evismaior komentáře u knih

60% - a to si musím neustále připomínat, že se jedná o young adult fantasy. OK, čte se to snadno a obrovské plus téhle autorčiny prvotiny je to, že ješte nebyla zvyklá se vykecávat, a tak má příběh vzhledem k obsahu odpovídající počet stran, zatímco dnes by to bezpochyby natáhla tak na 900. K příběhu - král hledá kdoví proč bojovníka a kdoví proč mezi těmi největšími vejlupky v říši. Jeho syn Dorian nasadí z nějakého asi vzdoru do klání Celaenu, kterou za tím účelem vytáhne z pracovního tábora, kam se dostala po blíže nespecifikované zradě svých kolegů nájemných vrahů. Je jí 18 let a do 17, kdy ji zajali, stihla získat renomé nejdrsnější a nejschopnější nájemné vražedkyně všech dob, což jí čtenář odrostlý teenagerskému věku věří, dokud se neumyje, nezačne řešit svou garderobu a pohublá prsa, nezačne koketně mrkat na prince i nevinného jinocha Chaola, který se vzhledem ke svojí naivitě a nedostatku zkušeností (např. s tím, že je občas nutné zneškodnit někoho, kdo se chystá vraždit) pro mě naprosto nepochopitelným způsobem stal kapitánem stráží, nezačne fňukat, že ji nepozvali na ten či onen večírek, rozplývat se nad štěňaty a čokoládou a dumat, jak ten princ hezky líbá. Jasně, jasně, je to knížka pro dospívající holky a ty tohle všechno od hlavní hrdinky očekávají, ale tak by to asi chtělo jinou volbu povolání. Ono občas problýskne nějaké trauma z dětství, smrt rodičů, krutý výcvik, drsný rok v dole, ale to by pak asi dotyčná byla psychicky trochu jinde. Beru to tak, že v tomto dílu šlo především o seznámení se s tímto světem, jeho postavami a nějakým tím tajemnem (sudba, vraždění v řadách soupeřů, princezna z Eyllwe), holčina dopadla v soutěži dle očekávání a teď jsem zvědavá, co bude dál.

3 13.03.2022

60% - Po dočtení zatím vydaných knih série Dvůr trnů a růží jsem se těšila na něco nového, ale z téhle bichle jsem rozpačitá a vlastně jen to, že už znám styl téhle autorky, mě přimělo knihu neodložit po prvních 50 stranách a přetrpět dalších 200 stran, kde jsme se seznamovali s novým prostředím (a ano, hrdinové středověkého puncu s mečem na zádech datlující smsku a pořizující selfie, prostě takhle pojatý a navíc zkorumpovaný svět, v podstatě rasistická diktatura v moderním hávu bez lidských práv mi nesedl), novými postavami (tedy zejména s Bryce, utajenou nemanželskou dcerou Podzimního krále, napůl vílou, tedy opovrhovanou míšenkou, a Athalarem Huntem, andělem, otrokem a zabijákem) a příběhem, kde jde vlastně jen o to, že Bryce s Huntovou pomocí pátrá po vrahovi své kamarádky Daniky a její vlčí smečky a zaplétá se do sítě intrik mezi nejmocnějšími toho světa. Druhá třetina se dala zvládnout jen díky interakcím mezi Bryce a Huntem a pečlivě dávkovaným narůstajícím erotickým napětím. Poslední třetina se pak nečekaně rozjela (i když celkem nepochopitelně prostřednictvím videokamer, kdy značná část důležitých postav jen seděla a komentovala dění), ale čekat na to téměř 600 stran tedy bylo dost utrpení.

1 08.03.2022

80% - Asi začínám mít trochu problém s tím, že Elíasson dokáže stvořit jen jeden typ hlavního hrdiny, a to osamělého muže kdesi na konci islandského světa, který v podstatě jen doufá, že se nebude muset s nikým bavit. V Okně na jih to byl spisovatel s tvůrčím blokem žijící ve vesnické chatce, tady je to pro změnu malíř, který z omšelého karavanu vyráží do okolního lesa a pokouší se s pocitem neuspokojení malovat stromy. Autorovi se naštěstí daří přírodu zachytit lépe než malířovi a jeho popisy procházek ve čtenáři zanechají pocit, jako kdyby tam byl s malířem. Opět v příběhu najdeme střípky z předchozího života, pár úsměvných úvah (zauvažoval jsem, zda mrtví mohou spadnout z koně, ale k žádnému závěru jsem nedospěl) a zamyšlení (Teď mě ovšem kladení pastí na králíky už vskutku nezajímá. Mám dost všech těch pastí, které jsem nastražil sám sobě) a pocit, že samota může být nejen bezútěšná, ale i docela fajn.

