Freemantle komentáře u knih

Po přečtení knihy mi nezbývá než se podivovat vysokému hodnocení ostatních čtenářů, očividně jdu proti proudu, když nesdílím nadšení a nemlaskám nad čtenářským zážitkem. Andy Maslen stvořil tuctovou detektivku, jejíž název nijak nekoresponduje s obsahem. Temná hra. Hm... tak nějak mi není jasné, kde si kdo nebo kdo si s kým hrál?

Takových knih a vyšetřovatelů jsou kvanta. Je to vlastně pořád jedna a ta stejná šablona, detektiv (konstábl, vyšetřovatel... doplňte si podle gusta) s pohnutou minulostí, jeho tým, nadřízení, kteří čelí tlakům z politických pater, neustálá potřeba zdůrazňovat potřebu rychle případ vyřešit, dopadnout vraha, vsadit ho do žaláře a zahodit klíč. Jediné, co se mění je zápletka. Čím se tedy odlišit, aby se mi autor zavděčil? Takový Joseph Knox na to šel jinak, jeho doposud dvě u nás vydané knihy se taky řadily do žánru detektivek, ale přece jen nabízely něco víc. Vlastně mnohem víc. Noirovka jak vyšitá, strach a hnus v Manchesteru se dal krájet, hlavní protagonista měl sice pohnutou minulost, ale... no, kdo Knoxovu tvorbu zná, může posoudit, kdo ji nezná, ten ji může zkusit a srovnání nechť si udělá sám. A co takový Chris Carter? Ano, můžeme namítnout, že šablona je stejná, o tom žádná. Ale Carter to překonává obří dávkou brutality a styl jeho psaní nutí čtenáře číst dál a dál a dozvědět se, co je v další kapitole. U Temné hry dočtete kapitolu, knihu můžete s klidem zavřít a jít spát nebo se dívat z okna a pozorovat lidi, jak se trousí sem a tam a při tom přemýšlet, co budete zítra vařit.

Suma sumárum - jedná se o takovou odpočinkovou detektivku, která neurazí, ale ani nenadchne. Zápletka mě ničím neoslnila, dovedu si představit zfilmování příběhu a odvysílání v jedné z epizod seriálu "Kriminálka Miami", jako scénář by to nemuselo být špatné.

Jedno pozitivum však najdu - kniha se četla svižně, krátké kapitoly tomu dost napomáhaly. Jsem možná až příliš kritický, ale když si člověk zvykne na Mercedes AMG (v podobě Cartera, případně Kinga, který sice nepíše detektivky, ale jeho košatým a bohatým popisům se málokdo vyrovná), těžko se mu pak přesedá do Škodovky.

7 01.10.2022

Knihu v polovině odkládám, vracet se k ní nebudu. Co se týče obsahu, zaujaly mě pouze dva příběhy, čekal jsem něco jiného. Grafická úprava a fotografie se mi líbí, obsah mě bohužel minul. Lidé, které autor zpovídá, jsou jistě zvláštní, ale věčné zmiňování víry a Boha, to fakt nepřekousnu.

7 10.08.2018

Kdysi dávno jsem viděl film a teprve teď sáhl po knize. Film byl výborný, kniha velice zdařilá. Náčelník příběh z psychiatrické léčebny, které pevnou rukou vládne Velká sestra, vyprávěl příjemně, ale ztotožňuji se s názory těch, kteří tvrdí, že některé jeho pasáže (myšlenky) byly nezajímavé. Ale naštěstí jich nebylo moc. McMurphy byl vykreslen skvěle, jeho postava mi byla velice sympatická a blízká. Ve filmovém zpracování mi sestra Ratchedová přišla daleko zrůdnější, trošku mě zklamalo, že jí zde nebylo dopřáno víc prostoru. Náčelníkovo líčení ve spojení s mojí fantazií zafungovalo, proto jsem se při čtení několikrát od srdce zasmál. Konec mě mírně zklamal, přišel mi uspěchaný, škoda.

