Eremites komentáře u knih

Tak dokonale literárně zpracovanou beznaděj jsem snad ještě nečetla....opravdu drsné, syrové a ponuré čtení. Tiše doufám, že se něčeho takového nikdy nedožiju, nevím, zda bych v sobě našla tolik síly co Muž a Chlapec.

37 10.02.2017

Máte rádi sex, drogy a hudbu s kamením? Kožené hábity pošité cvočky? Rebely na Neviditelné univerzitě? A Smrtě? Říká vám něco jméno Buddy Holly? A skupina Howling Rock´s? Je vám povědomý hit "Takový žebřík do ráje"? Tak to si tuhle lahůdku pana Pratchetta mapující vznik rokenrolu nesmíte nechat ujít.

Pravda - sexu a drog v ní zase tak moc není, ale vtipu a hudby s kamením o to více!
Aneb příběh o tom, jak se chudák Smrť snaží vymazat vlastní paměť nejprve pomocí alkoholu a poté služby v cizinecké legii a jeho práci musí zastat jeho dospívající vnučka Zuzanka. Mezitím se na Zeměplochu dostala magická hudba s kamením, která ovládla všechny a všechno, včetně mágů. Geniální jízda!

"Rozhlédl se po okolních tvářích. Návštěvníci Bubnu byli zvyklí na opilecké samomluvy, ale ne na takovéhle.
VIDÍTE.VIDÍTE. VIDÍTE, JAK SE PŘED VÁMI VĚCI TYČÍ JAKO LEDOVEC, A NESMÍTE NIC DĚLAT - PROTOŽE-BRTOŽE-BRŽEKVŮLIZÁKONŮM. SE NESMÍ PORUŠOVAT, TYHLETYZÁKONY. SÍBÝTZÁKONY.
VIDÍTE TUHLE SKLENICI? DÍTE JI? JA JAKO PAMĚŤ. JEDENBYSLEL, ŽE KDYŽ JE PLNÁ, CO DO NÍ NALEJEŠ, TO VYTEČE, ŽJO. A JO. KAŽDÝ ČLOVĚK MÁ TAKOVOU PAMĚŤ. TO OHRAŇUJE LIDI, ABY NEŠEZÍ...NEZEŠLÍ...NEZBLEBLI. TAK. AKORÁT JÁ. KROMĚ MĚ. JÁMALÝHUDÁČEK. SI PAMATUJU. FŠECKO. JAKO KDYBY SE TO STALO ZÍTRA. FŠECKO."

26 03.02.2017

Mám ráda styl psaní Rudolfa Havlíka. Má neskutečný talent vyprávět věcně, jednoduše, bez zbytečných kliček a přikrášlování a přitom naprosto čtivě. V knížce zachycuje postřehy ze svého podnikatelsko-cestovního života v Číně, k tomu přihodil pár zamyšlení o vztazích, sexu, vůni ženy a dalších zásadních otázkách života :-).

11 03.02.2017

Výborná detektivka se vším všudy s překvapivou pointou v samém závěru knihy. Nicméně kromě příjemného napětí a dobrého čtení v sobě skrývá reálné téma eugeniky a zrůdností, kterého se jsou schopni její fanatičtí zastánci dopustit.

19 03.02.2017

Mé první setkání s autorem.
Velmi zvláštní setkání....Tato útlá knížka je prostě.....zvláštní. Jiná. Neobvyklá. Je to částečně dokumentární bádání s básnickými vsuvkami; autobiografická část se prolíná s literárním příběhem a promluvami od samotného Boha, je to příběh o hledání smyslu života a přitom je vlastně hlavně o smrti, je plná racionálních úvah a také spiritismu a duchařských seancí. Doplněno velmi zdařilými černobílými fotografiemi. Trošku zmatek. A přesto - má to tak velké kouzlo, že i já mu podlehla. Tahle knížka mi jen tak z paměti nezmizí a zcela jistě se k ní ještě v budoucnu vrátím. A k dalším knihám od pana Formánka určitě také.

