hanak_v_exilu komentáře u knih

Dílo za minulého režimu vesele vycházelo nejen u nás, ale i v SSSR, takže bych s tvrzením o skeptickém popisu změn v komunistickém Rusku brzdil. H. G. Wells kritizuje především chaotické řízení vyplývající z nezkušenosti Bolševiků a také strašidelnou míru úpadku, jdoucí na vrub vládě Mikuláše II. a vleklé válce. S probíhajícím procesem znárodňování vesměs souhlasí, stejně tak i s nevybíravými metodami sovětské státní moci. Rok 1920 byl taky jeden z posledních, kdy bylo ještě možné mít pro bolševickou revoluci nějaké pochopení. Autor proslul jako spisovatel sci-fi, ale paradoxně se v obou předpovědích vyslovených v knize tragicky zmýlil.

3 09.11.2020

Plutonie námětem připomíná o deset let starší Pellucidar od Edgara Rice Burroughse, ovšem nejedná se o brakové dobrodružství plné lepých děv a neohrožených hrdinů. Zápletkou má blíže k Zemanově Cestě do pravěku v dospělé verzi. Hrdinové jsou vědci, ostatně jako sám autor. Občas je to na škodu, protože jejich touha sebírat a katalogizovat všechno co vidí, je vede k neustálému pobíjení okolních tvorů. Trochu to narušuje odpočinkovou atmosféru knihy, která se dovedně vyhýbá všem vyhroceným emocím a zjemňuje krizové situace.

4 26.10.2020

Antologie mají často problém v kolísavé kvalitě povídek. Četl jsem maximálně tucet sbírek u nichž to neplatí, a asi jen tři, v nichž není slabá ani jedna jediná. Tahle je jedna z nich. Robert A. Heinlein sestavil monumentální dílo, patřící k tomu nejlepšímu co napsal. A i k tomu nejlepšímu, co kdy bylo ve sci-fi napsáno.

7 09.10.2020

Samotná Nadace sice ohromila svět až o rok později, ale v době vydání této knihy se už devět let objevovala v Astounding Magazine v podobě krátkých povídek. Isaac Asimov měl tedy určitou představu, jak bude Oblázek na obloze na čtenáře působit. Dovedně skloubil exotické prostředí daleké budoucnosti s důvěrně známou planetou, a připravil čtenářům neobvyklý zážitek ambivalentního pocitu dvojí loajality. Závěrečná pasáž má skoro thrillerovou atmosféru.

7 09.10.2020

Na autora překvapivě všední a racionální příběh, na němž mě nezaujaly ani silné postavy, ani mazaně vymyšlený exotický svět. Není taky divu, protože ani jedno tam nebylo. Philip K. Dick je v Hollywoodu oblíbený, protože se jeho knihy hemží brilantní náměty. Tohle nikdy nikdo nezfilmoval a troufám si tvrdit, že ani nezfilmuje. Je to ztělesněním průměrnosti a tuctovosti.

3 04.10.2020

Julii Novákovou znám z přednášek na LLionTV, takže vím, že její kniha stojí na solidních vědeckých základech. Námětem se blíží sérii Planet smrti od Harry Harrisona, jen je střízlivější a bohužel i méně čtivá. Zápletka mi připadala nedostatečně rozvinutá a emoce spíš jen naznačené, než doopravdy prožité. K partě průzkumníků jsem nepřinul a ani v průběhu čtení bych nevyjmenoval alespoň polovinu z nich. Je to škoda, protože si myslím, že autorka položila základy skvělé knížky. Výsledek je ovšem jen matný průměr.

4 30.09.2020

Na Verna netradiční dobrodružství s minimem fantasktní techniky, zato se silnou, téměř duchařskou atmosférou. Znalost geniální adaptace Oldřicha Lipského knize spíše škodí. Děj se v mnohém neliší a často jsem se přistihl, že si podvědomě doplňuji vtípky a úsměvné narážky.

12 16.09.2020

Nejsem si jistý, jestli by nebylo vhodnější přeložit jinou knihu autora. Napsal jich téměř čtyři desítky a řada z nich je tématicky zajímavější a originálnější, než toto sice ucelené a nápaditě napsané, ale přesto trochu zbytečné shrnutí známých faktů.

