hanka_reading
komentáře u knih
Strach
Patrik Toula
“Strach je relativní. To znamená, že neexistuje. Je jenom v tvojí v hlavě. Můžeš ho stvořit, stejně tak zničit.
Přesně takhle začíná kniha nového českého autora. Hned od začátku je tedy jasné, že nás nečeká žádná pohodička. Ostatně už sám název tomu napovídá.
Děj se odehrává v menším městečku, kde se ztratí malý kluk. Najde ho bez známek života partička devítiletých dětí, kterou tvoří Jack, Steve, Joshi a Katie. Samozřejmě to s nimi otřáslo a nejen s nimi. Týden na to se ztratí další kluk. Atmosféra mezi všemi houstne a na město padá strach - do každé rodiny, do každého domu. Jakoby nebylo správné žít normální život a bavit se. Všichni se uzavírají mezi své čtyři stěny a bojí se o své děti.
Ale to ještě není konec. Zmíněna partička je přesvědčena, že za vším stojí ředitel základní školy, kterou všichni ztracení navštěvovali. Ale když se místní šerif zastřelí, viník se zdá jasný. Ale nic není takový, jak se na první pohled zdá. A jak se říká, tichá voda břehy mele.
Atmosféra se autorovi moc povedla, to se musí nechat. Děj je svižný a celá kniha se mi četla opravdu dobře. Bavily mě některé konce kapitol nebo částí - na první pohled se zdálo, že děj pokračuje, ale opak byl pravdou a najednou jsme se ocitli u někoho jiného. A konec - ten byl opravdu hodně zajímavý a akční, včetně rozuzlení zápletky. Vůbec by mi nevadilo, kdyby měl pár stran navíc a byly tak vysvětleny víc některé souvislosti.
Velká škoda, že o autorovi a jeho knize není víc slyšet.
Vymazána
Miha Mazzini
"Všiml jsem si, že vysvětlení se vždycky najde, když ho hledáme. Čím víc jsme zoufalí, tím víc je pitomější a uvěříme mu.
“Lidské tělo snese hodně, když vydrží hlava. Protože všechno je v hlavě.
Slovinský autor nám popisuje situaci tzv. vymazaných lidí. Jedná se občany, kteří na počátku 90. let byli vymazaní bez upozornění ze systému, protože předem nepožádali o slovinské občanství. Najednou neexistovali, nebyli pojištěni a nemohli proti tomu vůbec nic dělat.
A právě jednou z nich je Zala, která až při porodu zjistila, že není v systému. Neexistovala nejen ona, ale ani její narozený syn. Ale jak takovou situaci řešit?
Nadějí je otec dítěte, Američan, který dostane Zalu k redaktorovi do novin, ke spisovateli nebo dokonce do televize. Ale nikde ji nepomůžou a ani její příběh nezveřejní - jsou totiž ve vlastnictví státu, takže smůla.
Zala se občas během děje nořila do svých myšlenek - to mi trochu nesedlo, protože jsem se ztrácela. A taky děj občas přeskočil moc rychle dál. Na druhou stranu kniha obsahuje několik scén, které byly velmi emotivní a silné. Z vyprávění aktuální situace dýchá bezmoc, zoufalství a strach o své dítě, které musela nechat v nemocnici a byla od něj tak odloučena.
Celý příběh je o to horší, že je založen na skutečnosti. Vymazání nebyl právní omyl nebo chyba systému, ale vědomé jednání lidí s mocí - prostě strašný a pro mě nepředstavitelný.
Tuhle knihu doporučuji všemi deseti - v klidu vás rozhodně nenechá. I ve mě bude doznívat hodně dlouho.
Domek v malinovém údolí
Barbora Majchráková
“Život je příliš krátký na to, aby ho člověk promrhal nenávistí vůči jiným lidem.
Blanka se coby mladá holka zamilovala do Tondy. Odešla s ním z rodné vsi do Prahy a zpřetrhala vazby nejen s rodinou, ale i s přáteli. Jenže Tonda neustál těhotenství, a tak Blanka zůstává sama. Syn Jindra ji dává pěkně zabrat, je to pěkný éro a práce taky nic moc.