Bůh: "Explicitně by se dalo říci, že Mozart není umělec, ale chyba v mém programu. Takové chyby miluji. V posledním díle, kdy už v jeho mysli byla smrt všude přítomná, napsal nádhernou skladbu: Lacrimosa - requiem D moll. Šílená, krásná hudba tryskající z umírajícího Amadea.(....) Jen studeno a nicota. Moji lidé se rodí a umírají, jsem s tím srozuměn. Narodil se a umřel. Ale toho kousku je mi obzvlášť líto. Josef Maran, 56 let. Einstein mi taky umřel a zrovna s ním by mě bavilo hovořit. Ale Bůh míní a člověk mění. Johna Lennona jsem musel ukončit, neměl jsem lepší pointu svého díla než náhlou smutnou smrt. Už to přeháněl, vymkl se osudu. Ale jen na chvíli. (...) Jsem tu už od počátku. nikdo se mi nemůže divit. Viděl jsem už všechno možné. I vás, kteří jste se ještě nenarodili."

25 02.02.2017

Výborná detektivka se vším co k ní patří - napětí, neochota odložit knihu ani na chvilku, propracovaná zápletka, trošku podivný vyšetřovatel a jeho ještě podivnější tým.

20 29.01.2017

Nějak jsme se s autorem nepotkali....poprvé vůbec nebudu knihu hodnotit hvězdičkami, protože by to nebylo fér.
Jediná část, která mne v malinké knížečce pobavila byla scénka s rakouským psychiatrem, ta opravdu nemá chybu.

Sníte o roční dovolené na opuštěném ostrově uprostřed panenské přírody? Pozor, aby se váš sen nesplnil a nestal se spíše noční můrou...

Syrový až na dřeň, takový je příběh Roye a jeho otce. A velmi nesouhlasím s mnohými komentáři níže, pohoršující se nad tím, že tohle už je "příliš", že otec a jeho chování je příliš nepochopitelné, divoce vykonstruované a prostě až moc "divné". Že to nebyl příběh o dovolené na ostrově.

Ne, to opravdu nebyl. Ten ostrov tam, dle mého, nebyl až tak úplně důležitý. Tento příběh se totiž dost dobře mohl odehrát (a věřte, že i v reálu odehrává) i uprostřed civilizace. Vann toto prostředí použil jako dokonalou kulisu, která ještě více zdůraznila a podtrhla samotu a zoufalství. Nicméně tohle byl prvotně příběh o lidských nitrech, duševní trýzni a bolesti, o vztahu mezi slabošským (a zřejmě psychickou nemocí sžíraným) otcem a synem, který na sebe pod tíhou okolností a pod výrazným pocitem viny přebírá zodpovědnost za život svůj i otcův. není to situace až tak neobvyklá a neuvěřitelná, jak by se mohlo zdát. Jen se o tomto příliš veřejně a nahlas nemluví. Ale takových (narušených) jedinců a patologických vztahů je ve skutečnosti více, než by se nám líbilo.

Klobouk dolů před zpracováním tak náročného a navíc autobiografického tématu.
První část sledujeme z pohledu Roye - ač je vyprávění úsporné a zbytečně se nepitvá v psychologických rozpoloženích, proniká svou mrazivostí až do srdce.
Druhá část je vykreslena z pohledu otce - tady je zřetelně poznat, že se autor pustil na tenčí led, nepopisuje již pocity syna (tedy přeneseně pohled z vlastního úhlu), ale otce (fabuluje, jak se asi cítí). Je to maličko slabší, ale stále uvěřitelné.

Závěr: někteří lidé by opravdu neměli mít děti....

22 27.01.2017

Malá knížečka s velkým poselstvím.
Na pár stránkách jasně, srozumitelně a lehce zachycena podstata našeho bytí zde. To, co se v tisících knihách snaží tisíc autorů sdělit více či méně srozumitelným způsobem, dokázal R.Bach výstižně zachytit perem lehkým jako mávnutí křídla (racka).

"Nechápu, jak můžeš milovat hordu ptáků, kteří tě před chvíli chtěli zabít."
"Ach, Fletchi, ovšemže tohle zrovna nemiluji! Nemiluji nenávist a zlo. Musíš se naučit vidět skutečného Racka, to dobré v každém z nich a pomáhat jim, aby to v sobě objevili i oni sami. To je podle mne láska."

