hanka_reading komentáře u knih
Když jsem viděla obálku knihy, čekala jsem něco úplně jiného. Ve skutečnosti jsem byla mile překvapena, o co se vlastně jedná. Děj byl pro mě zajímavý a pěkně zamotaný. Kniha se mi dobře četla, hlavně druhá polovina pro mě byla skvělá. Za mě paráda!
Návrat do minulosti v podání Alžběty se mi líbil víc než popis současnosti. Stejně tak mi byla sympatičtější Alžběta než Nina. Tato autorčina kniha není špatná, ale Podbrdské ženy mě bavily víc.
Ač se jedná o útlou knížku, obsahově je neskutečně rozsáhlá. Vyprávění Ivety o tom, jak “prožívali” maminčinu nemoc nikoho v klidu nenechá. Tato otevřená zpověď zacloumá s každým, obzvlášť pokud jste sami prožili něco podobného. Považuji za dobrý nápad, že tento příběh vyšel a že si ho můžou přečíst i ti, kteří podobné zkušenosti nemají.
Pro mě první autorova kniha mě nadchla. První část popisující Oscarovo dětství byla pro mě hodně silná, plná nenávisti vůči jeho rodičům, plná lítosti nad jeho osudem. Byla jsem nadšená, když se vzepřel osudu a šel svou cestou. Proto byla pro mě jeho další část života trochu zklamáním, ale na druhou stranu jsem chápala, že to bylo silnější. A konec, tak ten byl velkým překvapením! Snad se mi brzy dostanou do ruky i další autorovy knihy.
Alice mi moc sympatická nebyla, v některých věcech byla umanutá a něčím posedlá, dost často bez zájmu a bez života. Na druhou stranu byla její postava, resp. povaha, pěkně charakterizována.
“Skutečný příběh lásky slovenské židovky a nacisty z Osvětimi”.
K tomu není potřeba říkat něco víc, protože popisek z knihy jasně popisuje, o čem kniha je. Na jedné straně Franz, voják SS, který se chová k ostatním odporně a který si díky lásce k Mileně začíná uvědomovat, jaké hrůzy se v táboře dějí. Na druhé straně Milena, která zpočátku Franze pro svoje násilné chování nenávidí, ale postupně zjišťuje, že Franz se umí chovat i lidsky a nejednomu člověku dokáže zachránit život.
Kniha je čtivá, některé popisy situací jsou až nechutné. Musím ale říct, že jsem očekávala trochu víc té lásky a vzájemné náklonnosti mezi hlavními aktéry.
Víc se mi líbil první díl. Tady se mi zdá, že se kluci chovají až moc dospěle. Každopádně dobrý konec je vždycky hezký.
Vtipné vyprávění Olgy o tom, jaké to je být dočaskářka - spoustu loužiček a jiných nehod, spoustu strachu ze strany pejsků, kteří znají jen tu horší část života, ale i spoustu loučení, když jde pejsek do rodiny a i přesto všechno spoustu lásky - jinak by to snad ani nešlo! Olze patří můj obdiv za to, co pro ty pejsky dělá!
Tohle vyprávění na mě působilo až depresivně - špatná nálada lidí, podrazáctví, jen někteří dokázali držet při sobě a hlavně bezmoc místních vůči úřadům.
Fania, coby položidovka, je deportována do koncentračního tábora, kde se díky praxi klavíristky a zpěvačky dostane do orchestru. Spolu s ostatními holkami hrají u brány tábora pracovním skupinám, které přicházejí a odcházejí. I přesto, že jejich životní podmínky jsou pohodlnější než těch, kteří tvrdě pracují, panuje mezi nimi žárlivost a nevraživost. Fania se snaží pochopit chování ostatních a díky tomu je sama mnohdy nepochopena. Vyprávění je to jiné, není tak drsné jako jiné příběhy z koncentračních táborů. Přesto Faniu neminuly ani tvrdé pracovní podmínky, které ale s vypětím všech sil přežila. Fania mi byla svým přístupem sympatická, nenechala se jen tak zlomit.
