hayalet
komentáře u knih

Pěkný vhled do čínské společnosti a jejího fungování. Asi v půli knihy jsem měla pocit, že autorovi lehce hráblo =) . Ale Delisle nezklamal a opět jsme se dobře bavila. Možná o trochu více se mi líbil Pchongjang, ale to bylo asi tím, že severokorejský "režim" byl cítit z každé stránky. Určitě jdu do dalších knih od autora..


Dočteno. První půlka knihy mě bavila, ala pak se dost věcí a situací opakovalo. Dost mě obtěžovaly závorky, které ale naštěstí po pár stránkách přestaly. Opravdu bylo nutné zdůrazňovat "náznaky vtipů" jak malému děcku? Jinak dějově se vše odehrává na Kostce a vše se točí okolo. Miladě fandím, ta banda z USA potřebuje trochu srovnat. Otec je mi naprosto nesympatický a hlavní hrdinka Marie je taky trochu nečitelná. Po začátku čtení jsem nabyla dojmu, že je to děvčátko, které ale vzápětí vydělává peníze...takže opět jsem tápala kolik že jí to vlastně je? Vše mi ujasnila až část, že každá Marie v rodě umírá v jistém věku a že Marie (jako ta naše) to má za pár. Ano, vtipy se kniha jen hemží...někdy jsou na místě a usmívám se. Mám pocit, že jich ale autor nacpal do knihy až přehnaně a kniha pak působí jak levný americký sitcom. Pokud sáhnu po dalším dílu, tak až za nějakou dobu a radši si předem k tomu otevřu ořechovku.


Tak tahle knížka mě vyloženě bavila. Krátké dějové linky beze slov, ale skvěle zachycené v kresbě, která se mi vážně moc líbila. Konečně vím, jak to bylo (nejspíše) s Alenkou, jak je zrádné nechat si odstranit vrásky, co obnáší být zaměstnaný a nebo jak mohou být nebezpečně - reálné noční můry. A po dočtení posledního příběhu.. jsem opravdu stále hladová.. Takže? Určitě sáhnu po další tvorbě od autora! Jen malé mínus dávám za volbu lesklého černého papíru...ach ty otisky, to mě prostě ničí :-/


Mé první seznámení s postapokalyptickým sci-fi. Zpočátku byl děj napínavý, ale až příliš předvídatelný.....jenže se ukázalo, že nic není tak, jak jsem myslela. A pak přišlo trochu hluché místo. Putování starostky a zástupce šerifa po točitých schodech dolů..to bylo nekonečné a i hovory mezi nimi. Vlastně, jako kdybych šla s nimi a trvalo mi to stejně tak dlouho. Jsem ale ráda, že jsem v četbě vytrvala. Poslední třetina knihy měla pro mě zase to napětí, jako bylo na začátku a užila jsem si to. Závěr je nechán lehce otevřený a to mám ráda u knih. Silo mě nalákalo už jen svým krásným obalem. Spokojenost.


Delisle s nadsázkou popisuje svůj pobyt v téhle režimem svázané zemi. Vše je hlídáno a má svá striktní pravidla. Jako cizinec nesmíte nikam ani na krok bez průvodce a překladatele. Velký bratr vás vidí všude a běda vám, pokud děláte něco nepovoleného, třeba procházka za vymezenou zónu (vše mimo hotelový pokoj), nebo focení zcela obyčejných věcí venku na ulici. Pasáž s filmem z foťáku mi přišla opravdu už na hlavu. Líbí se mi kresba a autorův styl psaní. Přijde mi to o chlup lepší, jak zážitky z Číny.


Kniha se čte poměrně rychle, má spád. Líbí se mi styl psaní jednotlivých kapitol. Možná bych ocenila i více stran, protože rozuzlení přijde poměrně dost brzy. Trochu mi při čtení vadil ten klidný přístup Lily ke všemu, zatímco ostatní kolem ní šílejí. Závěr jsem ovšem nečekala a překvapil mě. Vynechala bych ještě oslovení "kuřátko", to mi lezlo už po pár stranách opravdu na nervy. Hodnotím jako průměr a souhlasím, že jde spíše o psychologický román. A ještě si nemůžu pomoct, ale obálka se mi nelíbí, připomíná mi špetku Texaský masakr.


Židovský chlapec je nucen pobývat v úkrytu a čeká na vysvobozující příchod otce, který ale nejde a nejde. Je nucen se o sebe postarat sám, zajistit potravu, zabezpečit úkryt a být jako myška. Příběh je místy až neuvěřitelný, ale nutí ke čtení dál a nepustí. Alex musí překonat sám sebe, aby přežil. Napínavé čtení (nejen pro děti a mládež) se mísí s beznadějí a těžkým osudem židovského chlapce. Kniha trochu připomíná Deník Anne Frankové a Kdysi, ale je svým způsobem jiná. Vzhledem k počtu stran je to kniha na jedno odpoledne. Nalákal mě Uri Orlev a určitě si od něj ještě něco přečtu.


Tak pro mě celkem milé překvapení. Ze začátku jsem tušila průměrnou detektivku a vše se zdálo až příliš jasné. Ano, první stránky dost připomínají průběh vyšetřování Colomba. Ale v průběhu děje dochází k jednotlivých výslechům, přiznání a nečekaným objevům. Išigami není jen divný soused, ale v podstatě hlavní postava knihy. Závěr knihy je pak velkým překvapením s rozuzlením. Láká mě, abych si knihu přečetla za nějaký čas znovu, když už vím, co jsem na začátku nevěděla.


