evickakyticka komentáře u knih

Někdy se mi stane, že si z knihovny půjčím více knih, na které se těším. Tuto už jsem měla chvíli půjčenou a řekla jsem si, že bych ji měla přečíst a vrátit. Tak jsem se do toho dala. Ale na prvních pár stranách, kdy hlavní postava píše premiérovi: "To je teda zasranej vtip." nebo "Co myslíte, jak rychle byste vy stihl políbit 36 000 004 prdelí?" jsem věděla, že tohle nebude nic pro mně. (Stejně tak jako typ knih od Palahniuka nebo Bukowského). Nepřipadá mi na tom nic vtipného, nemám ráda slova typu zasranej, když si chci něco přečíst a taková slova se mi pletou pod oči. Je dost lidí, kteří mluví jak dlaždiči a nepotřebuji ve svém volném čase o nich ještě číst. Možná jsem byla příliš natěšená na další stoh knih, které čekaly v pořadí, proto po pár stranách odloženo, nedočteno.

Oceňuji myšlenku na knihu, která je v této knize velmi dobře pojata. Bavilo mě to, i když nejsem moc fanda četby, kde se na pozadí příběhu odehrává " růžová knihovna".Trochu mi vadily skoky v čase, kdy jsem musela dávat pozor, kdy se co odehrává. Přesto průměr.

1 02.10.2014

Tak tohle mi vůbec, ale vůbec nic neřeklo. Nic, jedno velké NIC..

1 26.09.2014

Začátek příběhu mě vůbec nebavil. Byla tam spousta maďarských slov, která se špatně četla, potom tam bylo zase spoustu odborných věcí, kterým jsem nerozumněla a taky trochu politiky, která mě nebaví už vůbec. Zhruba od poslední třetiny jsem se teprve začetla, ale zase mi vadila předvídatelnost. A co konec? Ten byl zase pro Kate moc jednoduchý.... Zkrátka, až moc proti a málo pro. Doufám, že při našem dalším setkání s mým dosud oblíbeným Danem Simmonsem, budu mít lepší zážitek ze čtení, než byl tento.

26.09.2014

Nic moc z čeho bych padla na zadek. Možná škoda, že komiks nebyl barevný... Příběh i kresby super, ale chyběla tomu...asi ta barva.

20.09.2014

Tuto knihu mi knihovnice donesla ze skladu - starou, zažloutlou, typickým pachem prosycenou. Tak jsem si řekla, že ji asi dlouho nikdo nečetl, kdo ví, jestli se mi vůbec bude líbit. Ale po prvních stranách jsem se ocitla v době, kdy jsem četla Dickense a příběh mě neuvěřitelně vtáhnul do děje. Opravdu silný zážitek z opravdu silně pyšného a hrubého tyrana. Pokud již tato kniha měla tento název Tyran, měla ho mít. Důsledky tohoto chování mi dlouho zůstanou v paměti.

3 19.09.2014

Opět se mi potvrdilo, že čím tlustší kniha, tím silnější příběh, také jsem více začtená a spokojená. Miluju tlusté knihy!! Moc se mi líbilo nahlédnout do všech zákoutí katedrály, strávit čas s příjemnými postavami a také se trochu přiučit francouzsky:) Jako bych tam byla s nimi. Rochat mi připomínal postavu Quasimoda, ale nemám, co bych vytkla.

1 11.09.2014

Zajímavé. Myslím, že to byl můj první komiks beze slov, a dopadlo to vcelku dobře. Přečteno, tedy pokud se tomu tak dá říct, za chvilku. Líbil se mi nápad, zpracování, příběh i vtip, ale trochu mi neseděly ty šestky a devítky v ruletě. Pokud narazím i na jiná autorova díla, ráda zase "přečtu".

1 11.09.2014

Psychologický román, kdy se hlavní postava vrací ve svých myšlenkách k minulosti, se prolíná se skutečností. Dalo mi fušku se v tom všem vyznat. Nemohla jsem se vůbec začíst. Kniha odložena a nakonec nedočtena.

Tak tohle je cestopis, který se opravdu dá číst. Má to příběh, vtip, originalitu, něco k zamyšlení a i jeho celkové provedení včetně kreseb má hlavu a patu. Moc se mi to líbilo, děkuji za příjemné chvilky při čtení.

