evavolavka komentáře u knih
Překrásná kniha, kterou stojí za to mít a vracet se k ní. Je to příběh vyrůstání a života v africkém prostředí, kde ne život nebezpečný a nejistý, o úžasné rodině a rodičích, kteří dokážou svoje tragédie projít a nepoložit se z nich, o dceři, která toto všechno vnímá, zpětně zpracovává a bere si z toho sílu pro svůj další život v jiném kulturním prostředí Ameriky, v manželství, kde až tak nežije to, co by chtěla.
Toto není plytká kniha, ani náhodou. Je plná moudrých vět, nad kterými jsem se mockrát musela zastavit a ptát se "A jak to mám já?" v tématech nelehkých - jak si přiznat tragédie v rodině, přijmout je a uvědomit si, jak se promítají do mého života a vztahů, jakou jednu blbou chybu to pořád generaci po generaci v rodině opakujeme...
A. Fuller: „Táhne nás to k sobě proto, abychom rozpoznali rány nevyřešené a opakující se tragédie. Zaháčkovali jsme se do sebe, jako by ta zděděná a nahromaděná zranění v každém z nás rozpoznala své protějšky, nalezla své léčivé protějšky, nalezla své léčivé balzámy a navzájem se zhojila.“
"Asi to člověku říká, že by měl ZPOMALIT A ZAČÍT ŽIVOTU VĚNOVAT POZORNOST."
Doporučuju velmi, hladivá, hluboká kniha.
Překrásná kniha, silný příběh, hustá atmosféra, hodně mě to oslovilo
začala číst, odložila. měla jsem lepší, a ani mě to až tak nebavilo
No prostě Carcaterra, nezklamal. Ale na spáče a ganstera to nemá.
Výborná kniha, moc se mi líbila. Hezky se četlo už od první stránky.
nedočetla jsem, divný něco jako harry potter, ale slabota, cosi o asi čarodějnicích, fantasy?
Nedočetla jsem. Roztříštěné, střídaly se časové a místní roviny, asi se to mělo prolínat, vkládané dopisy a záznamy v novinách... prostě nuda, nezajímavá kniha.