esma komentáře u knih

Vše souvisí se vším.
Efekt motýlího křídla od Maji Lunde.

13 08.02.2021

Je to můj druhý Jančar a znova zabodoval. Knížka je velmi působivá. Autor sice vycházel ze skutečných událostí, ale na jedné straně tak detailně popsané pohnutky, důsledky a jejich souvislosti a na té druhé vhled do politického kvasu té doby je už jeho práce. Přestože doba je dnes někde jinde a my jsme válku nezažili, lidé se moc nemění, jenom se v těžkých časech vybarvují.
Nedá mi necitovat Karla Čapka … ano, mnoho se změnilo, ale lidé zůstali stejní, jenom teď víme líp, kdo je kdo. Kdo byl slušný, byl slušný vždycky … Člověka nepředěláš, jenom se Ti vybarví …
A bohužel není rozdílu mezi vojákem a těmi ostatními.

13 27.11.2020

Jméno Spartakus mnohokráte inspirovalo umělce: máme knížky, nádhernou hudbu ze stejnojmenného baletu, filmy.
A také touha člověka po svobodě.
Kdekoliv jsem se v Itálii pohybovala, krásná místa : Kapua, Brindisi, jejich Národní park Gargano, Via Appia, místa, která vypadají tak poklidně a mírumilovně, buďme si jistí, že na nich byla prolita něčí krev.
Jarmila Loukotková se drží historie. Popisuje nemilosrdnost a krutost té doby, které se nevyvarovali ani ti, jejichž prvotní pohnutky směřovaly pouze k nalezení svobody.
U historických románů nelze nevnímat, že daná fakta jsou součástí našeho vývoje, který nás dovedl až tam, kde jsme teď. Útěk gladiátorů a jejich následné boje s Římem předznamenaly potřebu změny, ale cesta byla ještě dlouhá a zdaleka neskončila.
I přes všechnu popisovanou syrovost používá autorka jazyk poetický, vzletný. Přijde mi to až neslučitelné, ale podařilo se.
Mám ráda Mika Waltariho a považuji tuto knihu za srovnatelnou s jeho historickými romány.

13 25.10.2020

Thomas Lewis byl bezesporu velmi vzdělaný a inteligentní člověk, kterého mozek musíme jenom obdivovat. Taky mozkům věnuje hezkou esej, ale pozor, další je o demenci a jeho návrhu na řešení. Tu šíři a hloubku zajímavých pohledů na věci všední a hlavně odborné nabízí více než šedesát článků. Pobrat najednou se to nedalo, knížku jsem četla postupně.
Nějaký čas uplynul od doby, kdy autor své eseje psal. Změny ve všech oborech jsou tak závratně rychlé, že by dnes určitě něco přehodnotil, něco doplnil, ale na přitažlivosti to jeho knize neubírá.

13 21.05.2020

Neřešme autora, berme příběh Malého stromu jako inspiraci. Nemusíme žít v lese, za indiánskou babičku a dědečka se asi stěží proměníme, ale můžeme si srovnat priority, vypnout mobily a jiné polykače času a povídat si s našimi stromečky o současném světě. Je také zajímavý, plný tajemství, pravidel, povinností i mouder. Sdílejte čas spolu a ne vedle sebe, jedině tak vznikne ono krásné pouto, které nás při čtení této knížky tak dojmulo.

13 21.02.2019

Cannery row neboli Na plechárně je neveliká knížečka co do rozsahu, ale pro mne přetékající emocemi. Není to jenom zásluhou autora Johna Steinbecka, ale i jeho přítele doktora Eda Rickettse, kterého Steinbeck "umístil" do knížky. Ed Ricketts v Monterey pracoval, byl mořský biolog a měl zde svou laboratoř. Právě postava doktora je ona třešnička na dortu, samotný příběh se dá popsat stručně : parta přátel z Cannery row žijících - řekneme pouze přítomností - uspořádá pro doktora mejdan z důvodu vřelých sympatií k němu a tato adorace skončí demolicí doktorovy laboratoře.
Doktor byl renesanční osobnost, byl velmi vzdělaný ve všech směrech, měl rád poezii, poslouchal hudbu, která zrcadlově odrážela jeho emoce. Možná právě jeho výjimečnost byla příčinou osamělosti, nevedla ale k uzavřenosti, nýbrž k nabytí laskavého životního nadhledu.
Malá rybářská vesnička Monterey je dnes nádherné přímořské městečko. Dřívější závody na zpracování ryb se proměnily na restaurace a visuté rampy, které propojovaly zdroje s výrobou, jsou už jenom hmotnou připomínkou doby. Stojí zde doktorova busta a sousoší jeho přátel, které Cannery row proslavili. Za nás čtenáře jsem v rodném domě Johna Steinbecka v nedalekém Salinas napsala : thank you for your books, John, I love you.

