greetchen komentáře u knih

O křehkém vztahu muže a ženy, o složitém (ne)budování vztahu otce a dcery, o složité historii jedné rodiny na pozadí ještě složitější a proměnlivé historii jedné malé země. Kdo ví, jaké je žít za války, normalizace nebo vyrůstat v osmdesátkách, najde s v knize zřejmě trochu víc, než ostatní čtenáři, spatří tam odraz své vlastní životní linky. Najde se v zádumčivých pocitech hlavních hrdinů a možná k němu z nitra promluví jeho vlastní tiché roky, o kterých nahlas nemluvil, ale které nás formují nejspíš dodnes.

Moje první Mornštajnová, kvalitní čtení po všech stránkách, bavil mě námět, příběh, jazyk, celkový styl. Pociťuji velkou vděčnost za to, že u nás takové autory máme.

18 17.07.2019

Jsem přesvědčena, že kdo tuhle dobu nezažil (resp. kdo nezažil žádnou totalitní dobu), měl by místa, jako je Osvětim, navštívit v rámci jakéhosi všeobecného přehledu. Bez toho totiž asi nikdy plnně nepochopíme sílu té doby a tíhu, s jakou stále leží na naší společnosti. Já tak učinila letos v únoru a byl to natolik silný zážitek, že se na filmy a knihy s tematikou koncentračních táborů nikdy už nebudu dívat stejně. Když má člověk před očima skutečné reálie (byť uhlazené notným odstupem času), prošel si místnostmi, kde musely žít a přespávat stovky lidí, kde byly v nelidských podmínkách připravováni o zbytky své lidskosti... dostávají tyto příběhy úplně jiný rozměr. Po Osvětimské knihovnici jsem sáhla krátce po této exkurzi a četla jsem ji vcelku dlouho. Ne proto, že by nebyla čtivá a příběh by byl snad nějak nudný. Naopak. S vlastním prožitkem z exkurze byla ale četba natolik tíživá, že nešlo naráz přečíst víc než pár stránek. Obdivovala jsem, že v tak nehostinných podmínkách se dařilo přežít i něčemu, jako je láska k literatuře, mezilidská úcta, ryzí přítelství, láska, hrdinství, ochota rozdělit se... Malé příběhy, které by v dnešní každodenosti ztratily svůj lesk, se v očích věznů jistě staly nezapomenutelnými symboly pravého lidství a důvodem přežít. Nedokážu v tomto kontextu asi hodnotit knihu nekriticky, chválím v rámci možností vkusně líčené okamžiky bestiality i ponižování, na druhou stranu je kniha možná místy až pateticky naivní, ale v kontextu mých prožitků to byl velký literární zážitek.

9 06.05.2016

Jako odechovka a další z naprosto identických "něco-jako-50-odstínů-šedi-nebo-crossfire" knížek to možná stačí, větší očekávání rozhodně nenaplní. Místy zaujme, přesto se love/sex-story hlavní hrdinky, která se zmítá mezi charakterem 1) naivní husičky, co ke štěstí přišla, 2) bezdůvodně zakomplexované holky s tváří miss universe a 3) neřízené hysterické střely, potácí jen těsně nad propastí slaboty. Ale palec nahoru za konec, tím autorka možná leckomu vyrazila dech a zajistila si, že po dvojce kdekdo tak jako tak sáhne.

8 29.09.2015

Partnerské vztahy umí být občas zamotané, zejména, když je v něm někdo navíc - tady třeba bývalka-stalkerka. Jenže nic nelze vidět černobíle a v příběhu se to příjemně rozkrývá. Je to hodně pocitové, o vhledu do hlav jednotlivých postav, čímž si příběh udržuje pomalejší tempo, které ale autorka většinou dokáže udržet přijatelně poutavé.