Jednoho dne ji rodiče požádají, zda by se mohla postarat na nějakou dobu o jejich penzion v malinovém údolí, aby mohli vycestovat. Nechce se vrátit, když tam všechno tak pokazila. Ale na druhou stranu je to příležitost především rodičům dokázat, že není tak marná. Ale nic se neděje podle jejího přání a naopak se kazí všechno, co se dá.
A pak je tu Lucie, Blančina kamarádka, která žije na statku v blízkosti penzionu. Ten ji takřka padá na hlavu, ale peníze na opravu nejsou. Jednoho dne se objeví developer Jirka, který chce v blízkosti pastvin stavět domy. A její klidný život vezme za své.
Vyprávění se střídá z pohledu zmiňovaných osob a to včetně malého Jindry - jeho myšlenkové pochody byly nejlepší.
Tahle kniha mě bavila hned od začátku. Je vtipná, plná emocí a nezapomíná ani na vážnější témata jako je uvědomění si svých chyb a taky toho, co vážně chceme. A moc se mi líbil malinový sad - do takového bych se chtěla jít někdy podívat.
Pro mě to bylo první setkání s autorkou a jsem mile překvapena, jak je kniha čtivá a jaký má děj spád. Za mě tedy doporučuji.
Nech těch lží
Philippe Besson
“Protože touha nezhasne rychle jako sfouknutá sirka, ale musí dohořet sama.
V první části nás autor zavádí do 80. let 20. století do Francie. Hlavní postavou je sedmnáctiletý Philippe. Pozornost přitahuje tím, že je podle ostatních geniální. Vždycky dělá, co se mu řekne a co se očekává.
A právě v těchto letech, na střední, se zamiluje do Thomase. Vlastně je rád za svou orientaci, protože už přestane být vzorným dítětem a není jako ostatní - a to se mu líbí. Ale jejich tajná láska nemá dlouhé trvání.
Už jako malý psal příběhy a to mu zůstalo - stal se známým spisovatelem. S odstupem více než 20 let během jednoho rozhovoru vidí procházet osobu, která je Thomasovi podobná. A tak začne vzpomínat.
Phillipe nám podrobně vypráví o svém vztahu s Thomasem - v 80. letech něco naprosto nepředstavitelného a nepřijatelného. Je to syrové, bez příkras a bezprostřední. Pro mě to byl silný příběh, zároveň i smutný a dojemný - o to víc, že se v něm objevují autobiografické prvky. Sílu jejich lásky poznáte vlastně až na konci a pochopíte tak Thomasovo chování. Rozhodně doporučuji přečíst.
Tíživá lehkost lásky
Lena Kiefer
“Protože to, co nás rozděluje, bude vždycky silnější než všechno, co nás spojuje.
“Myslím, že bych pro takový pocit udělal cokoli. Bez ohledu na to, co na to kdo řekne.
Helena měla sestru Valerii, která bohužel zemřela na zásnubním večírku. Jejím manželem se měl stát Adam, který také nepřežil. Ten má zase bratra Jessiaha. A právě zmiňovaná tragická událost ještě víc znepřátelila tyto dvě rodiny. Všichni dávají vinu Valerii, ale s tím Helena nesouhlasí a tak se vrací New Yorku, aby pátrala po pravdě a očistila její jméno.
Ze začátku byla nutnost potkat se s Jessem, aby se dozvěděla něco víc. Ta bolest, kterou oba cítili po ztrátě svých sourozenců, mezi nimi ale vlastně vytvořila pouto. Brzy cítili, že mezi nimi něco je. Jenže jejich vztah byl zakázaný vzhledem k postavení jejich rodin ve společnosti.
Jak se Helena v pátrání posouvala a dostávala se tak do náročných situací, zdála se mi chvílemi až naivní v tom, že si myslela, že dojde k vytyčenému cíli. Ale byla odvážná a přesvědčena o svých činech a to se mi na ní líbilo.
Snobské prostředí nemám ráda, ale ti dva mě bavili tím, že byli jiní než ostatní, i když podléhali vlivu rodiny. Potvrdilo se mi, že většina jedná jen tak, aby to vypadalo dobře ve společnosti a ne tak, jak cítí - jak smutné.