2 14.09.2020

Isaac Asimov umí napsat i složité věci tak, že vypadají zdánlivě velice jednoduše. V Konci věčnosti je jeho talent snad až na škodu, protože příběh vyznívá mnohem plytčeji a banálněji, než by se slušelo. P.K. Dick by z námětu napsal zamotaný paranoidní thriller, Stanislaw Lem pak hlubokou sociologickou studii. Isaac Asimov přišel s příjemně odpočinkovým románem s lehce předvídatelným dějem a skvěle promyšleným prostředím.

6 12.09.2020

Slabší Stephen King. Příběh měl slušný nástup a nějakou dobu jsem doufal, že ho autor stočí směrem k hororové detektivce. Rozjel několik slibných linek, ale postupně se v ději začaly hromadit duševní rozbory a převážila politická linie. Někomu by konec mohl evokovat situaci před letošními americkými prezidentskými volbami, a ti otrlejší by snad mohli s Johnem Smithsem souhlasit. V tom případě bych jim doporučil návštěvu psychiatra. Jeho rozhodnutí, jakkoliv by se mohlo zdát logické, není přesvědčivě obhájené, a postava hlavního hrdiny není dost důvěryhodná, abych mu jeho jednání apriori schvaloval. Popravdě mi připadal jako člověk podléhající rychlým soudům a tak trochu fanatik.

6 01.09.2020

Univerzální nepodmíněný příjem je určitě věc stojící za zvážení, ale rozhodně ne v podobě, v jaké si ho autorka představuje. Jeho smyslem je totiž zpřehlednit a zlevnit sociální systém, eliminovat jeho excesy a motivovat lidi k sebezdokonalování. V představě autorky dostane peníze jen někdo, zaplatí to všichni a systém podmíněných dávek zůstane. Čili nejde o nic jiného, než o zvětšení státní podpory. Aby toho dosáhla, tak navrhuje vyšší daně, nové daně a financování na dluh. Čekal jsem debatu o problému, čekal jsem střet názorů, ale dostal jsem jen naivní představy a nekonečnou litanii na téma rasismus a bělošská privilegia.

7 21.08.2020

"Již jen z tohoto důvodu je možno pokládat Všechno bylo jinak za nejoriginálnější dílo celých moderních dějin." Times, 5. května 1990. Myslel jsem si, že odtrženost New York Times od reality je až záležitost posledních deseti let, ale zjevně se to s nimi táhne už dlouho. Kniha Viktora Suvorova je ukázková konspirační teorie. Autor si to zřejmě zpětně uvědomil, a proto v pozdějších dílech ze svých názorů slevil. Kdo chce pochopit Stalinovu politiku, ať se podívá na jeho reflexi situace po Mnichovu, po obsazení Sudet, po 15. březnu 1939 a na jeho víc než dvoutýdenní čekání po Německém přepadení Polska. Ve všech případech Británie a Francie nehnuly ani prstem. Stalin pochopil, že Sovětský svaz bude čelit Německu sám.

4 12.08.2020

Autor píše čtivě a sugestivně, to se mu nedá upřít. Jako historická studie, nebo analýza situace ale jeho kniha neobstojí. Ve své práci zcela opomíjí fakta která se mu nehodí a naopak do omrzení opakuje ta, která jeho verzi podporují. Rudá armáda byla oslabená, ekonomika probíhala náročnou transformací a Stalin už odpočátku své vlády prosazoval budování socialismu v jedné zemi. Jakkoliv nemám iluze o jeho mírumilovnosti, fakt že po Druhé světové válce vypukla Studená a ne Třetí je tuším dost výmluvný. Den M nepostrádá vnitřní logiku, ovšem přesvědčivý není. Dovedně balancuje na hraně mezi dějepisnou knihou, konspirační teorií a alternativní historií. Její síla spočívá v maskování se za první žánr, přičemž má blíže k těm dalším dvěma.

3 12.08.2020

"Bert si pronajal dům v Benedict Canyonu nad Beverly Hills Hotelem, který vypadal, jako by dřív patřil Deanu Martinovi. Byl to rozlehlý jednopatrový dům s kulečníkovým stolem, dřevenými podlahami, předložkami ze zebří kůže, semišovými pohovkami a žlutočernými spirálovými tapetami v ložnici. O necelých dvě stě metrů dál, za mělkou roklí, ležela stará Barrymoreova usedlost, kde žil Calley a odkud na Bertův dům z věže zvané voliéra shlížela Candice Bergenová". Takhle vypadá typická část knížky. Takže jestli nemáte encyklopedické znalosti Hollywoodu 60. a 70. let, nebo neustálý přístup ke googlu, tak se ztratíte v detailech. Peter Biskind pojal knihu v téměř bulvárním stylu, což je na jednu stranu zajímavé, ale já bych ocenil větší odstup a víc historických faktů. To je ale jen můj problém. Tohle nejsou dějiny filmu, ale povídání o lidech tvořících dějiny filmu.