23 27.01.2017

Nebylo to špatné, byly části, které jsme s dětmi "hltali" téměř bez dechu, ale také dost natahovaných a nudných pasáží, kvůli kterým jsme knihu dokázali odložit i na pár dní a jen těžko se k ní posléze vraceli. Občas jsem měla pocit, jakoby mladý autor ztrácel dech a ukousl si příliš velké sousto.

Celkový příběh Safiry a Eragona je skvělý, ústřední motiv celého Odkazu Dračích jezdců také, jen mi přijde, že by se všechny čtyři díly klidně daly řádně probrat a vznikly by dva, naprosto dokonalé. Ale co je na světě dokonalé.....

15 27.01.2017

Útlá knížka přečtená s dětmi za jeden večer, bohatě ilustrovaná (mě tedy styl obrázků moc nesedí, ale to je čistě osobní náhled), která přinese lehký úsměv na rtech.
Přiznám se, že jsem ze zdejšího hodnocení a komentářů čekala něco více. Humor je to takový lehce "násilný", neplyne z pera autorky až tak spontánně, některé situace jsou dosti komplikovaně vystavěné.

11 27.01.2017

Úžasné, luxusní, skvělé....
Na (dosud) poslední díl Písně ledu a ohně jsem se velmi těšila a musím říct, že pro mne osobně to hned po první části byl z celé ságy díl nejlepší. Přišel mi takový vyvážený - méně krvelačný než Bouře mečů, více akční než Hostina pro vrány, skvělé dějové zápletky, dokonale vytvořené příběhy jednotlivých postav, které se čas od času protnou...
Jako bych četla několik knih zároveň - příběh každé z hlavních postav by stačil na průměrně dlouhý román se svojí vlastní zápletkou - a přitom na sebe dokonale navazují.
Smekám před panem autorem - celé tohle dílo je vskutku geniální a už se neskutečně těším na pokračování.

16 25.01.2017

Byla to má první kniha od této autorky, tudíž při hodnocení nebudu zatížena (i u mne obvyklým) sentimentem a tendencí přivřít oči nad méně povedenými díly mého oblíbeného autora.
A tentokrát nehodlám ani smířlivě konstatovat (jako u některých jiných děl jiných autorů), že jsem asi ještě velikosti díla nedozrála, že ho nechápu ze zcela subjektivních příčin mé omezenosti.
Protože v tomto případě mám velmi neodbytný pocit, že jde od autorky knihy o mix škodolibosti (tak jak se s tím, milí čtenáři, poperete?), "potřebě" vydat nějaký nový román (ač ještě zjevně nepřišel správný čas) a ne úplně dobře uchopených témat (byť zcela jistě vážných).

Takže, kdo máte autorku rádi a na toto dílo se chystáte, prosím nečtětě dále. Nerada bych někoho odradila, leč nemůžu si pomoci.

