fis.rena
komentáře u knih
Prolhané městečko
Diane Chamberlain
"Člověk se musí vyrovnat s minulostí,jinak nikdy nevykročí k budoucnosti."
Příběh dvou časových linek,umění,obav a objevování. Proplouvání životem Anny a Morgan jde poklidně,mnohdy - pro mě - utahaně a zdlouhavě. Kdybych knihu nečetla vkuse a prokládala si jí knihou další,lehce bych zapomněla obsah.
Svátek hada
Lucie Hlavinková
"Všichni si zaslouží vědět,co se stalo. A ti,kteří už tu nejsou,si zase zaslouží,aby se z jejich životů staly příběhy. Jedině tak mohou přežít a neztratit se navždy v hlubinách času."
Trojice přátel prožila bezstarostné dětství,ale během dalších let prožila peklo plné beznaděje,smutku,touhy a neštěstí. Tyto příběhy mají neuvěřitelnou sílu a hloubku. Každý by si je měl přečíst,aby VĚDĚL,a aby se to už nikdy neopakovalo. Právě proto je historie důležitá.
Při čtení mě svazoval had stejně jako Romana,cítila jsem touhu jako Helena a necítila jsem se tak silná jako byl Michal. Svíral mě strach jako všechny tři a srdce mi zběsile tlouklo. Když každého uštkla ta odporná a jedovatá doba.
Těžko si kdokoliv z nás dovede představit to,co prožívali lidé za II. světové války,i když si načte veškerou literaturu světa. Je mi ouzko...
Čiň čertu dobře a peklem se ti odmění...
Přiveď mě zpátky
B. A. Paris (p)
"Byla to pravda. Ale ne tak docela."
Finnova patová situace,ve které byl zahnán do kouta s pomyslnými vahami,na kterých se pohupovala jistota v Ellen a životní láska Layla,byla opravdu napínavá. Srdce nebo rozum? Jak se rozhodnout?
Chvílemi mi vadily všude poházené matrjošky,ale zase,jak je u autorky zvykem,nic není přehnané jen tak.
Přivedl jí zpátky? No... čtěte.
Přízraky domu Carrowů
Darcy Coates
Popis rozlehlého domu i jeho okolí byl super,cítila jsem se skvěle na dobové prohlídce,kterou vedla Remy a chtěla jsem se tam hned rozjet a nasát to všechno v reálu. První seance,které vedla Marjorie byly taky fajn. Ale to bylo tak všechno.
Z mého pohledu je opravdu škoda,že se to celé zvrhlo v hodně špatný béčkový film. Pak už jsem se jen při čtení pousmívala a kroutila hlavou.
I když jsem člověk,který věří ,má respekt a pokoru vůči všemu mezi nebem a zemí,tak tento žánr běžně nečtu. A to proto,že se to vždycky přehoupne do slátaniny,i když začátek vypadá opravdu slibně. Škoda.
Vězeňkyně
B. A. Paris (p)
Řekla bych,že Vězeňkyně je slabší kus autorčina psaní,ale nemůžu říct,že by mě čtení nebavilo. Střídá se tu minulost a přítomnost a hezky se to všechno svazuje dohromady jako silný provaz,který na konci někoho rozváže ze sevření a jiného udusí.
Zarazilo mě tady v komentářích pár příspěvků,kde se píše,že by to celé chtělo vysvětlit apod. Já teda nevím,ale vše je v knize rozepsáno a vysvětleno. Já osobně nemám žádné nezodpovězené otázky. Četli jste to do konce? :)
Škvíra
C. J. Tudor
Konec plavby, Gloria a Poslední chod. To jsou povídky,které se mi docela líbily. Úvodní slovo před každou povídkou je osvěžující,ale co mě trochu odrazovalo číst,bylo několik zmínění se o tom,že tento námět jsem kdysi nedotáhla,tento zase nebyl ok pro nakladatele,ten mi nevzali ani do novin a tady jsem zase nevěděla co s tím.
Působí to na mě,jak kdyby autorka potřebovala nějakým způsobem vyčistit šuplík s nepodařenými nápady a Škvíra je výsledek.
Že by povídky byly mrazivé nebo hororové čtení,to bych neřekla.
Vražedný rozsudek
Andreas Gruber
"Kdy jindy,když ne teď?"
Doslova pekelná jízda,která na svém valníku táhne pomstu,křivdu, chtíč a bolest. A kdo valník táhne? No,k tomu už se musíte propracovat s pomocí Sabiny a Maartena.
Druhý díl se četl dobře,ale už se mi to ke konci táhlo. Co mi chybělo,bylo označení kapitol jmény Sabiny a Melanie. Když se začtete a je to napínák,najednou další kapitola začne úplně jinde než tam,kde chcete,aby pokračovala ta nynější čtená...no,rychle je potřeba si uvědomit poslední nitku z předchozí kapitoly dané osoby.