Tuhle emoční jízdu jsem si užila, stejně tak i scénář hate to love. Ale ten konec - to jako fakt??
Vnitřní svět fousatého dítěte
Petr Franka
Petr to nemá vůbec jednoduché. Má HPO, sociální fobii a sekundární závislost na alkoholu, obsendantní myšlení a středně těžkou depresi. Je velmi citlivý, má sklony být extrémní v prožívaní, ale přesto všechno se chce naučit mít rád život.
V knize popisuje svoji léčbu a pobyt v léčebně, návrat domů a zapojení do běžného života.
Je to podrobný popis jeho myšlenek, pocitů a především obav z toho, co by se mohlo stát. Každý si občas vytváříme nějaké domněnky, ale u Petra je to opravdu extrém - vymýšlí jich tolik, že ho nenechají v klidu, dokáží ho totálně rozhodit a z minuty na minutu je všechno jinak.
Ze začátku jsem si musela zvyknout na styl psaní - je to vlastně vyprávění s minimálním použitím přímé řeči. Ale pokud vezmu v potaz, že se noříme do jeho vnitřního světa, tak to jiné asi nemůže být. Až ke konci vede dialog s terapeutem, který na jeho zpovídání reaguje.
Bylo hezké sledovat jeho uvědomění si, že se jeho bezpečný svět zvětšuje. Určitě je potřeba si čtení dávkovat, protože to moc lehké čtení není - obzvlášť, když je to pravdivý příběh.
Oceňuji, že šel Petr s kůží na trh a dovolil čtenářům nahlédnout do jeho myšlenek a úvah. Vůbec si neumím představit něco takového prožívat. Jen mě za něj mrzí ten konec.
Ač to bylo náročné čtení, knihu jsem si užila.
Petrovi děkuji za zaslání knihy a přeji mu, aby zvládal co nejlíp všechny jeho stavy a to včetně abstinence.
Moje rudá knížka
Lenka Blažejová
Hravě a nezávazně o menstruaci.
Myslím, že menstruace v dnešní době už není tabu a bereme ji jako součást života žen. A právě tohle téma si autorka vybrala pro svou knihu.
Je to vtipné, veselé, ale i naučné čtení a navíc plné zajímavých informací. Klobouk dolů před takovým zábavným zpracováním.
Přečíst si ji můžou mladší i starší, ale hlavně i kluci a muži. Věřím, že dokáže zaujmout každého.
A víte, že první moderní tampon s aplikátorem nebo vložku vymysleli muži? Pro mě je překvapení, že tvůrci jsou muži.
Opět chválím grafické zpracování jako u jiných autorčiných knih, to je opravdu poutavé. Není to žhavá novinka, ale ke čtení se hodí kdykoliv.
Kde je mi dobře
Emily Henry
Harriet a Wyn patří do party přátel ze studentských let. Postupem času se z nich stanou partneři. Jako každý rok se schází u Sabriny na chalupě. Jenže už se rozešli a ostatním to neřekli. A tak během další dovolené musí hrát spokojený pár, což není vůbec jednoduché.
V knize sledujeme dvě časové linky - minulost, kde je Harriet někdy dobře a někdy míň a kde se dozvídáme víc o jejich vztahu před rozchodem - tahle mě bavila.
A pak současnost, kde jsou na zmiňované chalupě a předstírají trvající vztah. Navíc Harriet pořád nechápe důvod rozchodu. Tohle mě moc nebralo - nerozuměla jsem tomu, proč si ti dva nepromluví na rovinu - je jim 30, tak by to už mohli zvládnout. A taky mi přišlo zvláštní, že nikdo nic nepoznal - zase tak výborní herci se mi nezdáli.
Ze začátku jsem si musela zvyknout na styl vyjadřování a musím říct, že některé výrazy pro mě byly zvláštní (katalogizace jeho paží, biologický imperativ k rozmnožování, zkratovala mi frontoparietální síť) - možná to mělo být vtipné a já to jen nepochopila.
Posledních cca 100 stran mě ale chytly a bavila mě i současnost. Jak je vidět - je důležité mezi sebou komunikovat a hlavně dělat to, co chceme my sami, nikoliv naše okolí.