6 30.08.2019

I když už nejsem teenager, série Divergence mě zaujala a s chutí jsem si přečetla první i druhý díl. Trojka a kniha završující celou trilogii je ale pro mě dost velkým zklamáním. Příběh postrádá drive, kniha je nevyvážená - dlouhé a nudné uvzdychané stránky střídá blesková akce, kterou ale opět nahradí nekonečné přemýšlení a přemítání stále téhož. Až tady, kdy se má vztah mezi Tris a Čtyřkou konečně možnost vykreslit, je bohužel patrné, jak autorka neumí s emocemi a pocity pracovat. Nedokáže jít do hloubky a popsat, jak moc velká je láska hlavních hrdinů, tápe a marně hledá ta správná slova. A to píše knihu pro dospívající dívky, kde tohle prostě musí být.

Scénář příběhu jako takový mi špatný nepřijde. Nové místo i existenciální otázka, co bude s městem a systémem, je logická a na místě, byla ale mnohem větším potenciálem, než dokázala autorka obejmout. Rovněž mě nepřekvapil pro některé jiné čtenářky nečekaně smutný vývoj, přijde mi, že pro tento typ literatury je spíše typický. Možná se má člověk na konci knihy naštvat, rozplakat, zanadávat si, ale hlavně se zamyslet, kam se jako společenost svým počínáním můžeme ubírat, a ne si oddechnout a zasnít se nad dobrým koncem...

6 09.10.2014

Jonassonův jazyk a styl se mi zakousl pod kůži už v okamžiku Stoletého staříka a líbil se mi i v případě této knihy. Ač formou trochu jiná, stále si zachovává břitký humor, cit pro černé vtipy a naprostou absurditu, která do příběhu vstupuje s neuvěřitelnou lehkostí. Příběh je samozřejmě šílená fantasmagorie (potažmo začínající obligátním vtipem "potkají se recepční, farářka a bývalý vrah..."), ale promyšlená do posledního detailu a gradující až do poslední stránky knihy.

5 17.07.2019

Odpočinkové, ale zároveň obohacující. Musím říct, že mi kniha prozradila o španělské historii mnohem víc než dávné hodiny dějepisu na střední škole, a to včetně zajímavých souvislostí. Kniha je velmi krásně napsaná, pro někoho možná obsáhle, ale mně se to hrozně líbilo. Jako bych koukala na nádherně vymalovaný obraz a postupně rozkrývala přechody jeho barev, jednotlivé detaily, vrstvy.

5 01.03.2019

Po předchozích knihách autorky jsem měla zřejmě velké očekávání, po dočtení této přišlo bohužel zklamání. Za mě nejslabší Třeštíková. Kniha bez pořádného příběhu, hlavní hrdinka dost blbka, se kterou se snad žádná čtenářka doopravdy neztotožní. Když už se Eliška vybičuje k nějaké akci, tak spíš v nevhodné okamžiky a nevhodným směrem, uniká jí to podstatné, nechává vyšumět životní šance a vztahy. Ano, o tom je život, spousta věcí nám uniká mezi prsty, ale její rozhodnutí postrádají jakoukoli logiku a byť jen špetku přemýšlení. Je to spíše iritující než inspirující.

5 16.10.2018

Nalákal mě příjemný přebal a vtipný název. Bohužel obálkou pozitiva končí. Knihu jsem si vzala do vlaku, takže jsem ji nakonec z nudy dočetla, ale je to opravdu škvár. Příběh plytký, naivní a vykonstruovaný velmi neuvěřitelně, postava hlavní hrdinky nepříjemně schizofrenní, uječená a hysterická. A otravná. Kniha, u které si chcete oddechnout a zasníte mě spíš iritovala a štvala.