2 08.03.2022

80% - příběh pana Wonky, majitele zázračné čokoládovny, v níž mu pomáhají roztomilí Umpa lumpové, který se rozhodne továrnu předat jednomu z dětí, jež našly v balení čokolády zlatý kupon, je dobře známý ze stejnojmenného filmu s Johnnym Deppem v roli geniálního a lehce roztržitého Willyho Wonky. Film knížku zpočátku v podstatě věrně kopíruje, takže se setkáváme jak s chudým Karlíkem Bucketem a jeho doprovodem dědečkem Pepou, tak i s ostatními značně protivnými dětmi. A také s čokoládovým vodopádem a dalšími atrakcemi, které Tim Burton dokázal mistrně převést na plátno. Samozřejmě ale klasika - viděla jsem dřív film, než četla knížku, takže se mi víc líbí film, protože mi v předloze dost chyběla ta dějová linka s otcem pana Wonky přísným zubařem, která krásně zaobaluje příběh uzavřeného podivínského mistra čokolády včetně toho, jak si musel v životě proti vůli otce čokoládu prosadit.

5 28.02.2022

60% - Oproti Karlíkovi a továrně na čokoládu mi tohle připadalo o dost slabší. Autora zjevně nadchl nápad s výtahem, který nejezdí jen nahoru a dolů, ale i do strany a vůbec kamkoli, a chtěl o tom napsat samostatnou knihu, kde bychom se dozvěděli, jak to bylo dál s Karlíkem a jeho rodinou. Bohužel ale neměl dost dobré nápady - v podstatě se tam řeší jen cesta do vesmíru s návštěvou prvního vesmírného hotelu a následným úprkem před nepřátelskými mimozemskými potvorami (a to přehánění a neuvěřitelné nápady, které působily v čokoládovně mile, je tady fakt už mimo - jakože výtah musí až málem do vesmíru, aby cestou zpátky mohl prorazit střechu?) a v druhé polovině pak tablety na úpravu věku (kdy Karlíkoví prarodiče se chovají nevysvětlitelně hloupě - i když tedy babička omládlá na mínus dva roky moje dítko dost pobavila). Postavy ani příběh se vůbec nijak nevyvíjejí a celkem se tedy nedivím, že se tohle pokračování nenatočilo.

1 28.02.2022

(SPOILER) 80% - Po předchozím dílu Běžkyně, který byl pro mě v rámci této jinak výtečné série docela zklamáním, se Peter May vrátil v plné parádě s případem, kdy v Pekingu neznámý pachatel začne dokonale kopírovat vraždy Jacka Rozparovače. Nejdřív mi to přišlo nezáživné, jako že autorovi už začínají docházet nápady (a Margaret navíc pořád jen seděla doma s ročním dítětem), ale když pak indície náhle dovedly Li Jena až ke jménům z vyšších míst, načež byl suspendován, sebrali mu odznak, auto a zablokovali účty, jeho sestra byla zatčena za údajné přechovávání kokainu a Margaret přišla o vízum a hrozilo jí, že bude muset odjet ze země bez syna, tak to začalo nabírat fakt grády a napjatě jsem čekala, jak to dopadne a kdo bude oním vrahem. K tomu ještě zajímavé téma detektorů lži a technologie založené na odezvách mozku na známé a neznámé podněty. Bohužel konec zase takový uspěchaný, jak je bohužel autorovým zvykem - sice se dozvíme, kdo byl pachatelem, ale už ne, co to vlastně bylo za člověka a jaké měl přesně ke svému jednání pohnutky, a tím méně se dozvíme, jak to dopadlo s Li Jenem, Margaret, jejich synem a jeho sestrou a otcem, to si zase autor zřejmě nechává, aby nás o tom informoval jednou větou kdesi v té následující povídce, která se zas bude odehrávat až za nějakou dobu, takže se tím zcela ztratí ten dojem kontinuity vyprávění. Tohle mě fakt na těch knížkách začíná dost mrzet. Přesto za tu napínavou druhou třetinu hodnotím celkem vysoko.

