gad komentáře u knih
Velmi dobře napsáno. Nečekané rozuzlení a překvápko na konec. Knihy psané tímto stylem čtu rád. Vřele doporučuji.
Paní Marsonsovou čtu rád a ani tentokrát mne nezklamala. Další případ Kim Stoneové a jejího týmu má opět spád a nečekané rozuzlení. Za mne spokojenost.
Změna prostředí rozhodně není na škodu. Pokud se vám dostal tým inspektora Gamache pod kůži (jako mně), tak nemůžete tento dil vynechat. Autorka dokázala, že umí, kromě jídla a přírody, také skvěle popsat lidské pocity. Při četbě prvních dílů jsem pociťoval chuť k jídlu, tentokrát mi připadalo, že cítím přesně to, co postava. Už se těším na další pokračování a jsem zvědav, kam se vztah mezi Gamachem a Bauvoirem posune.
Souboj zdravého rozumu a nebezpečné pověrčivosti ve víru reformace. Vyprávění mladého Willieho Lessingera, pomocníka zkušeného advokáta Paula Melchiora mne zcela pohltilo. Podává drsný obraz doby reformační v Německu, kdy si nikdo nebyl jistý životem. Téma náboženství mne zajímá a je mi blízké a tato kniha mi poskytla spoustu nových podnětů k přemýšlení a objevil jsem v ní mnoho nových myšlenek.
"Máte-li porozumět historii, chlapci, musíte historii tvořit. Historie se vymkne kontrole, pokud sami nepřiložíme ruku k dílu a nevtiskneme jí tvar. Může být místem, kde vládne smrt a všelijaké bestie, anebo se může stát nejlepším z našich pokusů, jak dosáhnout štěstí. To my historii formujeme - ne ti druzí. Používejte v životě svou sílu k dobrému, a až ji použijete a dobro bude vykonáno, rozpoznejte, kdy přestat."
Jak aktuální, že?
I tentokrát skvělé čtení. Dokonalé vraždy provedené velice inteligentním psychopatem. Tentokrát se Hunter s Garciou pořádně zapotí, aby pachatele dopadli.
Na počátku jsem byl lehce zmatený množstvím postav. To však bylo způsobeno tím, že jsme nečetl první díl. Rychle jsem se však zorientoval a velice brzy jsem tomuto absolutnímu úletu přišel na chuť. Skvěle se to četlo. Vše, ať už se to týká postav, či samotného příběhu, je tak absurdní, že mi nečinilo problém to přijímat tak, jak to je. Bavil jsem se skvěle a první díl si musím rozhodně sehnat. A vůbec, "čebuju sejr", takže dobrou vespolek.
Tak, a mám nového oblíbeného detektiva a také novou oblíbenou sérii švédských thrillerů. Příběh mi připomínal knihu Neviditelný od Mari Jungstedtové, kterou jsem četl asi před rokem. I zde vrah vraždil po letech své spolužáky. Ovšem rafinovanost a "fantazie" Ahnhemova vraha nemá obdoby. Podobně jako je vrah posedlý vražděním, je detektiv Fabian Risk posedlý touhou jej odhalit. Vždyť je to možná jeho spolužák. Jenže který?
Perfektní. Četl jsem každou volnou chvilku. Prostě jsem chtěl vědět, co bude dál a kdo bude další na řadě. Ta kniha mne dostala. Doporučuji.
Paráda. Několik časových rovin, skvělé dialogy, mystično. Já jsem si čtení užil a doporučuji.
Je to napínavé, má to spád, mně se to četlo skvěle. Konec zůstal v některých záležitostech otevřený, takže očekávám pokračování.
Musím přiznat, že Shakespearův originál jsem nečetl, ale obdivuji Nesbøho, že do tohoto projektu vůbec šel. Být na jedné straně kritizován příznivci Shakespeara a na straně druhé fanoušky Harryho Holea není příjemná představa. Kniha se mi líbila i když to není klasická detektivka a možná proto jsem se jí zpočátku prokousával. Poté, co jsem poznal všechny postavy už to začalo odsýpat.
Autor krásně zachytil, co z člověkem dokáže udělat touha po moci. Asi většina čtenářů změní v průběhu četby sympatie k některým postavám, které se také vyvíjejí a mění se jejich charaktery. Děj je zasazen do anonymního města v anonymní zemi, mohl by se tedy odehrávat kdekoliv. Víc prozrazovat nebudu.