George, Lennie...Lennie, George. Kdo se vlastně za koho schovával? Ta paralela mezi starým Candyho psem a Lenniem.. Asi se podívám ještě na film. Neřekla bych, že jsem přímo fanynka této knihy. Přišlo mi, že je tam málo děje, ale vzhledem k počtu stran se to četlo svižně.


Tak po dočtení této knihy musím zatleskat. Opravdu brilantní příběh, který přesahuje realitu a ještě je krásně dokreslen zahradou a starobylým domem za mizející brankou. Lakuna a Orison ještě dlouho po přečtení příběhu rezonují v hlavě. Prostě Mitchell. Kdo umí, ten umí.


"Cirkus přijíždí bez varování" . První polovina knihy se mi líbila více. Milostná zápletka mi nějak do tohoto příběhu neseděla, přišlo mi to zbytečné. A závěr? Co to bylo? Jako ano, vymyšleno možná dobře, ale to se muselo všechno vmáčknout do jedné kapitoly? Autorka asi dostala limit stránek a tak psala a psala. Když dosáhla určitého počtu stran, tak to prostě ukončila. Trochu škoda. Jinak příběh sám o sobě je pěkný, nic podobného jsem knižně nečetla. Je to snové čtení. Líbí se mi Zimní zahrada a postava hodináře. Obálka knihy vytáhla mé hodnocení ještě o bod výše.


Mlžení, zatajování informací a nechání lidí napospas osudu z ozáření. Ano, tak přesně to bylo. O Černobylu jsem slyšela i četla už mnoho, ale přesto je tato knížka v něčem jiná. Poskytuje autentický pohled na katastrofu z pohledu několika osob, místy až velmi podrobně popisuje průběh a následky z ozáření. Jde o výpovědi jen malé hrstky obětí této katastrofy. Přečteno jedním dechem a znechucení z celé této "nehody" ve mně i nadále přetrvává...


Na jednu stranu se mi to líbilo, ale vlastně mi to přišlo celkem ujeté. Chvílemi jsem se ztrácela, co je sen a co realita. Příběh má svou vnitřní sílu, takže upoutá a zajímá vás, jak to bude dál. Ale nevím, zda jsem přesně pochopila autorovu myšlenku.


Tak začátek mě moc nebavil, ale vytrvala jsem. Děj se odvíjí tak pomalu a lehce a vlastně se v něm nic moc neděje. Oiva mi byl celkem sympatický, ač je to křivák. Z knihy dýchal mráz a husté závěje a nesmím zapomenout na starostlivou Nasku. Taková Laponka s dobrým srdcem a kuráží, té jsem fandila. Po dočtení ve mě zůstal milý dojem z celkového díla a jsem ráda, že jsem knihu neodložila a četla dál.


Knížka vhodná nejen pro děti. Krtník je lehce ovlivnitelný a snadno toho využije Zaškvara. Ale naštěstí nikdy není pozdě něco změnit - včetně sebe. Příběh o svědomí, identitě a snaze zavděčit se. Rozumím Krtníkově touze vymanit se ze všedního koloběhu a poznat něco více, ale je důležité uvědomit si své vlastní já. A Zaškvara je pěkná potvora =).


Stará dobrá klasika v komiksovém podání a řekla bych, že zdařilá. Některé balady se opravdu povedly a jejich převedení do komiksové podoby mě nadchlo. Moc se mi líbila Svatební košile, Vrba a trochu syrově vykreslený Zlatý kolovrat. Ale Polednice, tak ta mi přišla celá úplně mimo (a mluvím teď o jejím komiksovém podání) , to dítě je prostě děsivé, fuj. Za velké plus považuji, že za každým komiksem je uvedena báseň v originální podobě.


Hlavní hrdina je hoch s velkým srdcem plným dobra. Felix je ale Žid a popisuje svůj pohled na válku a ve své dětské naivitě si spousty věcí a činů vykládá po svém. Člověk touží zachovat mu jeho nevinnost až do konce knihy. Brzy však sám pochopí, že židé nejsou bráni jako rovnocenní obyvatelé. Po dočtení knihy musím jen konstatovat, že knížka mě zasáhla. A myslím, že na mrkev v polévce budu také pohlížet jinak.. Chystám se na další díl.


O Djatlovově expedici jsem před touto knihou nikdy neslyšela. Záhadný konec expedice i po dočtení zůstává záhadným. Kniha neposkytne jednoznačné odpovědi, ale rozvine spousty otázek a pochybností. Kdo? Co? Jak? Proč? Kniha je psaná velice čtivě a podrobně. Martin Lavay dokázal shromáždit spousty informací a fotografií. Rozhodně nabídne nestranný pohled na celou tuto výpravu.


Habibi je směsicí všech pocitů a já jsem ráda, že jsem se ke knize dostala. Nejedná se o pohádku, ale o příběh protkaný koránem a vlastně celý ten děj dost balancuje na pomezí všeho zakázaného. Čekala jsem asi trochu jiný konec příběhu, ale i tak jsem dostala plnou náruč krásného vyprávění.


Kniha mě nalákala díky Lauren, ale spíš se přikláním k slabšímu průměru v hodnocení. Některé části knihy působí až příliš roztahaně a lákají k přeskočení pár stránek, protože vlastně o nic nepřijdete. Samotný děj by asi špatný nebyl, ale čekala jsem trochu větší jízdu.