6 15.02.2022

70% - Mayovy čínské thrillery mě velmi baví, čtenář se dozví řadu věcí o tom, jak to vypadá a funguje v současné Číně a také vztah americké patoložky Margaret Campbellové a čínského detektiva Li Jena je pojatý celkem zajímavě. Běžkyně je ovšem první díl z této série, který mě tak úplně neoslovil. Jistě, prostředí čínského vrcholového sportu je obzvlášť v těchto dnech, kdy probíhá olympiáda v Pekingu, pro čtenáře hodně atraktivní téma a celou dobu není tak úplně zjevné, co se zemřelým čínským sportovním nadějím vlastně stalo. Ale jednak mi přišlo, že se zápletkami už se autor poněkud vyčerpává (už jsme tu měli virus v rýži, virus ve vakcíně pro imigranty do USA a teď opět virus, což je na pět knih docela častá koncentrace podobného tématu), za další to tentokrát bylo nevyvážené, protože Margaret je po celou dobu knihy v podstatě jen těhotná a chystající svatbu - mezi ní a Li Jenem se vlastně neřešilo nic jiného, ještě kromě toho, jaký bude mít vliv sňatek s cizinkou na jeho kariéru a jak to snášejí jeho otec a její matka, kteří oba přijeli na zásnuby. Li Jen ještě kromě toho nenáviděl svého zástupce (a jak tyhle vztahové propletence nakonec dopadly, se asi dozvím až v dalším dílu, kdy mě s nimi autor, jak je jeho zvykem, seznámí jako s hotovou věcí). No a ten akční závěr mi připadal totálně přitažený za vlasy a nemohla jsem si pomoci, aby mi Margaret nepřipadala jako totální trubka, že se dokázala dostat (zvlášť ještě ve svém stavu) do takové šlamastiky. A i hádanka paní Mei byla tentokrát příliš snadná, že působilo skoro až trapně, že na ni Li Jen okamžitě nepřišel. Tak jsem nicméně zvědavá, jak to bude v dalším dílu pokračovat.

4 07.02.2022

60% - Dušan žije na vesnici s maminkou a jeho táta cirkusák od nich už před lety odešel. Johanka zase žije v Praze s tatínkem a na vesnici přijíždí na prázdniny zrovna ve chvíli, kdy Dušan po zemřelém dědečkovi zdědí osla Ámose, celkem nezvladatelné a nevypočitatelné zvíře, jenže přece ho nemůže nechat u lidí, kteří ho týrají a nutí k těžké práci? A tak ho odvede rovnou k mamince na udržovanou zahrádku a ta z toho logicky není nadšená. Jenže kam s oslem, aby ho neposlala zpátky? Dušan a Johanka se nejdřív moc nemusí, ale při hledání hodných lidí pro Ámose se nakonec sblíží. Na knížce se mi celkem líbil styl, jakým byla napsána - v podstatě celý děj svižně jede v dialozích mezi dětmi, které mluví tak nějak úplně normálně, že to narozdíl od mnoha jiných dětských knížek "netahá za uši" přílišnou spisovností nebo naopak přehnanou hovorovostí. Konec mi ale přišel takový nijaký, (pozor spoiler!!!) ok, děti udají osla a Dušan se přitom dokonce nečekaně shledá s důležitou postavou svého života, ale pak to autorka tak nějak utnula - žádný náznak, jestli dětem kamarádství vydrželo i bez osla, prostě dorazí domů, prohodí pár hlášek a konec. A pak mě docela dost štvalo to neustálé skoro až propagování kouření - dobře, kouří Dušanova maminka, Johančin strýc, lidi od poutě i od cirkusu, dokonce i pouťový pes, ale k čemu tam byla ta historka, jak Johanka jde jednomu vesnickému chlapci koupit cigarety, protože jemu by je nikdo neprodal a ona se může vymluvit na strýce, a všem kolem to přijde normální a v pořádku, to jsem v knížce určené pro děti nějak nepochopila.

30.01.2022

(SPOILER) 90% - Tahle autorka prostě umí. Už jsem četla knížku Na obtíž, kde vystupovala dívka se sebevražednými sklony, která s rodiči žila v bývalém kostele. Tady zase vystupuje Sky - adoptovaná dívka, která žije v podstatě odříznutá od světa, neboť ji matka vyučuje doma a zakazuje jí přístup ke všem moderním technologiím včetně televize, mobilu a internetu. Vzhledem k okolnostem se mi Sky zdála dost v pohodě a po nástupu do posledního ročníku střední školy dost schopná komunikovat se svými vrstevníky, což pochybuju, že by se někdo v reálu naučil jen proto, že by měl jednu dobrou kamarádku. A právě po nástupu do školy, kdy ve stejné době potká chlapce Holdera se špatnou pověstí ("nezmlátil jsem ho, protože je homosexuál, ale protože je to debil" :-D ), se celý její život změní a na povrch začnou čtenářsky fascinujícím způsobem vyplouvat její dávné vzpomínky. Tady opět drobná připomínka - představa, že by se Holder čirou náhodou přestěhoval zrovna do města, kde bydlela i Sky, mi přišla hodně přizpůsobená ději, ale tak třeba se dočkám nějakého přijatelného zdůvodnění v dalším dílu. Každopádně to, co se Sky dozvídala o svojí minulosti, jakým způsobem se to dozvídala a jak to na ni působilo, to bylo napsáno opravdu skvěle, i když mi trochu nesedělo, že ji ani jednou nenapadlo, že (spoiler!!!) Karen nemusí být žádná šílená únoskyně, protože vzhledem k okolnostem bych si já osobně tohle myslela asi hned na prvním místě už ve snaze Karen, se kterou se jako matka a dcera milovaly, jakkoli omluvit. Ale zase, já čekala, že to bude někdo ze strany matky, kdo chtěl Sky chránit, takže to, jak to nakonec bylo a jak to do sebe pak všechno skvělě zapadlo, nadchlo i mě (konec spoileru).
Poznámka na okraj - nechápu, proč se k právům na vydání knihy nepořizují ty práva jako celek, tedy včetně obálky - autorka v poděkování nadšeně děkuje za obálku, kterou má její kniha v originále, tu si ale český čtenář může najít leda tak na internetu.

