fénix56 komentáře u knih
Kvůli názvu jsem ji opravdu koupila dceři jako dárek a teď si ji velice často půjčuji. Je tam spousta vychytaných postupů a přestože vařím už hoooodně dlouho, často tam objevím nějaký fígl, který vaření ulehčí. Nemám ráda recepty, kde se popis receptu scvrkne na jednu jednu větu, např.: "Uděláme těsto." Ale to se dá udělat mnoha způsoby. Takže to u této kuchařky nehrozí.
Toto je jedna z mnoha knih, které jsem o této královně četla. Nevím, která z nich popisuje její příběh nejvěrohodněji a pravděpodobně to neví přesně ani historici. Můžou popisovat fakta, ale už hůř povahu postav, záleží na úhlu pohledu...Takže můžu hodnotit jen styl psaní. Knihu jsem poslouchala jako audioknihu, což v tomto případě je rozhodně plus. Je totiž dost rozvláčná, zabředává do podrobností, od popisů oblečení až po intimní problémy královny. Ale ten poslech audioknihy to určitým způsobem zrychlil, u čtení bych se asi místy občas nudila.
Ale jinak byla pozice Kateřiny u tudorovského dvora popsána zajímavě. Od začátků, kdy nevěděla, co s ní bude a nemohla věřit ani svým nejbližším, přes počáteční chvíle štěstí v manželství s Jindřichem, zkomplikované neustálými potraty, smrtí novorozenců a porodem Marie, která byla "jen" dcera. Nezáviděníhodný osud...
Měla jsem to štěstí navštívit Provence, mám ráda dobré jídlo i dobré víno. Líbí se mi neuspěchaný život obyvatelů Provence, jejich několikahodinové posezení u jídla, takže se mi nemohla knížka nelíbit.
Navíc je to zpestřeno spoustou osobních zážitků spisovatele (kamenný stůl, příšerný Tony, otravní návštěvníci, svérázní řemeslníci atd.)
Mám ráda ságy ze severu, kde lidé šetří slovy a neprojevují emoce. Ale to neznamená, že je nemají. Jejich city se spíš projevují v činech. V drsných podmínkách na maličkém ostrově, kde bydlí jen jediná rodina, se musí jeden na druhého stoprocentně spolehnout, protože by jinak nepřežili. Taky musí od nejútlejšího věku tvrdě pracovat. A to ještě neznamená, že jim přírodní živly všechno těžce vydřené nezničí.
Závěr knihy se mi líbil o trochu méně, některé věci zůstaly viset ve vzduchu, nedořečené. Ale přesto to byl pro mne nečekaný čtenářský zážitek, který si zaslouží 5*.
O bitvě u Azincourtu jsem četla několik knih a viděla pár filmů. Tako kniha popisuje události té doby z pohledu obyčejného lučištníka. No, obyčejného, lučištníci v té době víceméně vyhrávali bitvy. A Nick Hook patřil k nejlepším.
Cornwell umí psát historické romány. Bitva samotná i okolností, které tomu předcházely, jsou popsány dost drsně a krvavě, ale taková byla doba. Poprvé jsem se v této knize dočetla o lollardech, další "odnoži" církve, kteří byli (jako všechny jiné odnože) krutě pronásledováni.
Kniha by si určitě zasloužila pět hvězdiček. Jenže já si o této době nejraději čtu v knihách Conna Igguldena, který toto období z mého hlediska popisuje nejlépe, proto dávám o jednu hvězdičku méně.
I třetí díl tetralogie je plný bitev, intrik a zvratů, jednou ve prospěch Lancasterů, jindy Yorků. Bylo mi líto Warwicka, který vše dělal pro Eduarda, ovšem díky nenávisti Alžběty Woodwillové o vše přišel. Pak už hrál vabank i za cenu nepochopitelných kotrmelců.
Přestože vím, jak nakonec válka růží dopadla, moc se těším na poslední díl.
Celou sérii čtu vnukovi, který je prvňáček, takže by to čtení na něho bylo ještě moc náročné. Ale samozřejmě mně Harryho příběh zaujal a vše s patřičným zaujetím prožívám spolu s vnukem.