A musím pochválit obálku a ořízku - ty se moc povedly.
Srpnem to začalo
Zdeněk Zelenka
V této knize najdeme čtyři povídky, tedy čtyři případy, které vyšetřuje tým vyšetřovatelů pražské mordparty v roce 1968. Tím hlavním je František Sokol, který svým klukům s oblibou říká “sokolíci. Jsou skvěle sehraní, pálí jim to a jde jim především o pravdu. Jenže narazí na jeden případ, kdy pravda není vzhledem k politické situaci žádoucí. A je na každém, jak se k tomu postaví.
Ze všech povídek dýchá atmosféra doby roku 1968, nespokojenost obyčejných lidí a často i strach. Také vyšetřovatelé mají své životy a u některých do to jejich trochu nahlédneme.
Povídky mě bavily, především kvůli přístupu vyšetřovatelů a jejich férovosti. Myslím, že by klidně mohly vzniknout jako samostatné knihy. Jsou čtivé a pro mě velmi reálně vystihují tehdejší dobu. Pro někoho může být zajímavé i to, že autorem je známý scenárista.
Kamínek
Marius Marcinkevičius
Tento krátký litevský příběh vypráví židovský chlapec Eitan. Popisuje nejen své přátelství s Rivkou, ale také jejich odsun do ghetta, kterým jejich přátelství končí. A právě díky kamínku se znovu setkají.
O co je kniha kratší rozsahem, o to víc má větší hloubku. Je to dojemné, ale zároveň silné vyprávění.
V knize najdete krásné ilustrace, které zvýrazňují celý příběh a nechybí doslov k historickým událostem.
Kniha je řazena do kategorie pro děti a mládež, ale myslím, že ji ocení i dospělý čtenář. O její kvalitě svědčí také fakt, že byla přeložena do 14 jazyků.
Fuga mýho života
Petra Fido
Christophe je obyčejný třináctiletý kluk, který miluje hudbu a klisnu Shebu. Právě při jedné návštěvě stáje zažije jeden dost nepříjemný zážitek, který s ním naprosto zamává. Absolutně se změní a nic ho nebaví. Jedinou podporou je mu Fabian, se kterým utíká do Paříže, kde se úplně náhodou dostane k modelingu.
Jednou o sobě řekl, že je hyperaktivní klubko emocí (tenhle výraz se mi moc líbí) a tak ho lehce cokoliv rozhodí. Jeho nálada je jednou nahoře a jednou dole. Psychicky ho zážitek z dětství dost poznamená a čas od času ho přepadne panická ataka. Brzy zjistí, že mu v těch špatných dnech dost pomáhají drogy - o to větší důvod se jich nevzdát.
Autorka mě nezklamala a i v téhle knize čtenářům naservírovala ty nejniternější Chrisovy pocity - to mě zase bavilo. Bylo to s ním jako na houpačce, často dost adrenalinové a pro mě to byla fakt jízda. Chris si uvědomoval, co dělá za blbosti - ať už to byly drogy nebo občas nějaká bitka. Na příběhu je hezky vidět, jak nás můžou traumata z dětství ovlivnit po celý život. Především ke konci to bylo náročné a velmi emotivní čtení. Úplně si umím představit, že by mohlo být pokračování.
Pojízdná čajovna splněných snů
Rebecca Raisin
“Lidi se ti v životě objeví, když je potřebuješ nebo oni potřebují tebe, a pak zase zmizí.
Rosie je workholička, pro kterou je práce v restauraci oceněnou michelinskou hvězdou nejvíc. Zrovna má narozeniny a těší se, jaký dárek si pro ni přítel připravil. Dostane ale to, co by ji ani v nejmenším nenapadlo - přítel ji sdělí, že jejich vztah končí a stěhuje se pryč. Rosie se s tím srovnává po svým a načne si víno. Ráno zjistí, co v noci provedla - koupila si obytňák Růženu. Nejdřív je zděšená, co provedla, ale což - prostě začne nový život a otevře se pojízdnou čajovnu.
Nechyběla ani milostná linka. Max, ktery jí nejednou pomohl a taky Ollie - internetový kamarád. Který z nich je ale ten pravý?
