etranger komentáře u knih

Předkládaná antologie je svého druhu velice pozoruhodný počin. Je zajímavé zjistit, jak vypadala braková literatura v době první republiky a protektorátu a že se stereotypičností a schematičností zas tolik nelišila od současného braku. Nejpozoruhodnější část knihy tvoří charkteristiky vybraných knih a jejich autorů, čímž se dostáváme ke slabině Eskadry obětovaných - tj. předkládané rodokapsy už jsou tak vyčpělé, že nezajímají už nikoho, krom odborníků a pár milovníků obskurního čtení, zkrátka stačilo by publikovat již zmíněné interpretace - ty jsou vynikající.
(přiložení reprintu Rodokapsu je zajímavé ozvláštnění, ale silně trpí zmenšením z formátu A3 na A5 - ani člověku bez brýlí se nečte zrovna pohodlně)

16.11.2020

Kniha o vrahovi, pane Camusi? S autorkou doslovu a sní i s částí francouzské kritiky se můžeme takhle ptát, ale stačí to k pochopení? Neocitneme se v roli vyšetřujícího soudce, advokáta, kněze, kteří se děsí Mersaulta? Jak může někdo, kdo zabil člověka říci, že by svůj život chtěl prožít beze změny znovu? Cizinec nás přinutí změnit úhel pohledu, zpochybnit vnímání sebe sama, nebo jej odložíme ve prospěch něčeho, co nás utvrdí v sebeklamech. Pokud zpochybníme předsudky, tak můžeme zahlédnout člověka, který navzdory absurditě, ničící všechny zaběhlé jistoty, objevuje krásu života a světa. Ty jsou tu všemu navzdory.

1 10.11.2020

Stančík Odillo vypálil touto sbírkou sedm rán, třesklo to, zablesklo a zbyl jen smrad. Touto sbírkou ze sebe rychnovský dekadent zřejmě vydal to nejlepší (Virgonaut je už pak jen paběrek) a odhalil nám tím své limity. Dokud se souloží a zaříkává, tak je autor schopen vyvolat prožitek z básně, ale celé to je proloženo jazykolamnými hříčkami, neustále se dává prostor pro storm, který však vůbec nepřichází, acosijace plyneme dál až nakonec souhlasíme s posledním veršem:
"v rukách jsem pracoval
v nohách jem stál
v srdci jsem miloval
nemohu dál"
Dobré, leckdy zajímavé, ale už prosím dost!

1 02.12.2019

Stančíkovo deo-ego-kanibalismus ve Virgonautovi měl pro mě kdysi kouzlo a přemýšlím proč. Básně (chtělo by se říci básničky, ale s ohledem na slušné mravy to neudělám) jsou leckdy jednoduché až primitivní veršovačky s otravnými echy (nepouštím-odpouštím atd. atp.) a leckdy z nich řve autorská samolibost (nemluvě o samoúčelu - čichal se kokain; všichni z něj koktají). Když se na pseudonymní tvorbu Stančíka - Odilla díváme odděleně od jeho románové a povídkové tvorby, můžeme ve Virgonautovi (a Černém revolveru) vidět zajímavou pseudodekadentní stylizaci v níž lze najít pár vynikajících básní (Ptáci oken na břehu večera a hlavně Missa Vegetabile). Z nostalgie a s ohledem na svébytnost Odillova světa hodnotím takto vysoko, i přes podstatné výtky.

02.12.2019

Po několika letech marných pokusů tuto knihu přečíst do konce je na čase skončit s marnou snahou. Konec karnevalu je otravnou autorskou onanií určenou pro malý okruh stejně založených lidí (typově by odpovídal označení hochštaplera). Možná se autor snažil o "barokně rozevlátý monolog" ale vyšla mu jen "tajnou šifrou zakódovaná zaklínadla z dávné říše Mayů či Inků, nezapamatovatelně a v transu vyslovená celá souvětí". Otravně dlouhá souvětí nemají žádnou gradaci, ale tvoří nekonečné slepeniny citových a intelektuálních blábolů. Téma lásky je podáno tak jak ho vnímá a prožívá adolescent, tedy vypjatě, křečovitě a hlavně - celé je to zajímavé jen pro něj samotného. Sexuální, nebo spíše pronografické pasáže obsahují takové perly v popisech, jako je "Její vnitřní pulsátor.." a zacházení s klitorisem připomíná spíše ladění rádia než sexuální akt. Ač se všechny ty vyprázdněné postavy snaží o maximální hloubku všechny dosahují tak maximálně "esoterického šílenství a mondénního šarlatánství..." Nejhorší na celé knize je obdiv autora k svobodě vyšších kruhů, kterou umožňuje velké množství peněz a pseudonietzscheovské nadčlověčenství (samozřejmě možné jen pro bohaté). Se skutečnou "absolutní svobodou" se zde nesetkáme, tu může čtenář najít v knize jako je Walden, ale ne zde, zde se nachází jen to, co lze koupit - cestování první třídou a žvást z vernisáží. Kvůli tomuhle zvrhlému vnímání svobody (podle popisu je zřejmě obsaženo i v druhé autorově knize) dávám odpad.