Na konci této knihy mne sice zklamala má oblíbená postava, ale pořád věřím, že to možná byl účel....
Knihu jsem nejdříve četla a posléze viděla i film. Fiktivní příběh kolem Vermeerova obrazu byl dobře napsán. Nehýřil častými zvraty, spíš plynul pozvolna. Ale skrývalo se v něm zvláštní napětí, ať už v souznění mezi malířem a služkou Griet nebo v nepřátelském okolí. Je to spíše o atmosféře a detailech, na obrazech i ve vztazích. Za každým obrazem se vlastně skrývá příběh, tak proč by se to nemohlo odehrát zrovna takhle...
V knize je dvanáct kapitol, každou vypráví jedna žena, ale všechny jejich příběhy jsou vlastně propojeny. Každá sděluje své zážitky, pocity, ať už je to milenka ženatého muže, která s ním čeká dítě, jeho manželka, která s ním naopak nemůže otěhotnět, vytížená manažerka, která nemá čas na dceru, její dcera, které chybí její zájem, atd. Příběhy se navzájem prolínají, některé se vyřeší a skončí dobře, některé naopak...
Mně se tento způsob vyprávění líbil.
Silný příběh... A pohled do země, kterou známe jen povrchně z novin a televize. Hlavní hrdina má sice to štěstí, že se narodí do bohaté rodiny, ovšem vše se rychle mění. Do Afghánistánu vtrhnou Sověti a nakonec jej začnou ničit fanatičtí Tálibánci.
Ale ještě v době dětství Amír udělá chybu, která strhne lavinu. Zbytek života ho trápí zlé svědomí. I když se za dramatických okolností snaží vše napravit, jeho katarze nebude snadná. Snad mu v tom pomůžou létající draci....
Můj pocit z této knihy napsalo přede mnou už několik čtenářů: nádherný, ale velice smutný příběh. Prostě v určitých situacích neexistuje správné řešení. Co je dobré pro jednoho, druhému těžce ublíží....
Podle knihy byl natočen i film a myslím si, že byl natočen stejně poutavě, jako kniha, což se stává málokdy.
Kniha o tom, že nic není černobílé. A že válku vždy odnášejí ti nevinní, ať už na jedné nebo na druhé straně. K tomu příběh Gerty, která už od útlého věku neměla jednoduchý život, navíc zkomplikovaný tím, že vlastně nikam nebyla zařaditelná. Němci ji brali jako Češku a Češi jako Němku.
Kdysi hoooodně dávno, jsem nejdříve viděla film Past na Popelku. Pak jsem někde v antikvariátu narazila i na knihu, kterou jsem si bez váhání koupila. Od Sébastiena Japrisota jsem četla více knih, ale tato byla první a možná i nejlepší. Rozhodně byla jedinečná dějem. Když už jsem byla přesvědčena, že vím, jestli je hlavní postava vražedkyně nebo zavražděná, bylo v další kapitole zase všechno jinak, vlastně až do konce knihy.
Nemůžu říct, že by se mi kniha nelíbila, ale asi jsem měla velké očekávání a to může být příčinou částečného zklamání. Téma knihy bylo zajímavé, vše bylo i dobře napsané, jen některé kapitoly jsem četla s nadšením a některé mne nezaujaly.
Podle této knihy byl natočen film Želary, a mysím si, že velice dobře. Vyjímečný a zajímavý příběh, krásná příroda, svérázné charaktery drsných horalů. Ale přestože je kniha nádherná, o trošičku víc se mi líbila kniha Želary.
S. P. Huntington napsal tuto knihu v 90. letech minulého století, tzn. v době, kdy se po celém světě další a další země zapojovaly do procesu globalizace. Huntigton do toho hodil vidle a napsal tuto knihu, ve které přesně popisuje, k čemu bude ve světě docházet, totiž ke střetu civilizací.
V knize popisuje specifika jednotlivých civilizací, které se na světě vyskytují, tzn. západní, čínská, japonská, hinduistická, islámská, latinsko-americká, pravoslavná a africká. Obvyklým základem je náboženství (kromě africké civilizace, kde jsou různé náboženské vlivy). Při rozpínavosti některých civilizací hraje velkou roli ještě vysoká porodnost (islámská) nebo hospodářský vzestup (čínská).