6 29.01.2022

(SPOILER) 75% - po poměrně plytkém úvodu, v němž jsme se seznámili s krásným, bohatým a dokonalým párem Emmou a Danielem a ve druhé dějové lince s vdovou Lucií, která sama vychovává pětiletého syna, a já od té knížky po tom začátku zas tak moc nečekala, se to překvapivě slušně rozjelo v okamžiku, kdy se zjistilo, že Emma si ubíjející roli nepracující reprezentativní manželky kompenzuje koníčkem - kradením v obchodech - a Lucie zas vzpomíná na svého manžela nejčastěji se sklenicí či rovnou lahví vína v ruce a dost silně nezvládá výchovu svého syna. Emmu její krádeže dovedou až na obecně prospěšné práce v domově pro seniory, kde skončí i Lucie se svou pokutou za vysokou rychlost způsobenou vztekem na nezvladatelného syna na zadním sedadle. Obě svému okolí lžou o tom, kam chodí, a do svých lží se dále zaplétají, přičemž jejich příběhy jsou ještě vylepšeny Emminým návratem do rodného města kvůli nemocné matce (a problémem, který v tomto městě za sebou zanechal Daniel) a Luciiným neuváženým kamáráděním se se švagrem. Tahle část knížky se mi zdálka fakt dobrá a nemohla jsem se od ní odtrhnout, než přišlo posledních sto stran, kde se vše vyřešilo ke spokojenosti všech, všichni si pomohli a vše dobře dopadlo, což bylo sice pozitivní, ale poněkud nudné. Jo a ještě tam byla zápletka s trochu ujetou seniorkou, která byla fajn, až na to, jak z hodného chlapíka vyrobila zlého dozorce, který všechny prudil, a jí to přišlo hrozně fajn. Tohle mi moc nesedělo. Ale jinak v žánru červené knihovny jistě nadprůměr.

1 24.01.2022

55% - Já už tak nějak od autorů z Islandu čekám hodně a ono je to asi chyba, protože nemohou být zase nějak zásadně lepší než autoři z jiných zemí. Román ostrov má neotřelý nápad (zničehožnic se Island ocitne zcela odříznutý od zbytku světa bez jakéhokoli povědomí o tom, jestli zbytek světa ještě vůbec existuje), ale ze zpracování jsem rozpačitá - tedy to, co se tam děje, celkem dává smysl a odrážejí se v tom i islandské historické reálie, kdy země již v minulosti čelila hladomoru a odloučená od zbytku světa byla vlastně vždycky. Takže teď se k tomu vrací, nastává přesun lidí na venkov, návrat k zemědělství, rybolovu, vše se podřizuje produkci potravin a ostatní povolání zanikají, snad až na ta silová, protože "záchranáři", kteří drží ozbrojenou moc a všechny šikanují a okrádají, ti prostě vedou. Nechtělo se mi moc věřit systému zredukované leč přežívající vlády, která vše řídí,myslím, že to by prostě tak asi nefungovalo. Leč věci jako turisté v koncentračním táboře na letišti, děti ulice ovládající obchoďák nebo pronásledování a vysidlování imigrantů, byť by již dávno měli islandské občanství, to by byla tvrdá realita. Přesto román působí jaksi povrchně, neúplně, zkratkovitě, dokázala bych si představit mnohem podrobnější rozbor všeho, co se dělo v prvním roce i letech následujících. Čtivosti pak příliš nepomáhá nadužívání přítomného času ve vyprávění, který by zde mohl skvěle fungovat tam, kde bývalý novinář Hjalti mluví o svém současném živoření v domku v zátoce obklopený ovcemi, v kontrastu s tím, kdyby zbylé vyprávění se odehrávalo v čase minulém o záležitostech, které tomuto jeho vyhnanství předcházely. No a samozřejmě milovník sci-fi ve mně prostě touží zjistit, co že se to na světě vlastně přihodilo, protože na to, aby to byla jen studie toho, "co by kdyby", to prostě není dost obsáhlé.

