hanka_reading komentáře u knih
Ač je to víceméně klasika, dostala jsem se k jejímu přečtení až teď a to díky tomu, že ji měla dcera jako povinnou školní četbu.
Na Malého prince slyším jen samou chválu, ale mě osobně zase tak moc nenadchla - čekala jsem víc. Je ale pravda, že obsahuje spoustu hezkých myšlenek, které podle mě žáci 7. třídy nemůžou pochopit.
Další díl série Hodinky - Minutky - Okamžiky je za mnou. Kniha začíná a vlastně i končí smutným okamžiky, ale i tak je neskutečně čtivá. V tomto díle se více seznámíme s Emmou a Davidem, nechybí samozřejmě ani Sam s Patricií, kteří navázali na třicetiletou přestávku, a ani ostatní členové rodiny. Kniha je opět nabitá emocemi, zažijeme veselé i smutné okamžiky a hlavně tak krásné a upřímné mezilidské vztahy.
Opět přečteno jedním dechem a opět dávám palec nahoru.
Je velmi krásně zpracovaná kniha o introvertech nejen pro introverty. Je plná pocitů a věřím, že po přečtení pomůže čtenářům pochopit chování introvertu. Jako správná knihomolka se považuji za introverta, takže jsem se v mnoha bodech našla a některým jsem se i zasmála. Skvělé jsou i ilustrace, no prostě super knižní jednohubka, kterou zvládnete rychle přečíst/prolistovat a přitom je plná skvělých myšlenek a příkladů ze života.
“Usmívej se a mysli na veselé věci.”
Hodinář z Dachau je pěkný a dojemný příběh o tom, že i v těžkých časech mohou vznikat hezké vztahy. Objevují se tu i popisky života z tábora, ale né v takové míře jako v jiných knihách. Hodně se mi líbila myšlenka, že je důležité být veselý a mít dobrou náladu v každé situaci, protože tohle nám nikdo nevezme.
Velmi zajímavý příběh, vlastně dva. Najdeme v něm chudobu i bohatsví, lásku i nenávist, taky přátelství a samotu. Kniha je čtivá a bavila mě. A asi až půl hodiny po přečtení jsem pochopila, jak ty dva příběhy spolu souvisí. :-)
Šárka se vrací z Prahy do rodného města, kde začne učit na místní průmyslovce češtinu. Tak nějak se plácá životem, nic jí nebaví, do toho všeho se rozchází rodiče a s babičkou to taky nevypadá dobře. Potkává ale Ivana, na jehož místo ve škole nastoupila a najednou je všechno jinak. Kdo ale “hraje” na schovávanou? A před čím je (nebo není) potřeba se schovávat?
Za mě je kniha čtivá, vtipná, ze života, velmi reálná a nechybí v ní ani sarkasmus - především u kolegy Chrousta, který mě bavil asi o trochu víc než Šárka (jeho hlášky mě vždycky pobavily). Hlavním tématem jsou partnerské vztahy, nejvíce ten s větším věkovým rozdílem - ten se zdá zpočátku v pohodě, ale časem se začne projevovat právě rozdílný věk a životní zkušenosti. Zaujalo mě i několik zajímavých myšlenek (např. “Cesta končí jedině tam, kde se sama zastavíš.” nebo “Život je moc krátkej na to, aby ses někomu přizpůsobovala.”). Začátek knihy byl pěkně našlápnutý, pak se mi zdálo, že došlo k mírnému útlumu, ale i tak mě bavila kniha po celou dobu a čtení jsem si užila. Určitě doporučuji i ostatním.
Děkuji autorce za účast v knižní štafetě.
Linda, Sylva a Klára - tři sestry, které drží spolu. Každá je jiná, každá prožívá svůj život, ale přesto se dokážou podpořit. Jedna nehoda jimi ovšem tak zacloumá, že se zdá, že jejich vztahy jsou ohroženy a možná to neustojí.
Skvělá kniha od české autorky, která se čte opravdu jedním dechem. Je plná emocí, štěstí, ale také smutku nebo nenávisti. Příběh je tak reálný a uvěřitelný a v klidu vás určitě nenechá. Za mě tedy super.
