hanak_v_exilu komentáře u knih

Pokud člověk absolvoval základní školní docházku v Přerově, za těch děvět let několikrát navštívil stanici Moravského ornitologického spolku, skrz naskrz poznal Muzeum Komenského a nevyhnutelně četl Lovce mamutů. Příběh pravěké tlupy má ale zvláštní kouzlo, takže věřím, že bych si knihu oblíbil i kdyby se částečně neodehrávala v okolí mého budoucího rodného města. Jen mě mrzí, že se Eduard Štorch až moc zaměřil na konflikty a neudělal si čas na popis klidného dne.

15 08.06.2020

Došly mi superlativy, protože třetí díl je znovu lepší než ten předchozí. Zdálo by se, že se osud Země uspokojivě uzavřel, ale to bych autorovu imaginaci hrubě podcenil. Liou Cch'-sin přišel s úchvatným příběhem a dotáhl svou vizi na hranu představivosti. Běžná praxe Temného lesa je po všech stránkách mrazivá a vize dlouhé, protahované války a jejích důsledků je doslova fascinující. Jen k té ženě co zklamala lidstvo hned dvakrát jsem si cestu nenašel a upřímně nechápu, proč pro ni má autor tolik pochopení.

8 04.06.2020

Svižný, atmosférický survival se silnými charaktery a působivým prostředím. Autor příběh narouboval mezi první a druhý díl vetřelčí ságy. Celou dobu se piplal s věrohodným vysvětlením, ale i když tomu obětoval hodně tempa, nakonec se mu to nepovedlo. Vetřelce mám rád a nedělá mi problém přiznat, že knížky z tohoto universa jsou většinou plytký brak. Tahle je z těch co jsem četl asi nejkvalitnější.

2 02.06.2020

Kniha konečně nabobtnala na adekvátní šířku, autor zabrousil do méně známých témat a proto se mi třetí díl zdá nejkvalitnější z těch dosud vydaných. Pevně doufám, že u něj série nekončí. Námětů je pořád dost a dost.

4 29.05.2020

Všechny příběhy jsem znal, takže z mého pohledu zapomenuté opravdu nebyly. I tak autorovi děkuji, protože je převyprávěl svým typickým čtivým způsobem. Komu se líbil první díl, z toho druhého zklamaný nebude.

2 29.05.2020

Nápad to není špatný, ale provedení pokulhává. Zdeněk Šmíd glosuje české dějiny a má opravdu specifický smysl pro humor. Občas vypíchne zajímavý fakt, občas popírá sám sebe. Například tehdy, když na jednu stranu sice vyčítá přibájení dějin, na druhou stranu se českým pověstem vysmívá, že jsou moc přízemní a neobsahují legendární skutky hodné hrdinů ze zahraničních ság. Jeho argumentace tak připomíná slovíčkaření z demagog.cz, což se sice u odlehčeného žánru snese, ale ani tak to není dobrá vizitka.

1 29.05.2020

Oceňuji autorovu otevřenost, ale i tak mi přišlo že si fandí. Celou dobu ujišťuje čtenáře i sebe že nemá fyzický návyk, alkohol mu nechutná a pití má pod kontrolou, a přitom nezřízeně chlastá a nehodlá s tím přestat. Krátké chvíle kdy alkohol nepotřebuje si hýčká a používá je jako důkaz své pevné vůle, ale k pití se vždy ochotně vrací. Jack London má talent psát poutavé příběhy a tak nevadí, že si zpověď trochu přikrášlil, nebo upravil. Jen ta úvaha o volebním právu žen je úplně mimo. Alkohol byl paradoxně zakázaný jen v zemích, v nichž ženy volební právo neměly.

4 27.05.2020

Skvělé, dokonce vynikající, ale krátké. Každý příběh by si zasloužil podrobnější rozpracování a bohatší detaily. Zvlášť to zamrzí při pohledu na útlost knihy a její velikost, respektive malost. 250 korun není adekvátní cena, ale koupě pochopitelně nelituji. Chápu ji jako specifickou formu podpory autora a dostal jsem za ni špičkovou kvalitu.

