hanak_v_exilu komentáře u knih

Pravděpodobně nejslabší díl, minimálně z těch co jsem zatím četl. Problém nebyl v zápletce ani v postavách, ale v uspěchanosti a povrchnosti. Aktéry jsem si nestačil oblíbit, prozkoumávání cizích krajů se odbylo v poklusu a když už autor vymyslel skvělý charakter šíleného chirurga, přiřadil mu jen vedlejší roli. Tenhle díl měl vzniknout jako intrikářské drama s množstvím zvratů. Burroughs by musel vystoupit mimo žánr a trochu potemnit atmosféru, ale protože očividně přešlapuje na místě, mohl risknout malou odbočku.

1 21.10.2019

Tolik sociálně patologických jevů pohromadě jsem naposledy viděl při čtení knihy My děti ze stanice ZOO. Dospívání autorky není sice tak bezútěšné, ale v konečném důsledku působí tragičtěji. Život Christiane F. je výjimečný, odstrašující příklad, kdežto vpomínání Ayann ukazuje typický osud muslimských žen. Co se týče poslední kapitoly a autorčiny naděje na liberalizaci islámu, tak jsem rezignovaný skeptik. Muslimové se do reformy nepohrnou, dokonce ani ti usídlení na Západě. Modernizace muslimské společnosti je tím méně pravděpodobná, čím horlivěji budou médii, politiky a aktivisty ujišťováni, že kritika islámu je nepřípustná a relativizování hodnot neslučitelných s klasickým liberalismem je projevem nenávisti.

4 09.10.2019

Na Marsu očividně nikdo necestuje, protože rudý svět je plný neprozkoumaných oblastí, zapomenutých měst a dávno ztracených civilizací. Alespoň jsou všichni tak hodní, že stále mluví obecným jazykem a dodržují univerzální zvyky. Bohužel království Manatoru nenabízí žádné divy k prozkoumání a ani akce není nijak nápaditá. Šachovnice v názvu knihy má v ději jen malou úlohu. Autor byl tak ale hodný, že na konec knihy dopsal pravidla hry a podrobný popis figur.

1 03.10.2019

Nesmál jsem se úplně často, ale nemohl jsem se od toho odtrhnout. Knížka mě dostala hlavně v pasážích, kdy popisuje potýkání rozhádaných Habáčků. Fotbalové kapitoly mě kupodivu zase tolik nezajímaly. Možná i proto, že jsou vesměs na jedno brdo.

Rád bych věděl, jestli je autorova vize Putina opravdu blízká pravdě, nebo se jen ztratil ve svých analýzách. Má nepochybně pravdu když říká, že lidé na Západě Putina nechápou. V tom horším případě si do něj projektují své opovržení Ruskem, v tom lepším povýší svůj dojem při sledování ruského prezidenta v jedné unikátní situaci na dominantní rys jeho osobnosti. Oba přístupy pochopitelně nevedou nikam. Autor se s informační mlhou vypořádal po svém. Putina charakterizovat nejde a žádná mistrná strategie na konfrontaci se Západem neexistuje. Rusko je i není diktatura, režim je i není oblíbený a Rusové jsou i nejsou spokojení. Tyhle šalamounské odpovědi sice působí moudře, ale reálně říkají jen málo. Známý citát praví "Všechno co o Rusku řeknete, je pravda". Na aforismu ovšem analýza postavit nejde. Kniha zklame jak fanoušky názoru že Rusko je Mordor a Rusové zlo, tak chladné analytiky. Za přečtení stojí, už kdyby jen pro svou útlost, ale kdo se chce o Putinově Rusku dozvědět něco určitého, musí se poohlédnout jinde.

5 10.09.2019

Čtivá, přehledná a na probírané téma překvapivě názorná kniha. Autor se snaží dokázat smysl jednoho druhu války - tedy toho vedoucího k budování centralizovaných států. Jeho argumentace je logická a vnitřně konzistentní, ovšem i z důvodu komplexnosti problému nutně zjednodušená. V zásadě má pravdu. Moderní civilizace je mnohem méně násilná, než zdánlivě idylické primitivní společnosti a válka je jednou z cest, jak tohoto stavu dosáhnout. Poslední kapitola mi přišla nejslabší z celé knihy. Nastíněný vývoj se dnes možná zdá pravděpodobný, ovšem dokázat se nedá a do tématu produktivní války se nehodí.

7 03.09.2019

Na Marsu nemá nikdo chvíli klidu. Líbí se mi, že i když autor recykluje jednu zápletku pořád dokola, pokaždé přijde s něčím novým. Tentokrát příběh zabloudil do zapomenutého údolí, v němž už věky probíhá krvavé obléhání téměř mrtvého města. Bohužel prostředí není tajuplné jako Údolí Dor a akce není tak velkolepá, jako monstrózní výprava za záchranou Dejah Thoris. I hlavní postavy jsou jen stínem svých slavněšjích předobrazů. Zábavnost ovšem klesla jen málo a děj pořád příjemně ubíhá.

