FiFoj komentáře u knih

Případ, který si bezpochyby zaslouží takto kvalitně zpracovanou knihu. Jde především o různá dobová svěděctví, zápisy ze sezení, protokoly a občasné úvahy zainteresovaných stran, které autor s minimálními úpravamy plynule spojuje vlastními řádky. Po celou dobu se u ve mě střídaly pocity lítosti s naprostým opovržením. Jednu chvíli na Hepnarovou nahlížíte jako na oběť a v zápětí jako na v sebelítosti se utápějící psychopatku, která válčí s celým světem. Příběh, ať jakkoliv mrazivý, rozhodně není černobílý a konflikt nekompatibilního jednotlivce s celou společností je až zvrácené zajímavý. Autor rozhodně vytvořil mustr, jak se takovéto knihy mají psát.

7 12.06.2017

Velmi hořko-slaný příběh. Spousta komentářů vytýká autorce kombinovanou formu, ale mě nijak nerušila. Některé pasáže však byly lehce přestylizované, což trochu nakopávalo komplexnost, ale nijak radikálně. Na první beletristický počin to nebylo špatné. Bez autorčina vhledu do poměrů v KLDR by to určitě napsat nešlo.

6 24.01.2024

Jestli jsem u prvního dílu série v astrofyzicko-technických popisech tápal, tady už jsem vůbec nevěděl, která bije. Každou chvíli jsem se cítil jako po prvním shlédnutí filmu Interstellar krát šest.

Završení série je to důstojné o tom žádná, ale v tomto díle jsem víc vnímal nedostatky, které mě lehce frustrovaly v dílech předchozích. Dějová linka se mi zdála roztěkaná a nekonzistentní. V určitých částech jsem se opět dost ztrácel ve jménech, ale jakožto středoevropan jsem od sebe v tomto ohledu nečekal žádný zázrak. Všudypřítomné vědecko-fyzično, na které je v díle kladen hardcore důraz, jsem časem povýšil na čistě abstraktní záležitost. Trochu mě mrzí, že nemám šajn, do jaké míry se autor pohybuje na opravdové vědecké rovině a kde už jde o autorovu vizi (a bohužel nemám volných několik let na doplnění vzdělání na poli astrofyziky).

Na některé otázky se mi nedostalo odpovědi, jinde se mi dostalo odpovědí na nepoložené otázky, některé části mě vyloženě překvapily, některé nudily. 3 a půl hvězdné soustavy.

Celou sérii poté hodnotím převážně kladně. První díl zaujal především poutavostí, tajemnem a detektivním nádechem. Pak už podle mého šla kvalita a přehlednost o něco níže, ale přesto sérii určitě doporučuji. Především pak minimálně doktorantům v oboru.

6 26.02.2020

První knížka, která syna při uspávání zaujala tak, že ani nedutal. Pro mě naopak velmi sentimentální zážitek.

5 25.02.2025

Tohle mi sedlo. Nejsilnější stránka této knihy je, že si dobré 2/3 dokáže držet velmi poutavou atmosféru. Příběh je poplatný době a člověk se v něm dobře orientuje, jelikož se s prostředím dokáže ztotožnit. S postupujícím vyjevováním informací tajemna logicky ubývá, což bude největší úskalí případného pokračování, bo tuto atmosféru neznáma nepůjde zopakovat.

Mám autora rád a líbí se mi rozhodnutí oddělit Kotletu od "dospělejšího" Kyši, ale možná by mi víc seděl radikálnější řez. Jasně, do akčních splatterpunkových řezanic se věčně hláškující ironický hrdina, který se zákonitě musí vychrápat s každou pojmenovanou ženskou postavou, pochopitelně patří, ale za mě by se to nemuselo propisovat do vážnějších a víc detektivně laděných knih, které autor vydává pod svým pravým jménem. Věřím, že budou dobré i bez těchto archetypálních hlavních postav a iracionálních sex scén, které trochu smazávají rozdíl mezi dvěma autorovými polohami.

5 03.02.2025

Opět oddychovka, opět slupnuto jak malina a opět to výrazně nevybočující z kvalitativního rámce v to dobrém ani v tom špatném. Tentokrát se více odkazovalo na předešlé díly, což je logické, jelikož se blížíme do cíle, avšak na příběhu to, že by směřoval k velkému finále, moc znát není.

Netradičně mě tentokrát bavila více první polovina. Během té druhé jsem podvědomě stále očekával něco, co nakonec nepřišlo, ale na druhou stranu mi úsměv na tváři vykouzlili staří známí a tentokrát i kulturní a faktické reference, které mě obvykle spíše vytrhávají z imerze.