6 23.07.2018

Po přečtení některých knih mívám v duši hřejivý pocit spokojenosti. Pocit, kdy to prostě "cinkne" a já zavírám knihu s úsměvem na tváři. A toto byla jedna z knih, která po dočtení poslední strany prostě a jednoduše cinkla. Bylo to krásné, milé, citlivé, četlo se to skvěle. Vyprávění psychiatra mě bavilo, stejně jako popisy onemocnění dalších pacientů MPÚ, které mě zaujaly natolik, abych si volnočasově vyhledal informace o duševních poruchách. Ke knize bych měl možná dvě tři výhrady, a to z hlediska nevysvětlení určitých věcí, ale... dnes nebudu hnidopich. "Stále se mi stává, že někdy v noci vyjdu ven a dívám se do nebe, někam k souhvězdí Lyry. A pořád si říkám, jestli..."

6 18.07.2018

Průměrná detektivka s celkem zajímavým antihrdinou a složitým příběhem. Když si člověk zvykne na tvorbu Chrise Cartera, těžko se pak hledá něco, co by se vyrovnalo jeho kvalitám. Ano, bylo to čtivé, člověka to motivuje obracet stránku za stránkou, ale že bych se kvůli tomu radostí škubal v luftě? Bohužel ani jedna z postav vyšetřovacího týmu si nedokázala získat nějaké hlubší sympatie. Kniha, která neurazí, ale ani nenadchne. Oceňuji absenci pravopisných a gramatických chyb v českém překladu až na jednu výjimku.

5 23.03.2022

Oproti Trhlině, kterou jsem četl před touto knihou, velké zklamání. Začátek mě navnadil, hltal jsem každou větu, od poloviny jsem už tak nějak tušil, že tato kniha nebude můj šálek čaje. Nemohl jsem se zbavit hořkého dojmu, že se autor inspiroval v Kingovu "To" (dokonce jedna postava tuto podobnost v knize zmiňovala). Karika má můj velký obdiv za to, jak bravurně dokáže popsat tak prosté věci, jako je obyčejný (v tomto případě by bylo vhodné použít spíše "neobyčejný") les, sníh, velmi se mi líbila pasáž se sousedkou, dále musím vyzdvihnout pěkně popsané charaktery jednotlivých postav, ale tím pozitiva z mé strany končí. Konec odfláknutý, neuvěřitelný, ujetý... Trhlina a Strach je sto a jedna.

Moje první knížka od Patrika Hartla, kterou jsem měl možnost číst. Autor mě nedávno zaujal v pořadu host Radiožurnálu Lucie Výborné, a to nejen svým verbálním projevem, ale zejména jeho originálním smíchem, přičemž mě natolik nadchl svým vyprávěním a pohledem na život, že jsem musel sáhnout po Okamžicích štěstí. Mile mě překvapilo rozdělení knihy na dvě strany, vyprávění z pohledu sourozenců Jáchyma a Veroniky. Má volba padla na Jáchyma. Ze začátku mě knížka bavila, říkal jsem si, že to bude kvalitní odpočinkové čtivo. Během několika stránek jsem pochopil, že tato kniha byla skok do tmy. Do čtení jsem se vyloženě nutil, vlastně jsem Jáchymovu část dočetl kvůli nějakému "pocitu úcty" k autorovi, kdy mě zaujal jako člověk. Příjemné množství postav, děj není nijak hluboký, naopak je plytký, nicméně ubíhá, text je psaný rychlou formou, skutečně to utíká, ale... nebaví. Žádné překvapivé zvraty, žádné skoky vpřed a vzad, jen popisování. Taková (dost neuvěřitelná) pohádka pro dospělé. Škoda. Veroničinu část už číst nebudu, ale předchozím Hartlovým dílům šanci dám.