1 05.08.2020

Bažina škorpiónů se od zbylých gamebooků trochu liší. Jednak nabízí tři různé konce - v závislosti na výběru "sponzora" výpravy, a také je v ní možné procházet jednotlivé lokace několikrát dokola. Nestane se tedy, že hráč špatně odbočí a uzavře si cestu k výhře. Obtížnost snižuje i minimum těžkých soubojů. Tuším že je to jediný díl série, který jsem dokončil hned na první pokus. Hodnocení tím neutrpělo, protože prostředí je opravdu kouzelné a rád jsem se jím nechal pohltit.

1 02.08.2020

Vždycky mi bylo divné, že se do velení USS Enterprise dostal někdo tak nerozhodný a ustrašený, jako John Harriman. Možná Flotila toužila, aby měl její vlajkovou loď na povel někdo předvídatelnější a diplomatičtější. A možná mu Star Trek Generations prostě jen křivdil. Hadi v rozvalinách jsou ambiciózní dobrodružství z časů, o nichž se v seriálech a filmech zmiňuje jen v náznacích, takže měl autor hodně manévrovacího prostoru. Bohužel ho nevyužil nejlépe, protože jeho myšlenková konstrukce nepůsobí příliš důvěryhodně a stabilně. Závisí na příliš mnoha proměných a pár chytře položených otázek by ji celou rozmetalo.

1 30.07.2020

Nepřátelské převzetí by se dalo označit za druhý díl devět let staré knihy Německo páchá sebevraždu. Thilo Sarrazin aktualizoval údaje, analyzoval nové trendy a predikoval vývoj. Jak je jeho zvykem, opřel se o množství tabulek, číselných údajů a grafů. Výjimkou je jen první kapitola týkající se filosofie islámu. Ta je nutně zjednodušená a tudíž lehce napadnutelná. Přesto její závěry sami muslimové potvrzují. Pátá kapitola je pak úplně zbytečná. Autor nastínil řešení situace, ale to se nikdy nerealizuje. Dřív nebo později budou vládu v Německu sestavovat Zelení a ti problémy s migrací jen prohloubí. Spíše čekám, že za dalších devět let napíše Sarrazin ještě pochmurnější pokračování. Vzhledem k problémům co měl s vydáním druhého dílu, ovšem ten třetí možná vůbec nevyjde.

5 09.07.2020

Vždycky mi vadily dvě věci. Že má SK Klapzubova jedenáctka strašně úzký kádr a že je vyprávění uspěchané. Vzestup bájného týmu se odehraje na několika málo stránkách a pak se děj jen plácá na místě. Kdyby Eduard Bass roztáhl začátek alespoň do poloviny knihy, zapojil do děje fanoušky a dal větší prostor soupeřům, nepůsobila by jeho kniha místy tak bezradně. Námět je to ovšem brilantní. Následující mluví za sebe. Rok vydání 1981, počet výtisků 50000, vydání dvacáté první.

Mám zkušenost že antologie jsou často nevyrovnané a ani tahle není výjimkou. První tři povídky mi příliš nesedly, z následujících tří jsem byl nadšený a pak se střídaly lepší a méně povedené. Kniha je dostatečně variabilní a kvalitní, aby si tam téměř každý našel to své a zbytek ho neurazil.

3 17.06.2020

Osobně mám raději Zámek, který absurdní logiku byrokracie a neotřesitelnou setrvačnost její mašinérie vyjádřil ještě trefněji. Proces je ovšem údernější a především výrazně kratší, takže si získal větší oblibu. Pokud ho chcete pochopit, nestačí si ho přečíst, ale musíte si něco odžít. Já jsem obě knihy plně docenil poté, co jsem dva a půl roku pracoval pro Českou poštu. Nemusíte ale zacházet do extrémů - každý korporát postačí.

12 09.06.2020