Rosie je typ člověka, který musí mít všechno uspořádané, naplánované a zorganizované do posledního puntíku. A taky musí mít vždy poslední slovo. Líbilo se mi, jak tenhle způsob života Rosie změnil a jak dokázala vystoupit ze své komfortní zóny. Nebylo to vždy jednoduché, ale za pomoci Arnie, kterou hned na začátku potkala, to nevzdala. Navíc brzy zjistila, že se jí takovy život začíná líbit - volnost a nezávislost, poznávání nových míst a lidí.
Kdo bude chtít, tak nějaké mouchy na příběhu najde. Hledáte-li ale nějakou oddechovku, zkuste tuhle - třeba vás bude bavit jako mě.
Starosta
Alžběta Bublanová
Radek se stane starostou malého města, ve kterém žije se svou manželkou Evou a 13letou dcerou Pavlínou. Je pracovitý, čestný, spravedlivý, zkrátka má vlastnosti, které se s jeho novou funkcí moc neslučují. Je jen hezkou tváří města, ale prakticky o ničem nemůže rozhodnout a nic nemůže udělat podle svého.
Jeho manželka Eva je úplně pravý opak. Je redaktorka místního bulváru, ambiciózní, pěkná ženská, která manželovi ze začátku tak trochu závidí. A tak se rozhodne, že bude lepší a úspěšnější než Radek.
A jejich rodinu uzavírá Pavlína, dcera v pubertě, která hledá smysl života.
Každý žije svůj život, ale ten společný se nějak rozpadá. A každý je v tom svém nespokojený a pátrá, co vlastně chce.
Eva časem pochopila, že život není takový, jak si vysnila. A Radek, že holt není takový starosta, jakým chtěl být.
Je to zkrátka příběh jedné rodiny, která má běžné problémy. Líbila se mi charakteristika postav, jejich rozdílná povaha a taky střídavé vyprávění z pohledu Radka a Evy. Docela mě děsilo, že rodičům přišlo v pohodě, že jejich 13letá dcera má vztah se vším všudy a nijak zvlášť to nehrotí. Škoda, že nebyla víc rozehraná postava Pavlíny - u ní by to mohlo být hodně zajímavé. A čeho jsem si taky všimla - že pořád pili víno
Není to špatná kniha, ale kdyby měla třeba o 100 stran víc, nevadilo by mi to.
Druhá strana řeky
Nora Eckhardtová
“Život je přece příliš krátký na jízdu v zajatých kolejích, je tolik věcí, které může poznat, vytvořit, okusit.
Jakub a parta lidí, kteří plaví na vorech dřevo a především jeho snoubenka Lota jsou těmi hlavními v první dějové a časové lince. A pak současnost a Judita s Jakubem, kterému se ztratil otec.
Spojnicí je řeka Černá, která jakoby v sobě něco skrývala. Anebo je možná zkouší, co vydrží. Nebo se na ně zlobí? Něco po nich chce?
V obou příbězích to některé táhne na druhý břeh - je to tam jiné a dějí se tam zvláštní věci.
Můžou se dva zmiňované příběhy protnout?
Chvílemi je to čtení plné dobrodružství a napětí, jindy je to o lásce a vztazích a také o čarovné moci živé vody a tajemství. Je to přesně tak, jak je uvedeno v anotaci - “vyprávění plyne jako řeka, skáče z jednoho břehu na druhý.
O trochu víc mě bavila linka z minulosti - měla jsem pocit, že se tam toho víc děje. A asi i tím, že se mi líbila Lota a její činorodost. Ale na druhou stranu má druhá linka hezký konec.
Oproti první autorčině knize se mi zdála tato taková ponurejší a temnější, ale i tak přináší skvělý čtenářský zážitek.
A jedna zajímavost - k této knize vytvořila autorka také kolekci krásných šperků, ve které propojuje tvorbu šperkařky a spisovatelky.
Svobodná: Jak jsem dospívala na konci dějin
Lea Ypi
“Ale jestli jsem si z historie vlastní rodiny i rodné země něco vzala, pak to, že historie nevzniká za podmínek, které bychom si sami vybrali.
Autorka nás ve své memoárové knize seznamuje se situací v Albánii v 90. letech 20. století.