Huntigton se vyjádřil i v tom smyslu, že civilizace mohou vedle sebe žít v míru, ale nesmí si navzájem vnucovat svůj způsob života a své hodnoty. Což se ve dnešním světě zdaleka nedodržuje.
Není to vůbec pohodové čtení, navíc, když se některé události, které Huntington předpověděl, začínají plnit (islamistické tendence, válka na Ukrajině). Za svou knihu byl Huntington často kritizován, čas mu však dává za pravdu. Toho už se ale nedožil.
Tuto knihu jsem objevila díky Databázi knih. Podařilo se mi sehnat audioknihu, což byl další bonus pro tak perfektní dílo. Příběh Malého stromu, indiánského chlapce, kterého vychovávají dědeček z babičkou, namluvil perfektně Lukáš Hlavica, jednotlivé kapitoly byly odděleny indiánskou hudbou.
Když jsem si našla informace o spisovateli Forrestu Carterovi, překvapilo mne, jaká to byla rozporuplná osobnost. Nic moc dobrého o něm nebylo napsáno. Ale já nebudu hodnotit osobnost spisovatele, protože netuším, jaký ve skutečnosti byl, nýbrž úžasnou knihu, kterou se mu podařilo napsat. Je zde plno lásky k lidem, k přírodě, k odkazu předků. Dědeček s babičkou učí Malý strom myslet "indiánsky" a podle toho se i chovat, což sice není vždycky v souladu se zákony bílého muže, ale někdy je to pro přežití nutné.
U některých kapitol jsem se smála myšlenkovým pochodům a naivitě malého Malého stromu, jindy mi ukáply slzičky dojetím. Audioknihu jsem si pouštěla několikrát.
Celou sérii o Přemyslovcích na českém trůně jsem už kdysi četla, ale chtěla jsem si vše znovu obnovit. No, mám pocit, že dříve mne to bavilo více. Možná to bylo tím, že tento první díl byl zaplněn spoustou postav, ve kterých jsem se občas ztrácela, možná to bylo tím, že už mám na historické knihy větší nároky než kdysi.
Kromě často se opakujících jmen knížat a králů (ale tento problém měly všechny země), ještě spousta církevních hodnostářů, šlechticů, křižácké války, vše psáno poněkud rozvláčnějším stylem, prostě "mnoho psů zajícova smrt".
Napínavé čtení o havárii vzducholodi Italia, které se odehrálo skoro před sto lety. Na palubě bylo 16 lidí, kterým velel Umberto Nobile. Kromě většiny Italů tam byl i Švéd Finn Malmgrem a český radiolog František Běhounek. Vzducholoď však ztroskotala a na ledové kře se zachránila zhruba polovina osádky. Začal boj o život za nepřízně počasí a nedostatku potravy. Naštěstí se podařilo zachránit vysílačku, takže byly zorganizovány různé záchranné akce. Nejméně se však angažovala Itálie. Do záchrany se zapojil se i slavný norský polárník Amundsen, který však přitom zahynul.
Sám Nobile pak čelil kritice, že do prvního letadla, které se k polárníkům dostalo, nastoupil on, místo aby dal přednost všem ostatním. Později vyšlo najevo, že tomu tak chtěl, ale pilot ho vzal prvého, protože to měl přikázáno a navíc byl Nobile hodně zraněný. Nakonec zbytek posádky zachránil ledoborec Krasin, letadlům se na kře nedařilo přistát.
V závěru knihy jsou popsány i osudy přeživších členů posádky Italie.
Další kniha, kterou mi k přečtení doporučil vnuk. Pobavila jsem se, ale jednička se mi líbila trochu víc. I tato kniha byla vtipná i dojemná zároveň, ale jak už to u druhých a dalších pokračování bývá, vždycky v něčem kopírují ten první díl. Taky mi trochu vadilo neustálé používání různých citoslovcí, které zabraly velkou část stránky.