Tuhle knihu považuji za povedenou - děj pěkně utíká, dobře se čte. Florian i Julie jsou oba inteligentní lidé s těmi správnými nápady a to je další důvod, proč mě kniha bavila. Určitě doporučuji!
Ellen se rozvádí, kupuje domek a se svými 2 pubertálními dětmi Jane a Peterem se stěhuje. Jako správní puberťáci jí neustále připomínají, jak hrozná matka je a jak jim ničí život! Celkově ale musím říct, že tahle kniha je pěkná oddychovka, u které budete pokyvovat hlavou jako vyjádření souhlasu, že takhle se děti vážně můžou chovat, ale stejně tak se pobavíte.
Tak tohle je výborná záležitost. O ději Lelleho a Meji, který se střídá, máte pořád přehled díky krátkým pasážím. Celou dobu jsem si říkala, kdy a jak se jejich příběhy protnou. Lelle to s hledání dcery trochu přeháněl, ale na druhou stranu byla to jeho dcera. Meja chtěla pryč od své matky, takže se nabízelo odejít k přítelovi. Každý tedy dělal to, co v tom okamžiku považoval za nejlepší. V tomto případě souhlasím s označením bestseller.
Na můj vkus se děj moc zamotával a komplikoval. Možná kdyby byl konec rozepsán na víc stran, byla by kniha zajímavější.
Ač byla Margot mladá a naivní, byla zároveň odvážná - nebála se postavit nikomu, jen aby pomohla Dietrovi. Četla jsem hodně příběhů odehrávajících se během války, ale tenhle byl jiný, už jen tím, v jakém postavení Margot a Dieter byli. Kniha se mi moc dobře četla a bavila mě. Myslím, že celý příběh můžu shrnout tak, že láska hory přenáší ????
Musím říct, že jsem se nesmála tak, jak říkají ostatní čtenáři. Někdy byly vtípky povedené, jindy méně. Chování Gaby a ostatních bych přirovnala k mnohem mladším lidem a né vždycky jsem dokázala jejich chování pochopit. Asi to bude tím, že jsem jiná věková kategorie :-) Celkově je to ale takové pohodové a nenáročné čtení.
Celkově na mě kniha působila trochu zvláštně. Začátek se mi zdál celkem zdlouhavý, než se Eliza dostala do koncentračního tábora. Pobyt tam byl naopak popsán věrohodně. Naopak konec byl pro mě nejasný. Příběhy v knize jsou založeny na skutečných událostech, proto mi přijde škoda toho rychle uzavřeného konce.
Tahle knížka mě příliš nezaujala.Téma není špatné, ale zpracování ve mě příliš napětí nevyvolávalo. A bohužel ani konec mě nijak neuchvátil - ani nevím, jestli je vůbec něco takového možné.
Sophie se cestou ve vlaku dozvídá, že její syn Ben je po vážné nehodě. Bena hlídala kamarádka Emma, která se teprve nedávno přistěhovala se svým synem do jejich městečka. Zdá se, že je Emma skvělá kamarádka, ale nic není takové, jak vypadá. Současnost střídá děj před nehodou, kde se dozvídáme něco o Emmě, ale také o Sofii.
Kniha mě chytla hned od začátku, byla hrozně čtivá. Postupně se mi ale moc nezdálo, že Sophie zažívá tolik stresových situací, které nezvládá. Bohužel mě nezaujal ani konec. Také mě překvapila autorčina poznámka na závěr, kde děkuje, "že jste si přečetli knížku Přítelkyně".
“Věřím, že všichni jsme šílení, jen každý v jiném ohledu.”
Zpočátku se děj trochu vlekl, nic zásadního se nedělo. Kromě léčby Alicie se dozvídáme také o vztahu Thea s jeho partnerkou Kathy. Druhá polovina knihy už byla zajímavější, děj se víc a víc zamotával a konec byl úplně překvapivý. Přesto ale hodnotím knihu jako průměrnou.