21.01.2022

40% - Tahle (na autorku) útlá knížka odehrávající se po skončení třetího dílu "Dvorů" je přesně tím, proč předchozím třem dílům nemohu dát to nejvyšší hodnocení - právě zde je totiž výborně vidět, jaký balast autorka nabaluje na své jinak poutavé a slušně napsané příběhy tak, že z knížky, která by mohla mít odsýpajících a dech v hrdle zadržujících 400 stránek, udělá 700 stránkovou bichli napěchovanou opakujícími se, nechci napsat rovnou bláboly, ale je to skoro tak. Dvůr mrazu a hvězd mohla být klidně závěrečná kapitola předchozího dílu. A nebo taky nemusela vůbec vzniknout a ono by se taky nic nestalo, protože nemá doslova žádnou zápletku, k jejímuž rozuzlení by děj knížky směřoval. Čekala jsem prostě nějakou jednorázovou povídku ze světa Feyre a Rhysanda, ovšem dostalo se mi jen jakési náladovky točící se kolem oslav slunovratu. Takže jo, Feyre a Rhysand se pořád děsně milují (a pokud neumřeli, žijí v Prythianu až dodnes, což klidně může být dalších 500 let), Elain a Nesta (ta hlavně) se pořád nemohou vyrovnat s tím, že jsou najednou vílami, Cassian furt vzdychá po Nestě a Lucien po Elain, ovšem i v této věci je posun naprosto nula, Azriel a Mor mají pořád mezi sebou ten svůj podivný vztah, Tamlin je pořád troska a Amren je prostě Amren. Prokousávalo se mi tím opravdu těžko a to jsem si to vlastně vybrala v ten vhodný vánoční čas.

2 14.01.2022

95% - Hledali jsme dárek pro synova kamaráda, který si přál nějakou knížku o zvířatech, a doufám, že jsme se trefili, protože nám se při podrobnějším prolistování zdála velice povedená. Jejím autorem je německý věděc, který se problematikou zvířecí etologie dlouhodobě zabývá a v knize uvádí spoustu poznatků, a přitom natolik přístupnou formou, že věřím, že si z toho děti hodně odnesou. Knížka je přehledně členěná na kapitoly věnující se vždy jednomu tématu (která zvířata se poznají v zrcadle? která umí milovat? která mají vlastní jména? znají zvířata soucit? proč jsou některá společenská a jiná jsou samotářská? jaký mají vztah k násilí? apod.), graficky je to pěkně udělané (text, nadpisy, krásné fotografie i malovaná zvířata, která čtenáře provádějí dějem, infotabulky) a nechybí vždy ani vyprávění o nějakém konkrétním výzkumu, který se tomu či onomu tématu na skupině či skupinách zvířat věnoval a jak dopadl. Člověk je až překvapený, že zvířata nejsou zdaleka tak jednoduchá a bez citu, jak by se mohlo na první pohled zdát. Kniha má pro děti i přijatelnou délku, ale klidně bych ji brala ještě podrobnější, s více vyprávěními o konkrétních výzkumech, které určitě proběhly.