Příjemné čtení. Viděl jsem před sebou pana Wericha i ostatní herce z filmu Císařův pekař a pekařův císař. Ale v knize je postav daleko více a také příběh má spíše dramatický spád. Alchymie je téma samo o sobě dosti zajímavé a tak přestože v Praze Rudolfa II. se jistě vyskytlo mnoho podvodníků, bylo zde i spousty mužů vzdělaných, jejichž prioritou bylo poznání a objevování nového. Určitě stojí za přečtení.
Autor nedává jasné odpovědi na zkoumané záhady, pouze klade otázky nebo připomíná již známé teorie na dané téma a nechává tak na čtenáři samotném, aby popřemýšlel a rozhodl se sám, kde by mohla být pravda. Tajemno mne vždy lákalo, takže za mne dobré.
Stejně jako Marťana přečetl jsem i Artemis jedním dechem, možná dvěma (občas je třeba chodit do práce). Jedním slovem - skvělé. Dobře jsem se bavil vtipnými hláškami Jazz Bašarové a dost často jsem měl pocit, že jí koukám přes rameno, když svařuje nebo páchá jinou činnost. Opravdu, jako bych byl na Měsíci.
Doporučuji!
Malin je zpět a snad opět v normálu. Stále slyší hlasy mrtvých, stále vnímá jejich přítomnost, stále jde za svým instinktem. Autor hlavní postavy dále rozvíjí, čtenáři odhaluje stále více z jejich soukromí. V tomto směru jde hodně do hloubky, čímž lépe chápeme pohnutky vedoucí k následným rozhodnutím. Jdu i do dalšího pokračování.
Moc pěkné. Styl psaní formou rozhovorů nebo spíše výslechů (?) mi plně vyhovoval. Námět je zajímavý a celé je to skvěle napsáno. Doporučuji.
Jak už zde bylo mnohokrát napsáno, styl psaní pana Kallentofta je velmi neobvyklý a také jsem si na něj musel zvykat. Přesto jsem se od knihy nemohl odtrhnout. Díky rozborům pocitů jednotlivých postav se celý příběh rozšiřuje a my lépe chápeme souvislosti, i když některé až v úplném závěru. Promluvy mrtvých mne také lehce zaskočily. Chtěl snad autor naznačit, že za našimi impulsivními rozhodnutími stojí něco víc, než jen pouhá náhoda? Kdoví, co tím zamýšlel.
Ačkoliv je Malin dle autorova popisu krásná žena, tak doma bych ji mít nechtěl. Ta ženská je časovaná bomba a snad by měla zůstat sama. Uvidíme, kam se posune v dalších dílech. Právě jsem načal třetí pokračování...
Moc hezký příběh a ten konec k tomu tak nějak patřil. Žádné potoky krve a vlastně i minimum akce a přesto se mi to četlo samo. Navíc jsme se něco dozvěděl o laestadiánech. Za mě spokojenost.
Dan Brown zkrátka umí čtenáře zaujmout. Kde jsme se tu vzali a kam směřujeme? Tyto dvě otázky se v knize řeší. Tentokrát to není tolik o symbolech, ale téma příběhu je značně aktuální. Dnes se nám možná zdá na hranici sci-fi, ale kdoví, co bude za pár let. Vývoj technologií mnohému napovídá.
Jak píše uživatelka Tirisa, i já čtu Browna s Googlem a Wikipedií po ruce a o tom tato kniha vlastně také je. Mým favoritem však i nadále zůstává Inferno.
Kniha plná fantazie, nadsázky, humoru, lechtivé erotiky přecházející místy až v perverzní, přesto neurážející. Několik dějových linií, které se místy protnou nebo aspoň přiblíží udržují čtenáře v pohotovosti. Pro někoho důvod k odsouzení, mně se to líbilo, taktéž styl, jakým je kniha napsána. Je to úlet, kde se skutečnost prolíná se snem, moderno s minulostí a nadsázka s vážnými tématy. Určitě si nějaké další dílo pana Roblése přečtu.
Skvělá Louise Pennyová a její zdánlivě poklidná vesnička Three Pines nikdy nezklamou. Jakoby si o návštěvu vrchního inspektora Gamache a jeho mordparty přímo říkala. Další perfektně vystavěná detektivka. Zajímavý příběh i námět z uměleckého prostředí. Tentokrát se vražda přímo dotýká Clary Morrowové. Doporučuji.