fis.rena komentáře u knih

Ano,bylo to vážně AŽ NA KOST. Bezesporu. Protože jsem třetí díl zhltla za dvě odpoledne a pár kafí,i já byla až na dřeň. Bezesporu.

Opět nechyběl náhled do egyptské kultury,svou roli sehrála i MR a RTG mozku. Kona měla svou úlohu a Vesper nebyl o nic méně pozadu. Tino uvařil limetkovou polévku a babička byla stejně tak skvělá jako vždy.

7 05.01.2025

"Není možné se ponořit do hlubin lidské temnoty a vrátit se z ní nějak nepoznamenaný a celý."

Druhý díl se Sayer a opět to mělo grády. Unesené ženy a děti, řecká mytologie. Nedostatek agentů,a tím pádem neobvyklý vyšetřovací tým v prostředí,do kterého by nejeden jel natěšený na výlet. Co se ale skrývá pod krásnou přírodou,to vidět nikdo nechce...

I tentokrát mě Sayer ze své motorky nesetřese a jedu s ní dál k dalšímu případu.

9 03.01.2025

Tohle je přesně kniha,ve které se na každé straně něco děje a krátké kapitoly opět přispívají k tomu,že končím čtení po druhé hodině ranní,stejně jako u prvního dílu.
Děkuji Freido,moje rodina to zcela jistě ocení :D

Příběh letí a nezastavuje. Nedá vám pokoje,dokud neotočíte poslední stránku. Nedočkavě jsem s Millie vybíhala z výtahu v penthousu,otáčela se,když jí svrběl zátylek a cítila opojný pocit při uzavření "případu".

12 31.12.2024

Moje první setkání s Tórou a můžu říct,že velmi průměrné, vlažné a místy dlouze nudné. Celoplošné tykání mi vadilo. Evokovalo mi to přátelské povídání či vesničku,kde se všichni znají už několik kolen a baví se o sousedovic klukovi,kterej asi něco provedl. Určitě to nepřipomínalo vyšetřování advokáta.

Někdo by řekl,že není možné,aby se v ústavu dělo zneužívání nemohoucích,ale reálně se děly v těchto zařízeních i horší věci.

Co si ze čtení nesu, je stále stejná otázka...co ti postižení vedou za život? Dá se tomu vůbec říkat život? Jak pro ně,tak hlavně pro jejich okolí...?

8 28.12.2024

Tak jsem naskočila k Sayer na její Silver Hawk a bez helmy se s ní řítila vstříc neuvěřitelnému sériovému vrahovi, kterého jistým způsobem fascinuje opona mezi životem a smrtí. Bohužel zkoumání tohoto je pro jeho oběti velmi bolestivé a dlouhé.
Líbilo se mi nahlédnutí do mytologií různých zemí.
Co dodat...ze své motorky mě Sayer sundá,až budu vědět všechno o Jakeovi a vyřeším s ní další případy.
Takže ruku na plyn, zařadit a vzhůru do toho!

11 22.12.2024

Tak...
Zřejmě jdu trochu proti proudu,protože jsem se k rozečtené knize musela vracet na třikrát a konečně se mi podařilo prokousat ke konci.
Je to moje první setkání s autorkou a také poslední.
Začátek se táhne jak dětská žvejkačka,dialogy jsou úplně vyumělkované a ani po polovině knihy se nic nemění.
Vůbec mě to nebavilo a musela jsem se do čtení nutit s tím,že když už jsem to dotáhla až sem,tak to dočtu a budu hrdina.

Že by byla kterákoliv matka spokojená s řešením,které je zde,je blbost. Zápletka je přehnaná,těžko uvěřitelná. Bylo to únavné obrácení stránek.
Nedoporučuji....

14 18.12.2024

"Koho konkrétně vlastně hledáte?"
"Ale,tak normálně. Někoho,kdo by udržoval v domě pořádek. Vypral. Občas něco navařil."

No ale! Tohle je hodně návyková záležitost,takže pozor,abyste nezačali číst večer,protože budete končit nad ránem jako já! Kapitoly jsou krátké,tak jsem si samozřejmě říkala "a ještě dám jednu a ještě jednu...",a pak jsem si z noci užila jen brzké svítání.

Nina,Millie a Andrew. Život v luxusu? No, posuďte sami...

Pokud bude druhý díl této série o tom,o čem si myslím,že bude,tak se máme na co těšit! To bude job snů pro naše čtenářské oko.

14 18.12.2024

"Když se budete dívat do propasti dostatečně dlouho,začne propast nahlížet do vás."

