hanak_v_exilu komentáře u knih
Stýská se mi po dospělém Star Treku v němž měli lidé zodpovědnost a jejich činy následky. Nejde jen o doktorovu dějovou odbočku. I zásahy do životního prostředí na Kapce se přešly podezřele shovívavě a Riker, v minulém díle zmítaný pochybnostmi ohledně porušení Základní směrnice, si z ní najednou nedělá těžkou hlavu. Slabší příběh se zajímavého světa.
Zaplať pánbůh autor pochopil, že když bude do placu házet jméno za jménem a přiřazovat k němu živočišný druh, tak mi v tom udělá akorát guláš. Za čtyři díly jsem si z posádky nezapamatoval téměř nikoho, a většinou si je představoval jako lidi. Čtvrtý díl se soustředil na pár vybraných členů a umožnil mi utvořit si k nim vztah. Bohužel se to stalo během předvídatelného a nenápaditého příběhu. Vyprávění mi i tak přišlo zmatené a občas jsem měl potíže zařadit si události do lokace.
Konečně se v téhle sérii objevil díl, který není jen politické školení mužstva, ale nutí čtenáře přemýšlet. Navíc se zaměřuje na nedostatečně probádaný a neuspokojivě vysvětlený fenomén, a odehrává se v oblasti, ukázkově splňující definici pojmu "exotická část vesmíru". Výtky zůstávají už třetí knihu pořád ty samé, ale jakmile se děj pořádně rozeběhl, poučování a indoktrinace zmizely v pozadí. Tenhle námět by se neztratil ani mezi lepšími epizodami Nové generace a mám takové tušení, že by uspěl i jako film. Má náběh na epičnost, osudovost a obsahuje několik opravdu působivých scén.
Star Trek potkává Lovecrafta. Nechci být na autory příliš příkrý, ale jejich vysvětlení Černého krále má víc společného s popisem Vnějšího boha Azathotha, než s fyzikálním jevem. Základní charakteristikou vesmíru je totiž čas a prostor. Pokud by vznikl nový vesmír, vytvořil by si vlastní časoprostor a od toho našeho se tím izoloval. Tolik k zápletce. Příběh jako takový mi nevadil. Rušilo mě neustálé moralizování a zbytečné dějové odbočky. Frane - neurotický Nýel s palčivým sklonem k sebemrskačství, mi k srdci nepřilnul a jeho v anotaci naznačovaný vztah k Rikerovi se asi odehrál mezi řádky. Silnější tři hvězdičky.
USS Titan NCC-80102, loď s nejpestřejší posádkou ve Flotile. Autoři to vyzdvihují jako klad, ale jejich opájení diverzitou je většinou samoúčelné a občas přímo škodí. Představování postav nebere konce a o jejich osobnosti se dozvídáme jen málo, protože exotické členy posádky věsměs definuje jejich biologická škatulka. Zaujal mě jen dinosaurům podobný doktor s nezapamatovatelným jménem. Když už jsem se začal lehce nudit, a představoval si, jak bude tenhle křehký ekosystém fungovat za vážnější krize, vyprávění se konečně rozběhlo. Tahle dvojice psát umí, takže i předvídatelný a ničím objevný příběh nastavovaný odkazy vypadá jako událostmi a myšlenkami nabité dobrodružství. Na rozjezd to není špatné, jen občas trochu utahané a rušené pasážemi psanými na sílu.
Klasicky nevyrovnaná povídková sbírka. Jestli se k ní dostanete, přečtěte si ALAS, Mouchy paměti a možná i Broskve pro šílenou Molly. Zvlášť první z nich je luxusní. Chytrá, provokativní a v jistých ohledech mrazivá.