Autorovi se v celé trilogii podařilo udržet napětí, linku přátelství, nápaditost a obrazotvornost. Tleskám. Tohle čtení uspokojí nejen mládež, bavilo mě a obdivuji zejména schopnost nalézt ty jedinečné staré fotky, kolem kterých je příběh vykonstruován. Třetí díl je možná méně objevný, místy natahovaný, ale pořád vykresluje překvapivý svět a úžasné dobrodružství. Literárně možná slabší než první díl, co se filmové verze týče, naopak se na tento díl těším nejvíc, protože se scénou, akcí i postavami nasazuje kniha vysokou laťku.

5 25.08.2017

Po delší prodlevě jsem opět sáhla po Nesbøovi a jedné z jeho "holeovek". I když je nečtu chronologicky po sobě, není to ku škodě, každá kniha je sama o sobě nosným krimi příběhem a vztahy a souvislosti kolem, byť jsou trochu na přeskáčku, se mi docela daří držet v hlavě.

Ale k Července... Líbí se mi a moc. Obstojí jako kvalitní detektivka, mrazí z ní, já sama jsem dlouho nepřišla na mnoho souvislostí, kterými pak autor bravurně vypointoval finále.

Autentičnost a jistou hloubku ale knize přidává hlavně dějová linka v podstatě nedávných historických událostí, které mají i v dnešní době pro mnohé stále palčivou příchuť a vyvolávají mnoho etických otázek. Nesbø s touto tematikou pracuje vkusně, je v příběhu obohacující, ale vlastně rozkrývá téma, o kterém český, zejména mladší čtenář třeba nemá takové povědomí.

Válečná, totalitní a národnostní témata je stále třeba připomínat, abychom si my, žijící až automaticky ve svobodě a demokracii, uvědomili, že v minulosti velmi nedávné (vždyť pamětníky jsou naši rodiče a prarodiče) se žilo zcela jinak. Nesbø a jeho Červenka jsou důkazem, že se lze tohoto tématu chopit na jednu stranu citlivě, ale zároveň tak, aby i mladšího čtenáře donutilo vnímat tuto linku příběhu, zamyslet se nad ní a třeba chtít i zjistit víc...

5 03.01.2017

Strašně zvláštní styl psaní, který se zakousne hluboko pod kůži. Obzvlášť tomu, kdo si (alespoň občas) připadal v dětství jako ten míň milovaný ze sourozenců, ukřivděný, nevnímaný... (obzvlášť v tvrdě konkurenčním sesterském boji). A zatímco nic netušící rodiče vidí poklidnou prázdninovou idylku, do dětských duší se bolestivě zarývají drobná dramata, některá z nich se ale nikdy nezahojí a nepřebolí. Soukupová šetří slovy, o to pečlivěji je volí a dává jim až drásající význam.

4 30.08.2019

"Dívka, která spadla z nebe" je plná dramatických chvil, překvapivých zvratů, vyhrocených a obnažených emocí. Je to ale logické, odehrává se za války, kdy byla doba přesně taková. Následné poválečné roky a období studené války bylo více o taktizování, přetvářce, čekání a očekávání. I proto je kniha o něco "mdlejší", ale určitě ne bez jiskry. Mně osobně přišla stejně dobře promyšlená a napsaná, možná nemusela mít tak široký záběr a mohla v menším možství událostí dovolit postavám detailnější vykreslení jejich vztahů a pocitů.

4 01.03.2019

Krásně vystavěný příběh, kterému nechybí napětí, s příjemně vygradovaným závěrem, poslední stránky jsem hltala s napětím a děsem staženým žaludkem. Příběh si přitom zachovává krásně ženskou, možná až dívčí jemnost a transformující se naivitu.

4 17.01.2019

Knihu jsem si pořídila hned jak vyšla, a ač se mi autorčiny předchozí tituly celkem líbily, nemohla jsem se k ní nějak propracovat. Po útlých Bábovkách jsem se obávala tloušťky, mně osobně se nelíbí ani přebal knihy. Nakonec ale toto léto došlo i na ni a musím uznat, že můj odpor byl zbytečný. Kniha se četla velmi příjemně, jazyk Radky Třeštíkové je specifický, někomu může připadat nepříjemný, ale mně vyhovuje. Jakoby hnal příběh s urputností a naléhavostí rychleji dopředu. Jakmile jsem začala číst, už jsem nechtěla knihu odkládat. Příběh je hezky vykreslený, příjemně graduje, jen závěr působí, že autorce došel dech a honem honem spíchla nějaký závěr. Ne že by byl odbytý a špatný, ale spíše ho najednou bez servítek před čtenáře plácne a hotovo.