3 27.08.2019

Zelenou, rudou, bílou a černou rasu už známe z předchozích dílů a tady autor přidal žlutou, o níž se zatím jen letmo zmínil. Na Marsu je stále co objevovat a Edgar Rice Burroughs to dokáže poutavě popisovat, takže vůbec nevadí, že se neustále opakuje stejné dějové schéma, jen zasazené do nových kulis.

2 15.08.2019

Tajemná Řásnovka je netypická foglarovka, protože je téměř výhradně zasazená do města. Mnozí si vzpomenou na Stínadla, ale ty byly prezentovány jako strašidelný hrad plný nebezpečí a tajemství, do něhož se chodí v podvečer a vrací se za hluboké tmy. Řásnovka je klasická rušná čtvrť, možná trochu specifická, ovšem nijak výjimečná. Dobrodružství které se v ní odehrává ovšem výjimečné je. Asi nebudu sám koho kniha tak pohltila, že si navrhl svůj vlatní Fan-Tan. Můj bohužel zůstal jen v amatérské verzi. Přesto budu mít tuhle knihu, kterou mám nesmazatelně spojenou s vůní sladkého popcornu, vždy zařazenou mezi těmi nejlepšími, které Jaroslav Foglar napsal.

6 14.08.2019

Pokud je to vůbec možné, je druhý díl ještě větší brak. Množství bitevních scén znatelně vzrostlo, krásných žen toužících po náruči Johna Cartera je rovnou celá trojice, v ději se hromadí neuvěřitelné náhody a zamýšleně šokující zvrat je viditelný dvacet stran dopředu. Ergo, je to výborná kniha. Edgar Rice Burroughs píše s bohatou fantazií a akci zvládá na jedničku. Kdyby nebyl téměř sedmdesát let bezpečně mrtvý, obžaloby z rasismu a předsudé nenávisti by jen pršely. Jsem zvědavý, co z Barsoomu ještě ukáže.

3 08.08.2019

Neříkám že se toho ve druhém díle stalo málo, ovšem v polovině tetralogie měl být vývoj událostí mnohem dál. Hamilton si libuje ve vedlejších podzápletkách, do nichž rekrutuje přebytečné charaktery. Ty většinu času zpomalují děj, aby pak zazářily v jedné silné scéně. Bohužel žádná plastická mozaika života Společenství nevzniká. Příběh se jen neskutečně táhne a podle mého i mrhá potenciálem. Kdo četl rozvleklou ságu Světoválka od Harryho Turtledova, ví o čem mluvím. Námět je ovšem tak chytlavý a dobře napsaný, že jsem mu to s lehkým srdcem odpustil.

2 08.08.2019

Alej prokletí je nenáročná a trochu prostoduchá odpočinková kniha, která posloužila jako předloha podobně béčkovému filmu. Děj ničím nepřekvapí. Nejde o moc víc než o cestu z bodu L.A. do bodu Boston. Jaderná válka bývalé Spojené státy přeměnila na životu nebezpečnou pustinu, nepodobnou jakékoliv jiné postapokalyptické krajině. Povrch je neustále bičován bouřemi znemožňujícími létání a svět je obydlen obřími zmutovanými tvory. Pro lidi už tu není místo. Projet celou tu dlouhou štreku by mohl jen neskutečně odhodlaný člověk a nebo blázen. Hell Tanner není ani jedno z toho. Pokud se autor držel v mezích akce, příběh rychle odsýpal a bavil. Kdykoliv začal zbytečně filosofovat, nebo ukazovat emoce postav, tak pravidelně selhával. Roger Zelazny není František Kotleta a bohužel nedokázal napsat stejně plytkou a zábavnou knihu, jako byla kterákoliv z tetralogie Spad.

5 02.08.2019

Od téhle knihy jsem si sliboval nový pohled na krizi demokracie, ovšem velice brzy jsem zjistil, že nic zásadního nepřináší. Autor tvrdí, že se liberální demokracie rozpadá na neliberální demokracii (populisté) a nedemokratický liberalismus (bez nálepky). První variantě se sveřepě brání a tu druhou zásadně nekritizuje. Preferuje původní stav, aniž by ho blíže definoval. Z kontextu je ovšem jasné, že konzervativismus je pro liberální demokracii také nepřijatelný. Už z toho se dá odvodit, že jako řešení situace autor navrhl vyšší zdanění, větší důraz na sociální stát a politický aktivismus. Pokud si budete chtít k tématu něco přečíst, tak radši zkuste knihu Soumrak západního liberalismu od Edwarda Luceho. Je mnohem chytřeji napsaná, jde více do hloubky a není tak prodchnutá naivitou.