5 10.03.2017

Bernard Minier si mě prvním dílem "Mráz", kde vystupuje sympatický major Martin Servaz, podmanil, u druhého dílu "Kruh" jsem příběhem už tak nadšený nebyl, na druhou stranu jsem ocenil hlubší pohled do majorovy minulosti a prostor, který byl věnován jeho spolupracovníkům, dceři Margot. Ovšem třetí díl mě... zklamal? Ano, zklamal. Jak už to napsal někdo přede mnou v komentářích, kniha je sice detektivka, ale je okořeněná jistou dávkou něčeho, co připomíná nepodařené sci-fi. Některé pasáže na mě působily absurdně, směšně, příběh je zbytečně vykonstruovaný, natahovaný, neuvěřitelný... ne, toto se skutečně nepodařilo. Přiznám se, že jsem chtěl knihu odložit, ale nakonec jsem se rozhodl ji dorazit do konce, protože jsem četl všechny tři díly za sebou. Jinak naprosto nechápu, proč má autor nutkání popisovat to, co která postava zrovna poslouchá za interpreta a píseň a proč téměř každý odstavec začíná popisem počasí, které zrovna v daný okamžik panuje...

5 17.02.2017

Při čtení Severních vod jsem se nedokázal ubránit srovnávání s geniální knihou Dana Simmonse - Terror, jejíž ledově studený a drsný příběh je na svých 648 stranách sice detailně vykreslený, ale při jejich čtení člověk zjistí, že autor nahodil tak zběsilé a strhující tempo, že sto stran dáte na jeden zátah. Vzhledem k pozitivním recenzím ostatních čtenářů a opravdu slibnému začátku jsem se těšil na zážitek, který se však nedostavil. Severní vody jsem četl s pauzami, posléze určitým sebezapřením. Plytký a jednoduchý děj se snaží dorovnat dávka syrovosti a surovosti, vulgární mluva, téměř hmatatelný smrad a hnus v těžkých podmínkách, kterým musela posádka lodí čelit. Z tohoto námětu se dalo vytřískat mnohem víc, osobně nechápu nadšení ostatních čtenářů.

4 09.01.2019

V jedné třetině knihy definitivně odkládám, promiňte mi, ale toto nejde číst. Aby mě kniha ani po několika desítkách stran nezaujala natolik, abych těch necelých 200 stran dočetl do konce, něco tu musí být špatně. Kniha "No a já" je přeceňovaná stejně tak, jako je, z mého pohledu, přeceňovaný "Malý princ". Vyprávění geniální a zároveň naivní dívky, hlavní hrdinky tohoto příběhu, mi přišlo asi tak stejně zábavné, jako se dívat z okna na ulici, kde zrovna nikdo nejde. Nic se neděje, tempo nulové... A z oslovení "Lupínku" mi naskakovala husí kůže.

Asi půjdu proti proudu a budu minimálně ukřižován hlavou směrem k hlíně, ale film byl pro mě lepší než knižní předloha. Začátek pozvolný, v polovině se děj rozjel, konec měl grády. Co se mi na knize opravdu líbilo, byly vsuvky v závorkách - myšlenky, hlasy v hlavě, představy - dodávalo to čtení jiskru hrůzy. Jack Torrance byl vykreslen příjemně vyšinutě, manželčino chování mi chvílemi přišlo až iracionální. Dannyho vnímání bylo napsáno dost zvláštní formou, pro mě nejméně zajímavou, nechci říct, že to bylo odfláknuté, ale... Nevím, no. Jinak popis kotle a jeho fungování v celém příběhu mě fascinovalo! A konec byl opravdu famózní.

4 28.09.2018

V pořadí již čtvrtý a asi nejneuvěřitelnější příběh v čele s detektivem Martinem Servazem. Minierova tvorba, alespoň co se týče této série detektivek, má dle mého názoru kvalitativně sestupnou tendenci. Oceňuji, že v této knize věnoval autor prostor Hirtmanovi, nicméně příběh jako celek je už dost přitažený za vlasy, nebojím se říct, že ke konci až úsměvný.

4 18.03.2018

Knížku vzdávám někde za 300. stranou. Bez nadsázky se držím, abych knihu neroztrhal. Čtení tohoto braku je totální utrpení. Nechápu, že jsem tak dlouho vydržel.