6 28.04.2020

První díl byl úchvatný, inovativní, exotický a zábavný. Ten druhý je ještě mnohem lepší. Až mě zarazilo, jak myšlenkově chudě vypadá Problém tří těles ve zpětném pohledu. Přirovnání k Duně dává konečně smysl. Její komplexnosti pochopitelně nedosahuje, ovšem dokáže vykreslit podobně bohatý a vnitřně konzistentní svět, fascinující svou cizostí, a přitom stojící na důvěrně známých principech. Víc než pět hvězdiček bohužel dát nemůžu a prvnímu dílu hodnocení snižovat nebudu, protože si to nezaslouží. Kdybych mohl, bylo by to za šest, možná za šest a půl.

Zaměňte církev a víru v boha za aktivismus a menšiny, případně biopaliva a ochranu přírody, a tahle vynikající satira pořádně zhořkne. Občas lituji, že Terry Pratchett psal humoristickou fantasy, protože takový vhled do podstaty moderního světa má jen málokdo. Oželet všechny ty výborné vtípky by ovšem byla snad ještě větší škoda.

Mír prohrává je nepřiznaný pátý díl tetralogie Volání osudu. Časově by se ovšem dal zařadit někam mezi třetí a čtvrtý. Borg byl definitině poražen, ale truchlení i oslava musí počkat. Teď je nutné postarat se o milióny lidí bez domova a bez budoucnosti. Kniha je čtivá, ale lacině vyhrocená. Zápletka měla nejspíš ambici působit jako reflexe migrační krize, naroubovaná do univerza Star Treku. Paralela bohužel kulhá na obě nohy, takže jsem se většinu času divil, proč jde vše tak strašlivě pomalu. Federace se totiž ukazuje jako pozoruhodně neschopná, přestože má k dispozici obrovské zdroje a stovky neobydlených planet. Celková vykolejenost se projevuje nejen v ději, ale i v chování postav. Kdyby se některé jmenovaly jinak, nikdy bych si je s jejich seriálovými protějšky nespojil.

1 03.03.2020

Druhé části bych dal jen pět hvězdiček, což po šestihvězdičkové první pasáži pravda představuje mírný pokles, ale co by za to jiné knihy daly. Terry Pratchett oprášil čarodějky z království Lancre a já se budu opakovat. V Zeměplošské sérii mám jiné favority a charakter Bábi Zlopočasné není přesně podle mého gusta, ale už zase nemůžu jinak, než smeknout. Možná bych měl svůj žebříček nejoblíbenějších postav trochu přeházet.

Nenechte se zmást bulvární podtitulem. Michael Pillsbury není žádná rychlokvaška, která se chce přiživit na atraktivním tématu. Čínou se zabývá desítky let, radil několika americkým prezidentům a do problematiky vidí opravdu hluboko. Kniha tomu odpovídá. Nesnaží se v ní přesvědčit čtenáře, že Říše středu plánuje vystřídat USA na pozici jediné světové supervelmoci. Vysvětluje, jak to hodlá Čína provést a jak se jí tento plán podařilo před washingtonskými stratégy utajit.

2 13.02.2020

Marian Kechlibar píše precizně vyargumentované, bohatě ozdrojované články, a má vzácnou schopnost dávat věci do souvislostí. Čekal jsem, že jeho sbírka povídek ponese tento styl, a připravil se na pečlivou drobnokresbu plnou úvah. Krvavé levandule jsou ovšem překvapivě svižné, úderné a atmosférické. Námětem se blíží Vondruškově Kronice zániku Evropy, ale postrádají její kostrbatost a šroubovanost. Zamrzel mě malý rozsah, protože autor má na beletrii talent. Rád bych si přečetl něco rozsáhlejšího, a nemuselo by ani jít o stejné téma.

11 23.01.2020

Reakce Společenství na novou situaci je sice bleskurychlá a tempo zbrojení impozantní, ale děj i tak přešlapuje na místě. Páteří knihy je politikaření, intriky a neustálé spekulování. Dvě nejzajímavější linie, čili ta týkající se Hory jitřního světla a putování Ozzieho skupinky dostaly nejméně prostoru. Zato k některým postavám se příběh neustále vrací, i když nemají co nabídnout. Uvítal bych, kdyby si Peter Hamilton zahrál na George R.M. Martina a jejich počet zredukoval.