O každém dílu se dá říci že by obstál samostatně, ale jen o tomhle to platí bez výhrad. Život Kirka uvězněného v Nexu je izolovaný od jeho přátel i okolního světa. Tráví čas ve společnosti svých pochyb, představ, tužeb a zmařených příležitostí. Kupodivu z toho autorovi vyšla svižná a velice čtivá knížka, nerušící zbytečným balastem. Celá trilogie patří k tomu nejlepšímu co jsem o Star Treku četl.
Není co řešit, druhý díl jse snad ještě lepší než ten první. Kniha je kratší a vyprávění je proto svižnější a naléhavější. Děj se znovu odehrává ve dvou časových rovinách. Autor vyplnil další bílá místa v životě posádky a vysvětlil několik motivací. Většinou beru tyhle spekulace s rezervou, ale musím mu přiznat, že jeho fantazie dávají smysl, pasují mi k charakteru starých známých postav a drží se zdravě při zemi. Také to ovšem znamená, že se čtenář musí alespoň zhruba orientovat ve filmech, v původním seriálu a dokonce i v tom animovaném.
Po megalomanských dílech o galaktických bitvách s miliardovými ztrátami mi tenhle veskrze lidský příběh zaměřený na postavy hrozně chyběl. Kniha se odehrává ve dvou časových rovinách. Na Zemi třicátých let dvacátého století a během pětileté mise Enterprise 1701 a následných filmů. Druhá linie byla zhruba do poloviny knihy jednoznačně slabší, protože byla sotva víc než shrnutí epizod TOS. Pak opustila děj známý z televizních obrazovek, naservírovala strhující potyčku s Klingonskou říšskou flotilou a začala zaplňovat bílá místa v historii.
Sedmá kniha ze série Voyager relaunch. Příběh přímo navazuje na předchozí díl a k pochopení reálií je dobré ho znát. Děti bouře jsou ucelenější, nepomáhají si tolik flashbacky a nabízí několik slibných zápletek. Přesto mi nesedly tolik jako předchozí díl. Výhrady jsem měl zejména k postavám a jejich prapodivným volbám. Zvlášť ublíženecký kapitán USS Demeter je příklad toho, jak by důstojník reagovat neměl.
Šestá kniha ze série Voyager relaunch. Příběh se odkazuje na předchozí díly a na tetralogii Volání osudu. Jejich znalost není přímo nutná, protože autorka minulé události neustále připomíná a rozpitvává. Nepůsobí to příliš dobře a plynulosti děje to rozhodně nepomáhá. Naštěstí je zápletka dobře vymyšlená, napínavá a nezbytný twist je docela překvapivý. Zvykl jsem si posuzovat Star Treky i podle toho, jestli jejich postavy odpovídají svým seriálovým předlohám. Autoři často podléhají snaze je více zlidštit a posunout blíže ke své době. Kirsten Beyer k tomu taky inklinovala, ale většinou nepřekročila rozumnou míru. Drobné odlišnosti se dají přičíst novým zážitkům a v případě Sedmé i postupnému vývoji.
Sny o Krkavcích jsou pravděpodobně nejbrakovější Star Trek co jsem kdy četl. Zápletka je béčková až to bolí a po myšlenkové nadstavbě, nezbytné pro knihy z tohoto universa, není ani stopy. Přesto na ni nedám dopustit, protože se může pochlubit hutnou atmosférou a svižností. Občas je krásné oddat se prostému strachu z neznáma.
Kniha vhodná pro čtenáře začínající se zahraniční politikou. Kissinger se tentokrát držel zkrátka. 386 stran se nezdá málo, ale v porovnání s předchozími díly autora je to útlá brožura nabízející stručný přehled problematiky. Dokonce ani nejobsáhlejší pasáž o USA nejde příliš do hloubky, a v textu je minimum nových myšlenek a žádná nová teorie. Není to úplně fér srovnání, protože zaměření obou knih se protíná jen částečně, ale neprávem opomíjený Nebezpečný národ od Roberta Kagana je názornější, podnětnější a ucelenější.