Maarten a Sabina potřetí! Klapka! Akce!
No,jízda to byla zase krkolomná,plná výmolů a uvolněné krajnice. Ale ti dva to vždycky zvládnou,málo platný. Bylo to celý vyhnaný "zu viel",ale dobře promyšlený. Sneijderovi muselo být šoufl,když hleděl na svůj zvrácený otisk...
Hodně mě bavila věznice na ostrově Ostheversand. Tam bych se toužila procházet s magnetickou kartou na krku.

"Kdo musí žít s otázkou proč,snese téměř každé jak."

9 16.12.2024

Škrt,blik. Škrt,blik. Škrt,blik.

Že by zapalovač v rukách Ellie zažehl požár pořádného prychothrilleru,to bych neřekla. Od minimálně poloviny příběhu je jasné,jak to skončí,a pak už jen dočítáte a kývete hlavou.
Nicméně náhled do dětských duší,které jsou křehké a vypočítavé zároveň,se povedl.
Měla jsem při čtení pocit dejavu...už jsem prostě něco podobného četla nebo viděla podobný film.

6 12.12.2024

Pripjať...krásný,ale velmi nemocný kousek světa. Kapitán Melnyk, poručík Rybalko a dvojí vyšetřování jedné vraždy.
Kniha se mi četla dobře,protože mě zajímá Černobyl jako takový. Kontaminovaná půda,výbuch jaderné elektrárny, pípající dozimetry, oblasti duchů a následky toho všeho i po desítkách let,ale koho nelákají informace o tomto,asi pro něj bude kniha zdlouhavá a ne tak "dobrá",jak očekával.
Každopádně já jsem velmi spokojena,úplně jsem se viděla,jak procházím s Alexandrem márnicí a hrabu se v radioaktivním těle Leonida.
Čtěte,je to vážně dobrý!

10 09.12.2024

"Všichni na téhle Zemi jsme jen stvoření,která se o sebe starají,jak dovedou. Není na mně nic nadpřirozeného. Chodím po stejných pastvinách jako kdokoli jiný. Jsem úplně normální. Na světě jen prostě není mnoho takových,jako jsem já."

Ano,na světě je opravdu málo takových jako Belle. Těžké a nelítostné dospívání na Selbu se surovým a opilým otcem za zády se určitě na tom,jaká Brynhilda (Belle) byla,jistě podepsalo. Ale za tím,co jí působilo potěšení,byla zcela nepochybně porucha.
Každopádně má obdiv! Doba byla krutá, ale Belle o něco více. Zahrada zášti není na půdě v La Porte,ale v duši Belle.

"Věřit na štěstí je nebezpečný,když ho nemáš."

10 05.12.2024

"Člověk se musí vyrovnat s minulostí,jinak nikdy nevykročí k budoucnosti."

Příběh dvou časových linek,umění,obav a objevování. Proplouvání životem Anny a Morgan jde poklidně,mnohdy - pro mě - utahaně a zdlouhavě. Kdybych knihu nečetla vkuse a prokládala si jí knihou další,lehce bych zapomněla obsah.

7 02.12.2024

"Všichni si zaslouží vědět,co se stalo. A ti,kteří už tu nejsou,si zase zaslouží,aby se z jejich životů staly příběhy. Jedině tak mohou přežít a neztratit se navždy v hlubinách času."

Trojice přátel prožila bezstarostné dětství,ale během dalších let prožila peklo plné beznaděje,smutku,touhy a neštěstí. Tyto příběhy mají neuvěřitelnou sílu a hloubku. Každý by si je měl přečíst,aby VĚDĚL,a aby se to už nikdy neopakovalo. Právě proto je historie důležitá.

Při čtení mě svazoval had stejně jako Romana,cítila jsem touhu jako Helena a necítila jsem se tak silná jako byl Michal. Svíral mě strach jako všechny tři a srdce mi zběsile tlouklo. Když každého uštkla ta odporná a jedovatá doba.

Těžko si kdokoliv z nás dovede představit to,co prožívali lidé za II. světové války,i když si načte veškerou literaturu světa. Je mi ouzko...

Čiň čertu dobře a peklem se ti odmění...

11 27.11.2024

"Byla to pravda. Ale ne tak docela."

Finnova patová situace,ve které byl zahnán do kouta s pomyslnými vahami,na kterých se pohupovala jistota v Ellen a životní láska Layla,byla opravdu napínavá. Srdce nebo rozum? Jak se rozhodnout?

Chvílemi mi vadily všude poházené matrjošky,ale zase,jak je u autorky zvykem,nic není přehnané jen tak.