Lea prožila dětství v Albánii za dob socialismu. Jako dítě si myslela, že socialismus jim poskytuje svobodu a že svoboda nikomu nechybí. V 1990 došlo ke změně režimu a Lea měla pocit, že i ona je zničehonic někdo jiný.
Neměnila se jen Lea a společnost, ale i její rodina, která pro ni byla všechno. V knize je krásně vidět i jejich rozdílná povaha. Zažijeme s nimi zmiňovaný zvrat v roce 1990 a celé období až do albánské občanské války v roce 1997.
Možná jsou události zkreslené, ale jsou podávány očima dospívající dívky. Lea se musela smířit s celou řadou změn - ať už se týkaly rodiny, sousedů nebo školy. Mnohdy pro ni byly nepochopitelné, ale tak to prostě bylo a musela je přijmout.
Albánii nakonec opustila až kvůli univerzitě v Itálii.
Mě osobně se líbilo zpracování. Nejde tedy moc do hloubky, ale představu o rozdílech režimu si čtenář dokáže udělat. Zajímavý je právě pohled a vnímání situace z pohledu dospívající dívky. Nejsou to jen suchá fakta, ale skutečný život jedné rodiny.
Kniha není moc vidět a myslím, že je to škoda. Je fain seznámit se se situací dané země touto čtivou formou.
Dialogy s ozvěnou
Jakub Eden
“Někdy milujeme
Jen obraz sebe samých
Zrcadlící se
Ve zčeřeném odrazu tebe
Před časem mě oslovil autor, jestli bych si chtěla přečíst jeho sbírku básní. Obvykle je nečtu, ale tentokrát jsem si řekla, že je zkusím.
Jak je uvedeno v anotaci, všechny texty vznikaly v průběhu několika let tak, jak cestoval po Evropě. Ale třeba báseň Puer ve mě evokovala Asii.
Některé básně jsou o vztazích, jiné o vlastní osobě. Někdy mluví autor sám k sobě, jindy vede dialog s druhou osobou. Básně ve mě vyvolávaly takový vnitřní klid a celkovou pohodu, asi to neumím přesně vyjádřit.
Určitě se k nim ještě vrátím, protože si myslím, že je potřeba si je přečíst víckrát, abych je plně pochopila.
Padlý anděl
Petra Kamlachová
Claire je mladá žena nadaná parapsychologickými schopnostmi - je empatik a tak umí vnímat a přejímat pocity druhých. Matka bohužel již nežije a s otcem se vidí jen občas. Navíc ji izoloval od společnosti - údajně, aby ji chránil. Jenže otec se dostal do vězení a tak se Claire vydává do rodinného sídla, kde nikdy nebyla, aby mu pomohla - už to je samo o sobě zvláštní. Ale tam na ni čeká nejedno překvapení a ani odkrývaní rodinného tajemství ji mnohdy nepotěší. Opravdu má bratra? A opravdu je otec nevinný? A proč ji prakticky odloučil od společnosti?
Téma uváděných schopností bylo moc zajímavé a podle mě ho autorka hezky zpracovala. Líbilo se mi, jak bylo popsáno, co všechno tito lidé umí a dokážou, zajímavá byla i stinná stránka těchto schopností.
V čem jsem se ztrácela, bylo časové období, kdy se děj odehrává. Nevím proč, ale pořád jsem si myslela, že jsme třeba v 18. nebo 19. století. Zmínka o mobilech mě ale vyvedla z omylu. Občas se mi nezdály souvislosti, ale k
i tak mě kniha bavila - především tím zvoleným tématem.
Kromě toho všeho najdete v knize také zakázanou lásku (anebo možná zakázána vůbec není) a nějaké to napětí - hlavně tedy v poslední části. No a konec? Ten byl povedený.
Teorie býka
Magdalena Maxová
“Zapamatujte si, že pokud nejste šťastní vy sami, váš partner vás šťastným nikdy v životě udělat nemůže, rozhodně ne dlouhodobě. A pokud nejste šťastní, řešením není měnit partnera, ale podívat se nejdřív na sebe do zrcadla.