13.01.2022

(SPOILER) 75% - Na úvod dva postřehy - tohle byla první knížka ze série Dvorů, kterou jsem nečetla na čtečce, ale v papíru. No a teda je to dost rozdíl - normálně "skutečné" knihy jako staromilec spíš upřednostňuji, ale se 700 stránkovou bichlí se, málo platné, manipuluje při čtení dost obtížně - a tím spíš pak člověk vnímá leckteré ukecané pasáže, kde se autorka, zdá se mi, už začíná hodně a naprosto zbytečně opakovat, a postavy zejména ve svých vzájemných vztazích řeší dokola to samé (a ani ty erotické pasáže zas nejsou tak moc inovativní, ale ty mi zas tak moc nevadí:-)). A druhá drobná poznámka - už mi připadá poněkud pubertální, jak na sebe dospělé osoby, když se škádlí v hovoru, často vyplazují jazyk nebo dělají obhroublá gesta, jako kdyby jim bylo tak maximálně 12 a ne několik set let (což tam některým je). Ono i u mladé vladařky Feyre už to působí trochu na zvednutí obočí.
Třetí díl je rozehraný zajímavě - na konci druhého dílu Tamlin vydal Feyre i její blízké královi Hybernu, aby ji získal zpět pro sebe, a Feyre sehrála přesvědčivou komedii, jak se vzpamatovává z Rhysandova područí, aby zachránila své dvě sestry. Ve skutečnosti, ale na Tamlinově dvoře záhy nelítostně způsobí rozvrat a s Lucienem po boku se vydává zpět na Noční dvůr, kde se už Lucien nemůže dočkat své novopečené družky Elain, která není ze své přeměny ve vílu ani z toho, že se nebude vdávat za svého lidského snoubence, vůbec nadšená. A tohle je zajímavé, protože zatímco v předešlých dvou dílech mi Elain připadala jenom jako hezká tvářička a Nesta byla prostě sobecká a namyšlená mrcha, tak ve třetím díle mě obě sestry vzešlé z kotlíku bavily málem víc než Feyre. Doufám a zároveň se bojím nějakého budoucího textu psaného z pohledu Nesty, protože bych na jedné straně její smýšlení chtěla znát, ale na druhé straně její nepředvídatelnost a to, jak se před zraky Feyre a ostatních postupně vyvíjí, i když do hlavy jí stejně nikdo nevidí, je prostě působivé tak, jak to je. V knize je opět množství drobných questů, které musí Feyre i ostatní podstoupit, Hybern chystá válku a máme příležitost při její přípravě poznat pány ostatních dvorů a i některé tyto dvory a zde je nutné obdivovat autorčinu fantazii - pokud se této série někdo filmařsky chopí, pak doufám, že se na produkci nebude šetřit (a scénář knižní ukecanost přijatelně zkrátí). Hodně oceňuju, jak autorka pracuje s postavami - málokdo je nakonec vysloveně záporák a i ten, kdo tak celou dobu vypadá, náhle může odhalit vysvětlující motivy pro své předchozí činy - tyhle zvraty, kdy se některé postavy (a i lecjaké nepříjemné bytosti) nečekaně přidají na stranu Prythianu, Feyre a Rhysanda, jsou na knížce jedny z nejzajímavějších. Ovšem dost často se těmi intrikami zkrátka prokousávalo dost obtížně.

3 07.01.2022

80% - Těžko hodnotit životní příběh a spíš osobní zpověď holčiny, která se snaží pro většinu z nás zřejmě trochu úporně a naivně změnit svět - ale aspoň se o něco takového snaží. Tak začnu přízemně tím, že se mi do knížky, o níž jsem věděla už nějakou dobu, protože jsem jedna z občasných zákaznic autorčina obchůdku s krásnými nepálskými šperky, kabelkami a oblečením, nezačítalo tak snadno, jak jsem čekala - ale to je asi můj obecný problém s textem psaným v první osobě a v přítomném čase, což je taková móda holčičích románků, ale v knížce, kde autorka takto píše o něčem, co se stalo v jejím životě v "předminulosti", načež často přeskočí, aby nám (v minulém čase) dovyprávěla, jak ten či onen vztah v následné minulosti dopadl, a pak se zase vrátí zpět a v přítomném čase ve vyprávění pokračuje, se mi na to zvykalo těžko. Pak také, čím dále jsem četla o jejím působení ve vesnické nepálské škole a následně v Káthmándú, kam se jí podařilo přesídlit pár dětí, aby mohly pokračovat v kvalitnějším školním vzdělání, tím víc jsem litovala, že nedoplnila knihu nějakou obrazovou přílohou, která by byla o to cennější, že autorka sama aspoň v té době fotografovala, takže by se opravdu jednalo o její pohled na místa a situace, o nichž nám vypráví, a jasně, mohu si to asi dohledat na jejím webu, ale přímo v knížce by to působilo maximálně autenticky. Jinak je ten příběh ale opravdu neskutečný a v závěru, kdy se najednou jakoby začne plnit vše, co si tak dlouho vysnívala, až mystický. Jako ano, jsem ten "materialistický" člověk, o nichž se zmiňuje často, něco podobného jako otec jejího prvního syna, když jí řekl, že chce zkrátka takovou normální rodinu. Chodit do práce, vydělat peníze, aby rodina nemusela řešit finanční problémy, a přitom se věnovat dětem. A když jsem četla o těch situacích, kdy přemlouvala rodiče, aby děti vůbec do školy pustili a dali jim šanci na lepší život a mnozí se tomu zuby nehty bránili, nebo když se pak vrátila do Nepálu a zjistila, že některé děti se na školu vykašlaly (to prosím neberte jako spoiler, je to věc, která se zřejmě dala čekat a dobrovolníci se s ní setkávají všude, a stejně si to musíte přečíst tak, jak to prožívala autorka, abyste pochopili), tak jsem jen nevěřícně přemýšlela nad tím, kde bere chuť, sílu a odvahu dál ve svém úsilí, jež místy vyznívá úplně zbytečně, pokračovat. Proč se prostě jen neomezit na to, že vysokým odbytem zboží zajišťuje hodně lidem v Nepálu práci, platí přímo jim a na nějakým překupníkům a už tím dělá dost - a výdělek prostě investovat do sebe, svého života, svojí rodiny tak, jako by to udělala většina lidí a ještě by na sebe byli (právem) hrdí. Protože je neuvěřitelné, kolik svému projektu dokázala obětovat času a energie a často opravdu na úkor svojí rodiny, což si sama uvědomovala a občas se s tím těžce smiřovala. Ale šla si dál za svým nesobeckým snem a tomu se prostě nedá upřít obrovská inspirativnost pro každého čtenáře téhle knížky.