Asi jsem jedna z mála, ale mě kniha příliš nezaujala. První dojem zkazilo velké množství osob, ve kterých jsem se začala ztrácet. Možná i proto nejsem nadšená jako ostatní. Za mě byla zápletka zbytečně moc komplikovaná - zřejmě je můj dojem způsobený tím množstvím osob. Anebo mi kniha zrovna nesedla.
Až po přečtení této knihy jsem se trochu víc zamyslela nad promlčecí lhůtou. Některé příběhy mě opravdu děsily - hlavně ty z prostředí naší země. Cítila jsem tu bezmoc rodiny a zároveň naději, že viník bude dopaden. Je dobře, že tato kniha vyšla a že se tak mohou čtenáři zamyslet nad celým tématem.
Kniha nás seznamuje s osudem jedné rodiny. Je vyprávěna z větší části z pohledu syna Teodora, který se narodí s mateřským znaménkem přes pravé oko - díky němu na něj všichni koukají skrz prsty. Musím říct, ze čím byl Teo starší, tím mě víc a víc iritoval - jak se choval a jak mluvil - to nebylo nic pro mě. Občas měl slabou chvilku, ale moc často ne. Menší část vypráví matka, následně otec. Nikdo z nich to neměl jednoduché, všichni měli složité dětství. Proč ale otec každou neděli odpoledne odchází? A kam? A kdo je Hyn, který se “ukrývá” Teodorovi ve skříni? Po přečtení všech částí příběh pěkně zapadne do sebe. Bylo to spíš depresivní a těžké čtení, žádná oddechovka, ale i tak se mi kniha líbila.
Moje první seznámení s autorem a rovnou říkám wau! Max je obrovský sympaťák se skvělým smyslem pro humor, navíc chytrý a se správnými nápady - přesně tenhle typ lidí mě hrozně baví. Děj pěkně utíkal, takže kniha se četla sama. Za mě rozhodně palec nahoru! Je to česká detektivka, která vás rozhodně bude bavit.
Tenhle skvělý psychologický thriller od české autorky si rozhodně nenechte ujít. Moc se mi líbilo přiřazení rolí rusalky, medúzy, nymfy a sudičky. Jejich vyprávění se střídá v krátkých úsecích, což je v tomto podání skvělé řešení, protože postupně do sebe příběh pěkně zapadá. Postavy jsou tak pěkně charakterizované, že není pochyb o jejich povahových vlastnostech. Zkrátka je to velmi čtivá kniha, kterou jen tak neodložíte, protože budete zvědaví, jak to celé dopadne.
Psychologická novela byla celkem zajímavá, jen jsem se vzhledem ke krátkým kapitolám a jejich podobnému označení občas ztrácela, kdo zrovna vypráví. Byla to taková sonda do života obou žen, uvidíte všechny jejich stránky, později se mi zdálo, že hlavně ty temné. Radostné čtení to pro mě rozhodně nebylo.
Děj se odehrává v psychiatrické léčebně na Tyrkysovém vrchu. Postupně se seznamujeme s pacienty a jejich temnými stránkami, díky kterým jsou tam, kde jsou. Navzájem spolu komunikují, vytvářejí přátelství a mnohdy jeden z nich v běžném rozhovoru řekne něco, díky čemu se tomu druhému vybaví nepříjemná scéna z jeho života, díky které se dostal do psychiatrické léčebny. Jen Stela si nějak nemůže vybavit, co se stalo.
Knížka mě celkem bavila, ale chvílemi jsem se ztrácela v příbězích jednotlivých pacientů. Čtení je to ale zajímavé a působilo na mě dost reálně. Myslím, že komukoliv se může přihodit to, co zmiňovaným pacientům a nikdo z nás se v tu chvíli necítí být pacientem.
“Vězeň totiž můžete bejt a ani o tom nemusíte vědět…
“Tihle chlapi nejspíš nic moc hezkého v dětství nikdy nezažili, tak jak se pak měli v životě rozhodovat správně? Když často ani netušili, co to “správně vlastně je?!
