakovaná lež se stává pravdou.
Pokud jsou básně odrazem básníkovy duše, musí mít nelehký život. Naštěstí jsou verše zábavné i pro méně rozervané jedince, než je on.
Od krátkých povídek ze života různých lidí jsme záhy přešli ke konfrontaci byrokratického aparátu s anomálním jevem, pokusem o jeho vysvětlení, ukázku následků pro účastníky, kritiku vlastního díla autorem, až po závěrečné finále. Některé kapitoly na mně působily nadbytečně, skoro to vypadá, že autor je při editaci zapoměl vyjmout. Eticko náboženský problém nebyl vyřešen. Přesto mě to bavilo a jsem spokojen.
Hrozně těžko jsem se do knihy začítal. Vypadalo to trochu jako zárodek hnutí šířícího nenávist vůči všem. A vlastně to tak i dopadlo. Jenom doufám, že to není temná věštba. Moc naděje jsem tu nezískal.
Jako neúčastný na sociálních sítích jsem se nemohl připojit k těm hlasujícím, kterým Karpatské hry změnily život. Proto jsem se na rozhovor s jejich autorem velmi těšil.
Bohužel je patrné, že Náčelník je již na sklonku života a v rozhovoru již není ta obdivuhodná síla (kouzlo? moudrost? radost?), kterou oslovoval čtenáře Karpatských her. Je to pohled moudrého muže, který má svůj pohled na svět, který ale nikomu nechce podsouvat, nebo snad vnucovat.
Překvapila mě jeho potřeba vytvářet si seznamy. Napadá mě jak by si asi rozuměl s Umbertem Ecem?
Každopádně jsem si Náčelníka přečetl rád, s úctou, ale bez pozitivního uhranutí (uhranutí je spíše záporné). A tiše mu závidím.
Pro mně úplná bomba, i když vidím jak plytce to vypadá. Autorovi se podařilo naprosto srozumitelně a bez hořkosti popsat jevy, které si pamatuji z dětství a jinošství, které jsem žil a, které dnes, vyprávěné v jednotlivostech, znějí absurdně. Troufl si napsat kacířskou pravdu, že císař je nahý i se zdůvodněním. Není prázdnější floskule, než heslo: komunismus náš cíl, protože stát, tedy strana, neměla dle skutků jiné cíle, než držet moc a klopotně dohánět kapitalistický materiální blahobyt. Prorocká slova: "Běda státu, který nemá co rozdávat!"
Poučné i dnes, protože lid je ochotný odložit své hmotné blaho ve jménu nějaké ideje, kterou i dnes postrádáme.
Dá se říct, že jsem vrstevníkem hlavního hrdiny. Bavilo mě tedy porovnávat své prožitky ze školního dětství s autorovými. Zásadní rozdíl a hendikep však byl dán samotným prostředím, kde my jsme si tu mohli poslouchat a snít Pink Floyd? Nemám staršího sourozence a nikdy mě nenapadlo, jaký silný formativní vliv mohou mít. Bohužel jsem se nedozvěděl, co měla sestra tak zásadního proti Mothers of Invention, že jimi strašila svého bratra.
Není to žádný thriller, ale stále o knížce přemýšlím. Drží se mně jako klíště. Týká se to jen básníku? Nebo taky ovlivňuji tak moc životy druhým?
Trochu mě šokovala naprostá rezignace nad nad orgány zajišťujícími bezpečnost a spravedlnost. Trochu mě nebavilo jak se vše hladce dařilo.
Není to zrovna velkolepé dílo, ale úděl stárnoucího záletníka je tu zobrazen nemilosrdně.
V poslední době jsem měl dojem, jakoby největšími zvěrstvy 2. světové války byl odsun Němců z Brna, nebo jejich vraždění v Postoloprtech. Tady konečně zase došlo k připomínce, co tomu předcházelo.
Smekám před nimravou prací autora i jeho předchůdců, kteří z minima zdrojů dokáží vyvodit nějaký závěr o počátcích našeho státu.