Tleskám stehny! Závěr trilogie s detektivem Porterem se povedl na jedničku. Bylo to úderné, zamotané, napínavé, šílené a možná trochu zvrácené, bylo to parádní! Jsem rád, že se autor dokázal odlišit od ostatních tuctových detektivek, které jsou na jedno kopyto, a dokázal sepsat spletitý příběh, který však dával smysl a neměl hluchá místa. Ačkoliv jsem si k žádné postavě nevytvořil hlubší vztah, protagonisté příběhu mi byli docela sympatičtí, nejvíc asi zvláštní agent Poole, který v závěrečném dílu dostává víc prostoru. Kapitoly jednotlivých postav byly krátké, ale jejich čtení bylo vzrušující stejně jako čtení Bishopova deníku, který postupně odkrývá svá temná tajemství. Musím se přiznat, že jsem každou volnou chvíli, kdy jsem zrovna nepřijímal potravu, nevylučoval nebo se nenacházel v pracovním procesu, věnoval čtení - nechtěl jsem nic jiného, než se dozvědět jak to celé dopadne. Byla to po dlouhé době parádní detektivka, která měla grády.

3 16.10.2022

S hodnocením tohoto díla půjdu proti proudu. Sci-fi tématika není dominantně to, do čeho se obvykle pouštím, ale rozhodl jsem se dát tomuto žánru šanci. Vysoké hodnocení a kladné komentáře mě zviklaly. Počáteční loudavé tempo, které autor nasadil, někde v polovině knihy začíná zrychlovat, přičemž se stále nic podstatně akčního (anotace láká na military sci-fi) neděje. Někde v polovině mi hlavou bleskla myšlenka, že knihu odložím mezi nedočtené. Výživnější řežba, kdy praštěj kosti a ledový povrch Pluta oživí ohlušující střelba hi-tech zbraní, je až na posledních několika desítkách stran.

Docela mě mrzelo, že nejsou nijak hlouběji vykresleny charaktery hlavních protagonistů, jejich minulost, život před podpisem smlouvy atd. Je to prostě taková sebranka nadupaných a testosteronem překypujících cápků, jejichž partu doplňuje (jak jinak než překrásná a fyzicky dokonalá) žena, která nejenže disponuje doktorátem z informatiky, ale taky se nebojí ušpinit si boty při nakopávání znepřáteleného "emzáka" do koulí. Na prd je, že jsem si k ani jedné postavě nedokázal vytvořit žádné pouto. Jak už bylo napsáno v jednom komentáři přede mnou, bylo mi celkem jedno, kdo tam zařve a kdo přežije. Ani kvůli jednomu členovi nebudete chodit po baráku a hledat kuchyňské utěrky, abyste si otřeli slzy z obličeje, natož hledat psychoterapeuta, jemuž budete platit litr za hodinu, aby vám vysvětlil, že to fakt byla jen kniha a ten compaňero, se kterým jste strávili několik dní v imaginárním světě (a který nakonec fakt natáhl brka), byl vytvořen perem autora.

Velmi divně na mě působil styl psaní, takové prazvláštní skákání od jedné postavy ke druhé, docela mi dělalo problém se zorientovat, k některým pasážím jsem se musel vracet a přečíst je znovu a některé mi nedávaly smysl ani po několikátém přečtení. Neegoisticky musím uznat, že fantazii mám celkem rozvinutou, ale na sci-fi v tomto podání nemá. Autor se asi (nedokážu posoudit, nejsem znalý v oblasti vesmíru a už vůbec ne v prostředí ostatních planet Sluneční soustavy) vyzná, a to jak ve fyzice, fyzikálních zákonech, chemických procesech, tak v armádním vybavení a zbraních. Jenomže pro jedince nepolíbené výše vyjmenovaným (prostě pro obyčejné pobíječe much, jako jsem já) to může být docela oříšek, nicméně pevně věřím, že kovaní fandové sci-fi knih a filmů si dojdou na své.