4 16.01.2020

Obdivuju všechny ideologicky kované, kteří v knize na první pohled poznali komunistickou agitaci. Když jsem si ji přečetl já, tak jsem přemýšlel, jestli by se Frantík mohl potkat s Rychlými šípy, a proč se jejich dobrodružství tak moc liší, když žijí ve stejném městě. Každý je nějaký. Někdo v knížce vidí odpočinkový příběh o křivdě a spravedlivém trestu, a někdo stojí bděle na stráži a vidí všude nepřítele.

10 26.12.2019

I v době wikipedie a chytrých telefonů mají encyklopedie smysl. Konkurovat internetu objemem informací se ovšem nedá, takže kdo hledá suchý výpis faktů, musí se porozhlédnout jinde. Kdo hledá poctu oblíbenému a někdy trochu opovrhovanému žánru, tak je tu správně.

7 03.12.2019

S přehledem nejdůvtipnější, nejbrilantnější a nejcyničtější kniha jakou jsem letos četl. Osobně považuji za plus, že její český překlad vyšel až s desetiletým odstupem. Pro posouzení správnosti nastíněného vývoje je zkouška časem nejvhodnější a dává vcelku jasnou odpověď na otázku, jestli autor problematice rozumí. Při porovnání s jinými analytiky jsem zjistil, že Vladimír Votápek ve svých věštbách pravidelně selhával, Petr Robejšek se zřídkakdy úplně mýlil a George Friedman spekuloval tak divoce, až téměř opustil literaturu faktu. Václav Smil se drží při zemi. Nebojí se napsat, že na některé otázky odpovědi nemá a z principu je nemůže mít ani nikdo jiný. Pokud ovšem něco prohlásí, stojí to na pevných základech. S knihou je velmi těžké polemizovat a její závěry označit za ukvapené nebo chybné, což mě do budoucna nenaplňuje optimismem. Pokud byste měli o současném světě přečíst jen jednu knihu, vyberte si tuhle.

7 26.11.2019

Kronika zániku Evropy jsou dvě knihy. Původně jsem si myslel, že vyjdou samostatně, a byl by to logický krok. První kniha je politický komentář k aktuální situaci a k vývoji společnosti po Sametové revoluci. Autor v ní předává svůj světonázor, bohužel nepříliš obratně. Děj je šroubovaný, plný náhodných událostí, jež jsou rychle řešeny, aniž by konflikt opravdu propukl. Postavy jednají šablonovitě a jejich dialogy působí kostrbatě. Banální rozhovory se zvrhávají do zevrubných analýz na tři odstavce, nebo do téměř politologických disputací. Vondruškova touha okomentovat úplně všechny znaky ideologie aktivistického liberalismu škodí plynulosti děje a pohřbívá i ten chabý náznak živoucnosti postav. Navzdory tomu všemu se mi první část četla dobře. Druhá část je klasická dystopie. Atmosféra potemněla, postavy se zlidštily a děj je napínavější a ještě čtivější. I sem občas autor propašoval své názory, ale mnohem citlivěji. Jen díky druhé části se moje hodnocení vyšplhalo nad průměr. Někteří lidé mají dojem, že musí jim sympatické knihy vnutit lidem s opačným názorem. Těm kdo věří v multikulturalismus bych ale Kroniku zániku Evropy nedoporučil. Názory Vlastimila Vondrušky jsou nekompromisní a k jejich vyslechnutí je potřeba hodně tolerance.

8 11.11.2019

Detektivky většinou nečtu a ke špionážním románům chovám zdravou skepsi. Tohle mě ovšem chytlo jako máloco. Terry Hayes se rozpovídal na 759 stránkách a já jsem se od nich nemohl odtrhnout. Dočetl jsem někdy po třetí ráno, a to tenhle den bylo tři ráno hned dvakrát. Cesta Poutníka je napsaná zvláštním popisným stylem, místy připomínajícím literaturu faktu. Napůl jsem čekal, že na stránkách najdu poznámkový aparát a na konci seznam zdrojů. Takové dobrodružství by ovšem nikdy nikdo nezažil. Autor napínal meze pravděpodobnosti až do krajnosti a občas je bezelstně překročil. Je vidět, že jde o jeho prvotinu a potřebuje vyladit svůj styl, aby zbytečně nekomplikoval děj.

4 27.10.2019