Zlomené duše
Simone St. James
"Všechny společně ušly dlouhou cestu až sem. Nedaly se zlomit, neumřely. Společně by mohly něco dokázat. Společně by mohly jít dál."
Dvě dějové linky byly stejně poutavé a zajímavé a stejně tak bolestné.
Na jedné straně současnost - Fee a její bolest z tragické smrti sestry. Na straně druhé čtyři kamarádky odložené do Idlewildu kolem roku 1950.
Oboje je spojuje bolest,smutek,strach,ale i neutuchající vytrvalost v boji za spravedlnost a svobodu. Nejvíc mě zabolelo vědomí,že pobyt na takové internátní škole,ty zlomené dívčí duše jen těžko slepil dohromady.
Při čtení ucítíte vlhko Idlewilské zahrady,do které nechce nikdo chodit. Pocítíte studený pot na zádech při pohledu do lesů a spatření stínu,který zase pozoruje vás.
Mary Há,Mary Há,mrtvá Mary Handová...
Tu dlouhou cestu skutečně ušly,nenechaly se zlomit a dokázaly jít dál. Společně.
Host
B. A. Paris (p)
"Vyřiď mámě,že jí to nikdy neodpustím. Je to její vina. Neměla to dělat. Neměl mi to říkat."
Tento úryvek mi rezonoval v hlavě celým příběhem. Po jeho přečtení jsem se jen pousmála a pomyslela si...kdo jsi bez viny, hoď kamenem. A tady,stejně jako v běžném životě,jsou ti,kteří by se pro kamínek ani neshýbali,ale i ti,kteří by balvanem pohnout chtěli.
Příběh se zdá v polovině utahaný a já si říkala,že bych Laure chytla za sedací sval a letěla by,ale pak mě to rychle přešlo. Vydržte,napětí je dávkované naprosto přesně. To autorka umí!
Najdi mě
Anne Frasier (p)
"Posvátný obdiv k přírodě je součástí lidské podstaty,která nemůže - a neměla by - být přehlížena."
Kalifornie,Mohavská poušť,slunce a vraždy. Nevím,jestli bych teď,po přečtení,pomohla plačící holčičce na kraji cesty...brr.
Příběh neběží v tempu,od kterého by se nedalo odtrhnout,ale vynahrazuje to jeho hloubka.
Lovec
Jack Heath
(SPOILER) Lovec si bohužel jede na horské dráze nahoru a dolů stejně jako v prvním díle Mrchožrout.
Ničím mě nepřekvapil,jídelníček a jeho popis je v pohodě,nic strašného nebo odporného. Ale žaludek má každý na "jiné vodě". Ten můj je velmi klidná hladina při západu slunce. Klidně tam mohlo být více popisů a detailů. Více receptů? :D
Nicméně mi to celé přišlo až moc zbytečně překombinované a fakt,že ďáblice podsvětí Warnerová neví ,co dělá její bývalá zaměstnankyně Indigo (Sindy),mi přišlo poněkud mimo,když víme,jak je opatrná,kde všude má spojky a co všechno má zpětně podchycené.
Mrchožrout
Jack Heath
"Jakou práci?"
"Likvidaci těl. Můžu vám zaručit jedno týdně." Usměje se a odhalí bělený chrup. "Máte zájem?"
...tak. A je zaděláno na druhý díl kanibala Timothyho Blakea.
Chvílemi to bylo super,chvílemi už to postrádalo náboj,byla nuda a najednou zase bum a jelo se dál.
Jestli je příběh uvěřitelný a reálný...no,dneska mi přijde,že jde všechno. Kradou se i identity,takže...
Jsem zvědavá na vývoj vztahu Tima a Thistleové,takže jdu na druhý díl a doufám,že horská dráha děje nebude padat chvílemi tak nízko jako tady.
Co je velmi osvěžující,je hádanka u každé nové kapitoly.
Sběratel motýlů
Dot Hutchison
Díky této knize nabývá věta :"Pojď,ukážu ti svou sbírku motýlů.",zcela jiný rozměr. Já bych tu sbírku vidět chtěla! Určitě by byla jako v mých očích...úchvatná a naprosto bezkonkurenční.
Pomíjivá krása zachovaná navždy...
Procházet se po Zahradě...
Kniha mě okamžitě vtáhla a nepustila,přečetla jsem jí na dva zátahy,i když konec mi moc nesedl.
Milé dítě
Romy Hausmann
4 842 dnů...