Jak je psáno v doslovu - kniha je (nebo může být): "společensko-kritický krimithriller, detektivka s mysteriózními prvky, rodinná sága se záhadou, novodobá pohádka či román s dystopickými prvky".
Ehm.....v tom je asi zakopán ten....štěkající problém. Ač nejsem příznivcem škatulkování, tohle je opravdu příliš. Zkuste vařit jídlo s tím, že může být v závěru konzumováno buď jako čokoládový dort, kuře na paprice, vídeňský řízek, treska na přírodno nebo flambovaný puding. Dobrou chuť.
Nebo jinak, konkrétněji - vezměte mixér a do něj nasypte v libovolném množství a pořadí: levné krabicové víno, fet (jakýkoliv - od amfetaminu, benzodiazepinu, přes skopolamin po trávu a magické vlasy), problém surogátního mateřství, psychiatrické diagnózy, kadeřnici (lépe více než méně), mafii, magické vlasy, paruky, feminismus a nevolnictví žen, příčesky, vraždy na objednávku, magické vlasy, matky (libovolné množství), nevlastní matky, adoptované děti i matky, magické vlasy,blázinec, babičky, nevlastní babičky, prapraprababičky, potraty a hlavně - magické vlasy! Pět minut mixovat, protřepat, promíchat - a vypít. Dobrou chuť.
Jako jo - kniha se dá číst - pokud (pravděpodobně stejně jako autorka při psaní) ujíždíte na něčem fakt účinném (výběru se meze nekladou - ale LSD a houbičky by byly asi nejvhodnější). Potom si umím představit tu jízdu, na jejímž konci zvoláte - fakt hustý, vole !!!!
Pro běžnější čtenářskou obec návod nemám - snad jen, pokud už jste doma přečetli úplně všechno, včetně návodu k zubnímu kartáčku, pak ano - nalejte si sklenku něčeho ostřejšího a užijte si to - pokud vám ovšem nevadí, že mafiánské kadeřnictví (ano, mafiánské - a ano - kadeřnictví!) nese název Čarovláska (auuuuu!), že mafiánský rodinný klan sestává z jednoho psychopata (otce), jeho druhé manželky (první nechal zavřít do blázince) a dvou dětí, které se snaží průběžně zlikvidovat a jsou pro něj nepřátelé číslo jedna. Jo a ještě je v tom klanu pár "ohařů". Jestli dokážete překousnout, že ač autorka vehementně upozorňuje na "podřízenou roli žen, které slouží jen a pouze jako dělohy" a dokáže napsat údernou větu " u žen neproběhla vůbec žádná evoluce", tak svou hlavní hrdinku učiní poddajnou, poslušnou, slabou a ujíždějící na krabicáku (mnohokrát za celou knihu). Dále může číst jen ten, kdo nikdy nečetl ani neviděl nic, pojednávající o mafii - protože to, co dokázala autorka stvořit už není ani parodie na mafii, to je jakýsi ubohý pokus do svého příběhu o palčivém tématu (surogátním mateřství a zneužívání žen) nacpat hustokrutě drsnou příchuť.
A přitom ta témata - náhradní mateřství a magické vlasy (každé zvlášť) - by byla tak zajímavá a dal by se na každém (zvlášť) postavit tak skvělý příběh.....no nic, tak snad příště.

15 08.01.2017

Mám pana Cílka ráda, jeho názory jsou mi většinou blízké, jeho vidění světa velmi podobné tomu mému. I v této knize je přemnoho úžasných myšlenek, načrtnutých příběhů, naznačených témat, která stojí za povšimnutí a rozvinutí.
I přesto, že vím, že jde o soubor textů, které původně nebyly myšleny jako knižní celek, ta "pestrost" a zřetelná nesourodost témat mi místy až vadila. Z poetických popisů české krajiny a některých měst (Ostrava je vystižena přímo dokonale!) se čtenář najednou ocitá uprostřed eseje o energetickém průmyslu a jeho vlivu na vývoj společnosti (mimochodem pro mne známé informace ve zcela novém světle), aby se vzápětí - poté co o tom začne opravdu hlouběji přemýšlet a dávat si jednotlivé etapy vývoje společnosti do souvislostí - ocitl někde v Súdánu v písečné bouři, pak pod horou Ararat v Turecku a v mžiku byl zasypán informacemi o židovsko-křesťanské kabale....a jen co si to trochu srovná v hlavě, tak následuje podrobná pasáž o Džiddu Krišnamurtim (a že je to pasáž vskutku skvělá!).
To je pak těžké....pro mne osobně (uznávám, že je to pouze můj subjektivní pocit a nemusí ho sdílet nikdo jiný) je to podobné, jak kdyby někdo nasypal na jednu hromadu nejúžasnější umělecká díla a památky (sochy, knihy, obrazy, archeologické nálezy, hudební úryvky, Bibli, Korán, upanišády a jiné....) a nechal kolemjdoucí se v tom "přehrabovat". Ve výsledku z toho dotyčný příliš velký zážitek mít nebude, i když každé jednotlivé dílo či předmět sám o sobě je skvostem.
Proto jen tři hvězdičky. Proto jsem to četla tak hrozně dlouho. Proto se mi ke knížce (byť oblíbeného autora) tak těžce vracelo.

Ale jsem moc ráda, že mi autor znovu připomenul můj oblíbený Krišnamurtiho výroko svobodě, se kterým hluboce souzním:
"Když následujete někoho, nenásledujete pravdu. Když hledáte autoritu, která by vám ukázala cestu do duchovního světa, automaticky vytváříte organizaci. Nemůžete organizovat svobodu nebo pravdu. Nikdo za vás nedrží klíče od věčného království."