V neposlední řadě se začal dostavovat lehký sentiment, že se blíží konec a přestože série u mě nepatří na seznam TOP STROPů, tak nějak jsem si za poslední roky zvykl a vnímám jí jako konstantu.

5 19.12.2024

Z pravidla je radost sledovat odborníka u práce. V tomto případě je radost ta poslední emoce, která by vás při čtení této knihy napadla. Dlouhodobě razím názor, že novináři veřejnoprávní ČT jsou u nás elita a tato kronika mě v tom utvrzuje.

U zpráv často zapomínáme, že reportáž je regulérní literární útvar. Papadopulos mě velice překvapil, Kubal pak naprosto odrovnal, ale všichni autoři jsou profíci, kteří za svojí nebezpečnou práci zaslouží veliký respekt.

Některé kapitoly jsou kvalitně zpracovaný faktický popis, další až akčně dobrodružné, v některých prosákne i trocha toho cynického humoru a několik jich je silně emotivních.

Ty posledně zmíněné bylo opravdu těžké číst.

5 17.12.2023

Analytické, ale příjemně čtivé. Autor nijak výrazně nepodsouvá, pouze staví historii do souvislostí. Akorát mě trochu mrzí, že jsem se ke knize dostal až koncem roku 2018. Zajímal by mě autorův popis letošních událostí.

5 29.11.2018

Poslední díl trilogie zcela naplnil moje nemalá očekávání. Jsem velkým fanouškem postapo subžánru obecně a musím říct, že Kotleta s ním pracuje bravurně. Prostředí, charaktery a lidská povaha ve světě po apokalypse jsou velice uvěřitelné, dobře popsané a zasazení do střední a východní Evropy funguje na výbornou včetně odkazů na nejen českou kulturu. Dějová linie po prvním díle, který jsem bral spíše jako příjemnou oddychovku, nabrala grády a nabídla velice zajímavý příběh s celou řadou rozdílných typů postav. Dostavil se známí pocit, kdy člověka mrzí, že už to končí, avšak prostoru pro případné prequely se nabízí spousta. Konec samozřejmě mohl nabídnout více toho vysvětlení a víc se zaměřit na hlavní záporáky, avšak celkový dojem ze série mi ani trochu nezkazil. Naopak ve mě celá sága vzbudila zájem o autora a určitě se zaměřím na jeho budoucí i již napsanou tvorbu. Navždy ozařuj!

5 07.03.2018

Mě to prostě sedlo. Silo mě strhlo de facto nahned svou klaustrofobickou atmosférou. Turnus byl o něco slabší, ale zase nabízel jiný pohled. Prach je kombinací těch lepších prvků z obou předchozích počinů. Jde o důstojné zakončení, ale upřímně jsem čekal o něco větší "mindfuck".

5 01.11.2017

Velice pečlivé a poctivé zpracování vzniku a fungování jedné z nejznámějších městských guerill v Evropě. Pokud vás zajímá, kde se nachází bod zlomu, mezi politickým aktivismem a terorismem, ale i mezi právním a policejním státem, je toto publikace pro vás.

Autor zvládl na výbornou dvě věci:
1) pečlivou rešerší získaná data poskládat do logického a chronologického rámce, který se nejen dobře čte, ale i díky postupnému dávkování zásadních informací až gradací kniha příjemně odsýpá.
2) zachoval objektivitu popisu. Hlavní antagonisty ponechal bez soudu, čímž poskytl čtenáři prostor pro vlastní interpretaci jejich motivů, činů a z nich plynoucích důsledků.

Jde o část německých dějin, které se (snad kromě Německa) nedostává tolik prostoru, což je určitě škoda, jelikož je velice zajímavá a poučná.

4 28.01.2023

Opravdu velice příjemné a nečekané překvapení. Co se týče Kotletova portfolia, zbývá mi už pouze pár titulů ke kompletnímu načtení. I z tohoto důvodu jsem byl po přečtení předmluvy, kde se zpětně autor logicky a rozumně distancoval od politiky a uvedl knihu do kontextu začátků své tvorby, lehce skeptický a neočekával žádnej randál. Toto předčasné podcenění mizelo čím dál tím rychleji během toho, jak jsem knihou postupoval. Děj plyne příjemně, změny v prostředí nejsou agresivní, gradace střídají přiměřeně dlouhé cooldowny - prostě to, co člověk od literatury tohoto typu očekává. Pro Kotletu a autory tohoto ražení typické barvité popisy zde nejsou tak frekventované, což působí překvapivě příjemně. Jediné, co mě na Kotletově tvorbě dlouhodobě spíše mrzí, než mi vadí, jsou konce, které jsou podle mého (zdůrazňuji) subjektivního názoru moc unáhlené, nedotažené či nedostatečné rozvinuté.