Nejsem takový znalec H.P. Lovecrafta, abych dokázal posoudit, jestli je to reprezentativní výběr, nebo jestli je vhodný pro seznámení s jeho dílem, ale jsem si jistý, že je velice kvalitní. Přiznám se, že jsem autora dříve považoval za spisovatele sice dovedně napsaných, ale jen mírně strašidelných povídek s nádechem tajemna. Dnes už si to nemyslím, protože při čtení sbírky mi nebylo dobře po těle. Mohl bych zmínit atmosférickou Barvu z kosmu, ale nejvíce mě vyděsily výborné Krysy ve zdech a Věc na prahu. Skvělé jsou ovšem všechny.
"Vítejte ve Spojených státech amerických a evropských. Po třetí světové válce se USA spojily s Německem, aby čelily třem dalším velmocem: Francouzské říši, Lidové čínské republice a Černé Africe." Tyhle dvě věty z anotace se ukázaly jako past. Kvůli nim jsem čekal složité zahraničně politické drama, ale dostal jsem zmatený a neuvěřitelně překombinovaný příběh z ujetého světa. Philip K. Dick rozházel slibné vějičky a pak je nechal trestuhodně vyšumět. Jestli od něj chcete napínavý politický thriller, přečtětě si raději Sluneční loterii.
Svého času jsem tuhle sbírku hororových povídek považoval za silnější průměr, ale postupně se vyšplhala téměř na absolutní vrchol. Není dokonalá, to ne. Ale je vyvážená a neuvěřitelně děsivá. Čas od času si tu knížku se znepokojivou obálkou vezmu, otevřu ji na libovolné stránce a začtu se. Málokdy ji nepřečtu úplně celou.
Těžko hodnotitelná kniha. Během čtení jsem měl pocit, že se Schwarzenegger celou dobu vychloubá a přikrášluje realitu. Když jsem odstoupil pár kroků dozadu, tak jsem musel uznat, že jen střízlivě popisuje situaci, a občas se dokonce zbytečně omlouvá. A tak je to u něj se vším. Arnie se vzpírá škatukování, vzpírá se předsudkům a především boří předpoklady. I proto je jeho životopis pekelně čtivý a nepředvídatelný. Jestli o něm nevíte vůbec nic, budete nevěřícně kroutit hlavou. Jestli o něm víte alespoň něco, budete jí uznale pokyvovat.
Komiksy prakticky nečtu a s komiksovými filmy se často míjím, ale parta z Moviezone o nich vypráví tak poutavě, že jsem nakonec neodolal a knihu si pořídil. Moje původní obavy "doufám že tam budou i ty méně známé filmy, jako třeba Ghost World", se rozptýlily prakticky okamžitě. Tihle kluci se vyznají. Jestli Vám sedne jejich smysl pro humor a imfovy pokusy o něj, tak neváhejte a kupujte.
Od autora jsem přečetl Všechny jejich lži a Čau uprchlíci, takže jsem věděl do čeho jdu. O Němcích si ovšem myslím svoje a Amerika má dobře známé problémy, ale Británii jsem považoval za maják rozumu a etalon racionálního přístupu k životu. Tuvia Tenenbom mou představou pořádně otřásl. Martin Kovář je přesvědčený, že Spojené království nakonec najde správnou cestu a znovu bude platit, že Británie je příklad hodný následování. Ve světle tého knihy a několika událostí z posledních let tomu pomalu přestávám věřit.
Pokud čerpáte informace jen z České Televize, Deníku N a z youtube kanálu Kovyho, tak Vás možná obsah knihy lehce šokuje a třeba i donutí přemýšlet. Pokud jste zvyklí hledat zdroje sami a vybírat z širší palety názorů, tak se nedozvíte nic nového. Sborník je krátké a výstižné shrnutí několika patologických jevů Západní civilizace. Nenabízí žádné hlubší analýzy, návrhy řešení, ani polemiky. To ostatně ani nebylo jeho účelem.