Elena byla vždycky ta, co měla ve vztahu navrch. Když byla nespokojená, vztah ukončila a šlo se dál. Nyní je už pár let s Radimem, ale i v tomto vztahu ji něco chybí. Během dovolené na Sicílii se seznámí s Francescem a brzy je doslova ztracená. Je pro něj ochotna udělat cokoliv a nedělá ji problém kvůli víkendu s ním letět dva tisíce kilometrů.
Ano, Elena chvíli nevěděla, jestli chce Radima nebo Francesca - jeden představoval životní jistotu, druhý úplně jiný život plný zábavy, jídla a slunce. Přesto Elena dala přednost Francescovi. Snažila se, jak mohla, ale on její city neopětoval nebo to aspoň nedal najevo tak, jak si Elena představovala. Chápala jsem její chování, protože ženy prostě jsou schopné pro svého partnera udělat cokoliv.
Příběh hezky ukázal rozdíly mezi jednotlivými kulturami a zeměmi. Elena byla občas na ránu, ale oceňovala jsem, že si šla za svým. A konec - ten byl super.
Mě to bavilo - hlavně Elenin humor, ten mi sedl, to se autorce povedlo. Pro mě to byl reálný příběh ze života a o to víc čtivý. Čtení bylo zábavné, ale chvílemi i dojemné
Barva moci
Noční Tichošlápek
Hlavní postavou je Thomas, student tanečního oboru. Ten se vsadí s kamarádem, že dostane nedostupnou Claru. To se mu povede, ale jde ještě dál.
Thomas pochází z bohaté rodiny, ale o co víc mají peněz, o to hůř se k němu otec chová - je na něj zlý, zesměšňuje ho a vůbec nefunguje jako rodič. Takže není divu, že si z dětství nese trauma a navíc si ukrývá svého démona.
Jablko nepadá daleko od stromu a Thomas se chová ošklivě i ke Claře - chce ji ponížit, zranit a mít ji ve své moci. Chce, aby se podrobila jeho vůli a plnila jeho úkoly vedoucí k tomu, že bude ten nejlepší v tanci, i když takový není. Na druhou stranu jí kupuje drahé dárky, aby své chování vyrovnal. Jenže Clara začíná občas couvat a někdy se ho bojí. A démon začíná mít v jeho hlavě větší a větší slovo. Kam až to může dojít?
Kniha krásně ukazuje, jak nás ovlivňuje dětství a jak se necháme ve vztahu manipulovat partnerem, protože o něj nechceme přijít.
Tenhle příběh od české autorky mě mile překvapil. Především to, kolik toho dokázala vtěsnat do jedné knihy menšího rozsahu. Taky povaha Thomase, jeho démon a přetvařovaní byli skvěle vykresleny, včetně touhy být za každou cenu nejlepší. A nesmím zapomenout na dovětek, který vysvětluje, že jména, čísla ani barvy nebyly náhodné a mají svůj význam - autorka si tedy opravdu vyhrála s každým detailem. Takže ano, kniha stojí za přečtení.
Tajemství domu v L.
Šárka Andrlová
Dvě časové osy - jedna 2008 a druhá 2018. V jedné partneři Václav a Anna, ve druhé matka Jitka s dcerou Janou. Na první pohled máme před sebou rozdílné životní příběhy, ale postupně dochází k odhalování tajemství a vzájemnému propojení obou dějových linek. Dozvídáme se o jejich životě a o jejich vztazích. A pak taky o jednom domě v Lužeticích, kteří všichni dobře znají.
Za začátku se mi pletla jména (Jana x Anna) a pak taky roky, kdy se odehrával děj. Přišlo mi zvláštní, že Jitka s Janou měly několik let takový nijaký vztah, moc se nemusely a náhle si hrozně moc rozuměly a za chvíli zase naopak.
Postavy mi nějak k srdci nepřirostly a moc jsem nerozuměla jejich chování, protože já to mám jinak, hlavně co se týká vyjadřování. Ale bavilo mě postupné odkrývaní tajemství a zjišťování, jak se věci mají. I přesto všechno byla kniha čtivá a dokázala ve mě vyvolat spoustu emocí. Jsem tedy ráda, že jsem si ji mohla přečíst.