Těší mě, že mé očekávání bylo násobně predčeno a že se autorova starší tvorba kvalitativně příliš neodlišuje od tvorby novější a vyzrálejší.

4 26.08.2020

Velice příjemná "žánrovka" na pár večerů. Postapo teď zažívá svůj druhý boom a to je jedině dobře, protože ze subžánrů sci-fi patří rozhodně mezi mé nejoblíbenější. Zasazení do českého prostředí, náznaky návazností na současné poměry, elitářství, sektářství, frakce - všechno v pořádku. Přesto je to spíše jednohubka, za to sympatická. Jediné, co my trochu chybělo, byla propracovanost a hloubka postav, které šli v rámci neomezených hranic žánru vykreslit určitě zajímavěji a konec, který mi nevím proč moc neseděl. Jinak kniha rozhodně není ztrátou času a navnadila mě na další počiny autora. Navždy ozařuj!

4 12.07.2017

Hodně hutná atmosféra a několik velice silných momentů. Kniha má však bohužel i hluchá místa, kde se zjednodušeně řečeno téměř nic neděje a kde jsem stěží udržel pozornost. Vztah otec-syn je zde popsán velice důvěryhodně, avšak dialogy mezi nimi by mohli být zajímavější (vytáčelo mě všudypřítomné "tak jo").

Kniha je zajímavá a číst jí rozhodně nebyla ztráta času, ale jakožto zarytý fanoušek postapo subžánru jsem od toho čekal trochu víc.

4 15.02.2015

Toto vědecko-popularizační dílo jsem dlouho odkládal, jelikož jsem se o autora více zajímal v souvislosti s anarchistickou teorií a tuto knihu jsem předsudečně zařadil někam do škatulky evoluční biologie, což se ukázalo jako nepřesné, jelikož v podání Kropotkina jde do jisté míry o spojené nádoby.

Hlavní myšlenka, tedy zásadní vliv spolupráce na vývoj druhů, je poměrně jednoduchá a autor jí aplikuje na příkladech zprvu ze zvířecí říše a následně u člověka. Pasáže s faunou mě, přiznám se, tolik nezaujaly, ale líbila se mi konzistentní linka, která je propojovala právě s částí o lidském druhu. Velice mě zaujaly části o vlivu centralizace moci na pospolitost, o zhoubném efektu státního zřízení na organizace jako jsou občiny, cechy či odbory a zmínka o tom, že se obhájci konkurenční teorie snaží úspěchy dosažené vzájemnou pomocí často přelakovat na výsledek soutěže. Velice zajímavé jsou také kapitoly o středověkých městech jakožto o boji samospráv s rozpínavou šlechtou.

Kde se Kropotkin dle mého moc netrefil, je predikce významu socialistických odborových organizací z posledních kapitol, jejichž vliv po druhé světové válce výrazně ochabl. To ale víme my teď.

Kde se naopak trefil velice dobře je devastující vliv hegemonie individualistického liberalismu a tržního kapitalismu na pospolitost, kde je jeho predikce až děsivě přesná.

Tuhle knihu by si měli přečíst všichni sociální darwinisté dnešní doby, kteří ze svých (často za pochybných okolností nabytých) obrazných zámků rozdávají knížecí moudra o "survival of the fittest".

3 27.11.2024

Novináře z ČT považuji za velké profesionály a to je zároveň nejsilnější stavební kámen této knihy. Jde přesně o to, co si titul vytyčil jako cíl ve svém podnázvu, tedy o z několika úhlů vybrané reportáže o současném stavu válkou sužované země, jejíž situaci si v našem prostředí máme tendence lakovat na růžovo.

Jak už zmínil Veles, nabízí se srovnání s Putinovou válkou, která je výrazně emočnější a dramatičtější. Zápasící Ukrajina jde oproti tomu cestou věcnějších reportáží a je v tom dobrá, popravdě mi ale styl předchozího titulu seděl víc, jelikož si myslím, že tato silná témata si emoce zaslouží. Už jenom kvůli aktivaci společnosti, která má s ubíhajícím časem tendence inklinovat k informacím, které šíří (nebojím se říct) nepřátelské struktury.

Za vypíchnutí stojí, stejně jako v případě předchozího titulu, Andreas Papadopulos, který svojí část dodává v opravdu dobré formě. Doufám, že bude v budoucnu přispívat do dalších reportážních sbírek.

