esterkucerova komentáře u knih
Kdo nečetl Remarqua, nežije.
jeho příběhy mají neskutečnou sílu mě zasáhnout v samém nitru duše tak hluboko, že o tom přemýšlím další týden po dočtení a s každou další přečtenou knihou mě o tom přesvědčuje víc a víc.
Krásný příběh o lásce a přátelství. O pomoci ostatním, i když sám nemám nic. O obětování všeho pro osobu, kterou miluji.
To, jak Remarque dokáže do jeho příběhů zakomponovat velde té děsivé hrůzy i momenty štěstí a radosti z naprostých maličkostí, nad kterými my máváme rukama jako nad naprostou samozřejmostí, je mistrovské.
I když byl konec také na jednu stranu smutný, byla v něm cítit určitá naděje v lepší zítřky pro hlavní hrdiny, kteří se bohužel provinili tím, že se narodili...
Nesbo ani po třinácté nezklamal. Zajímavá zápletka, uvěřitelné postavy a napínavý děj.
Prolínání vícero příběhů, které mi ze začátku nedávalo moc smysl zapadlo nakonec perfektně a samozřejmě jsem vraha ani po třinácté neuhodla.
Zaseto na další díl máme, tak snad brzy, Harry. :-)
Já nevím no.. Roberta Bryndzu mám moc ráda a jeho příběhy s Erikou jsem doslova hltala, ale série s Kate mě prostě nebaví... Mlha nad Shadow Sands je sice o trochu lepší než kanibal z Nine Elms, ale i tak jsem se přistihla, že kolikrát čtu víc mezi řádky a těším se, až to konečně dočtu. Chyběla mi úplná absence nějakého zvratu, padouchovi jsou před odhalením v celé knize věnovány asi tak dvě scény, takže když vyšlo na povrch kdo to je, bylo mi to vlastně úplně jedno. Chyběla mi taktéž nějaká konfrontace s Magdalenou na konci, jedním slovem zklamání.
3/5*
Hrozně lituji času, který jsem do téhle knihy věnovala. Absolutní slátanina bez špetky racionálnosti.
Perfektní.
Už Malermanovo věnování na první stránce mě chytlo za srdce.
První jsem viděla film a jsem moc ráda, že knižní předloha se od toho filmového zpracování v mnoha směrech liší a já tak nevěděla úplně doslova co se bude dít.
Kniha si drží opravdu vysoký standard napětí a na čtenáře celou dobu dýchá zoufalství, bezmoc a strach protkaný láskou, soudržností a nadějí.
Vážně se jedná o moc hezký příběh a doufám, že bude další díl, kde bude vysvětlen trochu blíže život vedlejších postav, hlavně to Garyho náhle zmizení je pro mě jeden velký otazník.
Samotný blíže nevysvětlený popis "zla" mi nevadí vůbec, naopak se mi líbí, že Malerman nechal na svých čtenářích, aby si pod tím každý představil tu svou nejhorší noční můru a umocnil tak pocit nekonečného strachu.
5/5*
Tma mezi hvězdami je po grafické stránce velmi povedené dílo. Bohužel co se obsahu týče, jedná se o shluk frází bez jakékoliv hlubší hodnoty, kterým by bylo lépe, kdyby zůstaly pouze příspěvky na instagramu.
Kdyby mi bylo 15 a prožívala jsem první lásky, asi jásám, teď mi to přijde pouze jako hezky provedené, ale silně nadhodnocované dílo.
Čteno v originálním znění.
"As his time dawned
he looked up to death
'please' he said...
'just one more life
I promise I'll be quick.'"
Příběhy s Harrym Holem lze třídit na velmi dobré nebo ještě lepší. Levhart je ta ještě lepší.
Jako vždy mě Nesbo nezklamal a ačkoliv by tloušťka knihy mohla někoho odradit, děj je napínavý a krásně plyne.
Harry se, jak už bývá zvykem, dostane do kontrastu s tím, že je to na jedné straně nenapravitelný alkoholik, který teď padá i k něčemu horšímu a jehož život je v troskách, ale na stranu druhou je to génuis, který během jednoho příběhu vlastně tak trochu nereálně dvakrát přežije vlastní smrt.
Tohle je sci-fi, které Harrymu Nesbo daroval a mně zase nenásilně vnutil chuť tomu věřit, takže mi to vlastně nevadí.
Nicméně mrzí mě, jakým stylem Nesbo Harryho vede, přála bych mu trochu štěstí, aspoň na chvíli.