2 04.09.2014

Nuda. Tento cestopis mě nebavil. Samozřejmě oceňuji Martina, který dokázal neuvěřitelné, ktreý bojoval za svou věc - čistou vodu a tyhle věci, ale po stránce čtivosti, samá voda. Plavec plave, pak neplave, posádka onemocní, pak je zase v klidu, pak jdou navštívit nějakou tu vesničku, pak se zase plave.....Přiznám, že jsem nevydržela a konec (asi 50 stran) jsem vzdala. Škoda.

Protože kniha neměla vastně ani začátek, ani konec, nemohu se rozhodnout, jestli se mi vůbec líbila. Proto průměr. Mému hodnocení a celkovému dojmu z knihy nepřidaly ani divné rozhovory mezi otcem a synem ve stylu ano, ne, nevím. Ale byly tam taky dva dobré momenty, které mě překvapily a docela se mi líbil jednoduchý styl popisování okolí.

2 29.08.2014

Poutavý příběh, u kterého se nejen zastavíte, ale zjistíte i pár dalších souvislostí, které se k vile Tugendhat pojí. Bavila mě postava Hany a taky se mi líbil závěr knihy. Nemám žádná proti.

2 25.08.2014

Už od začátku mi neseděl styl vyprávění autorky. Pořád jsem tak nějak kroutila hlavou, až jsem prolistovala knihu, jestli je to pořád takové. A bylo. Nedočteno.

Nebýt Scafatiho ilustrací bych knihu hodnotila o hvězdu méně, ale když hodnotím celkový dojem, budiž. Povídka Černý kocour je parádní a zanechala ve mě pocit, že i milovníci zvířat se mohou rychle proměnit ve vrahy. Zbylé dvě povídky mě už tolik nebavily.

1 21.08.2014

Přiznám se, že knihu jsem si půjčila na základě vzhledu, líbil se mi její obal. Taky se musím přiznat, že kdybych věděla, že se v knize mluví tolik o Bohu a víře, NIKDY bych si ji nepůjčila. Ale! Píšu tento komentář, zadek mám osezený, jak jsem se nemohla odtrhnout od děje, zkrátka přečetla jsem ji na jeden zátah. Postava Viktora Lucy a jeho příběh mě dostal. Ne z hlediska víry ale z hlediska poutavosti a temnosti děje. Neměla jsem vůbec pocit, že se mi autorka snaží předhodit víru jako některé fanatické postavy v knihách S. Kinga (kvůli kterým se mi například Svědectví protivilo), ale jako součást povahy prostých lidí, kteří žijí v odlehlé rumunské Slobozii. Nezbývá než poděkovat autorce za skvělou atmosféru knihy a výtečný zážitek při čtení a přidělit této knize plný počet.

2 20.08.2014

Tento díl se mi líbl o něco víc než předchozí. Míň potoků krve,více magie ale co mi vadí pořád jsou výrazy jako do hov**, které by tam být nemusely. Těším se na závěr trilogie.

2 20.08.2014

Přiznám se, že po prvních sto stranách jsem knihu odložila s tím, že ji nedočtu, ale pak jsem měla mezi čtením "hluché místo" a tak jsem po ní znovu sáhla. A udělala jsem dobře. Příběh se opět začal odvíjet a začal mě bavit. ořád jsem v něm něco nacházela, ani chvíli jsem se nenudila. A jako u předchozí přečtené knihy Strugackých Les, jsem na konci měla pocit, že musím začít znovu od začátku.

2 13.08.2014

Ač téma ne příliš oddechové, pro mě kniha taková byla. U této dvojice autorů se vždy vypnu a odreaguji se. Je dobré vědět, jaké svinstvo jsou atomové elektrárny a jak to dopadá, když se něco pokazí. Nedozírné následky jsme mohli pozorovat již v době výbuchu Fukušimi a nebylo to moc vzdálené od toho, co byla tato kniha napsána, v roce 1975.

1 09.08.2014

Z knihy dýchá skvělá atmosféra, líbilo se mi různorodé prostředí, ale samotné povídky až na vyjímky (Večerní vyprávění, Výstraha zvědvcům) mi až tak strašidelné nepřišly. Hodnotím 3+.

04.08.2014