"Těžko se to dá snést,ale pravděpodobně to je prostě tak. Je to láska. Je jedno,jak chorobná, pokroucená a nesprávně pochopená,pořád je to láska. Láska,která nám všem dodává energii. Každá z nás dělá nestvůry ,každého jiným způsobem."
Nedovedu si představit ten zmatek v hlavě Hannah a Jonathana po vysvětlení jejich dosavadního života a života obecně,který je čeká.
Je to strašidelné čtení ve smyslu reálného provedení,protože se to už v podobném scénáři skutečně stalo. A ne jednou.
Milé a uklidňující chvilky byly v knize ty chvilky,kdy si Hannah přikládala ruku k uchu,aby slyšela moře...
Tajemství živých
Carol Wyer
Několik velmi bolestných osudů lidí,kteří své tajemství z pochopitelných důvodů pohřbili velmi hluboko. Jen pomsta a neutuchající pocit nespravedlnosti žene jednoho kupředu k vyřízení účtů,a to bez ohledu na kohokoliv a cokoliv.
Po přečtení poslední stránky jsem chápala celé jednání,ale zároveň je šílené,jak moc dovede naší mysl a charakter ovlivnit vše,co se kolem nás děje.
Koneckonců...kdo nemá své tajemství?
Ursulina
Brian Freeman
Po přečtení Ursuliny mě napadá jen jedno,a to...kam se hrabe naše Klekánice,co?
Určitě kladu všem na srdce,aby četli sérii postupně,jinak síla příběhu nemá takovou moc a prožitek,který nám autor právě posloupným čtením zaručuje.
Já opět tajila dech a cítila jsem větvičky keřů,co mě škrábou,když jsem se schovávala u Normova karavanu a všechno pozorovala. No a ten konec?! Blaho!
"Povím ti úplně všechno a ty si celou dobu pamatuj jednu věc.
Ursulina existuje."
Hluboký sníh
Brian Freeman
"Městečko Svět si pomalu vydechlo."
Já jsem tedy nedýchala u pasáží s Tomem a jeho nemocí...tak konečné a definitivní,že mě to zabolelo.
Popis i celý příběh je tak skvěle vyprávěný, až jsem měla pocit,že sedím se Shelby v altánu a hltám každé její slovo. A jestli hluboký sníh skryje svá tajemství,to se dozvíte po přečtení...
Květy nad peklem
Ilaria Tuti
"Život je silnější než my,a my jsme jen jeho nástroje."
Přivonět si tak ke květům,které vyrůstají v tak osobitě popsané krajině Itálie...
A přeci můžete! Můžete díky Terese ochutnat i strach,který se skrývá pod nimi. Nasát atmosféru vesničky Travenì,kde jsou tradice svátost. Mimochodem ten průvod Krampusů mi úplně zvedl chloupky.
Knížka mě doslova vcucla a ten tlak povolil až po přečtení epilogu.
Moc se mi zamlouvá komisařka Battagliová. Je to nevšední, empatická,vtipná a ostrá ženská.
Vražedná lhůta
Andreas Gruber
Nabízí se shrnout svůj názor na knihu ve třech stručných větách,stejně jak to po všech vyžaduje Maarten S. Sneijder. Vysoký,bledý, holohlavý psychopatolog vonící po marihuaně s akupunkturními jehličkami zapíchnutými v rukách. Fešák,co vám budu povídat.
"Budete pracovat v mém týmu,Sabino?"
"A kdo všechno je ve vašem týmu?"
"Já."
Vraždy podle podivné dětské knížky.
Sezení u psychologa a terapeuta.
Tlak,strach,napětí.
Čtěte,je to dobrý!
Staré pověsti české
Alois Jirásek
"Skliď z našich očí svůj dar,nešlechtíče! Já abych svého nepřítele zhubil,ale tys svého pána zabil! Tys ho měl stříci,a tys takto s ním udělal?"
Prosím vás...už ne. Tohle už vážně ne a určitě ne jako povinnou četbu,pokud to nebude napsané srozumitelně. Teď po letech znovu otevírám tento "skvost" a opět koulím očima. Je důležité,abychom všichni měli alespoň trochu v patrnosti dějiny,ale ne tak,že po každé větě musím dítěti vysvětlovat co vlastně čte,jelikož tomu nerozumí ani zbla a opakovaně se táže "Proč,mami? Proč? Proč si musela ty a musíme i my?".
Přesně tato kniha je nucené zlo a museli jsme to číst vážně všichni.
Pan Jirásek je šikula,když to tak pěkně sesbíral,ale zpracovat to měl nechat někoho jiného a jít na procházku. Bohužel,bohužel,bohužel.
A upřímně...koho to vážně bavilo číst a něco si z toho vzal? Ruku na srdce...