Vymýšlení příběhu a zápletek je jako vždy naprosto mimo chápání obyčejné lidské mysli, prostě brilantní.
Moc se těším na další přízrak s Olegem v hlavní roli.
4,9/5
Kanibal z Nine Elms ani Mlha nad Shadow Sands mě moc nebavila a po Propasti smrti jsem sáhla v podstatě jen z úcty k předešlé sérii s Erikou, která je výborná. Bohužel v případných dalších dílech s Kate a Tristanem už pokračovat nebudu. Pro mě naprosto nudný příběh, mnohdy na sílu tlačené genderové téma, velké množství postav, které ale vůbec nedostávají svůj prostor a kromě poslední třetiny úplná absence jakéhokoliv napětí.
Celkově zklamání.. 2,5/5*
Musím se přiznat, že při hodnocení jsem taky hodně ovlivněná seriálem.
Sálodlouhé popisy v knize jsem díky němu přešla lehce, jelikož jsem jistou představu v hlavě už měla.
Nicméně celkově, když se odprostím, se mi kniha líbila i tak.
Jedná se o velice dobrý námět, který rozhodně není žádne sci-fi a věřím, že v budoucnu je reálně možný. Dnešní lidstvo se totži cítí tak nedoktnutelné, že věřím, že bychom také seděli doma a vše sledovali v poklidu v televizi dokud by nebylo pozdě.
Rozdílné osudy hlavních hrdinů oproti seriálu mi nevadily, ba se mi dokonce líbilo víc, že to není v knize takový "happyend".
Otevřený konec mi též nevadil, já totiž věřím, že se jí to povedlo. :-)
Zároveň se mi moc líbil dodatek s přednáškou, kde byl krásně vysvětlen systém GIleádu a pomohl mi v dovysvětlení některých otazníků, které jsem měla ještě před čtením knihy
nejhezčí citace: "Všechno, co bylo umlčeno, se zase s křikem ozve, byť neslyšně." - brilatní. 3,5/5*
No nevím, nějak mě to sektařské téma úplně neoslovilo...
Celkově málo uvěřitelné, pomalý rozjezd, zmatek v postavách a pro mě spoustu nezáživných pasáží.
Další díl ze série s detektivem šéfinspektorem Erikou Fosterovou.
Musím říct, že kniha si drží takový ten svůj klasický bryndzovský standart, tzn. nikdy to nemůže být špatné, nicméně tento díl se mi líbil ze všech asi nejméně.
Přišlo mi to bez dostatečného napětí, až na scénu s Mossovou i poměrně málo akční, konec tak nějak rychle uplácnutý.
Oproti předešlému dílu s Maxem a Ninou malé zklamání, nicméně špatné to rozhodně není.
Jako vždy se těším na další díl a doufám, že se Petersonovo odhalené tajemství nějak dál rozvine.
4/5*
Také se přikláním k hodnocení série jako celku, jednotlivě bez sebe knížky nefungují.
Jedná se o fresh teen verzi padesáti odstínů, akorát s přijatelnějšími postavami a mnohem reálnějším jádrem.
Samozřejmě nemluvíme tu o vrcholném skvostu v celých dějinách světové literatury, ale když se člověk odprostí od toho plytkého klišé, dostane se mu kvalitní oddechovka, která funguje přesně tak, jak má.
První díl, tedy polibek, hodnotím jako nejlepší díl celé série. Spoustu syrových emocí, záhadný Hardin, naivní Tessa.. to hmatatelné, ale nevyřčené souznění perfektně hraje a já po dočtení skoro propadla hysterii, že ještě nemám další díl.
Ten však hodnotím naopak jako nejslabší. Celý se nese až moc v duchu pocem x vypadni. Tessa se často podle mě chová iracionálně a pasáže se příliš často opakují. Jedna z výhod je ta, že začínáme na příběh nahlížet taky z Hardinovi perspektivy.
Zato Tajemství , to řadím těsně pod polibek, fakt mě baví, jak dokázala autorka přenést tu chemii dvou hlavních hrdinů na čtenáře. Nahlížíme hlouběji do emocí všech postav a poznáváme je lépe.
Poslední pouto je takové půl na půl.. konec mě nechci říct úplně zklamal, ale myslím si, že mohl být zvolen lépe - moc mi to tam nesedí.