3 26.07.2024

Povídky ze světa Prvního zákona odehrávající se v různých dobách a na různých místech. Abercrombie je silný ve formě a v postavách. S formou v jednotlivých povídkách pracuje, takže mají různé dynamiky, což příjemně navozuje až antalogickou atmosféru. I když z jednoho světa, stále jde o povídkovou sbírku, takže nečekejte žádnou příběhovou gradaci. Nové postavy pochopitelně nemají dostatek prostoru, aby je autor dostatečně rozvinul, což je jedna z jeho největších předností. Povídky se starými charaktery lehce saturují původní příběh, celkově však fungují spíše jako fanservis, než že by osvětlovaly slepá místa. Pro fanouška série je to příjemné, leč nepovinné.

3 08.01.2024

Vždy, když si říkám, že už tomu musí začít docházet dech, přijde něco, co mě vyvede z omylu. Legie si krásně drží úroveň a ani tento další počin z trendu nijak nevybočuje. V tomto díle bych vypíchnul budování atmosféry především v první polovině, která je příjemně tajemna až mysteriózní. S napětím očekávám a těším se na poslední čtvrtinu.

3 03.12.2023

Tohle není nejlepší kniha o LSD, přesto je bezesporu velice hodnotná, protože kdo jiný by se měl podělit o svůj pohled na tuto bezesporu fascinující látku, než její objevitel. Nečekejte sáhodlouhé a detailní popisy, charakteristiky ani analýzy. Tato kniha je vyprávění o cestě LSD od jeho objevení, přes psychadelickou revoluci až po ostrakizaci ze strany autorit - to vše na bázi jednoho lidského života.

Pár osobních postřehů:
- První (řekněme historické) kapitoly příjemně ubíhají. Na vědce je autorův styl psaní dobře stravitelný.
- I odborné pasáže se četly překvapivě dobře, přestože jsem chemií naprosto nepolíbený. Nejsou tedy překážkou ani pro úplného lajka.
- Oceňuji pasáže s dalšími populárními průkopníky psychadelického bádání, jako jsou Leary nebo Huxley.
- Je pěkně popsané, jak objev LSD přesměroval Hofmannovu profesní kariéru směrem k halucinogenům, jelikož se Hofmann v knize věnuje i dalším z těchto látek.
- Stavy změněného stavu vnímání se obecně velice špatně popisují, respektive jsou pro čtenáře špatně uchopitelné, především pokud nemá osobní zkušenost s danou látkou. Zážitky jsou silně subjektivní a každý si z nich může odnést něco jiného, což potvrzuje také Hofmann. Na rozdíl od historických či vědeckých reálií se mohou tyto "tripové" části někomu číst výrazně hůř. Toto subjektivní "filozofování" nad střetem materiálního a idealistického pohledu na svět, které se vyskytuje hojně v druhé polovině, mi do kontextu knihy moc nepasovalo.
- Stejně tak jsem trochu tápal v poslední části, kde jsou uvedeny střípky z komunikace s jinými "experimentátory", které se také vezou na čistě subjektivní notě.

Kniha je především o Hofmannovi. Pro zájemce o tuto tématiku jde o povinnou četbu, která odhaluje nejen odborný ale i osobní pohled autora na svůj nejzásadnější objev. Za sebe bych preferoval více vědy a méně filozofie, ale od toho jsou tu jiné svazky a bez autorových vhledů by tato kniha přišla o svou nosnou hodnotu.

3 05.06.2023

V úvodu musím říct, že mám Abercrombieho rád. Jeho forma i obsah mi velice sedí, ale také dokážu pochopit člověka, kterého to neosloví. Tato kniha je zařazená v sérii, ale mohla by fungovat stejně dobře i jako stand alone, jelikož je znalost Prvního zákona výhodou, ale není pro pochopení příběhu stěžejní.

Samotný děj je tentokrát hodně epizodický, místy možná až dokonce nevyvážený. Zmíním konec, který mi přišel možná trochu uspěchaný, respektive v něm vidím trochu nevyužitý potenciál. To kontrastuje s místy, která na mě působila trochu vatovým dojmem. Četba mi také tentokrát neodsýpala tak rychle, jak jsem u autora zvyklí a občas jsem cítil potřebu posunout se v ději rychleji, než ubíhaly stránky, či mi pozornost na chvilku odlétla někam mimo hranice příběhu.

Proč tedy plné hodnocení? Postavy. Dle mého jednoznačně nejsilnější autorova stránka. Jsou originální, skvěle napsané i popsané, nejednoznačné, obtížněji uchopitelné, ale je snadné se do nich zamilovat. Jejich vývoj funguje skvěle jako lepidlo mezi jednotlivými částmi příběhu a opravdu dokáží čtenáře pohltit a budu je opravdu nerad opouštět. Mimo postavy mě také těch pár příběhových highlightů, kterými autor moc neplýtvá, v hodnocení utvrzují.

3 04.03.2023