5 27.12.2021

(SPOILER) 85% - udivilo mě, že podle mnoha komentářů u této autorky jsou zpravidla první díly sérií slabší a ty další pak stojí za to, a přesvědčila jsem se, že tomu tak skutečně je. Dvůr trnů a růží byl takový rozjezd a Dvůr mlhy a hněvu byl oproti němu skutečně plný akce i nezbytné romantiky, a přitom se to tentokrát obešlo bez účelově krvavě podaného násilí, které mi v prvním dílu tak vadilo. Zde dokonce ještě skvěle posloužilo k tomu, aby z něj hlavní hrdinka a novopečená víla Feyre měla psychické trauma a noční můry, které zajímavě rozvíjely její osobnost, pohled na svět lidí i víl i na osoby kolem sebe. Když v prvním dílu zlomila Amaranthinu kletbu i za cenu toho, že musela vraždit, přišlo mi, že to vzala a provedla celkem lehce, ale v této knize se z toho po návratu do Tamlinova sídla celkem slušně zhroutila a Tamlin jí s tím tedy moc nevypomohl. Naštěstí tu byla ještě dohoda s vladařem Nočního dvora Rhysandem, který jí při plnění Amaranthiných úkolů v prvním dílu zachránil život a vymínil si za to týden v měsíci, který Feyre stráví u něj. Což zprvu vypadá, že to bude další přehlídka násilí šmrncnutého stockholmským syndromem, jenže pak se ukáže, že Rhysand má pro své jednání a postoje, které dává navenek najevo, vážné motivy, a že jsou on i lidé v jeho těsné blízkosti pro Feyre možná zajímavějšími společníky než Tamlin a Lucien. A k tomu se ukáže, že Amarantha nebyla tím nejhorším, co může svět nabídnout a že Feyre, z níž udělalo v prvním dílu vílu všech sedm vladařů, k tomu možná bude mít co říct. No a její špičkování s Rhysandem to navíc ještě pěkně okořenilo. Kniha se mi zdá pořád dost ukecaná, přece jen ten příběh zas není na 650 stran textu příliš hutný, a proto nedávám plný počet, ale četlo se to dobře.

1 26.12.2021

75% - o téhle sérii jsem slyšela, že je v rámci žánru velmi dobrá, a tak jsem se se zájmem začetla do prvního dílu, který čtivý opravdu je, i když bylo poměrně dost věcí, které mi na příběhu neseděly. Hlavní hrdinka Feyre z říše lidí je poté, co zabije vílu ve vlčí podobě odvlečena pod záminkou jakési Úmluvy mezi lidmi a vílami na sídlo vladaře Jarního dvora Tamlina. Postupně zjišťuje, že země víl je sužována nákazou, která omezuje magické schopnosti víl, ale sama víly zpočátku kvůli dávným předsudkům (a ony to nejsou jen nepravdivé předsudky) nenávidí. První Feyřin pobyt v Prythianu mi připadal dost rozvláčně napsaný, plno úvah a rozhovorů Feyre s Tamlinem, jeho pravou rukou Lucienem a komornou Alis, ale nic skutečně podstatného se nedozvěděla (a její snahy se něco dozvědět - tedy kromě toho, jak se z říše dostat - mi nepřipadaly příliš přesvědčivé) - na to, že zabila jejich společníka, se k ní všichni chovali překvapivě slušně a ona se jakoby vůbec nesnažila pátrat po tom, proč tomu tak je. Takže se logicky (a jaksi účelově) dozvěděla všechno až příliš pozdě, což nás přivedlo do druhé poloviny knihy, která byla o dost zajímavější a víc nabitá dějem, i když na konci jsem se opět musela ptát, zda se současný fantasy žánr opravdu nutně neobejde bez toho, aby v příběhu postavy nebyly více či méně zalité vlastní či cizí krví, týrané, ubité a tak vůbec. Věci, na které upozorňuje autorka, do knihy bezpochyby patří, ale přišlo mi, že to krvavé podání už je přehnané, zřejmě asi aby se vyhovělo dnešnímu pro mě ne úplně pochopitelnému vkusu čtenáře. Ovšem vrhla jsem se hned na druhý díl a začalo to slibně, takže se těším na další pokračování.