3 23.07.2019

Až na to že kniha naplnila svůj název až ke konci, jsem byl spokojen. Brian Clegg píše čtivě, fundovaně a má talent vysvětlit složité věci jednoduchým způsobem. Ovšem postupem času se stalo nevyhnutelné a kniha se pro mě překlopila do beletrie. Tak zhruba kolem strany 200 jsem přestal chápat podstatu čteného a jen to pasivně přijímal. Kvantová fyzika jde zkrátka mimo mě. Dokážu přijmout její existenci, ale stejně na mě působí, jako kdyby se fyzika a filosofie měly rády. Někde tady se pro mě z přírodní vědy stává magie.

2 07.07.2019

Třetí díl si udržel úroveň svých dvou předchůdců, ale i tak patří k tomu horšímu co jsem od Dana Simmonse četl. Akčních pasáží je tentokrát až příliš a hororová atmosféra, v prvním díle bohatě rozvinutá a ve druhém už jen lehce naznačená, se prakticky vytratila. Některé scény, zvláště v závěru, mi přišly vyloženě laciné. A to i ta úplně poslední. Jak je u autora typické, tak námět byl za jedničku s hvězdičkou, ale bohužel jeho potenciál tentokrát nenaplnil

1 02.07.2019

Druhý díl je akčnější a hektičtější než ten první. Autor kladné postavy nešetří a protože psát opravdu umí, tak jsem trpěl s nimi. Důraz na děj bohužel odnesla hutná atmosféra. Ta se omezuje jen na komornější pasáže, případně na nezúčastněný popis událostí z pohledu Melanie Fullerové. Zbytek připomíná temnou, cynickou kriminálku. Vytkl bych jí občasné nelogické zvraty a celkovou zmatenost. Někdy jsem ani nevěděl, kdo se snaží přechytračit koho.

1 06.06.2019

Rozečetl jsem to třikrát a dvakrát znuděně odložil. Přitom se nedá říct, že by bylo Zahájení nezajímavé nebo špatně napsané. Dan Simmons vymyslel chytlavý námět a stvořil pro něj zajímavé postavy, ale nedal jim hluboký příběh, v němž by se mohly realizovat. Ve výsledku je celkem banální vyprávění sem tam vystřídáno několika opravdu vynikajícím pasážemi. Tehdy a jedině tehdy je kniha taková, jaká měla být celou dobu. Temná, syrová a paranoidní.

1 30.04.2019

Nedokážu určit, co je v knize specifické pro čínskou literaturu a co je znakem autorova literárního stylu. Můžu jen říct, že mě tahle zvláštní směska nadchla. Příběh kombinoval neuvěřitelnou imaginaci s hard sci-fi a občas je protknul pasáží, která mi připoměla, že vypravěč patří k jiné civilizaci. Sice ne mimozemské, ale dostatečně odlišné, aby působila cize. Předestřený styl komunikace, v němž se zdánlivě nelogicky střídá ledová strohost a racionalita s emocionálními výbuchy, dává zážitku nový rozměr. Přirovnání k Duně je přehnané, protože tak bohatý a promyšlený svět kniha neobsahuje. V ostatních věcech zvěsti nelhaly. Problém tří těles je opravdu výborný a pekelně čtivý. Á propos, pokud někdo bude tvrdit, že je kniha propagandou Čínské lidové republiky, nevěřte mu. Určitě ji nečetl a nejspíš ji ani neotevřel.

16 15.04.2019

Všechny jejich lži, aneb jak liberál přichází o iluze. Amerika je země, kterou zdánlivě všichni dobře známe díky nekonečné řadě seriálů, filmů a knih. Ovšem v tom lepším případě vnímáme jen její představu o sobě samé, v tom horším představu kterou si někdo vymyslel, aby ji následně prodal divákům. Tenenbomova reportáž je pravdě určitě blíže, ovšem jak blízko, to si netroufám posoudit. Pokud dost blízko, tak mají USA obrovský problém, protože tamní praxe začíná připomínat normalizační Československo, v němž se sice všichni hlasitě ujišťovali o víře v ideály komunismu, ale v soukromí si každý myslel svoje, a snažil se hlavně nevyčnívat. Platí ještě že Amerika je "land of the free and home of the brave"?

6 01.04.2019

Knížku, nebo možná spíše novelu jsem si otevřel hlavně proto, abych ji porovnal se stejnojmenným seriálem. Po přečtení jsem získal dojem, že jen málo příběhů je pro seriál ještě méně vhodných než Nightflyers. Děj nedrží pevnou strukturu. Zcela chybí budování atmosféry a postupné odkrývání tajemství. Royd nejdříve nechce říct nic a poté vychrlí všechno najednou. Stejně tak let je nejprve poklidný, bez známek nebezpečí a poté se všechno zvrhne do zběsilého zabíjení. G.R.R Martin se s tím popral o trochu lépe než scenáristé adaptace, ovšem ani tady nebyl výsledný dojem nijak skvělý. Přesto na menší ploše působí děj kompaktněji. Závěrečná pointa je sice netradiční, bohužel zabíjí potenciál příběhu.

4 26.03.2019