Únava materiálu je kniha s úchvatným, poetickým jazykem, který místy geniálně souzní s vyprávěním. Utíká li hlavní postava, pak je to vyjádřeno kraťoučkými větami s ohromnou kadencí. "Je to marné. Někde v dálce štěkne pes. Zatmí se mu před očima. Nechá deku být. Běží pryč." Jediný velký nesoulad je právě mezi poetikou jazyka, vytržením příběhu z reálného světa (de fakto si lze jako dějiště představit jakoukoliv zemi) a tématem uprchlické krize - málo co je přeci dnes tak přesně situované jako příběhy uprchlíků.

22.11.2019

Zatím poslední vydaný díl ságy z velké většiny udržuje vysokou úroveň nastavenou v předchozích dílech, avšak celek zaskřípe, když se odnikud, jako deus ex machina, objeví další Targaryen, bez jakékoliv návaznosti na předchozí tisíce stran. Začínám pochybovat, že Martin Píseň ledu a ohně dokončí a když dokončí, tak si nemyslím, že s ním většina fandů bude spokojená.

2 22.11.2019

Kvalitně sestavený výbor z díla S.K.N., který zahrnuje poezii, prózu i memoáry. Jednotlivé oddíly jsou doplněny i citacemi slavných souputníků autora, které se k jeho dílu vztahují. Jediné, co chybí jsou kontroverze, bez nichž si nejde takového bouřliváka jako byl SKN představit. Takže jediná chyba je přílišná adorace.

21.11.2019

Další kniha ze světa sirotčince je jen nezajímavou exploatací, snahou o vytřískání peněz z vlny zájmu o původní trilogii. Špatný dojem pak dotváří nešikovný překlad anglického tales jako povídky, když mnohem vhodnější by byly příběhy, nebo legendy (navíc, jako čtenář trilogie bychrovněž čekal pohádky)

1 21.11.2019

Oproti prvnímu Stěhování národů je tento díl mnohem rozříštěnější a je zajímavý spíe pro ty, kteří se daným směrem specializují, než pro širší veřejnost. I přesto se stále jedná o nadprůměrnou syntézu.

1 21.11.2019

Co říct jiného, než že většina z nás, kteří tuto knihu máme (a komentujeme), tak (povětšinou) máme i zkoušku z evropského středověku vykonanou u doc. Dršky. Kniha poskytuje fundovaný vhled do dějin raného středověku jejž pak lze dále prohlubovat.

2 21.11.2019

Filosofie Alaina Badioua, společně s nemnoha dalšími, jako je Žižek, Wallerstein, udržuje z marxismu vyrostlé myšlení stále živé. Manifest za filosofii poskytuje přehledný a stručný vhled do autorova myšlení. Seznámíme se s generickými procedurami pravdy, situací a událostí. Postmoderna je u konce a Badiou nám pomáhá krizi z jejího zániku překonat. Bohužel se nemůžeme v češtině seznámit s dalšími stěžejními díly autora a jsme odkázáni jen na zprostředkování zejm. Michaelem Hauserem.

21.11.2019

Ač byl Příběh z neklidných časů napsán v době mnohem příznivější, než v jaké se odehrává, tak na jeho formě ani obsahu se to žádným způsobem neprojevilo. Zastaralá musela být tato kniha už v době svého prvního vydání, svým schematismem a neživotností. Kladné postavy jsou ukrutně kladné a záporné ukrutně záporné, do jednotlivých kategorií je člení třídní původ, takže přestupy mezi týmy nejsou možné. Zajímavé je jedině pojetí hlavní dvojice postav - Lemechov představuje nezdolného dělníka revoluce (trochu jako Bagár v Nástupu), to co je na revoluci neúprosné, zatímco Tamara představuje mateřskou stránku revoluce, která by do sebe nejraději zahrnula všechny bez rozdílu. Právě na toto slabé místo kontrarevolucionáři zaútočí, takže lze Příběh číst jako ospravedlnění a vysvětlení nelítostného revolučního teroru.