18 06.01.2017

Niterný. Smutný. Nadějeplný. Poetický. Neklidný. Úzkostný. Neobyčejný.

Takový příběh nám přináší mladá irská autorka. Od začátku jsem měla pocit, že její takřka básnické (a přitom botanicky a zoologicky zcela přesně zařazené) popisy květin, zvířat a krajiny jako celku, jsou jako obrazy skvělého malíře - a v doslovu jsem se dočetla, že autorka je původně výtvarnice. Příběh, který se zakousne do duše a nepustí. Příběh, díky kterému vidíte (alespoň na chvíli) svět úplně jinýma očima. Prožíváte čtyři roční období tak, jak jste je (velmi pravděpodobně) ještě neprožili.

"A teď se podívej tuhle na řeřichu, které se taky říká kapucínka, ale správně se jmenuje lichořeřišnice větší. lístky má jako malinké deštníčky obrácené větrem naruby a květy nádherně jásavě jarmareční. Vidíš je všude, v každé vesnici, kterou projíždíme, je jich plno, vyplňují všechny mezery ve všech kamenných zídkách, všechny dírky, škvírky a praskliny ve všech cestičkách.
Řeřicha prostě přišla na to, že schopnost přežít spočívá ve vyplňování mezer od slunce východu do slunce západu. postavit vodu, oloupat brambory, vyprat ručníky, koupit mléko, vyměnit žárovku, vylovit zplstnatělé chomáčky chlupů z odtoku sprchy. Takhle přežívají lidi, tím, že vyplňují jednu díru za druhou, jen aby dosáhli dočasného uspokojení těch nejtěkavějších rozmarů, znovu a znovu a znovu, až jejich doba uplyne a oni stejně odumřou, stáhnou se zpátky do zídky nebo do cestičky, do vlastní temné rozsedliny. Tak tohle nám ujídá život, vyčerpáme si ho dřinou samotného žití.".

41 05.01.2017

Neuvěřitelný příběh o úžasné ženě....či úžasný příběh o neuvěřitelné ženě? Vlastně obojí :-)
Nikdy bych nevěřila, že mě - coby člověku během nepolíbenému - se tak moc bude líbit knížka o běhání. jenže - jak už bylo řečeno v komentáři pajaroh - tato kniha není tak úplně o běhání, a to přesto, že není v knize ani stránka, kde by slovo běh nebylo....
Je o přístupu k životu. O hledání sebe sama. A o nalézání odpovědí.

14 02.01.2017

Slibuji, že už nikdy nebudu číst komentáře ke knihám dříve, než si knihu sama přečtu....
Komentáře k tomuto dílu mně skoro od čtení odradily. A zcela zbytečně. I tento díl je čtivý, napínavý, občas popisný a klidnější, ale takto je to přece i v běžném životě - nikdy nejde jen z kopce nebo rovně....
Tenhle svět G.R.R.Martina mne prostě baví a osudy jeho postav pestré stejně jako život sám. A zcela mne odnaučil více citově přilnout k nějaké postavě - vzápětí mi ji totiž sebere :-)

15 02.01.2017

Po Čokoládě a dvou pokračováních jsem sáhla po další knize od J.Harrisové a nestačila jsem se divit - v dobrém slova smyslu. Po kouzelných, svěžích a "hravých" příbězích o Vian najednou příběh temný, plný lidských slabostí, krutosti, pocitů viny a hledání sebe sama. Ač i v tomhle příběhu hraje vaření a jídlo obecně významnou roli, je především o temných stránkách lidské duše. Je to zatraceně dobře napsáno a čtenáři nejednou běhá mráz po zádech.

Tak nevím....z této třetí části příběhu o Vian Rocherové už jsem měla pocit jakési nevěrohodnosti, umělého prodlužování příběhu. Na jednu stranu to chápu - tak úspěšný první i druhý díl svádí k ještě jedné "nástavbě", ale za mne - už to bylo zbytečné.
Co knize dává na kvalitě je především cit a schopnost autorky psát velmi čtivě, napínavě a přitom lehce.

13 10.12.2016

Úžasně napsáno. Měla by to být povinná četba každého pozemšťana. Velká škoda, že takových knih není více....

14 22.11.2016