13 12.08.2017

Je několik důvodů, proč číst Sestry Makiokovy :
- popis japonských zvyků a pravidel společenského života střední vrstvy umožní srovnávat jejich kulturu s tou naší
- barvitě maluje přírodních krásy oblasti Kansai (ostrov Honšú) a vás to láká vidět vše na vlastní oči
- přestože je každá sestra jiná a jejich vztahy někdy dramaticky gradují, dokáží držet při sobě a jejich rodina je funkční
- neprovdané zde najdou recept na dobré manželství, a protože japonské ženy a dívky byly hodně pověrčivé, prozradí taky některá tajemství, například že dívky narozené ve znamení skopce mají smůlu s hledáním manžela pokud žijí v oblastí Kóbe, ale pokud jsou z Tokia, tam to neplatí ...
Ten polední odstavec je sice úsměvný, ale důvody, proč DT psal tento román byly mnohem smutnější. Jeho země válčila s Čínou, před dveřmi byla 2. světová válka a on tušil zánik starého Japonska a chtěl jeho obraz uchovat alespoň ve slovech.

13 01.05.2017

Mongolsko je země, kterou většina z nás asi míjí, není často na programech cestovek, v našem povědomí je zaznamenána pouze bohatýrská doba Čingischána, poušť Gobi, nepříliš velká hustota obyvatel, satelitní postavení země s dopady, které jsme zažili i my. Přesto zde žijí stejní lidé. Přechod do nových časů z letitého způsobu života, kdy obyvatelé byli dokonale přizpůsobeni svému prostředí a žili v souladu s přírodou do nových časů pro mnohých znamená spíše pohromu. A to i pro rodinu hlavní hrdinky této knížečky, kterou jsem naopak barvitě a hluboce prociťovala právě proto, že jsem se ke každému slovíčku místního dialektu musela propracovat sama, Petro, moc děkuji, jste úžasná.

13 25.01.2017

Povídky jsou velmi čtivé, přestože jeho protagonisté jsou dávno za zenitem, ale život se děje všem věkovým skupinám. Nejvíce se mi líbil Příběh Matse Israelssona, připomněl mi O´Henriho Kaktus a překvapivé vento marme. Ale i u ostatních … od bradýřů až po Sibelia autor dokáže nalézt ve svých příbězích překvapivé pointy, karamboly i oddanost.
Barnes u mě znovu zabodoval.

12 01.05.2024

Se Zdenkou Braunerovou jsem se seznámila obráceně, nejdříve to byla návštěva jejího ateliéru v Roztokách, pak několik výletů k Vltavě, do Unetic, návštěva Levého Hradce a nakonec procházka Tichým údolím, to vše mi připravilo patřičné zázemí pro čtení. Knížka byla hutná, nejednalo se pouze o její životopis, ale o zmapování kulturní i politické atmosféry spolu se vstupem mnoha aktérů, které známe jak z literatury, tak z dějepisu. A bylo to dost podrobné, žádné velké opisy přírody, spíše rozhovory, úvahy, spory, některé žabomyší, některé podstatné, protože dobu zastřešovala ještě monarchie a ne každý viděl přínos v češství .
Zdenka byla intelektuálně na výši, kromě toho, že byla malířka, všichni obdivovali její úžasný literární přehled, Zeyera, svou lásku, citovala zpaměti a Mrštík si byl také vědom jejího vkladu do své tvorby.
Četla jsem nezkrácené vydání a mnohokráte jsem myslela na pana Kožíka, který měl 25 let, když Zdenka zemřela. S největší pravděpodobnosti se jejich cesty nezkřížily. Přesto je v jeho románu toho tolik, že přemýšlím, jestli mu stačili pouze zdroje (dopisy, novinové články, literatura, psané vzpomínky a životopisy ostatních). Jak to nastudoval a vykreslil každou skutečnou postavu, domyslel jejich život do nejmenších detailů, dal jim řeč, povahu, myšlenky.
Dnes už asi těch čtenářů, kteří by se chtěli ponořit do ne tak vzdálené minulosti moc není, ale my zbylí jsme za toto dílo rádi.

S panem Formánkem jsem se dosud míjela. V knize (mimochodem velmi uklidňující název) popisuje své prozření a cestu, kterou musel ujít, aby se vyrovnal se svým osobním selháním a našel opět sám sebe. Není jednoduché se podívat do vlastní hlavy a nelhat si. Knížka je pozitivní, inspirativní, četla se sama.