Všechno se odehrálo moc rychle a vůbec to nezapadá do rámce chování Tessy a Hardina, který nám Todd celou dobu podsouvala. Přišlo mi, jako by to už chtěla mít rychle za sebou. Buď bych preferovala ne tak přehnaný happyend s otevřeným koncem, anebo klidně tenhle přeslazený happyend, ale rozvedla bych ho postupně, zvolna, klidně na další krátkou knížku, ve které bysme nahlédli, jak se k tomu vlastně propracovali, co je k tomu vedlo...
Toť vše.
Celkově hodnotím 4,5/5*
Námět dobrý, zpracování jedna velká katastrofa od začátku do konce.
Kvalitní dílo od kvalitního autora, ovšem na můj vkus až příliš mnoho dějových odboček, které ve finále k ničemu nejsou.
Opravdu jsem se hodně přemlouvala k tomu, abych knihu dočetla a to i přes to, že konec napínavý je.
Vrah jasný cca od půlky knihy, nicméně určitě dám Nesbovi ještě šanci a zkusím následujícího levharta.
Příjemná kniha na nedělní relax, nicméně nic, co bych si úplně nutně potřebovala přečíst znovu.
Příběh je zajímavý, líbí se mi jak postupně odhalujeme jedno tajemství za druhým a musím říct, že tento viník celé zápletky mě teda nenapadl ani jednou. :-)
konec trochu přitažený za vlasy ve snaze šokovat co nejvíce. Za prvé se mi nezdá, aby jedna postava jen tak vyvázla naprosto bez trestu vzhledem k tomu, co porvedla a ten úplný konec byl podle mě už zbytečný.
4*/5 s odřenýma ušima.
mnohem lepší, než autorovo druhé dílo - dark between the stars.
Bohužel jsem nesehnala aj verzi, takže čteno v českém překladu, který je místy opravdu tristní a vůbec se nehodí. Celkově mi přijde, že angličtina má spoustu slov a výrazů, které v překladu nezní ani trochu dobře.
Co se týče obsahu, jak už to bývá u Atticuse zvykem, sbírka je rozdělena na tři části a některé jeho myšlenky (záměrně nepíšu básně, protože podle mě to básník rozhodně není), byly moc hezké a k zamyšlení, je vidět že v něm něco je, bohužel pokračování, ačkoliv graficky je ještě hezčí, obsahově je na sílu vydřené a vůbec ne tak dobré jako tento první díl.
3/5*
"Seděla ve svém bezvadném domě
s bezvadným manželem
a přála si, aby to její bezvadné žití
skončilo."
Po sněhulákovi příjemná změna.
Všechno působí tak nějak torchu víc lidsky, děj hezky plyně hned od začátku, počet zbytečných a zavádějících odboček, které ve finále v nic nevyústí je mnohem méně, spíš mi přišlo, že se Nesbo zaměřil na detailnější popis nitra postav.
poslední třetina napínavá, i když možna maličko překombinovaná, nicméně otevřený konec dobrý, doufám, že na něj naváže.
4/5*
Pro mě těžce uchopitelné dílo.
Kniha se mi velmi špatně četla, nelíbil se mi styl, jakým je napsaná a často jsem se přistihla, že sice čtu, ale vůbec nevím o čem a v duchu přemýšlím nad něčím jiným.
Úplně si nemylsím, že by to bylo tím, že jí nedokážu pochopit jako spíš tím, že hlavní hrdina je mi krajně nesmypatický, prostředí se mi nelíbí a nebýt toho konce, dala bych hvědzu jednu..
Moje druhotina s duem Lars a Kepler a po zrcadlovém muži je to lehké zklamání.
Začátek příběhu je poutavý, pak přijde linka s únosem, ok, pořád dobrý. Jakmile se pak ale autoři odklonili a vzali čtenáře do pro mě zdlouhavého retrospektivního popisování hynpnoterapií, nebavilo mě to. Chápu, že záměr byl zřejmě objasnit nevyřčené otázky v první části knihy a zároveň vysvětlit motivy v části poslední, ale pro mě to byla poměrně nezáživná a zbytečně dlouhá vložka. Joona Linna je tak trochu takový superman, asi jako Harry Hole. Co mi však asi nejvíc vadilo byly dokola se opakující fráze vyplňující věty - zejména pak Joonovi ledově šedé, chladné oči, jeho jemná, finská švédština a v neposlední řadě tzv. sněhová břečka, která byla zmíněná tolikrát, že by si zasloužila vlastní roli.
Celkově ale fajn počtení, pro náročné čtenáře severských detektivek spíš takový lepší průměr.
Strašně mě to nebavilo a strašně mě to mrzí, protože Fitzek je můj oblíbenec.