1 20.12.2021

80% - naprostá česká klasika od Josefa Lady, kterou navíc doplnil svými nezaměnitelnými ilustracemi. Jako dítě jsem tu knížku milovala a četla ji opakovaně, příběhy dobrosrdečného mluvícího kocourka Mikeše a jeho kamarádů Pepíka Ševců (Josef Lada měl opravdu tatínka ševce), prasátka Pašíka a kozla Bobeše jsou veselé a pozitivně naladěné a v Hrusicích se k sobě všichni (zvířata i lidé) chovají lidsky a slušně. Po letech jsem se ke knížce vrátila v rámci synovy školní četby, ale tentokrát jsem měla docela potíže knížku znovu přelouskat, zvlášť druhou část, kdy je Mikeš střídavě doma a v cirkusu Kludský a pak se všichni přestěhují na vesnici - ta mi přišla dějově spíš popisná a zdlouhavá. Synovi, který je zvyklý na dnešní rychlou dobu, to tak připadalo stoprocentně. A já už na to zkrátka nemám ten správný věk :-)

7 20.12.2021

70% - Na rozdíl od některých předešlých částí ságy o zaklínači Geraltovi tato působí víc propojeně jako jeden fantasy román, tedy žádné jen volně navazující povídky. Opět se setkáváme s Geraltem, jeho milovanou čarodějkou Yennefer, bývalou princeznou Ciri a občas i s neodolatelným trubadúrem Marigoldem. Musím říct, že mi zde dost chybělo to, co jsem milovala na prvních dílech - ty humorné vsuvky a hlášky, kdy postavy z éry podobající se středověku působily tak moc současně, a zejména pak ty četné odkazy na známé pohádky, pověsti a legendy. Toto už je nefalšovaná středověká politicko-válečná fantasy, která začíná ještě tak docela zajímavě velkým banketem čarodějů, ovšem pak se začnou všichni tak nějak vzájemně zrazovat, věznit a vraždit, vypukne válka a přiznám se, že mě ani moc nebavilo udržovat pozornost, kdo je kdo, kdo je s kým, kdo koho zradil a kdo je proti komu. Na konci to dost podstatně zachránila pasáž, v níž je Ciri odkázaná sama na sebe a putuje spalujícím horkem přes Plotnu, to bylo vážně skvělé, kéž by byla taková celá kniha, protože tam mi ty zdlouhavé a vysoce podrobné popisy každého pohybu bojujícího člověka přijdou na místě (a ještě k tomu ta vnitřní psychologie boje se sebou samým v situaci, která vypadá úplně bezvýchodně!) - ale číst si po padesáté na padesáti stranách, kdo jak vzal do ruky meč, jak se s ním ohnal a kam dotyčného protivníka trefil, to zas pro mě tak zábavné není.

3 14.12.2021

(SPOILER) 85% - tenhle díl svým námětem docela překvapil, takže pozor, trochu spoiler! - asi každý už slyšel o tom, že se v Číně jako dárci orgánů využívají popravení vězňové a samozřejmě jsme nejednou uvažovali o tom, kolikrát bylo pravým důvodem takových poprav to, že ta či ona vlivná nebo bohatá osoba potřebovala nutně nějaký nový orgán a konkrétní vězeň byl zrovna bohužel kompatibilní. Jenže, když se vrátím k románu, kdo by kvůli orgánům vraždil mladé ženy (a pouze ženy)? Při čtení jsem si vzpomněla na jinou detektivku, kterou jsem kdysi četla (jak se to jenom jmenovalo?), kdy laboratoř analyzující krevní odběry, která působila po celém světě, si takto vytvořila rozsáhlou databázi, z níž pak na objednávku stačilo jen vybrat vhodného dárce. Dodnes mi to připadá jako dost děsivá představa... Sál smrti se mi líbil i proto, že se tentokrát z Pekingu přesunul do Šanghaje, takže jsme měli příležitost poznat zase úplně jiný kousek Číny. A také jiný kousek Margaret a Li Jena, kteří si k sobě pořád obtížně hledají cestu a do toho se jim tentokrát plete ještě šikovná šanghajská vyšetřovatelka.

4 10.12.2021