furt_kofein
komentáře u knih

'váu' a 'ách' - těmito citoslovci by se dala shrnout tahle neuvěřitelně uvěřitelná novela. Jinak jde o skvělé počtení a příběh, který si mě rozmazlil. Škoda, že tak krátký..
Dávám plný počet!


Můj vůbec první Hrabal.
Než jsem Haňťův stereotypně poetický příběh pochopil a přijal tak, jak je, skončil.
Silné, smutné, děkuji.


Řehoř Samsa si svou proměnou v brouka prožil v krátké čase stísněnost, strach a slabost. Smutnil jsem s ním, jak nelehké to měl..


co do děje, na začátku možná dobrý nápad, později strach a beznaděj. Co do myšlenky, nadčasovost, která rozesmutní a naštve zároveň. Asi takto vidím R. U. R. já..


Rudé oči plné chlastu, trávy, vzteku, dojetí. V čele toho všeho Džudo a kámoši, knajpy a historky, jaký by asi i Hollywood záviděl. Ale co - srát na to!


velmi slušná punková jízda napříč finskou krajinou - protichůdně jsem mnohdy kroutil očima a v duchu se náramně bavil! S Rosou Liksom se určitě nevidím naposledy..


poezie v próze!
Místy až meditativní kniha. Hlavní hrdina přichází do krásných japonských míst a setkává se s neobyčejnými lidmi (včetně paní Nami). Líbil se mi jeho kritický přístup k lidem, mnoha věcem a situacím.
Pozor, může obsahovat stopy haiku (a vlastně tomu tak skutečně je)!


zbožňuju haiku, miluju Kerouaca a jeho díla = tato kniha je pro mě ideální kombinací.
Díky své vazbě se mi příjemně drží a pokaždé v ní naleznu mnoho úžasných třířádčí, po kterých zalapám po dechu a tak hezky se mi zatmí před očima.
Dávám zasloužilý plný počet!


uprostřed nekonečna železničních pražců se odehrává příběh mladíka, který má poslání ve svém příjmení. Rád by během války vidět a užil Venušina pahorku. Bavil jsem se, smutnil, tajil dech s ním. Moc pěkné počtení.


Rád do ní nahlížím a kochám se.
Haiku očima Jihočecha, který umí prožít a napsat o tom těch skromných sedmnáct slabik. Navíc má knížečka krásné zpracování.
Za mě ano!

tahle kniha je slepenec chlapských příběhů, co bolí. Napsáno smutně, bolestně, ale ne vždycky - někdy se tam našla jiskřička naděje, humoru. Chlast je čas od času slast, ale když se to s ním přežene, pak jen smutná past..

prozatím moje první literární setkání s paní Soukupovou, respektive její tvorbou. Bohužel mě tento příběh a styl napsání nepřesvědčili. Do budoucna možná zkusím dát šanci jiné..


tímto svým dílem mi pan Rudiš dokázal, jak skvělý umí napsat současný román. Příběh se odvíjel před očima, popisovaná hudba hrála v uších. Úžasné!


rozmanité příběhy, co mě nadchly! Osamělým poutníkem jsem odstartoval svou lásku k Jacku Kerouacovi! A ta trvá a trvá a trvá..


skvěle členité kapitoly, barvité vyprávění, všudypřítomná hudba a zpěv, nadšení skrze cestování s přípravkem na jízdenky kamkoli..
Moc pěkný a nevšední příběh pouličních umělců, a ten mě dostal!


Příběh krásně voněl novinovým papírem, čerstvou tiskařskou barvou a tabákem v mnoha podobách. Rozhovory, zejména hlavního hrdiny Franze a samotného Sigmunda Freuda, v sobě měly tolik moudrosti i nevědomosti zároveň. Bavil jsem se a kochal každou stránkou.. Kéž by takto básnickým jazykem uměl psát každý prozaik. Možná i k poezii by potom čtenář měli blíž.


pokud bych šel po velké nadsázce, mohlo by jít o kombinaci prvního dílu filmu Prci prci prcičky a některého z příběhů knížek Stopy hrůzy.
Ale nebudu přehánět.. S nohama pevně na zemi můžu konstatovat, že jde o perfektní současný román. Neskutečně mě moc bavil příběh, myšlenky hlavního hrdiny a vykreslení toho všeho kolem.
Těším se na další autorčinu knížku. Kdyby bylo pokračování této, vůbec bych se nezlobil.


ještě by mohl napsat K jako kafe a Š jako škvarky - těmhle dobrotám jsem taky jako kluk nemohl přijít na chuť, teď si po nich (povětšinou) mlaskám..
Nicméně.. novela P jako pivo dospělácká, poučná pohádka o lahodném moku pro mě znamenala startovní čáru k dalším knihám tohoto budoucího devadesátníka.
Moc bavilo, bravo!


hodně snové, tu a tam příjemně nesmyslné. Místy mi až kručelo v žaludku, zdaleka jsem ale neměl takový hlad jako hlavní hrdinové. Tak jako tak moc pěkné a krátké dva příběhy.


během turné po Americe a Kanadě si dělal zápisky, zápasil s démony, usmíval se, plakal, prožíval. Drsňák i cíťa tenhle Cave. Jen jsem si v něm utvrdil, jak skvělý hudební básník on je!