Autorka nás prostřednictvím dvanácti příběhů seznamuje s osudy některých vězňů. Jsou inspirovány skutečnými lidmi a o to víc mě bavily.
Jako vychovatelka se vlastně neustále učila - když nějaký vězeň vznesl dotaz týkající se této oblasti, snažila se o dané problematice zjistit to potřebné. Nejen, že získala informace, které se jí hodily i později, ale díky tomu ji vězni začali brát a vážit si ji a to je za mě v tomto prostředí nejvíc.
Kniha mi ukázala, že vězni jsou pořád jen obyčejní lidé, kteří mají svoje trápení a starosti - tím nezlehčuji důvody jejich uvěznění. Několikrát jsem se zasmála, ale i zamyslela. Takže děkuji za náhled za zdi vězení a za čtenářský zážitek.
Teda to byla jízda, hned od začátku pěkně vostrá! Celkově je knížka za mě nechutná a jen jsem valila oči! Jsem realista, takže jsem si to až moc představovala a čtení pro mě bylo místy dost náročné. Svým způsobem se ale kniha četla rychle. Nicméně i tak děkuji za možnost účastnit se knižní štafety - s radostí posílám dál.
“Skutečný příběh z pekla normalizačních lágrů” - takhle je to uvedeno na obálce knihy a přesně to vystihuje obsah knihy. Nevím, co k tomu napsat - bylo neskutečné, nechutné a odporné, jak bylo s vězni zacházeno. Tenhle surový a bez příkras příběh budu dlouho vstřebávat. Oceňuji vydání této knihy, nynější společnost by měla být seznámena s tím, jak to vlastně v lágrech fungovalo.
Téma více než aktuální a o to víc na mě asi kniha působila. Hned úvodní prolog byl hodně silný zážitek, který jasně ukazoval, kterým směrem se bude kniha ubírat. Od začátku je děj akční, rychlý a cítíte se v jednom kole.
Hlavní hrdinkou je Dominika, úspěšná televizní reportérka, která si nenechá jen tak kecat do své práce. Bohužel šéf má vždycky poslední slovo, které se ji často nelíbí a tak v televizi končí. Netrvá dlouho a má novou práci - stává se tiskovou mluvčí prezidentského kandidáta. Úkol se zdá jednoduchý, ale realita je velmi jiná - práce na 1000 %, nutnost být neustále na příjmu, stále ve stresu a to vše na úkor osobního života. Dominika často zažívá napětí, dusno a strach.
Musím říct, že většina lidi z týmu (včetně kandidáta) mě svým povýšeným a neupřímným chováním iritovala a nechápala jsem Dominiku, jak to může vydržet?
Ač se jedná o fikci, vychází z příběh z osobních autorčiných zkušeností a to je, troufám si říct, v celé knize vidět. Určitě všem doporučuji a to nejen v době prezidentských voleb.
Musím říct, že čtení to nebylo vůbec jednoduché - kdo by chtěl něco takového prožívat. Příběh je ale věrohodný, který se může stát komukoliv z nás. Zároveň vás nutí číst dál a dál, protože prostě potřebujete vědět, jak tohle může dopadnout. Za mě povedená kniha.
ADVENTNÍ KALENDÁŘ POVÍDEK: Kdysi v zimě
Povídková kniha vychází již třetím rok, ale pro mě to bylo poprvé. Povídky jsou pouze od českých autorů, což hodnotím velmi kladně - je to skvělá příležitost pro prezentaci své tvorby začínajících nebo méně známých autorů.
Povídky jsem četla po Vánocích, ale to vůbec nevadí, protože zima se prolíná každou z nich. Některé vás pobaví a rozesmějí, jiné dojmou a rozněžní a najde si nějaká na můj vkus až hodně morbidní. Ale právě ta rozmanitost dělá knihu zajímavou a ojedinělou. Nejvíc jsem se pobavila u povídky Ten Pravý. Za mě rozhodně doporučuji, protože je to kniha, ve které si každý najde to svoje.