1 20.11.2019

Zvláštním způsobem překvapující kniha, zvlášť, když jí vemete do ruky díky tomu nádhernému názvu. Očekával jsem schematický Urááá román o sovětském člověku, který porazil fašisty jen díky tomu, že je prosě sovětským člověkem (a v čele státu má samozřejmě jasné sluníčko, moudrého Stalina), jenže místo toho čtu syrový válečný román, nijak průlomový, ale dobrý a dokonce na svou dobu dost odvážný (kritika stalinského teroru).

3 19.11.2019

Čtu kejklíře už leta stále dokola a teď tuším, že po nich zase brzy sáhnu, připomenout si, co vše má světozvěd Josef Bezdán ukryté ve svých vlasech, jestli se Velemír Pep podívá do Benátek. Jak píše bondula, těžko hodnotit děj, když ten je o vykreslení času člověka v čase světa, že nejdřív je čas člověka a pak teprve nějaký objektivní čas světa, dějiny, dějepis. Je tu popsán čas těch, kteří jsou na okraji (geografickém i sociálním) ať už z jakéhokoliv důvodu, ale nejedná se o nějaké "konkrétní příběhy (bezpráví)".
"Při rozkvětu slov však cítíme na jazyku hořký med lidské zádumčivosti a tento afekt se velmi podobá nespoutané povaze počasí... Proč přichází smutek, nevíme. Cestujeme pustinou slov a vět a toto naše cestování neukončí ani cesta, ba ani naše nálada. Snad to bude jen nepatrná slza."

2 19.11.2019

Kmeny 0 se vezou na vlně "retro" zájmu a ne vždy se tak jejich obsah kryje s vymezením subkultur, jak jsou chápány dnes. Hledání subkultury tam, kde zřejmě nebyla (tak, jak je lze najít v prvních Kmenech) vede k umělému rozčleněnění některých fenoménů, kniha proto obsahuje několik kapitol, které pod jiným názvem zahrnují stejnou skupinu lidí, nejmarkantněji se to projevuje u mániček a lenonistů. Pak jsou zde kapitoly, kde není téměř o čem mluvit, což je případ motorkářů a aut. Editorovi se podařilo v rozmanitém kolektivu autorů udržet relativně vysokou úroveň textů, avšak roztříštěnost témat vede často k pocitu přílišné stručnosti, že prostě mohlo být řečeno víc.

19.11.2019

Nedorozumění je jedno z nejtemnějších a nejpesimističtějších děl Alberta Camuse o absurditě lidského údělu v němž není možný útěk jinam (Marta a matka, keré chtějí uniknout z Čech do země na jihu) ani návrat zpět (Jan, který se vrací do rodné země a rodného domu a všude se cítí jako cizinec) a selhává zde i láska. Hra je běžně řazena do tzv. cyklu absurdity vedle Cizince a Mýtu o Sisyfovi, ale výrazné téma vzpoury (u Camuse je zpravidla marná, vždy je však opěrným bodem smyslu) ji propojuje s Člověkem revoltujícím.

...a bůh neodpovídá.

Stokrát zpracované téma tentokrát ve španělském kabátu. S odstupem se celek jeví jako slepenina tří povídek - opuštění domu a cesta do Viga, dobrodružství ve Vigu, nemocnice. Obzvlášť traumatickým zážitkem je zničení záhadného kufříku bez jakéhokoliv vysvětlení, nebo náznaku, co mohlo být jeho obsahem, což znicotní nějakých 100 stran textu. Na druhou stranu má děj patřičný spád, popisy a dialogy nemají výrazné chyby, zkrátka jde o dílo nadaného spisovatele, který se v dalších dílech série určitě vypíše ze začátečnických chyb.

2 28.08.2019

Můj první Mňačko. Fascinující analýza života rudého revolucionáře, který se mění v ustrašeného aparátčíka, který soupeří o moc se stejně mocným papalášem. Smrt jednoho přivodí i pád druhého. Odvážná, skvěle napsaná kniha.

3 27.08.2019

Historik píše beletrii a podle toho kniha vypadá. Celkový dojem je, jako by autor moderně převyprávěl antického letopisce. Umění se zde téměř nevyskytuje.

2 27.08.2019