4 24.08.2018

Líbila se mi celá série, podle me je dokonce každý příběh o trochu lepší než ten minulý. Tady jsem se rozhodně nechala vodit za nos dost dlouho a kandidáty na to, "kdo je vrah" jsem měnila s každou další přečtenou stránkou. Příběh krásně graduje, čte se sám.

4 12.07.2018

Navnaděna Hrdým Budžesem jsem čekala víc, ale asi to nebyl můj šálek kávy. Je v tom trochu hořkého humoru, ale bez potřebné ironie a i když knihou proplétá silný příběh, nedostala z něj autorka maximum.

4 16.10.2017

Mé první setkání s Urbanem. Protože reklamy na jeho knihy mě s velkou pravidelností míjí při jízdě na eskalátorech, když mi v knihovně padlo oko na obálku knihy s jeho jménem, rozhodla jsem se ho zkusit. Jeho příběh má zvláštní atmosféru, je hutný, někdy se čte trochu ztěžka, ale přitom má okouzlující poetičnost a něčím vás okouzlí a vtáhne. Donutí vás při procházce Prahou koukat na město jinak a hledat pozůstatky dob minulých i s jejich mrazivou historií. V současné české literatuře rozhodně zajímavý a osobitý autor, možná ne pro každého, ale bylo to příjemně mrazivé setkání.

4 06.04.2017

Kniha je z počátku trochu toporná a rozpačitá, ale když člověk překousne slabší rozjezd, brzy pochopí, že nejde jen o naivní dětské plácání, ale stane se svědkem rozvíjejícího se autobiografického příběhu a autorčina dozrávání. Líbí se mi její lehký, až úsečný vypravovací styl, odpouštím i vulgarismy. To tápavé dospívání mi připomnělo mě samou, a věřím, že to je to, čeho chtěla autorka dosáhnout - donutit čtenáře zavzpomínat na vlastní dětství a dospívání, i na všechny ty ohromné bolesti a problémy, které se z dnešního dospělého pohledu zpět zdají malicherné a úsměvné, i když někdy s tragikomicky hořkou pachutí.

4 03.01.2017

Nedávno jsem začala více řešit své zdraví přirozenějším a zdravějším životním stylem (pohyb, správné jídlo, omezení stresu, návrat k přirozenosti) a tahle kniha mi byla doporučena jako dobrý průvodce. Přečetla jsem ji doslova jedním dechem. Každodenní problémy staví do nehezkých souvislostí, ukazuje vám cestu, která neni pohodlná, ale je nutná a měli jsme se na ni vydat již včera. Jasně, že tichý hlásek někde vzadu si neodpustí poznámky o přehnaných konspiračních teoriích, přesto ale kniha staví mnoho problémů současné výživy a medicíny do nelichotivých souvislostí tak jednoznačně, že vám to připadá na jednu stranu překvapivé, ale na druhou naprosto logické. Navíc se mi líbí, že se kniha nesnaží primárně šokovat, ale vysvětlit, poukázat, odhalit pravdu a ukázat vám, kudy se vydat, když chcete (na sobě) něco doopravdy změnit. Jednoduše vám pomůže se zorientovat a vydat se prvními krůčky. Nejde do hloubky (naštěstí, aby neunudila, ale přesvědčila), ale nakousne vše důležité a dá vám počáteční odhodlání vydat se na cestu, na které si pak již můžete hlubší souvislosti získávat sami.

4 29.10.2015