gleti komentáře u knih
Poprvé jsem četla Návrat z hvězd v pubertě a měla jsem s tím takový problém, že jsem některé pasáže přeskakovala. Dnes po několika desetiletích obdivuji Lemovu fantazii s jakou vybudoval svět budoucnosti, jak dokonale vystihl pocit osamění, ale přesto mi popisnost díla vadí, takže jsem jen prolistovala místa, která mě před léty oslovila, a knihu opět odložila.
Zajímavá kniha. Beletrie, která zabrousila do vod lehkého žánru nebo detektivka s přesahem.
Přestože je kniha napsána jako pocta Velkému detektivovi, pro mě je nejplastičtější a nejvěrohodnější postava malého Linuse a z jeho věty: "Proš hub kšešťěňú nemá dar židské itěď." mě mrazí v zádech.
Téměř pohádkový příběh o životních změnách, jejichž zárodky nosíme v sobě, ale občas potřebujeme impuls, který by nás vykopnul z bažiny splínu a depresí.
Vtipné postřehy z Londýna, vhodné jako osvěžení do rozpáleného autobusu.
Dobrá detektivka/thriller. Možná pro ty, co jako já začínali (kdysi v pravěku na A. Ch.) trochu moc drastická, ale děj má spád a neotřelé nápady. I když hrdinky jdoucí si jak buldok za svým nikdy nebudou mým šálkem čaje.
Ohodnotila jsem pěti hvězdičkami, i když to není kniha ke které se budu vracet. Je to mistrná kniha o temných hlubinách v nás, které čím více je potlačujeme, tím více nás strhávají do temnoty.
Nevím, co je horší, zda číst o brutálním mučení a zabíjení, či o dlouhotrvajícím neviditelném psychickém týrání. Asi to druhé, protože krutost a brutalita nás ochromí a znechutí prvoplánově, zatímco při čtení o psychickém týrání se zpočátku nic neděje, ale jak poznáváte hrdinu a to, čím prochází, rezonuje ve vás děs, protože je to tak známé.
Nádherná kniha, plná pohádkové magie.
Když jsem Pýchu a přemlouvání četla poprvé (pod názvem Anna Eliottová), udělala jsem chybu, že jsem ji četla v rámci soukromého Austenovského maratónu. Takže v porovnání s notoricky známou Pýchou a předsudkem či mým milovaným Rozumem a citem mě až tak nezaujala. Teď jsem se k ní v rámci čtenářské výzvy vrátila a ...jsem ohromena. Co v období austenovského přesycení zapadlo, nyní uchvátilo, jemným humorem, vtipnou satirou.
Údolí je fascinující román. Začíná nenápadně a čtenář si společně s hlavním hrdinou říká, zda to velení opravdu myslí vážně. Nicméně rozkazy se musí poslouchat a tak se hrdina vydává na cestu vstříc zmatku a bolesti. Zpočátku tápe, protože okolí mu není vůbec nápomocno. Časem se však dobírá trpké pravdy. Jenže je pozdě. Válečný konflikt semele všechny aktéry.
ve třinácti jsem tuhle dětskou, výborně napsanou, detektivku zhltla na jeden zátah.
některé věci - o přitažlivosti dívek, které mají správný rozcuch; o tom, že dvojka (známka) je někdy víc než jednička - mi nesmazatelně uvízly v paměti.
dávám pět hvězdiček, protože v pubertě (tom dávnověku před xxx lety) jsem v ní hledala nejednu radu.
Velmi slušné detektivky z přitažlivého prostředí, které autorka dobře zná.
Nesmírně zajímavá kniha, i když vzbuzuje rozpačité až smíšené pocity.
Nevím, kdo má větší zásluhu zda Kalfař nebo Volhejnová, ale uchvátil mě jazyk díla. Nenašla jsem větu. která by mě svou malebností nenadchla, ale ...
Na dvě dějové roviny jsem zvyklá, přesto mě autorova česká linka rušila, protože na mě působila, jako by ji psal cizinec (což autor vlastně je), který zná české reálie jen z literatury a doslechu (s oblibou čtu knihy o Čechách a Češích napsané zahraničními autory, takže mohu srovnávat).
Vesmírné dobrodružství s filozofujícím osminohým mimozemšťanem se opravdu povedlo.
Básně normálně nečtu, ale tyhle mě dostaly.
V lese nás oslnil
vodopád
bílý déšť
květů u plotu nuzákovy chýše.
Dokonalý příklad toho, co se stane, když se sejdou tři alfa samci a ani jeden nepřipustí, že by na názoru kamaráda mohlo něco být.
Kniha hodně rozdílných kvalit, kde popis krajiny a činností byl zajímavější než samotný děj.
Za mě zklamání a nedočteno.
K Shakespearovi určitá expresivnost děje a charakterů patří, ale do jednadvacátého století mi nesedí.
Přesto oceňuji, s jakým citem a porozuměním autorka vykreslila postavy.
Tonička Bolavá v plné síle, aneb Pratchettovy čarodějky jako jedny z nejúžasnějších literárních postav vůbec.
Útlá knížka o hrdinovi osamělém uprostřed rodiny, na pozadí zdivočelých dějin, kdy i v zdánlivém klidu špatně pochopené slovo může znamenat smrt. A právě, když bezútěšnost života vrcholí, potkává osudového přítele.
Skvělá kniha. Autorka zvolila hrdiny, jejichž přímočaré uvažování nikoho nezaskočí, naopak časem ho shledá osvěžujícím.