12 31.07.2023

Hřejivé, lidské příběhy (ne)obyčejných lidí. Ota Pavel předesílá : jeden nemusí být génius, postačí, když je člověkem.

12 01.04.2023

Tak vzdálená doba a tak hluboké stopy ...
Karel IV. - zejména dnes obdivuhodná jeho systematická péče směřující k posilování míru jak v českých zemích, tak v říši (za dobu jeho panování nevnikla do vnitrozemí cizí organizovaná vojenská síla)
Petr Parléř, nový stavitel, který na pozvání Karla IV. pokračoval ve stavbě Svatovítské katedrály a v Čechách působil přeš čtyřicet let až do své smrti, bohužel jeho novum síťovou klenbu v katedrále již Karel IV nespatřil
Přestože se jedná o knihu vědecko-naučnou, dokáže udržet naši pozornost, byť povědomí o době panování Karla IV něco víme ze školy, ale takhle podrobně je to samozřejmě jiná úroveň.

12 20.03.2023

Od menhirů až po Tančící dům ... srozumitelný výklad, krásné ilustrace,
publikace, která potěší i poučí. Můžu pouze napsat : děkujeme.

12 10.03.2023

Moc hezká knížka. Není ani tak o čem, ale jak je napsána. Působivý popis různých krajin, nechybí exotická příroda (autorka hodně cestovala), do povídek vstupují postavy, které jsou z jejího pohledu výjimečné, nelze nesouhlasit, protože i my … obdivujeme lidi, po nichž někde ve světe zůstane něco krásného … vpouští nás do svého myšlenkového světa, nestydí se za svůj úžas nad projevy života, současně ale vnímá i průnik konzumu, který z našich životů vytěsnil skromnost...
Knížku věnovala své vnučce Amálií, kéž by každý z nás měl co svým potomkům takhle vyprávět.

12 12.02.2023

Kostlivci ve skříni, příběh pozoruhodné ženy a několik podnětů k zamyšlení nad etickým kodexem, to vše ve čtivé, byť poněkud do všech stran rozjeté knížce Petra Robinsona.

12 03.04.2022

Christy Lefteri působila jako dobrovolnice v uprchlických centrech, ví o čem píše. Vykresluje hrůzu těch, co jsou nuceni opouštět své domovy a hledat místo, kde by mohli – možná – začít znovu, i když s vědomím, že to, co prožili, si berou sebou. Dobrá zpráva je, že příběh střídá se zajímavým povídáním o včelách (hlavní hrdina byl včelař), a tak se může i čtenář zklidnit a srovnat si myšlenky.

12 28.03.2022

Čtení dost náročné, není to zrovna jednoduchý text. A není to jenom příběh hledání vraha, jde i o civilní příběh protagonistů, kteří se snaží zachytit kousek unikajícího osobního štěstí. V délce vět, která je zmíněna na přebalu, vítězí třiceti sedmi řádky první věty Molinův Modrý jezdec. Tou délkou autor jenom prokazuje svou bravurní schopnost pracovat s jazykem, kdy slovo za slovem dekóduje i ty nejmenší detaily, které rozhodují o tom, jací jsme.
(Dávám si autora do oblíbených.)

12 12.02.2022

Knížka vznikla v r 1958, začátek přeslazený, celkově stylem velmi jednoduchá. Ale samozřejmě jde o obsah, ti, co mají rádi jeho hudbu, to skousnou. Každý si může životopis GP vygooglovat, pokud ho nezná. Mně se líbil ten barvitý popis tvůrčí atmosféry s různými lidičkami a samozřejmě i významnými aktéry té doby, to bylo velmi osvěžující, sem-tam jsem se dozvěděla nějaký nový detail z operního zákulisí, takže knížka stojí za přečtení.

Kniha je kouzelná. Četla jsem pomaloučku pomalu, stránku po stránce, aby mi nic neuniklo. Literární dovednost autora, jeho představivost, neustále proplétání děje z mnoha různých nových pohledů, to vše dokazuje, že je skutečný mág slov. Poskládal ze vzpomínek všech, kteří nechali svou stopu v jeho rodném městě, příběh na první pohled snad prostý, ale opak je pravdou. Nechybí mu hloubka, zajímavý námět, fascinace časem : minulost, její odkrývání, hledání souvislostí. A naděje : mnohdy může být právě minulost odrazovým můstkem pro nové začátky.

12 21.10.2021