Přivedl jí zpátky? No... čtěte.

11 24.11.2024

Popis rozlehlého domu i jeho okolí byl super,cítila jsem se skvěle na dobové prohlídce,kterou vedla Remy a chtěla jsem se tam hned rozjet a nasát to všechno v reálu. První seance,které vedla Marjorie byly taky fajn. Ale to bylo tak všechno.
Z mého pohledu je opravdu škoda,že se to celé zvrhlo v hodně špatný béčkový film. Pak už jsem se jen při čtení pousmívala a kroutila hlavou.

I když jsem člověk,který věří ,má respekt a pokoru vůči všemu mezi nebem a zemí,tak tento žánr běžně nečtu. A to proto,že se to vždycky přehoupne do slátaniny,i když začátek vypadá opravdu slibně. Škoda.

8 23.11.2024

Řekla bych,že Vězeňkyně je slabší kus autorčina psaní,ale nemůžu říct,že by mě čtení nebavilo. Střídá se tu minulost a přítomnost a hezky se to všechno svazuje dohromady jako silný provaz,který na konci někoho rozváže ze sevření a jiného udusí.

Zarazilo mě tady v komentářích pár příspěvků,kde se píše,že by to celé chtělo vysvětlit apod. Já teda nevím,ale vše je v knize rozepsáno a vysvětleno. Já osobně nemám žádné nezodpovězené otázky. Četli jste to do konce? :)

7 20.11.2024

Konec plavby, Gloria a Poslední chod. To jsou povídky,které se mi docela líbily. Úvodní slovo před každou povídkou je osvěžující,ale co mě trochu odrazovalo číst,bylo několik zmínění se o tom,že tento námět jsem kdysi nedotáhla,tento zase nebyl ok pro nakladatele,ten mi nevzali ani do novin a tady jsem zase nevěděla co s tím.
Působí to na mě,jak kdyby autorka potřebovala nějakým způsobem vyčistit šuplík s nepodařenými nápady a Škvíra je výsledek.

Že by povídky byly mrazivé nebo hororové čtení,to bych neřekla.

6 18.11.2024

"Kdy jindy,když ne teď?"

Doslova pekelná jízda,která na svém valníku táhne pomstu,křivdu, chtíč a bolest. A kdo valník táhne? No,k tomu už se musíte propracovat s pomocí Sabiny a Maartena.

Druhý díl se četl dobře,ale už se mi to ke konci táhlo. Co mi chybělo,bylo označení kapitol jmény Sabiny a Melanie. Když se začtete a je to napínák,najednou další kapitola začne úplně jinde než tam,kde chcete,aby pokračovala ta nynější čtená...no,rychle je potřeba si uvědomit poslední nitku z předchozí kapitoly dané osoby.

10 16.11.2024

"Všechny společně ušly dlouhou cestu až sem. Nedaly se zlomit, neumřely. Společně by mohly něco dokázat. Společně by mohly jít dál."

Dvě dějové linky byly stejně poutavé a zajímavé a stejně tak bolestné.
Na jedné straně současnost - Fee a její bolest z tragické smrti sestry. Na straně druhé čtyři kamarádky odložené do Idlewildu kolem roku 1950.
Oboje je spojuje bolest,smutek,strach,ale i neutuchající vytrvalost v boji za spravedlnost a svobodu. Nejvíc mě zabolelo vědomí,že pobyt na takové internátní škole,ty zlomené dívčí duše jen těžko slepil dohromady.

Při čtení ucítíte vlhko Idlewilské zahrady,do které nechce nikdo chodit. Pocítíte studený pot na zádech při pohledu do lesů a spatření stínu,který zase pozoruje vás.

Mary Há,Mary Há,mrtvá Mary Handová...

Tu dlouhou cestu skutečně ušly,nenechaly se zlomit a dokázaly jít dál. Společně.

8 10.11.2024

"Vyřiď mámě,že jí to nikdy neodpustím. Je to její vina. Neměla to dělat. Neměl mi to říkat."

Tento úryvek mi rezonoval v hlavě celým příběhem. Po jeho přečtení jsem se jen pousmála a pomyslela si...kdo jsi bez viny, hoď kamenem. A tady,stejně jako v běžném životě,jsou ti,kteří by se pro kamínek ani neshýbali,ale i ti,kteří by balvanem pohnout chtěli.
Příběh se zdá v polovině utahaný a já si říkala,že bych Laure chytla za sedací sval a letěla by,ale pak mě to rychle přešlo. Vydržte,napětí je dávkované naprosto přesně. To autorka umí!

7 05.11.2024