Nejmrzutější je ale fakt, že když už se prokoušete až na téměř úplný konec knihy a dojdete na to, proti jakému nepříteli ostřílená parta žoldnéřů stojí, čtenář nemá šanci se dozvědět žádné detailnější informace - původ a vznik, odkud se vzal, jaké má úmysly a hlavně proč škodí. Na jednu stranu je pěkné mít moře informací o daném vybavení a ultra/hyper/kulervoucímu arzenálu žoldáků, ale to hlavní - pekelně nasraný "mimozemšťan" - je prostě zahaleno rouškou tmy. Konec sice dost akční, ale paradoxně ochuzený o hlavní informace, jež čtenáře zajímají nejvíc, což je, když nad tím teď při psaní tohoto komentáře přemýšlím, naprosto katastrofální...

Nu, klasická parta žoldáků, kteří se z ničeho a nikoho neposerou a příběh, ze kterého se dalo vytřískat mnohem víc.

2 07.05.2022

Stephena Kinga mám rád, zejména pro jeho hororovou tvorbu. Pavučina snů byla směs sci-fi, thrilleru a rádoby akce. Osobně sci-fi žánr nijak zvlášť nemusím, ke Kingovi mi absolutně nepasuje. Kniha je zbytečně dlouhá, barvité popisy mě unavovaly, autor mohl knihu klidně o 200 stran zkrátit, věřím, že by to bylo jedině ku prospěchu. Postava Dudditse byla milá, Jonesy byl fajn, ale myšlení pana Šedého mi přišlo dost přitažené za vlasy, nějak jsem se nemohl ubránit dojmu, že by se "emzák" choval v našem prostředí a lidském těle tak, jak se choval. Akční pasáže zvláštní... Do čtení jsem se od poloviny musel nutit, posledních sto stran jsem chtěl knihu už definitivně odložit, ale nakonec jsem ji s obrovským sebezapřením dočetl.

2 09.02.2018

Mám všeobecně rád tematiku punku. Líbí se mi punková hudba, ať už česká nebo zahraniční, jejich výzor, je to taková moje ujetost. A když jsem čirou náhodou narazil na tuto knihu a přečetl si kladná hodnocení a nadšené ohlasy, musel jsem ji koupit a přečíst. Bylo to svižné a úderné. To, jak Oldřich Janeba tuto knihu napsal se mi líbilo - mělo to grády, spád, nechyběla tomu ironie, sarkasmus, nostalgie. Touha vrátit se do dob minulých, to je něco pro mě - taky se dost často ohlížím přes rameno zpět do minulosti a vzpomínám na roky, kdy člověk zas tak moc věci neřešil a tempo, jímž uhání život, nebylo tehdy tak zběsilé.

Hlavní protagonisté příběhu si mě získali svou originalitou. Nejsympatičtější mi byl Dejv a Hadryn, Džeryho mi bylo svým způsobem líto (moje citlivá duše při vzpomínce na něj zavibrovala) a Sifon... to byl taky správný poděs. Jako velmi příjemný bonus musím vyzdvihnout grafické zpracování obálky.

Máte-li rádi punk a třebas zrovna i vy procházíte krizí středního věku, dejte této knize šanci, stane se pro vás možná malou berličkou a vy zjistíte, že v tom děsně posraném období nejste sami...

1 09.04.2022

Nemůžu si pomoct, ale ačkoliv film jsem viděl tolikrát, že to ani nedovedu spočítat, kniha je prostě... otřesná. Je psaná hodně zvláštní formou, krom několika řádků mi nepřijde ani humorná. Přiblblé Spudovo vyjadřování (nebo překlad) mě donutilo knížku v necelé polovině zavřít, vložit zpátky do knihovny a vracet se k ní už nebudu. Je to zvláštní, protože film byl natočen opravdu skvěle, předpokládal jsem, že knižní předloha bude ještě lepší, ale opak je pravdou. Vyhozené peníze a škoda času.

Pro mě bohužel jedno ze slabších, ne-li nejslabších děl mého oblíbeného autora. Knihu jsem četl dlouho a s přestávkami (a to se mně u Bukowskiho nestává). Celý děj se mi zdál příliš monotónní, nezáživný. Do konce knihy jsem se už musel kopat.

1 10.12.2012

Ve třetině knihy to vzdávám. Aby se 150 stran téměř nic nestalo, tak na to fakt nemám...